O petržel musíme pečovat jako o miminko, přesto si občas postaví hlavu
Petržel zahradní kořenová je velmi zdravá zelenina. Kořeny obsahují vitaminy A, B, C, E a řadu minerálních prvků, jako je draslík, fosfor, hořčík, sodík, vápník a železo. Petržel patří do čeledi miříkovitých, je příbuzná s celerem. Ptali jste se na šedé mušky, které ožírají nať od kořene. Co je to za potvůrky, jak na ně a jak vůbec správně pěstovat petržel. Odpovídá Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Mušky obyčejně nejsou nijak žravé. Šedé bývají mšice, které sají na kořenech, na hlavě kořene. Někdy se vyskytnou i létavé generace. Létají také mušky smutnice, u těch jsou občas škůdcem jejich larvy.“
A jak je to s pěstováním kořenové petržele? Musíme ji hýčkat a pečovat o ni jako o miminko. „Tam, kde se daří mrkvi a pastináku, petržel může strádat, trpět rzivostí kořenů, jejich praskáním, hnitím,“ říká Ivan Dvořák. „Petržel pěstujeme druhý rok po hnojení hnojem. V půdě musí být dostatek živin, nesmí v ní ale být nerozložené zbytky rostlin, kameny, měla by být lehká, záhřevná, dobře držící vláhu, ne však zamokřená.
Petržel sejeme časně, třeba v únoru, březnu. Obvykle pěstované odrůdy (Hanácká, Olomoucká,…) mají vegetační dobu přes 180 dnů. Novější hybridy jsou ranější. Petržel okopáváme, plejeme, protrháváme na 6 až 8 centimetrů. A přes všechnu péči můžeme mít v zemi jen krátké, větvené kořeny, se rzivostí, krátkou dobu skladovatelné… Prostě - to je petržel!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
