Odvykli jsme příjemnému stolování. Polévka z pěkné misky zahřeje i potěší, shodují se autorky ojedinělé kuchařky

Jak přesně se zrodil nápad vytvořit takovou kuchařku?

Kateřina: Byla to delší cesta. Původně jsem měla bistro, kde jsem se snažila dělat hodně polévek, a plán udělat jakousi kuchařku byl v mé hlavě docela dlouho. Chtěla jsem ale, aby vypadala trošku jinak. Potom jsme se potkaly s Klárou, která také miluje polévky. Společně jsme zjistily, že na trhu je ohledně polévkových kuchařek trošku deficit, zejména v jejich vizuálním provedení. Proto jsme se rozhodly udělat kuchařku a spojit ji s designem.

Klára: Hledaly jsme nějakou přidanou hodnotu knihy. Chtěly jsme spojit obsah s formou, to znamená, že vždycky si jídlo musíte nějakým způsobem naservírovat. A my jsme to chtěly naservírovat do něčeho, co bude pěkné. Takže se zrodil nápad oslovit české a slovenské designéry, kteří v té době, co jsme to vymýšlely, něco tvořili.

Čtěte také

Ani slaná, ani sladká, výrazná i neurčitá, přesto jde o specialitu. Nejlepší finské lohikeitto vaří chlapík původem z Egypta

Tímto způsobem jsme se chtěly odlišit od mainstreamu, který tady je. V době, kdy jsme knížku vymýšlely, tady opravdu nic moc na úrovni nebylo. Na rozdíl třeba od zahraničí, kde takové knihy vznikají velmi často.

Tvrdíte, že bez nádoby není obsah a nádoba bez obsahu zůstává jen prázdnou nádobou. Podle čeho jste volily design jednotlivých misek pro tu kterou polévku?

Klára: Volba byla většinou dost emocionální a řídily jsme se tím, že pomocí barevných kompozic a náplně vytvoříme jakési téma zátiší. Slovo zátiší je pro komponování fotografií, které vznikaly, dost důležité. Inspirovaly jsme se starými holandskými mistry, kteří tvořili zátiší. Suroviny jsme tedy komponovaly tak, aby nějakým způsobem charakterizovaly polévku. Sázely jsme na jednoduchost a krásné barvy. Sama o sobě nebyla stylizace polévky v misce úplně jednoduchá. Byla to vlastně záležitost food stylingu, kdy jsme se snažily dojít k ideálnímu řešení.

Je pravda, že polévka se dá uvařit z čehokoli, jak praví italské přísloví?

Kateřina: Je to pravda. Je to i myšlenka, která provází celou naši knihu. Má to být spíše takový návod, inspirace, jak se s polévkou popasovat, protože samozřejmě jsou polévky, které mají pevná pravidla, ale já osobně ráda vařím intuitivně a spíše experimentuji, pro což je polévka úplně ideální jídlo.

Doma používáme talíře, vy misky...

Klára: Máme tam i pár talířů. Myslím si ale, že je to především o kultuře. Chtěly jsme nějakým způsobem říct, že je to jídlo, které může nějakým způsobem stmelit, zahřát, a ještě navíc u toho stolu být něčím příjemným. Misky jsou jistou přidanou hodnotou. Když tedy nakupujeme, je pěkné se zamyslet a nekoupit nádobí v nějakém nadnárodním řetězci, ale třeba od českých designérů, kteří jsou v knize zastoupeni.

Například když na stole stojí terinová mísa, stůl hned vypadá slavnostněji. Určitě je to věc, které jsme si hodně odvykli, ale u stolování to bylo ještě v nedávné době naprosto normální. Možná je to takový moment, kdy je takovýto objekt schopen jídlo trošku zpomalit, že to není tak rychlé.

Čtěte také

Miso pasta je skvělá do bramboračky. Je nositelem chuti, radí Smolík. Vyrábí miso z českých surovin

Tvrdíte, že polévka je celosvětový hit. V jakém smyslu?

Kateřina: V tom smyslu, že opravdu v každé zemi se polévka konzumuje. Každá kultura k ní má samozřejmě trošku jiný vztah. Třeba v Asii je to plnohodnotné hlavní jídlo, u nás jsme si k ní vytvořili trochu ambivalentní vztah. Sousta lidí ji bere jenom jako přesnídávku před hlavním jídlem a nepovažují ji za hlavní chod. My s Klárou se shodujeme, že je to výborné zdravé jídlo, které se hodí i jako hlavní chod.

Klára: V naší knížce hodně dbáme na to, že jsou tam takové přílohy, které polévku pozvednou na hlavní jídlo, takže už pak nemusíte žádné druhé jídlo vařit. Je to efektivní a není vám potom třeba tak těžko.

Kdykoli jsem si dal v Mexiku aztéckou polévku, pokaždé byla úplně jiná.

Klára: Na polévkách nás právě hodně baví to, že poskytují velké množství improvizace. Na rozdíl třeba od sladkých jídel, která moc improvizaci nepřipouštějí, protože pak se vám nemusejí povést. U polévek je to mnohem svobodnější.

Kateřina: Polévka je velmi experimentální pokrm, takže vždycky stačí něco přidat, něco ubrat. Hodně se dá také kouzlit s kořením. Třeba jenom z dýně se určitě dá dvacet druhů polévek vykouzlit...

Trvá ještě trend polévkových bister? A dá se polévka uvařit opravdu ze všeho, jak tvrdí italské přísloví? Poslechněte si celý rozhovor...