Petr Šabata: Česko má novou strategii rodinné politiky, ale důvod k radosti to není
Zatímco schvalování konsolidačního balíku se těšilo mimořádné pozornosti, jiný zásadní dokument prošel teď bez povšimnutí. Přitom Strategie rodinné politiky do roku 2030 je důležitější než pár zákonů, jimiž se zvyšují daně a ruší některé podpory. Ty příští vláda zase přepíše, zato promyšlená rodinná politika může zlepšit život konkrétních lidí a proměnit celou společnost.
Dokument, který před pár dny schválila vláda, na více než 180 stranách velmi dobře s množstvím dat a srovnání se světem analyzuje ne úplně uspokojivou situaci rodin v Česku. I pět cílů je v pořádku – pamatují na zvyšování prestiže rodiny, prevenci rizik, sladění rodinného a pracovního života, finanční podporu, péči o rodiny v obzvlášť těžkých situacích.
Čtěte také
Jenže tady může výčet předností skončit. Především – vláda nemá důležitý dokument sladěný s opozicí, takže po volbách bude zase všechno jinak.
Zůstává tak stále osamocený ministr školství v minulé vládě Robert Plaga, jehož promyšlená Strategie vzdělávací politiky do 2030+ vznikala v široké diskusi, které se zúčastnili nejen školy, zřizovatelé, ale i mnozí rodiče a studenti. A uznávala ji také tehdejší opozice. Plagův povolební nástupce Petr Gazdík (STAN) ji přijal za svou a platí dodnes.
Další vadou dokumentu je jeho zjevný rozpor s vládními činy.
Říkají ty staré věci
Sněmovna právě projednává zvýšení rodičovského příspěvku, které sice nepokryje inflaci, ale dobře. Zároveň se má zkrátit možnost čerpání příspěvku ze čtyř na tři roky dítěte. Ani to by nebyl problém, kdyby byl stát zároveň schopen řešit akutní nedostatek předškolních zařízení.
Čtěte také
Strategie správně připomíná příklad Německa, kde díky výrazné finanční podpoře zřizovatelům vzrostl podíl dětí docházejících do předškolních zařízení na více než 95 procent. V Česku se chystá podpora dětských skupin z evropských peněz, ale to je naprosto nedostatečné. Naopak – obce, které by měly mít úkol zvýšit nabídku předškolních zařízení, přišly vinou konsolidačního balíčku o peníze. Takhle tedy slaďování rodinného a pracovního života vypadá v praxi.
Celá konsolidace veřejných financí dopadne na rodiny s dětmi výrazně, vláda také omezuje financování neziskových organizací poskytujících sociální služby. Dále – nedávný monitoring duševního zdraví dětí základních škol ukázal, že by každý třetí deváťák měl vyhledat odbornou pomoc. Jenže na dětského psychologa se čeká v lepším případě několik měsíců... Takhle podpora rodin v těžkých situacích vypadat ve slušné zemi nemůže.
A je tu ještě jeden úhel pohledu. Historička ekonomie Antonie Doležalová v Českém rozhlase upozornila při hodnocení vize přednesené premiérem Petrem Fialou, jak vláda pojímá témata mladé generace – což rodinná politika rozhodně je.
„Říkají ty staré věci, které se vůbec mladých lidí netýkají. Jako kdyby o nich vůbec nic nevěděli... Český politik se rozohňuje, že náš automobilový průmysl nikomu nedáme, protože to je naše tradice a my přece budeme v autech na fosilní paliva jezdit. Ale mluví jen ke své generaci,“ upozornila historička.
Můžou si o tom milovníci spalovacích motorů ve vládní koalici myslet cokoliv, ale v úvahách mnoha mladých lidí o rodině hraje klimatická změna a stav planety klíčovou roli.
Strategie rodinné politiky si zaslouží mimořádnou veřejnou pozornost. Ale nějaká jiná, než jakou teď schválila Fialova vláda.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
