Ondřej Konrád: Oválná pracovna a české volby
V běžné řeči užíváme některá slova expresivně zbarvená, nadneseně přehánějící, ale v zásadě výstižná. Někdy se ale může stát, že má užití takového výrazu přesnost až chirurgickou. A tu vykazuje pro páteční výjev z Bílého domu pojmenování „otřesné“. A to ve více významech.
Otřesná byla nízkost chování útočného tandemu Trump – Vance jako taková, Trumpova absurdní vychloubačnost, jeho prohlášení, že stojí stejně tak na straně Ukrajiny jako Ruska.
Čtěte také
A dodatečné, ale zřejmě nikoli mylné poznání, že muselo jít o předem domluvenou záležitost s cílem vyvolat konflikt s prezidentem Zelenským a napříště ho buď vyřadit ze hry, anebo přimět k bezvýhradné pokoře. Na výběr měl jenom dvě reakce. Buď všechno Trumpovi odkývat: že nedostane s podpisem smlouvy o těžbě vzácných zemin od USA žádné bezpečnostní garance, a hlavně důvěru v Putinovo slovo. Což samozřejmě nemohl nejen kvůli sobě samému, ale ukrajinskému národu.
Zbývalo tedy jen odporovat a upadnout do ponižujícího zavržení. Formulovaného Trumpovým dodatečným emocionálním hodnocením schůzky: Ukrajina se na ní podle něho „chovala velice vzpurně“ a Zelenskyj „znectil posvátnou Oválnou pracovnu“.
Čtěte také
Ponechme pak stranou, že Trump neustále opakuje slovo mír, i když v jeho ústech zatím nemá pražádný obsah. Posměváčci o prezidentovi USA tedy mohou mluvit jako o dalším „chcimírovi“, jednom z těch, kdo to sice neříkají nahlas, ale myslí tím ukrajinské podvolení.
Zaražená opatrnost
Jenomže k humoru není důvodu; událost má skutečně otřesnou sílu. A zatřepat může samozřejmě i domácí politickou scénou, ubírající se k zářijovým všeobecným volbám. Strany vládní koalice také ihned reagovaly ujištěními, že za Ukrajinou země nadále a pevně stojí.
Lídři i členové vlády stejně jako prezident přitom zachovali střízlivý jazyk, USA jsou pořád naším strategickým partnerem. Rozohněnější výroky níže postavených politiků by pak ve vzájemných vztazích neměly hrát roli.
Čtěte také
Pokud jde o opozici, předseda SPD Tomio Okamura to měl v televizní debatě krátce po washingtonském incidentu celkem lehké: vyjádřil prostě podporu Trumpovi. Jeho posílání Ukrajiny, ale vlastně i Evropy na druhou kolej, také souzní s postojem Okamurovy voličské základny. Která zatím ale vůbec nevnímá nátlak Trumpa na pět procent HDP do obrany, a že je Evropa v potížích, ji záhadně těší. Jako kdyby žila na jiném kontinentu.
Pro hnutí ANO je ovšem věc podstatně ošidnější. Příznivci Andreje Babiše už před americkými volbami Trumpa podle průzkumů neupřednostňovali a lze předpokládat, že jeho počínání od nástupu do funkce sledují spíš s úžasem.
Mnozí pak museli být konfliktem se Zelenským a v podstatě vážnou hrozbou odchodu USA z Evropy jak šokováni, tak vystrašeni. Babiš sice napsal na sociální sítě, že Trump je tvrdý vyjednavač, ale Putin zůstává agresorem a jediným řešením je diplomacie. O níž však, dodejme, neměl Putin tři roky nejmenší zájem.
Skoro jistě se dá čekat, že špičky ANO budou kolem nešťastné věci zatím jen našlapovat. A případně čekat, co se dozví z průzkumu o postojích občanů k americko-ukrajinské krizi. Babišova radost z výsledku amerických voleb musela utrpět a blíží se volby české.
A konečně – až do momentu vzniku tohoto textu se k věci nevyjadřovali předáci Motoristů sobě, Stačilo!, nebo samotné KSČM, stejně jako například Přísahy. Kupodivu věc doposud neglosoval ani Institut Václava Klause. Není ale moc divu. Pro dosavadní Trumpovy sympatizanty je káva navařená v pátek jím a Vancem přece jenom hodně silná. Přímo otřesně.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
