Pohoda

„Byla to taková vodní verze Pohody,“řekl v neděli brzy ráno, několik hodin před ukončením letošního ročníku trenčínského hudebního festivalu Pohoda jeho hlavní organizátor Michal Kaščák. Stáli jsme v pláštěnkách a po kolena zablácených kalhotách ve stanu za hlavním pódiem, kde se právě s festivalem rozloučila slovenská kapela Šukovci, abychom se schovali před deštěm, který nás všechny bez rozdílu (účastníky festivalu, vystupující, organizátory i novináře) věrně doprovázel po dva dny konání festivalu. „Termín festivalu jsme vybrali mimo jiné taky proto, že v té době bývá nad Slovenskem pravidelně oblast tlakové výše, takže bývá nejhezčí počasí v roce, což se nám v tomto roce skutečně potvrdilo,“dodává s úsměvem „pohodář“ Mišo Kaščák. Koneckonců zabahněná plocha fotbalového stadionu skýtá neuvěřitelné možnosti a tanec v kalužích, ve kterých se bylo možné pravidelně zdarma osvěžovat, přilákal nejednoho z návštěvníků festivalu. Jen plavající reprobedny nikomu radost neudělaly.

Pohoda 2001 pokračovala v trendu rozrůstání, které můžeme sledovat rok od roku. Týkalo se nejen počtu vystupujících, pódií, doprovodných akcí, ale taky šíře hudebních žánrů, na které mohli účastníci přijít. V červnu 1997, kdy se konal první ročník „Královské“ Pohody, se na jednom pódiu představilo osm kapel, na které přišlo dva tisíce lidí. Loni už hrálo na čtyřech scénách téměř osmdesát kapel z dvanácti zemí a poslouchalo je každý den (festival trval dva dny) dvacet tisíc návštěvníků. Letos Pohoda nabrala - nejen v porovnání se slovenskými, ale i s českými letními festivaly - opravdu mega rozměrů: na šesti stages vystoupilo přibližně 400 hudebníků a umělců z 19 zemí a počet návštěvníků podle prozatímních zpráv překročil dvacet tisíc. Tři tanečně laděné stany, jedoucí non stop, byly nejlepším receptem na probdělou noc. Ve všech těchto stanech to totiž stálo za to a bylo jedno, jestli vám před nimi nabízeli bonbóny (Smint techno stage), kondomy (Durex stage - drum’ n’ bass - techno - house) nebo nic, ale zato jste si tam mohli uschovat zavazadla (Experimental stage - groove-jazz-house-minimal). Rock open stage byla rocková v pravém slova smyslu. Představily se tu například Zóna A nebo Whisky (bývalá Slobodná Európa).

Na této straně areálu se to hemžilo rockery, pankáči, ale výjimkou nebyla ani podivná individua, která i přes jistou únavu nezapomínala na dobré vychování. Na naši žádost o rozhovor nám jedno z nich odpovědělo: "Prepáč, som opitý." Zatímco s rockery se tedy mluvit dalo, v housových stanech to pochopitelně kvůli akustice tak jednoduché nebylo. Zato jsme si všimly, že mezi tanečníky nechyběly slečny v lodičkách s dokonalým make-upem. Bohužel jsme nevypátraly návod, jak si na zabahněném festivalu udržet tento pefektní vzhled. Na Pohodě nechyběli ani hiphopeři, alternativci a další specifické skupiny milovníků hudby, které se pravděpodobně potkávaly pouze u stánků s jídlem.

Pojďme se ale podívat na hlavní stage, která jediná umožňovala setkávání různých hudebních žánrů. Hlavní hvězdou letošní Pohody měli být newyorští Fun Lovin’ Criminals. Poté, co byl program na hlavní scéně kvůli dešti hned v pátek odpoledne po vystoupení Vltavy (CZ) a Le Payaco (SK) přerušen a musela být důkladně překontrolována bezpečnost pódia, se však tito Newyorčani ocitli v roli ne příliš záviděníhodné „znovurozjížděcí“ kapely. V té době se ještě mnozí návštěvníci chtěli schovávat před deštěm a obsadili kryté hlediště stadiónu - to ostatně zůstalo plné po celou dobu trvání festivalu. Po chvilce váhání se ale začalo plnit i (v té době už) rozbahněné „rýžové pole“ pod pódiem.

