Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 25. dubna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden, Zita Senková vás vítá u rozhovoru na aktuální témata. Pozvání přijal a já ho vítám v našem studiu Adam Černý, zahraničně politických komentátor.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
I v tak pošmourném ránu, pokud možno dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsem ráda, že se vidíme Adame. V centru naší pozornosti bude Francie, která má staronového prezidenta. Zajímat mě bude, co vítězství Emmanuela Macrona přinese Francii i Evropě, jak chce stmelit zemi rozdělenou na tři tábory. Co znamená dosud nejlepší výsledek Marin Le Penové v její dosavadní politické kariéře a podíváme se také na faktor ruské invaze na Ukrajině například v německé politice. Přeji nerušený poslech. Tak instalujeme sluchátka a teď je všechno v pořádku, abychom si mohli povídat s Adamem Černým. Tóny Beethovenovy ódy na radost provázely včera večer příchod Emmanuela Macrona mezi jeho voliče. S melodií evropské hymny slavil staronový prezident své vítězství už v roce 2017. Čím se liší to letošní, Adame?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Tak to letošní je vlastně svým způsobem významnější než to předchozí, protože do roku 2002 vždycky vyhrávali takříkajíc noví uchazeči, žádný ze stávajících prezidentů neobhájil. Takže po 20 letech se to Emmanuelu Macronu podařilo, což je nepochybně výsledek, který si zaslouží respekt. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že ten rozdíl mezi ním a mezi vyzyvatelkou, která se s ním střetla už před pěti lety Marin Le Penovou, je zase výrazně nižší, i když nutno podtrhnout, je stále dost mnohem citelnější, než si možná Marin Le Penová původně /nesrozumitelné/ přála a jak naznačovaly některé průzkumy řádově, tak ještě takových některých 10-12 dní před tou volební nedělí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jméno Le Pen, respektive zástupci této rodiny se dosud celkem objevili ve druhém kole. Nejenom Marin Le Penová dvakrát, ale před ní to byl ještě její otec Jean Marie Le Pen. A jak už si naznačil, Adame, tak vlastně Marin Le Penová získala vlastně téměř o 10 % hlasů více než před těmi pěti lety. Má o 3 miliony hlasů víc, co to znamená, jak, jak to vlastně číst? Podle její interpretace, jak zaznělo včera, Francouzi chtějí, aby došlo ke změně.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je sice pravda, ale není úplně zřejmé, jestli tou změnou má být zrovna ona. Protože ta logika dvoukolového hlasování je taková, že prvním kole voliči volí, si vybírají toho, kdo se jim líbí, kdo je jim sympatický a v druhém kole převažuje rozhodování podle toho, kdo je jim nesympatický. Je to svým způsobem negativní volba. A to platí pro oba ty dva finalisty. Tak jako pro Marine Le Penovou platí, že všechny ty její hlasy, která ona dostala, nejsou hlasy pro Marine Le Penovou, ale je tam velká část hlasů proti Emmanuelu Macronovi, tak opačně samozřejmě platí také, že ti, kdo to hodili Emmanuelu Macronovi, tak zdaleka všichni s ním nemusí souhlasit, ale třeba tím dávají pouze odpor najevo, svůj odpor vůči Maria Le Penové. Takže ty výsledky není možné číst úplně černobílým způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když se podíváme nejenom na to skóre finalistů, ale celkový průběh voleb. My už jsme o tom hovořili před dvěma týdny. Bylo tam celkem 12 kandidátů, ale můžeme vzít v potaz i na Francii, vysoký počet absencí, na 28 %, nevolilo nebo vhodilo bílý lístek.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Bílý lístek. To je určitě významný faktor. Toho se hodně lidí obávalo, protože se odhadovalo, že pokud by ta absence byla větší, takže by to možná prospívalo víc Marin Le Penové, ale v každém případě ten relativně vysoký počet absencí, stále mluvíme o tom, že k volebním urnám přišlo nějakých 70 % lidí, což je ve srovnání třeba s Českem, není to něco, co by nás odlišovalo, tady jsme rádi za takový výsledek v podstatě. Tak to znamená, že se lidé nemají, nemohou vybrat, nedokážou vybrat a je to vlastně výraz nespokojenosti a tady se dostávají v podstatě odpovědi na tu otázku, že ve Francii vidíme narůstající rozdělení společnosti, což není příznačné samozřejmě jenom pro Francii, to vidíme ve více zemích, že tam je nějaká nespokojenost a je otázka, a to bude nejzajímavější, protože po vítězství volební vždycky přichází ta správná otázka, která zní, jako vítěz s tou výhrou naloží. A tady tu odpověď definitivní nebo aspoň jasnější kontury dostaneme až v červnu, kdy budou volby do Národního shromáždění, protože tam se rozhodne, zda-li nově zvolený prezident, který oficiálně jako sám připomněl, je prezidentem všech, ne jedné politické strany, tak zda-li bude mít oporu v národním shromáždění vládní většině, což dosud těch minulých 5 let měl, protože to hnutí /nesrozumitelné/ měl velmi citelnou většinu. Tak zda-li tuto novou většinu získá anebo jak se někteří obávají, jestli by se nemohlo stát, že by byl přinucen k takzvané kohabitaci, že by proti prezidentovi stála nějaká většina, která by byla z jiného politického tábora, ať již v podobě tábora vedeného Marine Le Penovou, anebo jak se snaží také naznačovat a prosazovat nebo tábora vede spíše na levici vedeného tím třetím člověkem se v tom prvním kole Jean Lucem Mélenchonem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze říct, Adame, že Francie rozdělená v podstatě na tři tábory, on to řekl ostatně i sám Emmanuel Macron, hovořil o krajní pravici, krajní levici a o krajním středu.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Ono vlastně svým způsobem to viděl, ten nárůst těch krajních táborů je pochopitelný, když se podíváme na to, kde se obrazně řečeno, politicky na mapě usadil Emmanuel Macron. Jestliže on obsadil politický střet, on přišel z politické levice, protože byl ministrem ve vládě Francouze Rollanda, což byla spíše levicová vláda. Tak v tu chvíli, jestliže ten hlavní protagonista se usadí uprostřed, tak ta opozice se nutně musí, opozice nutně musí vykvést napravo a nalevo od něj a bude spíše vyhraněná nebo jinak řečeno extrémní. A v tomhle případě to bylo to největší překvapení možná těch voleb, že se předpokládalo, že ten souboj se odehraje napravo od Emmanuela Macrona, protože levice byla pokládána za rozbitou. A najednou se objevily jak reprezentant v podobě Jeana Luca Mélenchona, který vlastně v tom prvním kole získal, velmi se dosáhlo velmi těsného odstupu od Marine Le Penové. Dokonce se říkalo, pokud by ho podpořili eko, ekologisté, takže by možná i předstihl a potom bysme byli v úplně jiné situaci. A najednou tady máme ty 3 tábory a uvidíme, jak to celé bude fungovat. Moje otázka zní, ani ne tolik, myslím si, že statistika mluví proto, že by prezident měl tu většinu v reálném shromáždění získat, ale kdo bude ta hlavní síla opozice, jestli to bude Marine Le Penová, o čemž mám jisté pochybnosti anebo zda se znovu zrodí nějaký tábor na levici, který by vedl Jean Luc Mélenchon, protože ty tradiční strany, ať už tradiční pravice nebo tradiční socialisté prožívají teďkon, dá se říci takřka existenciální potíže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zaspekulujme, Adame, kdyby se novým premiérem stal právě Jean Luc Mélenchon a prezidentem je znovu zvolený staronový Emmanuel Macron, jak by to mohlo fungovat?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Bylo by to pro Emmanuela Macrona nanejvýš obtížné, kdybychom byli optimisté, tak bychom si řekli, že po vítězství se tlumí extrémy, takže Jean Luc Mélenchon, jak už jsem připomněl, byl ministrem ve vládě tradičního socialisty Lionela Jospina právě za jedné z těch jako agitací, takže by se to mohlo utlumit, ale sám tomu příliš nevěří, takže by ta kohabitace byla velmi bouřlivá. Ale spíše bych předpokládal, než že by ten levice, krajně levicový tábor, ne, že by dominoval, ale že třeba by ta vládní většina byla křehká a bylo by nutný nějakým způsobem složit nějakou koalici, například z hnutí Republikánů Macronovi a že by musela přizvat do té vládní koalice nějak právě zástupce například Jeana Lucka Mélenchona. Protože předpokládám, že s Marine Le Penovou pan by nějaká dohoda nebyla možná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dvě kola parlamentních voleb se uskuteční 12. a 19. června. Zastavila bych se ještě u samotného Emmanuela Macrona, co sám po sobě zdědil?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Sám po sobě zdědil takovou tu sklenici poloprázdnou, poloplnou, jsou tam dva nezpochybnitelné výsledky, které možná on na ně upozorňoval, ale v té emocionální debatě, v té protestní vládě nebyli tolik slyšet, ale já jsem si všiml, když jsem sledoval tu takřka tříhodinovou televizní finálovou debatu, tak on to tam velmi obratně zdůrazňoval dva výsledky. Hospodářský růst a snížení nezaměstnanosti. To jsou čísla, která jako právě argumentoval proti Marine Lepenové, která se snažila se zase ho postavit do ten, podle mého soudu až karikatury, že je prezidentem elit, bankéřem bohatých a podobné nálepky, tak on říkal, no prostě, jestliže je tady je jeden a půl milionu pracovních míst navíc, tak to nejsou pracovní místa pro elitu. To jsou pracovní místa, která vznikaly právě v těch postižených chudších krajích, v chudších regionech, takže to jsou výsledky, které určitě mluvili v jeho prospěch, protože se říká, že se hlasuje /nesrozumitelné/ ne tolik srdcem ale peněženku aspoň v případě Francie určitě. Ale jsou tu věci, které budou muset řešit a v tom /nesrozumitelné/ projevu to krátké, v krátkém pohledu to naznačil, je tady úvaha, zda něco neudělat s tím volebním systémem a to bych pokládal za velký experiment, protože až dosud ten většinový dvoukolový systém vyřazoval ty extrémy. Ale na druhou stranu teď vidíme situaci, že ten, ten vládní tábor je uprostřed a ty extrémy narůstají, takže pokud by se udělal krok zpět k více proporčnímu zastoupení, tak je otázka, jestli by to právě neposílilo, neuvolnilo prostor právě pro ty protestní strany, například, jak jsme to viděli v Itálii pro jako ve stranách Liga a Hnutí pěti hvězd.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uvidíme nyní v jistém smyslu lepšího a akčnější Emmanuela Macrona dva nula, co se týče prosazování těch reforem? Protože jemu už teď nepůjde o znovuzvolení, on potřetí v řadě nemůže se stát prezidentem.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je správné téma, protože na jednu stranu platí, že prezident, který nemusí usilovat už o znovuzvolení, tak už nemá tak svázané ruce. Není vázán tolika ohledy. Ale na druhou, ačkoliv jsme tedy den po, po těch nedělních volbách, tak se nabízí otázka, co se bude dít s politickým hnutím /nesrozumitelné/, které stvořil Emmanuel Macron a kde se v tuto chvíli nerýsuje nějaká výrazná osobnost, která by mohla po něm to převzít. A tenhle ten politický, ten v tom politickém projektu pokračovat, i když, když si o tom tak teďko uvažovalo nahlas, tak si musím říci, že ještě tak rok a půl, řekněme, 6, 5, 7 let nazpátek. 7 a půl roku nazpátek ve Franci by se asi nikdo nevsadil na to, že uprostřed vlády /nesrozumitelné/ sedí nějaký ministr hospodářství ještě navíc čtyřicetiletý, kteří, který v roce, který v roce 2017 vyhraje celkem přesvědčivě volby, takže překvapení nikdy nejsou vyloučena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komentuje Adam Černý, zahraničněpolitický novinář.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
