Pojďte se podívat na slavnostně prostřený stůl pro božíhodovou hostinu kněžny Kateřiny Zaháňské

Dříve ale byla večeře o Štědrém večeru ještě postní a hodovalo se až na Boží hod vánoční.

A pochopitelně, že taková hostina vypadala docela jinak na statku nebo ve venkovské chalupě, než na šlechtickém sídle. Na krásně vánočně vyzdobeném ratibořickém zámku se zastavila redaktorka Romana Pacáková a nechala se pracovníkem zámku Milanem Zálišem k takové slavnostní tabuli pozvat.

Ratibořice a Babiččino údolí nabízí spojení přírody s českými tradicemi i literaturou

• Upravit
• Smazat

Zveme vás na zajímavá místa našeho kraje a dnes vás zavedeme do Ratibořic. Babiččino údolí nabízí mnohá zastavení, na své si přijdou nejen dospělí návštěvníci, ale i děti. Co všechno toto údolí známé z díla Boženy Němcové Babička nabízí - o to se zajímala reportérka Jana Házová. 

Středem stolu se vinula nádherná girlanda ze živých orchidejí, ze sousední komnaty bylo slyšet klavír a každý by ochotně uvěřil, že se za okamžik skutečně otevřou dveře a služebnictvo začne nosit na stůl.

Slavnostně prostřená tabule ve velké zámecké jídelně byla už sama o sobě pastvou pro oko. A co teprve, kdyby se skutečně vrátil čas do první poloviny 19.století, v krásných kachlových kamnech by se topilo, v čele božíhodové tabule by usedla vévodkyně Kateřina Zaháňská, s ní všichni její hosté a začalo by se servírovat.

Jako první by přišel na řadu studený předkrm. Mohl to být studený rybí salát, paštika nebo masový nákyp. Ze čtyř založených příborů byl na řadě ten nejdále od talíře. Ze tří různých sklenic, postavených před každým talířem, se jako první použila ta na aperitiv.

Božihodová tabule paní kněžny|foto: Romana Pacáková

Látkový ubrousek, který měl každý host pečlivě složený na talíři, v těch dávných dobách ještě mohl zastrčit za límec nebo do výstřihu, v dobách pozdějších už ubrousek patřil výhradně na kolena.

Čtěte takéStátní zámek Ratibořice

Pak přišla polévka, nejčastěji krémová, která se jedla lžící. Vývarové polévky se podávaly v šálcích a popíjely se. Další chod byl podle francouzského menu rybí. Ryby se podávaly především vařené v páře a k nim různé druhy omáček.

Následoval masitý chod, nejčastěji drůbež. Křepelky se podávaly celé, s tím si tedy každý host musel poradit. Ale to nebyla jediná nástraha, která na stolovníky v tak vysoké společnosti čekala. Po hlavním chodu služebnictvo doložilo další nové příbory a sklenice.

Zámek Ratibořice|foto: Romana Pacáková

A hostina pokračovala mezichodem, většinou to byl sladký sorbet nebo ovoce máčené v cherry. Pak teprve přišel na řadu hlavní masitý chod, nejčastěji zvěřina.

Největší úskalí, které prověřilo šikovnost každého stolovníka, představovalo správné použití náčiní na loupání ovoce či otvírání a konzumaci ústřic a šneků.