Ostrava, Ostrava! Sedm povídek autorů spojených se severomoravskou metropolí

Marek Piętoň: Anka Lipka

Inspirací byl ostravskému autorovi příběh Agnieszky Pilchowé, polské jasnovidky, která se narodila na ostravském Zárubku. Později se odstěhovala do Wisły, ale do Československa se krátce vrátila v roce 1919, aby se v Praze zúčastnila řady vědeckých experimentů. Její schopnost předvídat a vidět události dříve, než se staly, tak byla oficiálně potvrzena. Na prezidenta Masaryka a jeho dceru Alici udělala takový dojem, že ji požádali, aby zůstala v Praze. Agnieszka ale jejich nabídku odmítla.

Celý svůj život byla nejen respektovanou jasnovidkou, ale také bylinkářkou a uznávanou léčitelkou. Těsně před koncem druhé světové války zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück.

Lukáš Balabán: Hospoda a Svatba

Dvě kapitoly ze zatím rukopisného Románu pro pitomce ostravského literáta a muzikanta Lukáše Balabána. Hrdina pozoruhodného generačního románu Johanes Vrána se vyrovnává se složitými rodinnými vztahy, které jsou inspirovány autentickým vztahem s vlastním otcem. Jeho románový otec, alkoholik a emocionální manipulátor, zanechává svým dětem nezhojitelné rány, které silně ovlivňují Johanese a jeho sestru Dolores i v jejich dospělosti.

Lydie Romanská: Svatební kytka k večeři

Hravý příběh ostravské básnířky a prozaičky Lydie Romanské. Vrátíme se do doby, kdy ještě vycházely noviny a společenský život se neodehrával výhradně na sociálních sítích. Možná je to neuvěřitelné, ale když se ohlédneme přes rameno, jsou ty časy ještě na dohled. Svatební kytka k večeři je ovšem především vyprávěním o lásce.

Jakub Chrobák: Motorka

Jakub Chrobák je básník žijící v trojúhelníku Ostrava, Opava, Lužná. Na Valašsko se vsetínský rodák vrátil hledat vlastní kořeny. Staříčkova chalupa už sice nestojí, ale zůstalo po něm množství příběhů, které skládají mozaikovitý portrét svérázné a zemité osobnosti autorova dědečka. Člověka, jenž se nikdy nenaučil ohnout hřbet. Dokladem toho je i povídka Motorka.

Eva Tvrdá: Slunce a piškoty

Šilheřovická prozaička Eva Tvrdá se ve svých knihách systematicky věnuje složité historii hlučínského Slezska. Píše ale také detektivní příběhy a novely či romány se silnými ženskými hrdinkami. Podtitul Dvanáct anonymních dopisů aneb Cesta k paranoi, který dostala rozhlasová úprava povídky Slunce a piškoty, ledacos naznačuje. Autorka rozvíjí téma periodicky se objevujících nenávistných útoků z neznámého zdroje. Dá se něco takového hodit za hlavu, nebo musí přijít konfrontace? Ale s kým, když protihráče nikdo nezná?

Jiří Neduha: Panenka

Jiří Neduha, pražský rodák ze známé rodiny muzikantů, je Ostravanem volbou. Do města na Odře a Ostravici doputoval přes Kanadu, kam emigroval v roce 1981. V Ostravě žije už více než třicet let a během té doby se stal výraznou postavou místní alternativní kultury. Hraje a režíruje divadlo, píše povídky, vystupuje se svou kapelou Zpocený voko. Jeho šedivý plnovous a klobouk s výraznou krempou jsou v ostravských ulicích nepřehlédnutelné.

Povídka Panenka je příběhem grafika Otakara, který nadevše miluje svou osamělou nezávislost.

Václav Chytil: Pouto

Václav Chytil, vlastním jménem Vítězslav Bělovský, prožil celý svůj aktivní život v Ostravě, ale doma byl v blízkém Šenově. Teprve až po jeho předčasné smrti začala rodina systematicky publikovat všechny nalezené povídky a romány. Václav Chytil je prozaikem, jehož psaní má autobiografické rysy. Všechny postavy jsou mu osobně blízké, inspiraci nacházel v rodině nebo přinejmenším v blízkém okolí.

Psychologizující povídka Pouto o dvou starých lidech na konci cesty je z rané autorovy tvorby. Vrací nás na Ostravsko 50. let, která autor vnímal ještě očima dítěte.