Ponocný měl spoustu povinností. Některé podle dobových záznamů nedodržoval

Čtěte také

Richard Švanda: Nadávky provázejí lidstvo od nepaměti. Na počátku bylo slovo, nejspíše sprosté

V třítisícovém městě začíná pochůzka s ponocným. Tím je do dobových věcí oblečený vedoucí odboru kultury ve Rtyni v Podkrkonoší Richard Švanda. V jedné ruce má halapartnu, ve druhé lucernu. „Chval každý duch Hospodina! Ať nás chrání ve dne v noci.“

Pochůzka trvá několik desítek minut. Během nich lidé prochází s ponocným část obce. Jednou ze zastávek je třeba místní hřbitov, ponocný lidi baví historkami. „Tady se odehrávají věci hrozné. Existovala i rýmovačka, která zní: Od Batňovic do Rtyně vichr pověst duje, že na zdejším hřbitově strašidlo se zjevuje.“

Smyslem procházek je připomenout povolání, které dřív bývalo běžné v každé obci. Ponocný držel stráž v době, kdy ostatní obyvatelé spali. „Měl hlídat město nebo obec před požárem, případně před nepřítelem.“

Čtěte také

Každý ví, jak dopadli sedláci u Chlumce. Kdo ví, že jedním z míst, kde povstání začalo, byla Rtyně?

Šlo o důležitou funkci především při prevenci požárů. Většina venkovských stavení totiž byla dříve postavena ze dřeva a slámy a lidé svítili a topili za pomoci otevřeného ohně, nebezpečí požáru v noci tak bylo velké.

Řada lidí vnímá ponocného i jako člověka, který v průběhu celé noci oznamoval obyvatelům čas. To ale podle Richarda Švandy není úplně pravda, dokládá to řada dobových záznamů. „Velice často ponocní odpočívali, a nebo v zimě, když jim byla zima, si odskočili do hospody. Dali dvě nebo tři pivka a k tomu nějakou štamprli. Potom už ani sami nevěděli, kolik hodin vlastně je. Většinou si lehli někam pod strom, aby je nikdo neviděl a tak službu často odbyli.“

A pokud už ponocný vzhůru zůstal, ani to nebyla záruka, že čas, který lidem hlásí, odpovídá realitě. „Časy se určovaly velmi orientačně. Když oni opravdu neměli možnost čas přesně odměřit, nebo na to i zapomněli, tak hlásili třeba půlnoc, ale bylo teprve půl dvanácté. Ale oni to zkrátka odtroubili jako dvanáctou.“

Na tuhle pochůzku s ponocným ve Rtyni v Podkrkonoší přišla zhruba dvacítka zájemců.

Čtěte také

Rtyně v Podkrkonoší, to je brána do Jestřebích hor a Kladského pomezí. Žije se tu náramně

„Hodně se mi to líbí. My chodíme každý rok i se synem a myslím si, že nám to pokaždé hodně dá. Dozvíme se spoustu zajímavých věcí tady od nás, ze Rtyně,“ říká třeba paní Bohumila.

Spokojená byla i Martina. Ta přijela z 18 kilometrů vzdáleného Trutnova. Procházka ji bavila víc, než její dva malé syny. „Tušila jsem to a proto jsem je pořádně oblékla, aby si tady mohli hrát na sněhu.“

Zájemci o pochůzku s ponocným mají ve Rtyni v Podkrkonoší na Trutnovsku letos ještě jednu možnost. A to v neděli 17. prosince od půl šesté večer.