Petr Hartman: Podpora prezidentských kandidátů jako autogramiáda poslanců a senátorů
Kdo ještě nemá můj podpis, ať si pro něj přijde. Také v tomto duchu by mohlo probíhat shánění podpory pro jednotlivé prezidentské kandidáty. Zmiňovanými slovy by je mohli vyzývat někteří poslanci či senátoři. Konkrétně ti, kteří nemají problém podpořit více adeptů usilujících o prezidentské křeslo.
Až se 8. listopadu shromáždí všechny kandidátní listiny, může se v praxi ověřit, kolik takto ochotných se našlo a kolik účastníků klání o Hrad si o totožný podpis řeklo. Nelze vyloučit, že se stejné jméno objeví pod více kandidátními listinami.
Čtěte také
Při kontrole ministerstvem vnitra to velmi pravděpodobně nebude problém. Příslušný zákon si totiž vykládá tak, že jeden poslanec či senátor může svým podpisem vyslat do boje o Hrad klidně více kandidátů. Není tudíž důvod mu zmiňované podpisy neuznat a v případě poklesu těch platných pod deset či dvacet je z volby vyřadit. Když se mohou občané podepisovat pod více kandidátních listin, proč by tak nemohli činit i zákonodárci.
Někteří ústavní právníci si to nemyslí. Podle nich jde o dva rozdílné případy. Proto se domnívají, že by měla platit zásada – jeden senátor či poslanec rovná se pouze jednomu podpisu pod jednou kandidátní listinou, a nikoli pod více.
Regulérnost voleb
Čtěte také
Spory týkající se výkladu zákonů by měl autoritativně vyřešit příslušný soud. Zmiňovaným problémem se před zhruba pěti lety zabýval Nejvyšší správní soud. Ten stížnost na podpis jednoho poslance či senátora pod více kandidátními listinami zamítl.
Na soud se totiž obrátila osoba, která k tomu de facto neměla oprávnění. Zároveň byl tento verdikt doprovozen komentářem. V něm se konstatuje, že by správný výklad příslušného zákona měl znít v duchu poměru jedna ku jedné. Zkrátka poslanec či senátor by měl pečlivě zvážit, koho hodlá do boje o Hrad podpořit, a tomu kandidaturu podepsat.
Jak tvrdil tehdy předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, neměli by se zákonodárci chovat jako sázkaři. Tudíž by neměli své podpisy rozdělovat mezi závodníky s taktikou zvýšit svoji šanci na úspěch či se záměrem poškodit konkurenci. Měli by podle něj sázet pouze na svého svěřence, protože věří v jeho vítězství.
Čtěte také
Jak už to v tuzemské politice bývá, nenašel tento názor patřičnou odezvu. Ministerstvo vnitra tento postoj nesdílí a hodlá uznat podpis jednoho poslance či senátora pod více kandidátními listinami. Zákonodárci zase neměli potřebu příslušný zákon zpřesnit, aby umožňoval pouze jednoznačný výklad. Takže od roku 2013, kdy jsme poprvé přímo volili hlavu státu, se i nadále opakují dohady o tom, za jakých podmínek lze vlastně kandidovat.
Nelze tudíž vyloučit, že by se na Nejvyšší správní soud mohl tentokrát obrátit někdo z kandidátů, který se bude cítit poškozen tím, že jeho konkurenti našli podporu u stejných poslanců či senátorů. To už by se soud musel touto věcí důkladně zabývat. Je velmi pravděpodobné, že by dospěl k závěru, že zmiňovaná podpora není možná. A to by mohlo zpochybnit regulérnost voleb.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Čekání na prezidenta
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
