Politické strany mají bojovat o moc, ne sekundovat ve vládě, která neodpovídá jejich programu, kritizuje opoziční smlouvu bývalý šéf ODA Bratinka

14. červenec 2023

Před 25 lety byla podepsána takzvaná opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD. Ta nakonec umožnila menšinovou vládu premiéra Miloše Zemana. Šlo o „zradu na voličích“, nebo ukázku dobré parlamentní politiky? „Situace tehdy byla patová, žádná ze stran nezískala dost hlasů pro sestavení vlastní vlády. Muselo se hledat koaliční řešení,“ uvádí v Pro a proti bývalý sociálnědemokratický premiér a jeden ze signatářů smlouvy Vladimír Špidla.

Bývalý předseda Občanské demokratické aliance (ODA) Pavel Bratinka věří, že opoziční smlouva na dlouhá léta otřásla důvěrou lidí ve smysl voleb, politických stran i důvěrou ve slova politiků a důsledky si neseme dodnes.

Vladimír Špidla

Význačný pokles volební účasti mezi lety 1998 a 2002 nepovažuje Špidla za důkaz ztráty důvěry voličů v důsledku opoziční smlouvy. Bratinka dodává, že šlo o pokles ze 74 procent na 58 procent. „ODS i ČSSD ztratily stejný počet voličských hlasů: 389 tisíc, což je pozoruhodné,“ tvrdí. 

„Ale ČSSD v tom byla nevinná, takže chápu, že to expremiér Špidla obhajuje. Pro stranu bylo ohromně výhodné, ač získala jen 32 procent hlasů, že se mohla ujmout vlády jistě a bez možnosti odvolání, navíc na další čtyři roky,“ vysvětluje Bratinka.

To, že opoziční smlouva zasáhla nálady voličů a byla problematická, Špidla uznává. „Ale udělat tak jednoduchou a přímočarou souvislost mezi opoziční smlouvou a poklesem volební účasti je nemožné. Odehrála se tehdy další řada jevů, které také měly svůj důsledek.“

Špidla: Měl to převzít Klaus

Podle Bratinky byla podstatná role ODS. „To je ten první velký průšvih, protože když se Zemanovi nepodařilo z ČSSD udělat koaliční vládu, měl to převzít Václav Klaus a ten pak měl zahájit rozhovory, ale to se nestalo. Animozita mezi dvěma předsedy by neměla v demokracii hrát žádnou roli. Musí jít stranou. To bylo selhání.“

Čtěte také

Zeman navrhoval vládu s paritním zastoupením tehdejší malé pravicové straně Demokratická unie (DEU), vzpomíná Špidla. „A předsedou neměl být on sám. To je návrh, který nemohl být lepší. Nemůžeme proto říci, že sociální demokracie nešla na doraz svých možností.“

„Opoziční smlouva z mého hlediska byla nástroj na jedno použití, nástroj na řešení jednoho politického patu. Rozhodně jste nemohli chtít po ČSSD, aby se vzdala vlády, když měla tak dobrý výsledek, protože to by byla skutečná zrada na voličích,“ zdůrazňuje Špidla.

ČSSD jako opozice ale byla vynulována, kontruje Bratinka. „Zavázala se, že nikdy nebude usilovat o vyslovení nedůvěry vládě. A když potřebovala prohlasovat bod, ve kterém by ji ODS nepodpořila, opřela se o hlasy komunistů a KDU-ČSL. Sociální demokracii se tak vládlo pohodlně a nehrozil pád této vlády, což je v protikladu k úloze opozice.“

Čtěte také

„Politické strany jsou od toho, aby bojovaly o moc. Ne aby jen někomu sekundovaly v jeho vlastní vládě, která neodpovídá jejich programu,“ shrnuje své hlavní výhrady k opoziční smlouvě Pavel Bratinka.

Zemanova vláda neměla ve Sněmovně programovou většinu, upozorňuje bývalý premiér. „Proto musela vždy dělat velké kompromisy. Ale současná vláda pětikoalice si je také jistá, že ji nemůže opozice ohrozit. I zde některé strany udělaly dohodu proti vlastní přirozenosti,“ srovnává tehdejší a dnešní situaci Vladimír Špidla.

Celé Pro a proti najdete v audiozáznamu, ptá se Lukáš Matoška. 

autoři: Lukáš Matoška , oci
Spustit audio

Související