Pan Jiří Berg si pořízením vozu Praga Picolo splnil svůj dětský sen

1. březen 2024

Pana Jiřího Berga potkáte téměř na všech prestižních závodech veteránů. Jeho vůz Praga Picolo z roku 1930 ale většinou uvidíte plně obsazený. Závodí totiž celá rodina. Panu Bergovi se ostatně splnil dětský sen. Dnes mu s údržbou tohoto cenného veterána pomáhá především jeho dcera.

Pan Jiří Berg si veterány oblíbil už v dětství. V šesti letech často pobýval u strejdy, který vůz Praga Picolo vlastnil. Už tehdy toužil si jednou takový vůz také pořídit. Musel si ale několik desetiletí počkat.

Auta a motory ho ale zajímaly natolik, že se vedle povolání archiváře stal i řidičem z povolání a řídil autobusy. Když ale jednou objevil vrak vozu, který znal z dětství, neodolal. Trvalo šest let, než své legendární „Pragovce“ z roku 1930 náročnými opravami vrátil původní lesk a ani netušil, jak mu změní život. Právě nyní jí postupně připravuje na další sezonu.

Adrenalin přichází s prvním nastartováním po zimě

Samotné zazimování vozu trvá přibližně dva dny. Auto se postaví na špalky, přikryje několika plachtami, z motoru se vyndá baterie a opravuje se vše, co se během poslední sezony porouchalo.

Příprava na jaro ale připomíná skutečný rituál. Z auta postupně sundáváte ochranné plachty tak, jako byste otrhávali okvětní lístky nějaké květinky. Vše se zkontroluje, doplní kapaliny, do motoru vrátíte baterii. A když konečně otáčíte klíčkem motoru, abyste opět nastartovali, většině majitelů veteránů se zrychlí puls. Když motor chytne, je vyhráno. Pak už se pouze všichni těší na první jarní sluníčko, aby vyjeli na svou první jízdu v sezoně.

Praga Picolo z roku 1930. Vůz, který se stal členem rodiny pana Jiřího Berga

Vyplatí se počkat na teplejší počasí. Tyto staré vozy sice topení mají, ale moc vás nezahřeje. Ostatně tyto legendární vozy z roku 1930 jsou skutečně výjimečné. V mnoha ohledech luxusní, jinde jejich funkce pokulhávají. Například brzdy. Raději brzdit z velké dálky. Dalším problémem je opačné řízení. Řidič má sedadlo a volant napravo, ale řízení je zrcadlově obrácené. Řadící páka je nalevo a přeházené jsou i pedály brzdy a plynu.

Jízdu si ale nejvíce užijí cestující v zadní kabině. Téměř připomíná vlakové kupé. Sedadlo je pohodlné a široké, cestující tu mají lampičku a opěradla, a zatímco při jízdě mají dokonalý výhled, při jízdě nejsou vidět. Sedí totiž v zadní části kupé a jsou tak pro okolní zraky skryti. Byl to zkrátka ve své době vůz pro „horních deset tisíc“ a tomu odpovídal i luxus a pohodlí cestování.

Nový člen rodiny, který si získá každého

Ačkoliv pořízením vozu Praga Picolo si pan Jiří Berg splnil svůj dětský sen, netušil, že si nový přírůstek získá celou rodinu. Je to takové „plechové zvířátko“, další člen rodiny. Během roku s rodinou vyjedou na několik prestižních závodů veteránů. Závody si nakonec oblíbily i dámy. Je totiž nepsanou povinností se při jízdě oblékat stylově. K vozu Praga Picolo má proto paní Bergová s dcerou vždy dobové oblečení z roku 1930.

Posádka vozu na závodech - paní Bergová s dcerou, dobově oblečeni ke svému vozu Praga Picolo

V každém případě je tento koníček velkou radostí i starostí. Údržby je skutečně hodně a když si konečně rodina v hezkém počasí vyjede na výlet, je to spíše svátek. O to více si to užívají a kochají se jízdou. Pan Berg má především radost z toho, že si vůz oblíbila jeho dnes již dvacetiletá dcera. Pomáhá mu s údržbou motoru a dokonce sní o svém vlastním historickém voze. Pan Berg ví, že aby se veterán v rodině udržel i do budoucna, je nutné se o něj starat. Má proto velkou radost, že jeho koníček bude mít do budoucna díky dceři v rodině pokračování.

Spustit audio