Nevolnost po silvestrovské noci: Akademici varují před akutní otravou ohňostrojovým smogem

Čtěte také

Rachejtličky, petardy, rakety. A co na to veterináři, lékaři a policisté?

„Řada lidí se zúčastní veselice a druhý, třetí, čtvrtý den je jim nepředstavitelně špatně. To není z bublinek v šampaňském. Ale mají akutní otravy ohňostrojovým smogem,“ upozorňuje Petr Klusoň z ústavu chemických procesů Akademie věd.

Z ohňostrojů se do vzduchu dostává směs nejrůznějších látek. Vědci jenom odhadují podle množství prodané pyrotechniky, kolik jich je.

„Za ohňostrojovou noc se dostane do ovzduší v České republice asi 12 a půl tuny hořčíku, deset a půl tuny barya, tuna stroncia, skoro tuna titánu, půl tuny mědi a 1,2 tuny rubidia. Takové množství nám spadne na hlavu,“ říká Petr Klusoň.

Některé látky zajišťují, aby ohňostroj hořel a vybuchoval, jiné mu dodávají barvu. Odborníci o mnoha z nich vědí, že jsou škodlivé přesto, že jsou legální. „Kdyby deset procent takového mixu produkovala jednou za rok jakákoli fabrika, všichni skončí ve vězení,“ dodává Klusoň.

Když pyrotechnika dohoří, látky nikam nezmizí. Rozptýlí se ve vzduchu do drobných částeček. Ty nejmenší vdechneme až do plic a hlouběji. „Z plic i do krve. To už je asi největší problém, protože krví se samozřejmě mohou dostávat částice i látky do jednotlivých orgánů a do buněk,“ vysvětluje nanotoxikolog z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd Pavel Rössler.

Podle Pavla Rösslera nám i během jedné ohňostrojové noci stoupá riziko, že někdy později dostaneme rakovinu. Záleží totiž nejenom na tom, jak dlouho dotyčné látky dýcháme, ale i na jejich koncentraci.

„Nárazové, prudké změny v koncentraci nějakých látek je asi to nejhorší, co může být. V buňkách dochází k chybám při jejich činnosti. S tím se počítá. Molekuly v buňkách se opravují, ovšem v momentě, kdy systém přetížíte, můžou nastat změny, které se mohou potom projevit mnohem později,“ vysvětluje.

Smog z ohňostrojů se navíc liší od běžných zplodin tím, že obsahuje kovové prvky jako stroncium, baryum nebo rubidium. Ty dodávají ohňostrojům barvy, ale v přírodě se běžně vyskytují jenom v rudách hluboko pod zemí. Živé organismy si s nimi neporadí.

„Oni jsou poměrně reaktivní. Vedou k tzv. oxidačnímu poškození. Tam dochází k určité chemické reakci, do které vstupuje kyslík nebo sloučeniny kyslíku. Velmi snadno reagují jak s DNA, která je nositelkou genetické informace, tak s bílkovinami i s tukovými složkami v buňkách. Ne každá ta molekula je schopná se opravit,“ dodává Rössler.

Nebezpečné zůstávají i ty částice z ohňostrojů, které nikdo nevdechl, nezmizí a klesnou k zemi. Podle vědců z Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd se dostávají do vody a do půdy a škodí v životním prostředí.

Je to problém, kterému se celosvětově věnuje příliš malá pozornost, říká chemik Petr Klusoň: „Monitoring prostě chybí. Grantové agentury a ministerstva to nepodporují, protože jim to přijde jako zcela bezvýznamné ve srovnání s jinými hrozbami. Ale není. Aby k obloze lítalo stroncium a dole běhaly malé děti a druhý den si tam z toho plácaly ještě sněhuláka. To je porušení všeho,“ naléhá.

Klusoň a další vědci proto alespoň doporučují, abych se lidé ohňostrojům vyhýbali. A hlavně na ně nevodili děti.