Petr Fischer: Zrádná svůdnost metody Antibabiš
Vládě Petra Fialy věří už jen čtvrtina voličů, klesají i preference jednotlivých koaličních stran, kterým dnes k většině v Parlamentu chybí nějakých deset až 12 mandátů. Není tedy divu, že se vládní politické strany snaží udělat maximum pro to, aby tomu tak nebylo. A občas dost kontraproduktivně.
Nízké preference vlády nejsou ničím výjimečným, v minulosti měla tak nízkou důvěru například Nečasova nebo Sobotkova vláda, vždy v době nějaké krize. Nedůvěra ve Fialův kabinet se zdá být trvalejší, souvisí totiž se špatnou ekonomickou situací, kterou vláda není dle občanů s to řešit.
Čtěte také
Sedm čtvrtletí za sebou klesají reálné mzdy, jejichž hodnota je dnes o pět let zpátky. Rok a půl se snižuje spotřeba, inflace stále neklesá tam, kde by ji vláda a centrální banka chtěly mít. Trvá to skoro dva roky bez náznaku viditelnějšího zlepšení, začínají z toho být unaveni i voliči pětikoalice, kterým už nestačí přesvědčení, že za ekonomický pokles vláda zas tak nemůže a že za dnešní špatnou situaci může předchozí vláda.
Argument Babišem a zadlužováním jeho vlády je sice částečně pravdivý, ale nelze jím omlouvat vše, co se dnes děje. Zvláště když na rozpočtové díře za sto miliard se podílela i ODS, která přistoupila na snížení daní formou zrušení superhrubé mzdy, již dnes volají zpět i velmi liberální pravicoví ekonomové.
Za sebe a pro něco
Čtěte také
Babiš jako argument se vrací u vysokých cen potravin, protože jeho Agrofert vydělal velké peníze během inflační krize. Je to dost unikátní chvíle, kdy pravicoví politici kritizují firmu za to, že vydělává a má vysoký zisk. Jistě by si toho vláda ani nevšimla, kdyby to nebyl Babišův majetek.
Babiš se i na poslanecké, sněmovní půdě stává vděčným alibi pro všechno, co se nedaří, protože to byl on, kdo zadlužil zemi, a je to on, kdo by to býval nedělal lépe, protože jsme v covidu viděli, co „dokáže“.
V krizi důvěry a propadu preferencí se znovu vynořuje program Antibabiš, který se tolik osvědčil v minulých volbách a který dal vzniknout této vládě. Jistěže návrat Babiše může leckoho vyděsit a jen málokdo soudný by mohl říct, to by bylo báječné, sázet ale v půli mandátu na to, že Antibabiš vydrží až do voleb a bude tím trumfem, který umožní znovu vyhrát volby, je riskantní a nebezpečné.
Čtěte také
Předně se vláda už začíná takto vymlouvat, že jí to nejde, a příliš se soustřeďuje na soupeře než na politiku, kterou sama dělá. Marketingově to možná bude zase fungovat, i když určitě ne tak dobře jako minule, přece jen zklamání z vlády prožívá dnes poměrně hodně přesvědčených odpůrců Babiše.
Nejlepší politickou reklamou je ale přes všechny fígle a nové komunikační metody sama politika! Tedy to, jak politici vládnou, jak jednají, jak jsou schopni přemýšlet a jak to vše ovlivňuje životy voličů. To nakonec rozhoduje víc než kyselý obličej a vulgarity jednoho vysmátého a upovídaného podnikatele v politice, kterému je třeba se postavit.
Nasazovat metodu Antibabiš už dnes, znamená vlastně přiznání, že vláda nevěří sama sobě, že rezignuje na „normální politiku“, kterou slibovala dělat. Jestli něco voliči poznají ihned, pak je to tento strach z výkonu moci, strach z tvorby politiky a odpovědnosti za ni.
Do voleb jsou dva roky, ještě se dá udělat hodně, od školství přes zdravotnictví po místní rozvoj a hospodářství. Do voleb se chodí především za sebe a pro něco, až potom proti někomu.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
