Petr Voldán: Křída nekřída aneb Cesta do pekel

Znáte to pořekadlo, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly? Někdy zkrátka nestačí jen dobrý úmysl, důležité je i to, jakým způsobem ho uskutečníme. Asi kvůli úmyslu připomenout srpnové události před padesáti lety jsou reakce na veliký nápis na nejznámější skále v Adršpachu poněkud smířlivější. Myslím si, že neprávem. A souhlasím tak s těmi ohlasy, které sice kvitují použití křídy, se kterou si snad beze zbytku poradí příroda deštěm sama, ale jedním dechem dodávají - stejně to ale není dobře, to se prostě nedělá...

Neznámý člověk popsal nejznámější skálu v Adršpachu. Nápis je na stejném místě a ve stejném znění jako v roce 1969|foto: Václav Plecháček

Kdybychom se smířili s tím, že pro třeba bohulibé důvody je opodstatnění přimhouřit oko nad popisováním přírodních útvarů nebo budov, mohlo by se najít takových důvodů nakonec tolik, že by to u nás vypadalo i ve skalách nebo na hradech, zámcích, pevnostech či výškových budovách stejně ohyzdně, jako to ještě leckde pořád vypadá se záplavou reklamních billboardů.

S nimi si rady odpovědné statní instituce nevědí ani u dálnic, byť tu máme jasné zákonné rozhodnutí. Kde kdo má dobrý úmysl, ale ventilovat ho s pomocí - byť dočasného - poškození přírody nebo cizího majetku je přes čáru. Mimochodem znáte přece tu osvědčenou pravdu, která s trochou nadsázky, ale u nás často i bez ní tvrdí, že jednotkou dočasnosti je jeden “furt”. Což si ověřujeme na dočasných objížďkách, ze kterých jsou “trvalky”, dočasně umístěních stavbách a tak dále.

Takže ani křídový nápis přímo na většině lidí nepřístupnou skálu by se neměl těšit shovívavému pokrčení ramen. Jestli si koupíme křídy všichni - a co teprve všeho chytlavé děti a “teenageři”, to to bude u nás vypadat. A tak už raději klidný pátek i celý víkend.