Petr Šabata: Film Hranice také připomíná, jak Evropská unie nezvládá migraci
Na pražské premiéře svého filmu Hranice poznamenala polská režisérka Agnieszka Holland: „Film vypráví události, které se odehrávají teď, a to i dnes, kdy tady sedíme v sále krásně oblečení.“
Hranice je o utečencích na bělorusko-polském pomezí, kam Lukašenkův režim vozil Syřany, Afghánce a další s příslibem, že se tudy dostanou snadno do Evropské unie. A také o krutém jednání polského státu a dobrovolnících, kteří pomáhají.
Čtěte také
Hlavními hrdiny dobře zdokumentovaného příběhu jsou členové syrské rodiny: starý muž, jeho syn se ženou a třemi dětmi. Do Česka a snad i dál do Švédska za příbuznými se šťastně dostali bez dědečka a cestu nepřežil ani Nur, sympatický kluk kolem deseti let.
Umělecká stránka filmu a také brutální útoky vlády na něj i režisérku v Polsku už byly popsány. Ale Hranice je také přesvědčivým dokladem, jak si Evropa stále nedokáže poradit s migrací. Jak málo se poučila z krize roku 2015 a jak nemohoucně čelí – coby bohatá a bezpečná část světa – opět sílícímu přílivu lidí hnaných novými a novými krizemi.
Zpřesnění pohledu
Migrací se teď znovu zabývali i ministři vnitra zemí EU, otřesení vraždou dvou Švédů v Bruselu, kterou spáchal útočník z Tunisu. Jeho žádost o azyl byla zamítnuta v roce 2020 a od té doby žil v EU ilegálně, úřady nebyly schopny poslat ho za hranice Unie.
Čtěte také
Ministři se usnesli, že Evropská unie musí rychleji řešit návraty neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. To je teoreticky správné, prakticky neproveditelné.
Dalimil Petrák z organizace Pomáháme lidem na útěku upozornil v Českém rozhlasu, že neúspěšní žadatelé o azyl se často nemají kam vrátit. „Velká část migrantů je ze Sýrie, Afghánistánu a Eritree, kde jsou nepokoje, občanské války.
Ti lidé nemají na výběr, protože neexistují legální cesty, jak se do Evropy dostat,“ řekl. Bezpečnější země zase odmítají své občany přijímat zpět, protože je pro ně výhodné, když ekonomičtí migranti posílají domů peníze.
Čtěte také
Experti upozorňují, že nelegální migraci nelze zastavit na hranicích Unie, protože úřady jsou vždycky o krok pozadu za pašeráky a především – motivace uprchlíků je nezměrná. Filmová rodina Agnieszky Holland se nemůže vrátit do Sýrie, zuří tam občanská válka.
Sílící nápor na evropské hranice se dá řešit hlavně migrací legální. O které by rozhodovali ne pašeráci, ale evropské země. To je taky řešení teoreticky správné, ale politicky neuskutečnitelné. Vždyť i jen dojednání nového migračního paktu trvalo roky, a i když už teď míří do Evropského parlamentu, jeho schválení není vůbec jisté.
Na všech politických úrovních tvrdí muziku populisté a extremisté s programem „žádnou migraci nechceme“. A končí to kontrolami na vnitřních hranicích Schengenu.
Film Agnieszky Holland Hranice se za pár dní bude promítat v Evropském parlamentu. Měli by ho vidět i poslanci národních parlamentů, členové vlád, úředníci a lidé s vlivem na politiku a veřejné mínění, aby si pod pojmy „deportace“, „migrační vlna“ nebo „azylové řízení“ zase dovedli představit živé lidi s jejich osudy. Nejde o citové vydírání, jen zpřesnění pohledu na problém, jehož řešení Evropskou unii v dnešní podobě buď posílí, nebo zničí.
Autor je šéfredaktor deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
