Petr Hartman: Na každém šprochu pravdy trochu aneb boj proti dezinformacím v Česku
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, praví známé rčení. Stokrát opakovaná lež zůstává lží, dalo by se k tomu dodat. To v případě, že se lidé tímto postupem nedají otrávit. V dnešní době odolat pokušení a nepřijmout opakovanou lež za pravdu není úplně jednoduché.
V záplavě informací není snadné se orientovat, natož mít chuť pravdivost jednotlivých zpráv ověřovat. Často tak záleží na tom, nakolik věříte tomu, kdo vám danou informaci sděluje. Dobře vědomi jsou si toho lidé, kteří záměrně šíří lživé informace s cílem ovlivnit názory jejich příjemců. Říká se jim dezinformátoři.
Čtěte také
Názorným příkladem může být zjištění BIS. Podle ní se ruský agent snažil šířit ruskou propagandu týkající se agrese vůči Ukrajině pomocí veřejně známých osobností. Z výroku ředitele této služby Michala Koudelky je zřejmé, že se je o své „pravdě“ snažil přesvědčit penězi. U koho konkrétně uspěl, to se veřejnost nedozvěděla.
Tím se vytváří prostor pro nejrůznější dohady. Pokud by jednoznačná informace neohrozila práci tajné služby, bylo by pro boj proti dezinformacím prospěšnější, kdyby podobné konkrétní příklady byly skutečně konkrétní. Obecně platí, že čím je menší prostor pro spekulace, tím se obtížněji prosazují lži a dezinformace.
Pádné argumenty
Čtěte také
Brát v potaz by to měli rovněž představitelé vlády. Jejich komunikace s veřejností v některých záležitostech spíše přispívá k zatemnění problémů než k jejich vyjasnění. Toho využívají šiřitelé dezinformací.
U části veřejnosti slaví úspěch. Vytváří se tak názorová bublina, která žije ve svém informačním vakuu. Důvěřuje pouze těm, kteří s jejich viděním světa souzní. Ostatním nevěří bez ohledu na to, co jim sdělují.
Obtížně se na tom něco mění. Jednodušší je zabránit vzniku takovéto bubliny. Represí to lze učinit pouze v případě, že by se jednoznačně prokázala souvislost mezi šířením konkrétní dezinformace a trestným činem. Většinou tomu tak není. Uvědomuje si to ministr vnitra Vít Rakušan. Proto tvrdí, že cesta z dezinformačního marasmu nevede přes represe, ale přes prevenci.
Čtěte také
Ta by měla spočívat ve vytváření společnosti odolné proti záměrnému šíření nejrůznějších lží. K tomu může přispět například kvalitní školství, ale třeba také ochota tolerovat názory, které nám nejsou vlastní.
Pokud jsou založeny na omylu či lži, není snadné je vyvrátit pádnými argumenty. Přesto je to lepší způsob než bez diskuse nálepkovat lidi hájící odlišný postoj. Rovněž snaha prosazovat správnou věc zamlčováním některých nepříjemných skutečností spíše napomáhá k šíření dezinformací než k jejich utlumování.
Ukazuje se, že boj proti záměrně šířeným i nevědomým lžím je komplikovaný. Nemohou ho vést pouze tajné služby či politici. Nelze v něm uspět cenzurou či vymýšlením nových zákonů. Jednoduchý recept na vymýcení dezinformací zkrátka neexistuje. Zvlášť v zemi, kde se hojně používá rčení – na každém šprochu pravdy trochu. Tedy že i šířená lež může mít v sobě skrytou alespoň část pravdy.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
