Petr Šabata: Děti se vrací do školy – a teď je třeba mírnit Matoušův efekt

Aspoň tak vidí nová povolání po roce 2030 jedna kanadská vzdělávací organizace. Ale jen některé děti.

Čtěte také

Petr Šabata: Vláda by měla začít ihned splácet dluh ošizeným školákům

Vedle dnešní radosti z postupného návratu do školních tříd je na místě také starost o ty žáky a studenty, které na jaře i na podzim koronavirová výuka poškodila nejvíc – ze znevýhodněného prostředí, bez připojení k internetu nebo bez podpory rodiny.

Česká školní inspekce v dubnu zjistila, že na jaře se do distanční výuky vůbec nezapojilo nejméně 10 tisíc dětí. Studie z Nizozemska a Belgie navíc dokládají, že výuka na dálku zvýšila nerovnosti v přístupu ke vzdělávání a způsobila další ztráty ve vzdělávání u dětí ze znevýhodněných rodin. Platí to dokonce i ve Finsku, kde mají děti výborné výsledky v mezinárodním srovnání. Česká data zatím chybí.

V sociologii se tomu říká Matoušův efekt – děti s lepším zázemím dělají ve vzdělávání větší pokroky než jejich spolužáci se zázemím špatným. Jak pravil svatý Matouš: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“

Pomoct dohnat výpadky ve vzdělání

Česká republika patřila už před koronavirem v Evropské unii mezi země s velmi nerovným přístupem ke vzdělávání. Epidemie, zavřené školy a distanční výuka situaci dál zhoršily.

Čtěte také

Ondřej Konrád: Ema má…

Že neziskové organizace zajišťují doučování znevýhodněných dětí a občanské iniciativy pomáhají sháněním počítačů i další podpory, je skvělé. Ale na záchranu desítek tisíc odstrčených školáků to nestačí, tady musí splnit svoje úkoly stát.

Ano, distanční výuka je i díky ministerstvu školství – a nezměrnému nasazení ředitelů a učitelů škol – mnohem lepší než na jaře. A všichni mají teď nad hlavu starostí s překážejícími rouškami, střídáním tříd, oddělováním dětí z různých skupin, dodržováním pravidel v jídelnách…

Čtěte také

Třetina žáků už ztrátu ze zavřených škol nedožene, ovlivní i jejich budoucí výdělky, varuje ekonom Münich

Ale je naléhavou povinností státu – ministerstva školství – pomoct dohnat výpadky ve vzdělání z jara i nové z podzimu. Nabídnout zřizovatelům a školám data, metodiku, peníze, lidi navíc, zaměřit se na inteligentní systém doučování, podporovat ty, kteří už dnes v terénu zachraňují ty nejslabší. Sestavit plán a postupovat podle něj. A to bez odkladu. V příštích týdnech se rozhodne, kolik dětí bude mít jednou příležitost vybrat si krásné povolání, které je bude naplňovat a živit.

Stát dokázal v posledních letech zvyšovat platy učitelů a tím tuto profesi – v době covidu zvlášť – zatraktivnil pro schopné lidi. To se povedlo a v pomoci vzdělávacímu systému by teď měla vláda velkoryse pokračovat.

Petr Šabata|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Bylo by od této politické reprezentace slušné, kdyby podstatnou část stovek miliard, kterými zadlužuje státní rozpočet, rozumně investovala do vzdělání dnešních školáků – a těch slabších dvojnásobně.

Už jen proto, že právě oni budou ty nehorázné dluhy jednou splácet.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus