Pinky a já, Blata nebo Skica dvou dívek. Povídky Jiřího Hájíčka z jižních Čech

Knižní debut Jiřího Hájíčka, povídkový soubor Snídaně na refýži, byl připraven k vydání už v roce 1995 v Českém spisovateli, kniha ale nakonec vyšla až o tři roky později v nakladatelství Hynek. Další Hájíčkovy povídky najdete ve sbírce Dřevěný nůž (2004) a ve výboru Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014).

Pinky a já

Šedivá osmdesátá léta. V životním bezčasí před nástupem na vojnu jede vypravěč do města navštívit kamaráda Pinkyho. Obráží spolu hospody, ženatý Pinky si vylévá srdce ze svých stesků a marných životních snů. A všechno stojí za dvě věci… Povídku vybíráme z autorova debutu Snídaně na refýži. 

Příběh milovnice koňakových špiček

Na malé ploše povídky načrtnul autor životní křižovatky hned několika postav a prostřednictvím hlavní hrdinky, paní Kühlmayer, vypráví další ze vzpomínek na jednu vesnickou tancovačku. Jak už jsme u Jiřího Hájíčka zvyklí, noříme se v příběhu do minulosti, kterou nám servíruje na dezertním talířku spolu s koňakovou špičkou. Ta chutná nostalgicky, sladce jako první láska, jako všechno to krásné, to tenkrát.

Povídka nepostrádá motivy, které jsou pro jihočeského spisovatele typické, v Novém Městci se setkáme s plejádou bodrých hrdinů. Ti se vztahují k minulosti, ke kořenům, k „tomu tenkrát“, tedy k zapomenutému mládí, za kterým se Jiří Hájíček často ohlíží nejen ve své povídkové tvorbě.

Blata

Po pohřbu kamaráda se mladý muž seznámí se záhadnou dívkou a v její společnosti se dostane tam, kam se nikdy dostat nechtěl… Hororový příběh z jihočeských blat s baladickým nádechem i dramatickým napětím přinášíme z antologie Leonardův kabinet. 

Skica dvou dívek    

Drobná kresba tužkou na papíře skrývá příběh dvou dívek, jejich snů a marných nadějí. Je rok 1910 a do Českého Krumlova přijíždí malíř Egon Schiele. Život jednoho z nejtalentovanějších a současně nejprovokativnějších umělců své doby je ale s maloměstským prostředím prakticky neslučitelný. Malíř odchází, vzpomínka v srdcích dívek zůstává.

Jiří Hájíček se nechal inspirovat některými epizodami ze Schieleho bouřlivého života, zejména jeho návštěvami v Českém Krumlově, odkud pocházela umělcova matka.

Slunce, stín a tak dál

David je úspěšný pětapadesátiletý muž, který je na dovolené se svojí o dvacet let mladší přítelkyní. Tráví čas v luxusním hotelu u moře a je to „all inclusive“.

Zatímco ona si užívá všech požitků, které jsou v ceně, on chodí každé ráno nakupovat na místní trh. Ona chce na večeři do restaurace s michelinskou hvězdu, on by raději do levného venkovského baru na bacardi s colou. Raději by byl někde pod stanem, bez mobilu, jen s báglem na zádech, tak jako kdysi.