O Velikonocích a víře očima sestry Angeliky: Cesta je pořád otevřená, i když ji v tu chvíli nevidíme
Do povědomí veřejnosti se dostala, když pečovala o Václava Havla. Často bourá stereotypy i představy o řeholnicích. Jak vnímá Velikonoce?
Velikonoce patří mezi nejvýznamnější křesťanské svátky. „Tyto svátky pro mě mají kouzlo zejména po stránce obřadů. Ty dny jsou naplněné takovou zvláštní liturgií, která se jindy v roce neopakuje,“ říká řádová sestra Angelika.
Z těchto dnů si nenechá vzít velikonoční vigilie. „To je sobota v noci, kdy poté, co se posvětí venku oheň a jde se s rozžatými svícemi do tmy kostela, se čtou starozákonní čtení. Připomínáme si smutné utrpení, které se nám obrazně může přenášet i do těch rodinných. Někdy to vypadá neřešitelně. A to velikonoční ráno nebo ta vigilie nám říká, že se tím dá projít. Že ta cesta je pořád otevřená, i když ji třeba v tu chvíli nevidíme. A že naděje umírá poslední.“
Bůh ji povolal už ve 14 letech
Dětství strávila na Šumavě, kam se za rodinou stále ráda vrací. „Akorát už tam nejezdíme na Velikonoce, protože ty trávíme jako sestry v klášteře, který je naším domovem.“
Do kláštera odešla ve 14 letech. V Praze studovala střední zdravotnickou školu, ale o klášteru nikomu neříkala. „Ono to bylo za totality. Nikdo netušil, kam odcházím. Jenom rodiče a bratr. Ono v tom věku, když člověk za něčím jde, tak spoustu věcí není problém, některé věci nedomýšlí. Nad církvemi byl státní dozor a StB dělala různé výslechy. Takže kdo nemusel, nevěděl. Myslím, že to bylo těžší pro rodiče.“ Její další dvě sestry se o klášteru dozvěděly až v 90. letech.
Do řádu vstoupila v době komunismu, kdy řádové sestry byly spíš vystrčené na okraj společnosti. Proč vstupovala v této době? „To se dá asi vysvětlit tak. Jako když někoho potkáte a zamilujete se. Stejně tak přijde to povolání od Boha a člověk za ním jde. Přišlo to skrze zvědavou otázku, a pak se poskládala řada takových jednotlivých detailů,“ usmívá se boromejka.
Bůh jí pořád dává lákavé nabídky
„Do řádu se ale napořád nevstupuje hned. Je tam 11 let dlouhé období kandidatury, které může být ukončeno, až když je ukončené aspoň nějaké profesní vzdělání. Náročné to bylo, ale hluboce jsem cítila, že sem patřím. Když se člověk dá bohu, tak já říkám, že on z něj vymete všechny ty hřivny, co někde schoval. A pořád láká. Ve dvaceti jsem měla představu, že v klášteře budu celý život jako zdravotní sestra. A teď říkám odevzdejte se bohu a nestačíte se divit, kam vás to dostane,“ směje se sestra Angelika, která se stala i moderátorkou pořadu Jak to vidí na Dvojce.
Kromě moderování pracuje ve výchovném ústavu, kde se stará o problémové chlapce. A neváhá si s nimi kopnout do míče. „Ano, občas si s nimi zahraju, a to jsou úplně nadšení. Umím to hrát i v našem oděvu, ale někdy se obleču i do civilu.“
Velikonoce pondělím nekončí
Pro většinu lidí Velikonoce končí pondělím, pro řádové sestry ale ne. „Velikonoce budou trvat ještě 40 dnů do Nanebevstoupení Páně, a pak dalších 10 dnů do svatodušních svátků. Takže nás čeká 50 dnů.“ A co přeje do těchto Velikonoc? „Nebojte se žít,“ vzkazuje řeholnice.
Jakou vtipnou historku dodala k Velikonočnímu pondělí? Proč podle ní není film Sestra v akci povrchní komedií? Jak vzpomíná na Václava Havla? Proč nemá ráda slovo jeptiška? Poslechněte si ve svátečním rozhovoru s Alex.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
