frantisek svaricek| DOBRY VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L V SOLUNI V ŘECKU JSEM SE CHTĚL POPRVÉ DOSTAT K MOŘI,ALE NEVĚDĚL JSEM JAK SE TAM JDE A NEVĚDĚL JSEM JAK SE ŘEKNE MOŘE,ALE OD JÍDLA JSEM VĚDĚL JAK SE ŘEKNE VODA TO JE NERO A SŮL SE ŘEKNE ALÁTI TAK JSEM SE ZEPTÁL JEDNOHO STÁNKAŘE KDE JE TA SLANÁ VODA,ROZUMĚL MĚ,TAK MĚ UKÁZÁL SMĚR ŘEKL ENA KILOMETR,NO A BYLO TO RYCHLE VYŘEŠENY A MOŘE JSME NAŠLI,JINAK SE TO ŘEKNE ,THALASSA.ZDRAVIM FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Anna|Dobrý večer,
proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách si můžeme přečíst v knize manželů Peasových. Miroslav Hanuš převedl výsledky manželů Peasovýcj do divadelní formy. V současné době vědci zastávají stanovisko, že rozdíly v orientačních schopnostech mezi muži a ženami jsou spíše získané, například výchovou, než dány evolučním vývojem, kdy muži překonávali při lovu velké vzdálenosti, zatímco ženy se zdržovaly blíže k domovu. Já jsem ale zřejmě stále ještě "sběračkou", protože moje orientační schopnosti jsou mizerné. No a co, když neumíme číst v mapách, tak se na rozdíl od chlapů zeptáme.
Hezký večer přeje Anna z Prahy
Eva z jižních Čech|Myslím, že mám docela dobrý orientační smysl. Mapy, to je moje. Na hvězdné obloze najdu Casiopeu a Orion, Velký vůz. V Římě jsme trochu bloudili už poblíž hotelu, ale nakonec šťastně dorazili k cíli. Když někde výjimečně zabloudím, tak na tom místě už bloudím vždy. Asi bludný kámen. Před pár dny jsem jela na výlet do malého města, kde jsem nikdy ještě nebyla. Autobusové nádraží bylo jakoby v dolíku, tak jsem neviděla nějaký orientační bod, raději jsem se zeptala, kudy do centra. Bylo to asi 100 metrů☺. Tak nevím, asi to s mým orientačním smyslem nebude tak slavné ☺. Přeji krásné srpnové dny.
Láďa Hradecký|Dobrý večer. Já si myslím, že mám dobrou orientaci. I přesto se mi 2x stalo, že jsem bloudil. Jednou to bylo na lyžích v mlze. V terénu, který jsem znal i se zavřenýma očima, jsem v mlze na tříkilometrovém úseku uhnul o půl kilometru do prava. Náhodou jsem poznal, kde jsem, ale byl jsem z toho docela paf, protože jsem se snažil hlídat si stopu za sebou, aby se "neohýbala". Podruhé jsem bloudil ve Vídni, kdy jsem se synem na kole chtěli navštívit Prátr. Nalákán pohlednicemi, kde všude je vidět Vídeňské kolo na dálku, jsem si myslel, že lehce trefíme. Bohužel, kolo jsme stále neviděli a Prátr jsme našli díky dětské železnici, podle které jsme do Prátru dojeli. Jinak v přírodě, v lese, v cizích městech se orientuji celkem bez problémů. Ve městech ale většinou vidově, podle názvů ulic to je horší, názvy si nepamatuji. Na silnicích jsou problémy křižovatky předělané na kruhové. To dokáže také mást. Hezký večer přeje Láďa.
Helena|Ja jsem o sobe zjistila, ze mam docela dobrou orientaci, myslim, ze pomaha intuice. V okamziku, kdyz nevim, jakou cestou se dat, je dobre se zastavit, uklidnit, asi i chvilku meditovat a pak se vydat hned tou prvni cestou, ktera cloveku vejde do mysli. Vetsinou to takhle funguje. Dokonce i kdyz GPS selze, jedu proste podle sve intuice a vzdycky jsem dojela dobre. Vzala jsem si asi priklad z kocicky, ktera nasla svou cestu zpatky domu, kdyz byla priblizne 35 kilometru pryc od domu. Byla tam dovezena autem, ztratila se, ale asi po trech tydnech se objevila doma. Rikala jsem si jak mohla vedet jak se dostat zpatky? A pak jsem dosla k zaveru, ze musela pouzivat svou intuici, proste "neco" ji rikalo kudy jit.
Bedřich |Dobrý večer já jsem jel autobusem do Karlových Varů
Na masáže já jsem nevěděl kde to je tak jsem se ptal.
Lidí kde to je a oni pořád že neví. Tak volám na tu masáž
Paní říkala že to je vedle Lidlu hledal jsem to 30 minut to byla úleva
Když jsem to našel dobrou noc
Blanka|Zdravím všechny,dříve jsem měla orientaci perfektní,to bylo v mládí. Teď kdyby mě někdo,třeba manžel,kdyby se mě chtěl zbavit,tak mě dovede do jakého kolik lesa i známého,tak tam umřu.Orientaci mám úplně na ...víte na co. Mějte se krásně,zdraví Blanka z Přeloučska.
Petra z Kroměříže|Zabloudím všude. Jsou-li někde víc než tři stromy, je to pro mě les. Zabloudila jsem ve dvoupokojovém bytě, neboť jsem nemohla najít dveře ven. V domě, kde jsem nějaký čas bydlela, jsem jedné rodině ulomila kliku od dveří, protože jsem si spletla poschodí.
