Novinářka Rahimi: V řadách íránské mravnostní policie jsou často i ženy. Za nenošení hidžábu hrozí roky vězení

Čtěte také

Jan Fingerland: Mravnostní policie zrušena nezrušena

„V ulicích Teheránu, v obchodních domech apod. bylo dříve možné vidět mladší ženy bez hidžábu a takových bylo opravdu hodně. Já jsem to viděla na každém kroku, samozřejmě ale záleželo, kde se člověk pohyboval. Tohle se ale v posledních týdnech s příchodem mravnostní policie změnilo a už je to spíše ojedinělé,“ říká redaktorka Deníku Referendum Fatima Rahimi.

Mravnostní policie se často také skládá i z řad žen. Podle Rahimi práce mravnostní policie, která potká ženu bez hidžábu, tedy šátku pokrývajícím vlasy, spočívá prvně v nějaké domluvě.

„Viděla jsem dívku, která vytáhla z kabelky úplně průhlednou látku, dala si ji na hlavu a šla dál. Ale jsou i případy, kdy dochází k rozepři a pak ty ženy končí ve vězení, a to někdy i na dlouhá léta.“

Hidžáb jako forma sebevyjádření

Protesty, které nastaly po smrti Amíníové, ale jako by vláda úplně přehlížela a tvářila se, že se nic neděje. To Rahimi ovšem vůbec nepřekvapuje, na co se ale naopak zaměřila, jsou íránská média, ve kterých se vede debata, proč mladší ženy nechtějí nosit hidžáb.

Čtěte také

Mahsa Aminiová není první obětí íránské mravnostní politiky. K podobným zločinům dochází od 80. let minulého století

„V jedné glose íránských novin její autor psal, že to je tím, že ve společnosti chybí štěstí a spokojenost. Tedy že ženy odmítající hidžáb to využívají k sebevyjádření svých postojů a tím k projevům vlastní nespokojenosti,“ popisuje.

V ulicích Íránu je nenošení hidžábu, ačkoliv se tomu i tak v několika málo případech děje, skutečně nebezpečné, protože člověk neví, koho zrovna potká. Podle slov Rahimi nemusí jít ani o mravnostní policii, jelikož na dodržování nošení tohoto oděvu dohlížejí i někteří občané.

„Já jsem byla například v autobuse a spadl mi šátek. Ihned jsem od nějaké ženy slyšela, že jsem v Mašhadu, což je velmi důležité město pro šíitský islám, kde nejde, abych tam byla bez hidžábu,“ uvádí Rahimi s tím, že skutečně v Íránu existují lidé, kteří vyžadují takovýto způsob dodržování pravidel.

Čtěte také

Írán: Zvítězí ženy, život a svoboda? Nebo lež a nenávist

„Také je ale důležité říct, že mravnostní policie přichází krátce po začátku Muharramu, což je šíitský náboženský svátek, který trvá měsíc. Další měsíc pak následuje další svátek, a to Safar. Dva měsíce je tedy smuteční svátek. A v tyto dny i lidé, kteří tolik nelpí na dodržování pravidel, jsou mnohem více nábožensky aktivní. Nebarví si například vlasy, nekonají se svatby, nedělají se žádné velké party a podobně,“ říká.

Podle průzkumů je proti povinnému nošení hidžábu okolo 60 procent Íránců, a jak říká Rahimi, další protesty mohou přijít znovu na výročí smrti Mahsy Amíníové, což bude v polovině září.

„Problémem je, že protesty, které v Íránu probíhaly, neměly žádného člověka, který by je vedl. To znamená, že se v podstatě rozpustily samy, protože se ti lidé přestali scházet,“ dodává.

Poslechněte si celý pořad Interview Plus v audiozáznamu. Moderuje Jan Bumba.