Otevřené umělecké centrum. Vlastní dům Vjenceslava Richtera v Záhřebu vždy sloužil k pořádání výstav a setkávání avantgardy
V roce 1958 exceloval Vjenceslav Richter architekturou progresivního modernistického pavilónu bývalé Jugoslávie na světové výstavě EXPO v Bruselu. Jeho lehká ocelová konstrukce a rozsáhlé prosklené plochy tehdy definovaly nejnovější architektonické postupy. Architektura jugoslávského pavilónu tak patřila mezi vůbec nejpokrokovější, které byly na světové výstavě v Bruselu prezentovány. Sám Richter byl již v té době jedním z nejdůležitějších současných jugoslávských výtvarníků.
V roce 1949 Richter dokončil svá studia na Technické univerzitě v Záhřebu. Už v roce 1950 patřil k zakladatelům skupiny Exat 51, mezi kterými byli také architekti Bernardo Bernardi, Zdravko Bregovac nebo Božidar Rašica, ale také výtvarníci Ivan Picelj a Vlado Kristl či Alexander Srnec. Od té doby se zabýval rozmanitými polohami architektury, urbanismu, užitého i výtvarného umění. Navrhl instalace úspěšných výstavních pavilónů nejenom v Bruselu, ale také v Turíně a Miláně. V roce 1955 zorganizoval první ročník Záhřebského trienále, ve kterém propojil umění, design a architekturu.
V šedesátých letech se Richter začal více věnovat především výtvarnému umění. Vytvářel kinetické a optické sochy z moderních průmyslových materiálů a svá díla vystavoval téměř po celém světě v prestižních muzeích ve Spojených státech amerických, Itálii i ve Švýcarsku. V této době si také začal zvelebovat vlastní dům, který postavil v roce 1958 na parcele v ulici Vrhovec v Záhřebu. Tu dostal od státu za svou účast v protinacistickém odboji za druhé světové války. Společně se svojí ženou Nadou Kareš-Richter vytvořil ze svého domu otevřené umělecké centrum. Pořádal zde výstavy, diskuse a setkání tehdejší avantgardy. Žil zde až do své smrti v roce 2002 a po celou dobu dům a přilehlou zahradu upravoval a dekoroval svými výtvarnými díly.
Přál si, aby se dům stal centrem umění. To se také stalo pod záštitou Muzea současného umění v Záhřebu, které objekt zpřístupnilo veřejnosti. Zatímco v přízemí se nachází umělecká galerie, první patro domu je prezentováno v původní podobě privátního prostoru Richtera a jeho ženy. Skandinávský styl interiéru podtrhuje modernistický nábytek či originální palubkové opláštění stropního podhledu. Za zmínku též stojí konstruktivistické objekty v zahradě. Nejzajímavějším z nich je pravděpodobně barevná kostka, která skrývá amatérskou meteorologickou stanici. Richter jí postavil na okraji své zahrady v roce 1998.
Související
-
Visutý objem organicky členěného domu Curry II je pozdním příkladem australského modernismu
Dům Curry II nedaleko Sydney podpírá několik betonových sloupů. Podmanivou architekturu tohoto pozdního příkladu australského modernismu navrhl architekt Bruce Rickard.
-
V meziválečné polské architektuře vyniká dvojice Alfred Düntuch a Stefana Landsberger
Při procházkách historickým centrem Krakova můžete kromě architektury staré stovky let narazit i na špičkové modernistické realizace meziválečné éry.
-
Dědictví předkolumbovské středoamerické architektury ožilo v díle Agustína H. Navarra
Mezi smělými projekty Agustína Hernándeze Navarra ze sedmdesátých let vyniká především jeho vlastní ateliér v podobě obrácené pyramidy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
