Pavel Kosatík: Sám proti zlu. Život Přemysla Pittra

Přemysl Pitter (1895-1976) byl přední představitel českého pacifismu, nonkonformní kazatel, pedagog, všelidový vychovatel a celosvětově uznávaný humanista. Celý život aktivně bojoval za mír a práva znevýhodněných, zásadní pro jeho přístup k životu byla válečná léta. Obě světové války do jeho osudu silně zasáhly.

Násilí, kterého byl svědkem v té první, ho obrátilo na pevnou křesťanskou víru. Po krátkých studiích na bohoslovecké fakultě začal pořádat vlastní přednášky pro širokou veřejnost, jejichž cílem bylo především vzdělávat a podněcovat lidi k přemýšlení o duchovních i společensko-politických tématech.

Jako své hlavní životní poslání viděl úsilí o mír a vzdělávání dětí. Roku 1933 otevřel v Praze Milíčův dům, který sloužil mimoškolnímu vzdělávání, za okupace pak jako ojedinělé zařízení, kde se mohly učit i židovské děti.

Bránil Židy i Němce

Stejně jako za druhé světové války bránil práva Židů a utiskovaných Čechů, po roce 1945 odsuzoval násilí, které bylo pácháno na Němcích, a pomáhal s organizovanou pomocí obětem. Za své počínání se stal terčem nejrůznějších nařčení a pomluv: celý život tak prakticky neustále bojoval, ať už s představiteli měst nebo s předsudky lidí.

Nikdy ale neztratil víru v dobro a v člověka samotného. Poslední léta života strávil ve Švýcarsku, kde založil Husův sbor Čechů a Slováků. Udržoval kontakt s evropskou inteligencí a stoupenci pacifistických hnutí, byl členem mnoha mírových organizací a společenství na ochranu práv.

Své myšlenky a názory kromě přednášek a kázání vkládal i do článků a statí. Vydával měsíčník Sbratření, ve švýcarském exilu pak list Hovory s pisateli. O publikaci Pittrových literárních prací se po jeho smrti zasloužila především jeho dlouholetá spolupracovnice a přítelkyně Olga Fierzová.