Pojídání hmyzu neznamená, že si venku slupnete nějakou mouchu. Jde o surovinu, která se do potravin přidává, vysvětluje antropoložka jídla Ferrarová
„Laboratorní maso se dnes ,vyrábí‘ především z luštěnin – z čočky nebo hrachu. A je to určitě strava budoucnosti, protože jejich pěstování je relativně levné. Kdyby se lidstvo – alespoň v našich zeměpisných délkách a šířkách – rozhodlo, že to zkusí, tak by to pomohlo hlavně ekologii,“ myslí si antropoložka jídla Eva Ferrarová, která přednáší na Filozofické fakultě UK. Podobně je to i s konzumací hmyzu.
Česko podle ní patří k prvním zemím, kde se o hmyzu v jídelníčku nejen mluví, ale i koná.
Našla jsem recept na českou polévku z chroustů z 19. století.
„Jsou tady hmyzí farmy a jejich produkty se vyvážejí hlavně do Německa a Skandinávie. Ne tedy proto, že bychom jedli hmyz ve formě, kterou známe, ale rozemletý se přidává do různých potravin.“
Jsme v situaci, kdy vlastně nevíme, co jíme.
„Našla jsem i recept na českou polévku z chroustů, pocházející z 19. století, která se vařila ještě na začátku 20. století. Nebo polévku z ponrav, kterou naši předci občasně, asi když bylo nejhůř, jedli. Ale jsou národy, pro které je pojídání hmyzu celkem běžná záležitost,“ připomíná.
Čtěte také
„Z pohledu kulturního a antropologie jídla je důležité, že to, co jíme, není dáno naší potřebou se najíst. Není to tak, že bychom vyšli ven, uviděli mouchu a tak ji snědli – tak to nefunguje. Ale máme nějaké kulturní vzorce a na našem území nejsme zvyklí jíst hmyz. Teď ale asi už přišla chvíle, kdy by se i stát jako instituce měl zabývat tím, co budeme tedy jíst v budoucnu,“ uvažuje.
Dnes se stává normou, že lidé jedí syrovou stravu, takzvanou raw, případně se stali vegany, vegetariány.
„Důvody, proč jíme raw anebo nejíme maso, jsou také kulturní. Naši předci věděli, co jedí, kde to vyrostlo nebo kde to běhalo po lese, jak a kdo to zpracoval. Takže si vytvářeli kulturní stravovací vzorce a v nich žili celé generace.“
Čtěte také
„My se ale najednou dostali do situace, kdy nevíme, co jíme. S globalizací, ale vlastně už s industrializací v 19. století, začala velká distribuce a tak se stalo, že už nejsme schopni se dopátrat, odkud naše jídlo pochází.“
Sice se z etiket dozvíte, kdo vám maso zabalil nebo odkud pochází, ale u většiny potravin podle antropoložky jídla nejste schopni zjistit, kde vyrostlo, čím to pole hnojili nebo jak kdo zacházel se zvířaty, než je usmrtil.
„Jsme tak úplně mimo naše tradiční kulturní vzorce a najednou si hledáme individuální cestu k nějaké jistotě. A nacházíme ji v tzv. čistém jídle nebo tam, kde můžeme kontrolovat, jak to jídlo vzniklo, rostlo apod.“
Celé Hovory Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.
Související
-
Vynikající bezmasé jídlo můžete ochutnat v Lese – veganském bistru v Děčíně
I v Ústeckém kraji existují místa, kde se dá chutně najíst i bez masa. Jedním z nich je veganské bisto Les v Děčíně.
-
Jezte pomalu, udělejte si na jídlo čas
Jak si časově zorganizovat jídlo? Co s naším zažívacím systémem udělá, když jíme ve stresu a spěchu? Proč je důležité si jídlo vychutnat a čím vším to můžeme ovlivnit?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