Moje příhody ovšem nejsou nic proti té, kterou mi vyprávěla kamarádka. Její historka je z 80. let minulého století a pointa pobaví každého, kdo měl v té době aspoň deset let.
Dana jela s partou mladých lidí do Beskyd na lyže. Bylo krásně, a tak si lyžování protáhli. K chatě Bumbálka, odkud jim měl jet autobus domů, bylo dost daleko a dorazili k ní v absolutní tmě. Netušili, kde je zastávka a snažili se ji najít. Cestou narazili na orientační tabuli a rozhodli se počkat, až kolem pojede auto a tabuli osvítí. Konečně se auto objevilo a nápis byl dobře čitelný. Stálo na něm: Se Sovětským svazem na věčné časy!
Michal Sedlák z Myšlína|Myslím, že orientace patří k základním dovednostem člověka. Pozorujme přirodu. V poledne je sluneční kotouč na jihu. Ve staré češtině se jihu říká poledne a severu půlnoc, tyto výrazy se pro světové strany užívají v polštině – południe, północ. Lišejníkům a mechům se daří na severní a severozápadní straně. Za jasných nocí se naším pomocníkem stávají Polárka nebo Měsíc. A jak odhadovat orientaci v lidských sídlech? Třeba podle orientace kostelů. Jejich kněžiště se zpravidla nacházejí na východní straně. Starší domy mívají severojižní orientaci, což značí, že jejich průčelí směřuje na jih. I můj dům je tak postaven. A vězte, že kdybych ho projektoval já, o jiné orientaci bych ani neuvažoval. A odkud se vzalo slovo orientace? Z latinského výrazu pro východ – oriens. Dočetl jsem se, že v raném středověku byly mapy orientovány k východu. Východ byl zkrátka důležitý směr. Orientuji se celkem dobře. Vždycky trefím. Jen s jedním si nevím rady a potřebuji, abyste mi poradili. Kterým směrem se jde na Atlantidu?
Bohumír, citlivá místa.| Zdravím posluchače z večerní Olympie Olomouc . Čert aby se tu vyznal, stačí si skočit na WC a rodina nikde. Nevím zda to udělali schválně, ale když jste tu jednou za uherský rok, je to zde zas nějaké jiné. V lese nebo v terénu, takové problémy nemám, tam i na zabloudění mám čas. No naštěstí jsme tu autem a odjezd je společný! Zdravým Borku, jste stále jednička v pořadu.
Pepa| Zdravím N.L. ! Rád jsem jezdil na kole šlapacím, později elektrickým a teď mám elektrotříkolku. Dva kilometry od našeho domova je na kraji lesa parkoviště s odpočívadlem. Odtud jsem se vydal na elektrokole lesní cestou. Po delší době jsem přijel na parkoviště a já nevěděl kde jsem. Ptal jsem se pána kudy se dostanu do - neřekl jsem svoji obec, ale blízkou. On nevěděl. Tak jsem se vydal po silnici a po ujetí jednoho kilometru jsem poznal známou kapličku - ,,a já byl doma"., přijel jsem zpět na parkoviště odkud jsem vyjel a já to nepoznal. Jel jsem na druhou stranu od domova. Mnohokrát z tohoto místa jezdím na borůvky.
Několik desetiletí chodím na houby, hlavně na lišky ,stále na stejné místo. Tam trefím, zpátky už je to horší. Jednou jsem pořádně zabloudil. Šťastnou náhodou jsem tam uviděl svého kamaráda s manželkou. Nepochlubil jsem se, že jsem zabloudil. Jindy jsem vyšel z lesa na cestu a já nevěděl na kterou stranu se dát. Naštěstí svítilo sluníčko, tak jsem šel na východ.
Kdybych neměl na výletech a rekreacích svoji manželku, nikdy bych se domů nevrátil.
Vlasta|Dobrý pozdní večer všem,
pokud jde o orientaci v trénu, mám odmala svůj "orientační zmizel"
Sváťa z Brna|Dobrý večer vám pane Borku i všem linkařům.Doufám že jsem se dobře zorientoval a jsem na Noční lince.Tak si to zopakujeme.Léta na pařezu jsou k severu hustější.Mraveniště je obráceno svoji velkou kupou na sever.Kostel je postaven tak , že vchod ukazuje na západ.Postavíme-li se v poledne zády ke slunci , stín je na sever.Na střední škole nás pan profesor vyškolil v používání map tak , že jsme dokázali poznat jakým terénem půjdeme , jaké stromy a jejich průměr bude po cestě.Toto vše jsem v praxi mnohokrát využil, ale přesto ta buzola v kapsa byla přeci jenom jistota.Tak a je to.Váš Sváťa
sylva|To je výstižné...už si na ten dům (škola? práce? obojí dohromady!) moc nepamatuji, ale ve snech po jeho chodbách bloudím dosud. Poprvé v Brně a bez peněz jsem se orientovala podle zastávek a pomocí intuice :-) Ve snech stále někam jezdím autobusem, někde vystoupím, má to být v Brně ale netuším kde:-) Sen se stále opakuje. Co jen může znamenat?
Kdyby mě někdo vysadil v cizí zemi? Jako Jeníčka a Mařenku v lese? No průšvih. Možná bych zapátrala po autech "od nás" a snažila se navázat kontakt s jejich majiteli. Pro radu nebo kdybych měla štěstí tak na cestu domů. Teď mě napadá - kdyby mě vzali na výlet hodní mimozemšťané, určitě by mě nenechali na své planetě bloudit ale postarali by se o mě :-) (viz knížka Žil jsem s mimozemšťany).
