„Otevřete okna, ten černoch páchne.“ Africký předsudkář zkoumá, nakolik rasismus doby otroctví zmutoval do současnosti
Klišé č. 6: Afričanky jsou volnějších mravů
Říká se, že není na světě nic horšího, než narodit se jako žena, k tomu černoška a navíc s lesbickou orientací. Diskriminace žen má mnoho podob. Ženy s tmavou barvou pleti bývají často nejen oběťmi rasismu, ale i sexismu a ve své vlastní komunitě také machismu.
Otrokářství zredukovalo africké ženy na pouhé tělo určené k práci, plození nových otroků a objekt sexuálního násilí. Už v prvních evropských cestovatelích vzbuzovala odhalená hruď afrických domorodkyň nejrůznější erotické představy. Taková žena, která cudně neskrývá své vnady, se stává snadnou sexuální kořistí. A tak jsou černým ženám propůjčeny orgiastické rysy, jsou považovány za zvířata, přirovnávány k opicím, lvicím nebo tygřicím.
Cesty do Afriky byly v 19. století navzdory technické pokročilosti té doby velmi náročné. Celá Evropa nemohla užívat tajů Afriky přímo na kontinentu, a tak musela Afrika do Evropy. V Paříži se velké popularitě těšily černošské nevěstince a různé rozpustilé show a kabarety s exotickými kráskami, které odhalovaly své vnady. Jedním z nejvíc odstrašujících případů byly lidské zoo, které například ve Francii přežily až do roku 1931.
Jedním z nejznámějších lidských exponátů byla tzv. Hotentotská Venuše. Stala se symbolem černé hypersexuality. Její původní jméno bohužel neznáme. Narodila se v Jižní Africe zřejmě v roce 1789. Stala se otrokyní pod jménem Saartje Baartman a v roce 1810 se dostala do Anglie a pak do Francie. Kvůli své fyziognomii byla vystavována v kleci jako zvíře. Zájemci si ji mohli nejen prohlídnout, ale i osahat. Žila v bídě, živila se jako prostitutka, utápěla se v alkoholu. Po smrti se stala objektem vědeckého bádání. Pařížský přírodovědec Geoffrey Saint-Hillaire připodobnil její tvář k orangutanovi. Zvířecí paralelu viděl i mezi jejím pohlavím a menstruující opicí. Předpoklad nymfomanie této jihoafrické ženy vycházel přitom z hypertrofie jejích genitálií a byl vztažen na všechny černé ženy jako důkaz jejich zvířecí podstaty a divošství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
