Originální suvenýr z Pekingu koupíte na tržišti Panjiayuan. Dárek z největšího antiku ve městě prý navíc nosí štěstí
Panjiayuan je jeden z nejdéle fungujících trhů v Pekingu. Kdysi byl vyhlášený hlavně mezi sběrateli mincí, knih a kaligrafie, dnes už je to správná orientální všehochuť. Hlavně starší obyvatelé metropole věří, že drobnost koupená právě tady v prvních týdnech nového roku zajistí, že obdarovaný prožije dobrý a úspěšný rok.
V dobách doktora Sunjantsena i v Čankajškových časech se tady prodávaly prakticky jen staré knihy, čínská krajinomalba a staré nádobí. A za dob Mao Ce tunga hlavně jeho revoluční traktáty. Dnes je trh Panjiayuan všehochutí, kde nakoupíte od hřebíků až po sochy tibetských démonů.
„Potřebuji, aby mě občas vystřídala manželka. Bolí mě záda a hodně tu fouká, hlavně v zimě. Ale už ji sem nedostanu, nechce prodávat. Tak jsem tady každý den sám,“ rozčiluje se na oko pan Luo.
Prodává žlutobílé jadeitové náramky, které nakupuje od dealerů až z daleké jižní provincie Yunan. Právě přelom roku a novoroční svátky jara jsou pro jeho obchod nejlepší.
Nejlepší náramek na světě
Hlavně starší lidé věří, že do nového roku je dobré vstoupit s novou knihou nebo kaligrafií. Čínští senioři samozřejmě používají mobilní telefony, většina z nich dokonce chytré iphony, ale to spíše proto, aby jim jejich děti mohli fotografie vnoučat.
Přesně jako paní Jiang Wue. Má stánek číslo 144, stojí v sedmnácté řadě a je celý zelený. Zelený je totiž i nefrit, který paní Jiang prodává. Od průsvitných nefritových šupin až po kámen velký jako televize.
„Čtyřicet juanů za tenhle náramek. Je to barmský nefrit, je nejlepší na světě. Barmský a čínský – ty jsou nejlepší,“ říká mi paní Jiang, a než si stačím cenu promyslet, už mi nejlepší náramek na světě dává do igelitu.
Štěstí i do české domácnosti
Jen o jednu řadu dál nakupují také Češi – Markéta s Honzou. Jejich nový byt ale neozdobí ani nefrit z Barmy, ani Rudá knížka Maových revolučních spisů. Vybírají si kaligrafii starého mongolského nájezdníka.
A pro přátele přidali ještě buddhistické „dórdže“ neboli hromoklín. Buddhisté s ním už tisíce let přibíjejí k zemi nebezpečné démony a upovídané sousedy. Markéta říká, že taková zbraň se může kdykoli během roku hodit, a to i v daleké české kotlině.
