Petr Janyška: Týden násilností ve Francii – ani první, ani poslední
Francie má za sebou strašný týden. Erupci násilí, nenávisti, divoké fascinace ničením, rabováním, útoků na symboly státu. Na radnice, pošty, obchody, policejní komisariáty, na policejní složky a někde i na starosty. Viděl to celý svět.
Vyjevilo se veřejně, že existují dvě Francie, jedna druhé na hony vzdálená, které každá žijí v jiném světě, přičemž ta z předměstí teď vybuchla. Před pár lety řekl tehdejší ministr vnitra Gérard Collomb: „Žijeme zatím vedle sebe, ale možná, že jednou budeme žít proti sobě.“ To se teď právě stalo. Francie tady má letitý strukturální problém, který nahlodává základy její společnosti a na dohled není žádné snadné řešení.
Čtěte také
Za ten černý týden násilníci, většinou teenageři, v ulicích spálili šest tisíc aut, zapálili, poničili a částečně vyrabovali tisíc budov, zničili nejméně deset škol. Zranili přes 700 policistů a hasičů. Situace se pomalu zklidňuje, policie se ale obává i dalších dnů a především 14. července, státního svátku.
Proč došlo k takovému výbuchu násilností poté, co policista zastřelil za nejasných okolností sedmnáctiletého výrostka? Svět si už přivykl na zapálená auta a hořící popelnice, kdykoli se ve Francii protestuje, tohle ale bylo kvantitativně něco jiného.
Jisté je, že to nebyla první taková vlna nepokojů a že není poslední. Podobná se odehrála téměř před dvaceti lety v r. 2005 a scénář byl podobný. Tenkrát zemřeli dva výrostci, které honila policie. Během chvíle začala předměstí vřít, jejich mládež zapalovala a rozbíjela, nepokoje trvaly několik týdnů. Padaly velké politické deklarace ohledně toho, že se musí změnit politika měst, že je třeba věnovat se předměstím. Leccos se udělalo, ale málo a dnes je Francie tam, kde byla před dvaceti lety, problém je jen ještě daleko větší.
Předměstí, školství, party
Ten má mnoho rovin a příčin. A řešení, pokud nějaké existuje, bude hodně komplexní a dlouhodobé. Jde především o předměstí a o neúspěšnou integraci třetí generace části přistěhovalců, hlavně z Maghrebu a z Afriky.
Čtěte také
Ta předměstí jsou koncentrací nejchudší části společnosti, mládež tam vyrůstá často jen s matkou, která taktak uživí rodinu, adolescenti v mnoha případech neznají otce ani žádnou autoritu, mladíci mají chabé školní výsledky, škola je pro ně symbolem nenáviděného establishmentu, jejich život je organizovaný v partách a v drobných násilnostech. Nad tím vším kralují drogoví dealeři, pro které pracuje spousta malých pěšáků.
Co bylo tentokrát zarážejícího na nepokojích, byl velmi nízký věk násilníků, někdy i třináct čtrnáct let. Nové bylo odhodlání přímo útočit na policisty a vypracovaná taktika part, které se rychle přemisťovaly. Nové bylo to, že už nešlo jen o předměstí Paříže, jako v minulosti, ale o centra desítek malých měst.
Velkou roli sehrály sociální sítě, především Snapchat a Telegram, které partám umožnily se rychle svolat, zaznamenávat vandalství v reálném čase a jedna druhou trumfovat v divokosti. K tomu element bojůvek extrémní levice, které jsou u násilností při každé manifestaci či protestu.
Najít řešení bude znamenat hodně odvážná politická rozhodnutí. Snad k tomu bude Macron mít sílu a prostředky. Ovšem po žlutých vestách, po masových protestech kvůli důchodům? V situaci, kdy Francie není politicky semknutá, kdy prezidenta ostře atakuje levice, jež na sebe dnes vzala radikální podobu? A kdy v pozadí si mne ruce Marine Le Penová a jen čeká, až přijde její hodina.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
