No Mad: Folk za svitu měsíce

A je až s podivem, jak rychle si na ni zvykneme. Dopřává nám totiž okamžiků údivu z možnosti zastavit se, ztlumit a zbavit úzkostí z pohledu okolo sebe. Francouzi našli také ideální způsob, jak i nepřesvědčené dostat z domácích ulit, kam se uchýlili v postcovidových obavách ze zítřka. Po letech se vzdali veškerých elektrických nástrojů, do rukou vzali pouze akustické, a daleko od mikrofonů a reflektorů se na jevišti usadili pod intimní světla svíček ze včelího vosku. To platilo i pro obývákové koncerty, zatímco venku v přírodě jim stačilo denní světlo nebo svit měsíce.

Rozhodnutí co nejvíc se přiblížit posluchačům završila skupina No Mad nově koncipovanými skladbami stojícími na poezii Pierre Dodeta a nádherném hlasu zpěvačky Élodie Lordet. Oba ponořeni do vznosného a aranžérsky vyšperkovaného doprovodu houslí, violoncella, klarinetu, kytar, saxofonu a perkusí. 

Jak máme hudbu z alba Des oiseaux la nuit (Ptáci v noci) nazývat? Akustický francouzský folk by mělo stačit. A co tím je myšleno, uslyší každý sám, bez nutnosti dopředu vědět, jak šestice nakládá se šansonem, polyfonií, syrovou lidovostí, popovými harmoniemi a rytmickou dramatičností. Zajímavostí zůstává, že No Mad s folkem nemají problém, pro jistotu nás však směrují k přiznaným vlivům, mezi které počítají Leylu Mac Calla, Caetana Velosa, Pierse Facciniho nebo už zaniklou legendární francouzskou skupinu Malicorne.

Textům nemusíme rozumět, z podání není ovšem těžké vnímat jejich lyrické vyznění. A když si je v překladu přečteme, nemůže nás zaskočit, jak tuze straní lidství a potřebě sbližovat. To je dnes víc než hodně, vlastně je to v dnešním polarizovaném a krutými válkami rozvráceném světě už nutnost. Vedle pevného zdraví a spokojenosti si do Nového roku proto společně nemůžeme přát nic jiného, než aby už skončily a s nimi všechno utrpení nevinných lidí.