Petr Šabata: Je na tom Česko po 34 letech stejně špatně jako obdivovaný Západ?

20. listopad 2023

„Skutečnost, že se střední Evropou 30 let po roce 1989 valí stejná vlna nacionalistického populismu, jež otřásá řadou dalších evropských zemí i Spojenými státy, je svého druhu perverzním holdem tomu, jak úspěšná celá transformace byla,“ napsal v roce 2019 o polistopadovém vývoji historik, velký znalec střední Evropy Timothy Garton Ash. Profesor z Oxfordu teď křižuje svět se svou novou knihou Evropa, náš domov a v Praze se zastavil v předvečer 17. listopadu.

Můžeme tento „perverzní hold“ brát vážně jako příznivé hodnocení, protože politický a občanský život v Česku nejde vytrhnout ze středoevropského regionu, vývoje v celé Evropě ani od globálních trendů. Což jistě nemění nic na vadách české demokracie a nespravedlnosti, s jakou dopadají na část společnosti.

Čtěte také

Timothy Garton Ash ale v aktuální knize upozorňuje na jednu klíčovou skutečnost, která ovlivnila vývoj v postkomunistických zemích výrazněji, než chyby politiků – a že jich nebylo málo – nebo lhostejnost občanů.

V 80. letech 20. století se měnila struktura demokratického kapitalismu – tedy toho systému, ke kterému po roce 1989 střední a východní Evropa směřovala pod heslem Zpátky do Evropy. Padaly překážky v obchodování, investicích a toku kapitálu – nastupovala globalizace, snižoval se význam průmyslové výroby, zvýšil se podíl služeb, především těch finančních. Počítače a další nové technologie měnily celý systém. Tento globalizovaný kapitalismus ale způsobil Západu za finanční krize z roku 2008 vážný infarkt, upozorňuje Timothy Garton Ash.

Nahrávky populistům

A co postkomunistické země? Těm navíc chyběly sociální, právní a institucionální brzdy a protiváhy, které na Západě držely kapitalismus aspoň zčásti pod kontrolou. A ještě můžeme dodat, že lidé na východě – na rozdíl od Západu – neměli takřka žádné zkušenosti se sociální a majetkovou nerovností, která najednou bila do očí a způsobovala a způsobuje rozčarování.

Čtěte také

Když mezi nepřátele svobody a demokracie přiřadíme ještě například sociální sítě, dezinformace a válečnické putinovské Rusko, je vlastně malý zázrak, že je Česko pevně ukotveno v Evropské unii a NATO. A že ona vlna nacionalistického populismu zde má o dost méně nebezpečné projevy než v Maďarsku, Polsku, teď opět na Slovensku, o některých dalších zemích bývalého sovětského bloku nemluvě.

Což tedy rozhodně není důvod k sebeuspokojení, protože právě sebeuspokojení naše pohodlnost a nadutost, jak řekl Ash v Českém rozhlase Plus, jsou nahrávkami populistům všeho druhu.

Petr Šabata

Naopak, je dobré si vždy aspoň 17. listopadu připomenout, že je to Den boje za svobodu a demokracii se dvěma letopočty – vedle roku 1989 si připomínáme rok 1939. Tehdy po protinacistické demonstraci 28. října a studentském shromáždění spojeném s pohřbem studenta Jana Opletala pozatýkaly v noci z 16. na 17. listopadu nacistické bezpečnostní složky stovky studentů. Devět z nich bez soudu popravily a více než tisíc jich odvezly do koncentračního tábora.

Právě toto delší ohlédnutí se slovy profesora Ashe v citovaném v eseji z roku 2019: „Boj za svobodu nikdy nedospěje ke konečnému vítězství. Každá generace jej musí svádět znovu.“

Autor je šéfredaktor deníku Právo

autor: Petr Šabata
Spustit audio