V čem jsou francouzské prezidentské volby důležité pro Evropu?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Určitě jsou, hezky to shrnul, několik titulků, jak jsem se díval na francouzskou televizi, tak tam po půlnoci ukazovali titulní strany evropských novin. Tak to, co by se dalo shrnout, není nějaký výraz triumfu a jásotu ale výraz úlevy, takovéto uf, to nebezpečí. Riziko, že Marine Le Penová se stane prezidentkou, tato dáma, která je podle mého soudu jednak nevypočitatelná a jednak nekompetentní, tak že nestane v čele klíčové evropské země a že tam bude někdo, koho ti ostatní politici znají a s kterým se mohou domluvit. Jiná věc je, jaká bude role Francie v té, v těch příštích letech v Evropě, protože vidíme, že v Německu probíhají velké turbulence, vyvolané teďko především dopadem, dopadem války na Ukrajině. A platilo vždycky a nedovedu si představit, že by to mohlo být jinak, že pokud se nedohodli Francouzi s Němci, což bývalo velmi obtížné ten tandem, tak bylo velmi těžké se na něčem dohodnout i v Evropě vůbec. A myslím si, že teďkon se otevírá prostor pro Emmanuela Macrona, aby se stal v uvozovkách lídrem Evropy, ale jak mu to půjde s panem kancléřem Scholzem, pokud to bude kancléř Scholz /souzvuk zvuků/ kancléř Scholz na tom místě vydrží. To je otázka, která se v Německu teďkon diskutuje, protože on jak lavíruje kolem té Ukrajiny, tak se ozývají bouře. Asi a samozřejmě s CDU/CSU už v podstatě zaznívají nabídky a početně to vychází, že pokud by se rozhodli zelení a liberálové změnit prapor takříkajíc, tak by mohli vytvořit novou, jinou vládní koalici, tak o tu se odvíjí moje úvaha o tom, že jak bude vypadat ta spolupráce mezi Berlínem a Paříží a zda-li to bude určitě Olaf Scholz, pokud tam vydrží a pokud bude tak slabý, jak se dosud projevuje, tak ta spolupráce bude hodně obtížná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdo by mohl nahradit Olafa Scholze v Německu? Jsou ve hře třeba i předčasné volby nebo jenom spíše teda nějaká /souzvuk zvuků/.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Pokud zapátráme v historii, tak si myslím, že nabízí se pouze rok asi myslím 81 zhruba, kdy liberálové, kteří byli v koalici se sociálními demokraty, tehdy to byl /nesrozumitelné/ jejich šéf a ministr zahraničí, který se rozhodl opustit tu koalici a dát se dohromady s křesťanskými a sociálními demokraty. To bylo na podzim a na jaře následujícího roku se nicméně konaly v uvozovkách předčasné volby, protože demokracie velí, že takhle zásadní změna by měla projít zkouškou u voličů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak, co se týče té úlevy, kde byla nejhlasitější z výsledku francouzských voleb v zemích Evropské unie?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Paradoxně asi nejvíc v Německu, ale určitě třeba v Nizozemsku a ve Španělsku a dalších zemích. Tady bych připomněl, že těsně před volbami jsme viděli takovou zvláštní věc minulý týden, že v prestižním deníku Le Monde vyšel článek, který v podstatě plédoval ve prospěch Emmanuela Macrona a podepsali ho 3 šéfové vlád, kteří jsou vlastně ze sociálnědemokratické rodiny. To je kancléř Scholz a španělský a portugalský premiér a vlastně podporovali prezidenta, který pochází z rodiny liberálů. Takže je vidět, že tam abych tak řekl ty sympatie překračující ty hranice politických táborů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jsme se už dostali k německé politice, tak podle kancléře Scholze německá armáda z velké části vyčerpala možnosti dodávat další zbraně ze svých zásob na Ukrajinu a argumentuje i tím, že chce za každou cenu zabránit konfliktu mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem možné třetí světové válce. Německo nicméně bude podle Scholze Ukrajině financovat nákup zbraní od německých výrobců. Jak se díváš na toto /souzvuk zvuků/ postoj nebo lavírování konkrétně?