Po vystoupení Fun Lovin’ Criminals se k radosti všech festival podařilo (s drobnými programovými změnami a časovými posuny) rozjet a slovenská ska kapela Polemic dokázala propojit atmosféru pod pódiem s atmosférou na vzdálenější kryté tribuně, kde se během jejich vystoupení tančilo a „mávalo“ a fanoušci zpívali jako diví. A jak Bejzo (zpěvák skupiny Polemic) porovnal vystoupení vlastní skupiny s Fun Lovin’ Criminals? "Sám sebe člověk těžko porovná. Fun Lovin´Criminals měli na tomto festivalu dost nevděčnou úlohu, protože bouřka přerušila program na tři hodiny a oni museli kvůli časovému stresu dělat předkapelu před celým festivalem. Takže možná lidi působili unaveně z tříhodinového čekání. Ale oni je nakopli, my jsme je nakopli ještě víc a teď už je na ostatních kapelách, aby ty lidi pořádně zničily, jinak si neužijí pravou festivalovou pohodu."

V pátek stihli na hlavním pódiu vystoupit taky Persiana Jones z Itálie a Tata Bojs z Hanspaulky a na zbytek pátečního programu došlo v sobotu, takže nakonec jsme slyšeli téměř všechno, co sliboval původní program. Tata Bojs měli úspěch. A neodešli z pódia jen tak (tedy aspoň někteří). Bubeníka Milana Caise totiž bohužel potkala nepříjemnost v podobě pádu z bubenické stoličky, na kterou se pokusil - jako tradičně - vylézt při skladbě Oba dva. Pád na záda sice přežil, do auta byl však nucen dokulhat. Doufejme, že se brzy uzdraví.

Druhý den festivalu byl nabitý tak, že se z něj málem kouřilo. V sobotu vytvořila na, pod i za hlavním pódiem výbornou atmosféru Věra Bílá a potom Boban Markovič se svou pověstnou „zlatou“ trubkou a dvanáctičlenným Boban Markovič Orkestarom z Jugoslávie. Vystoupily taky např. Buty z Ostravy, Šum svistu se svou - mimo jiné - světelnou a ohňovou show, maďarští Anima sound system a spojnice dubu a etno - Hypnotix. Dokonce i Luděk Sobota vypálil jednu zpěvnou vypalovačku. A chybět pochopitelně nemohla ani kapela Michala Kaščáka Neuropa. Kačen a Joniva: Jaký je to pro tebe pocit hrát na vlastním festivalu? Michal Kaščák: Je to každopádně zajímavé. Dobré je, že festival vidím ze všech stran, ale zároveň je to zvláštní, protože prostě nehraju normální, běžný koncert. Pořád je tu milión věcí mimo. Kačen a Joniva: To znamená, že když stojíš na pódiu, přemýšlíš, co se děje někde jinde? Michal Kaščák: Občas. Kačen a Joniva: A konkrétně dneska? Michal Kaščák: Též občas.

Za zpěvákem skupiny Hypnotix Bouramou Banji jsme zašli hned po příjezdu této kapely na festival. V backstageovém stanu strávil při čekání na vlastní vystoupení asi šest hodin. Kačen a Joniva: Na festival jste přijeli s velkým předstihem. Které skupiny vás zaujaly? Bourama Banji: Abych řekl pravdu, když jsem sem přišel, tak jsem měl bláto na nohách, nemohl jsem se nikam dostat a zůstal jsem celou dobu tady ve stanu, jak jste mě nechaly. Takže jsem skrze slyšel jenom to, co sem občas zavanulo. Ale myslím si, že maďarský projekt Anima sound system je velice solidní. Možná bych na ně někdy jindy zašel.

Rozhodně se dá říct, že po mnohých nevydařených pokusech zorganizovat na Slovensku velký festival se vším, co k němu patří, se to multižánrové Pohodě opravdu daří. Výjimečná je zejména tím, že si tam na své přijdou jak ti, kdo poslouchají punk, hip hop či rock, tak nadšenci alternativy nebo etno hudby, ale taky ti, kdo si chtějí poslechnout DJs a zatančit si na techno nebo house. Letos se organizátoři rozhodli zařadit do programu i některé (zahraniční) kapely z komerčnějšího světa, na druhé straně dali příležitost mnohým ne příliš známým domácím kapelám.

Co k tomu dodat? Chcete-li se stát součástí tohoto dvoudenního filmu, který nepotřebuje scénář, kameru ani režii, který nemůže zničit špatné počasí a kde si užijete Pohodu i pohodu, na kterou hned tak nezapomenete, pak vyrazte příští rok do Trenčína. A na závěr ještě jedna (mírně konspirační) rada pro organizátory festivalů přímo ze zdroje: Joniva: Máte nějakou zvláštní taktiku na to, že nemáte na Slovensku žádnou konkurenci? Kačen: Vypálili jim rybník... Michal Kaščák: ...a rybník se nám nastěhoval sem k nám.