Petr Hartman: Dávat sliby je snazší než je plnit, což platí i pro platy učitelů
Slibem neurazíš, tímto rčením se opakovaně řídí politici. Problém nastává v okamžiku, kdy se má od slibů přejít ke konkrétním činům. Názorným příkladem může být dění kolem platů pedagogických pracovníků. Politici tvrdili, že by zákon měl zaručit, aby stabilně dosahovaly 130 procent průměrné mzdy. Znělo to dobře a ladilo to s proklamacemi o tom, že vzdělání je důležité.
Bez schopných a tudíž dobře zaplacených pedagogů je kvalitní výuka těžko představitelná. Ke splnění slibu potřebujete dostatek peněz. Nejenom v okamžiku, kdy takovéto rozhodnutí přijímáte, ale také v budoucnosti. Třeba i v dobách, kdy z různých důvodů nejsou veřejné finance v dobré kondici.
Čtěte také
Názorně se to ukázalo v případě mimořádné valorizace penzí. Mechanismus, jak je v době vysoké inflace mimořádně zvyšovat, se nyní ukázal neudržitelný. V době, kdy ho politici přijímali, si patrně neuvědomovali, že ho chystají právě do mimořádných časů. Když nastaly, zjistili, že na takovéto tempo valorizace se jim jaksi nedostávají finance. Proto se ho snaží zmírnit.
Možná, že také tato zkušenost vedla Fialovu vládu ke změně postoje týkajícího se záruky za příjmy pedagogických pracovníků. Nejnověji by se zmiňovaná garance měla týkat pouze učitelů. Není divu, že se změna neobešla bez protestů a bez obstrukcí ve Sněmovně. Záruku 130 procent průměrné mzdy ze zákona by podle odpůrců vládního návrhu měli mít všichni pedagogičtí pracovníci.
Všichni nebudou brát stejně
Vláda zatím svůj záměr nedokázala ve Sněmovně definitivně prosadit. V dohledné době by se jí to však mělo podařit. Nebude to znamenat, že každý učitel bude pobírat minimálně 130 procent průměrné mzdy.
Čtěte také
Ve skutečnosti dostanou jednotlivá školská zařízení objem finančních prostředků, který bude odpovídat počtu učitelů tak, aby celková částka na jejich platy dosahovala 130 procent průměrné mzdy. Jakým způsobem bude rozdělena mezi jednotlivé pedagogy, to bude záležet na ředitelích. Všichni tak nebudou brát stejně. Rovněž to automaticky neznamená, že by si nemohli polepšit pedagogičtí pracovníci, kteří nespadají do kategorie učitelé.
Všichni dotčení by si měli přát, aby zákon fungoval v praxi. Tedy, aby stát byl schopen na jednotlivé školy pravidelně posílat slíbený objem peněz. Při růstu deficitu veřejných financí to nemusí být samozřejmé.
Dalším opakujícím se slibem politiků je totiž snižování schodku. K jeho splnění se snáze dostanete, když nebudete rozšiřovat výdaje dané zákonem. Pokud je vláda v případě učitelů hodlá zvýšit, měla by některé jiné snížit.
Jinak se v nepříliš vzdálené budoucnosti dostane do situace, kdy těžko bude moci plnit vyřčené sliby. Paradoxně se potom může pokusit zákon týkající se platů učitelů změnit, nebo ho dokonce zrušit. Dění kolem řádné i mimořádné valorizace penzí tohoto může být názorným příkladem.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