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Zkusím to přečíst od zadu, protože já mám trochu problém s tím, když slyším ty argumenty, musíme zabránit další eskalaci třeba, naopak deeskalovat ten konflikt. A když si ty argumenty poslechnu, tak zatím cítím vlastně jinou logiku, že pokud budeme dodávat zbraně, ten konflikt se bude prodlužovat nebo ještě eskalovat. Takže kdo říká, že tento problém musíme omezit, tak vlastně může také zároveň tiše říkat nevysloveně, měli bysme těch zbraní dávat méně a přimět tak Ukrajinu, aby se nějakým způsobem s Ruskem dohodla. Ale v mých očích to vypadá vlastně výzva ke kapitulaci. Protože to, co dneska oficiálně Rusko požaduje od Ukrajiny, tak to skoro nic jiného než kapitulace není a je hold těžko si představit po těch dvou měsících bojů, že by Ukrajina na to mohla přistoupit, pokud by nebyla v nějaké nanejvýš obtížné situaci a bylo by asi velmi špatné, pokud by se do této velmi špatné situace dostala proto, že nedostává dostatečnou podporu z Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Promluvil bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, a to v rozhovoru pro americký list The New York Times. Řekl, že ruský prezident Vladimir Putin chce ukončit válku na Ukrajině. Není to ale podle něj tak snadné. Cituji dál slovo exkancléře Schrödera, zemi jako je Rusko nemůžete izolovat dlouhodobě ani politicky ani ekonomicky. Německý průmysl potřebuje suroviny, které má Rusko. Není to jen ropa a zemní plyn ale také vzácné zeminy a ty se nedají nahradit. Schröder také řekl, že odmítá rezignovat zatím z postu předsedy dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť. V létě by se, už jenom dodávám, mohl stát členem dozorčí rady ruského státního plynárenského podniku Gazprom. Adame, jak se díváš na postoj Gerharda Schrödera, to co řekl?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Tak začal bych u toho, jak se vlastně tehdy již bývalý kancléř Gerhard Schröder do těch funkcí v těch energetických společnostech dostal, bylo to takřka vzápětí co prohrál volby. A pamatuju si docela živě, protože jsem ty volby v Německu sledoval, jaké, jak to nelze nazvat zděšení to v politické třídě vyvolalo napříč zprava doleva, že vzal takovou funkci. Ne, že by bývalí vysocí politici nedostávali takhle zajímavá zaměstnání, ale tak říkajíc v bezprostředním postupu, co tu funkci vysokou politickou opustí, aby se dali do služeb státního podniku jiné země, která rozhodně není spojenecká. To je něco, tehdy to bylo něco neuvěřitelného. Myslím si, že kancléře Gerharda Schrödera musíme nazírat právě s úhlem toho, že dlouhodobě spolupracuje s Ruskem. A to, co vlastně tady říkal, on má samozřejmě pravdu, že země velikosti Ruska na téma zůstane, bude takhle veliká, pokud se nestane něco nepředstavitelného a budeme prostě nějakým způsobem vycházet. To říkají i mnozí jiní evropští politici. Ale zároveň leckteří z nich říkají, že s Ruskem musíme mluvit, ale s Ruskem Vladimira Putina se mluvit nedá. A v tomto punktu já bych s nimi asi souhlasil, protože Vladimir Putin byl opakovaně v minulých měsících řádově tak od loňského léta, varoval, že zpravodajské služby prostřednictvím satelitu všeho možného, vědí, co se chystá, to tažení a že by to dělat neměl. Myslím si, že nejdůrazněji ho varoval šéf CIA William Burns, což není profesionální zpravodajec ale profesionální diplomat, které Rusko dobře znal, byl tam na dvou misích. Jednou jako velvyslanec, mluví plynule rusky a s Vladimirem Putinem se osobně zná a ten se na podzim vypravil do Ruska. Mluvil s ním a osobního varoval, že pokud podnikne to, co chystá, že na západě vědí, co se chystá, že to bude mít velmi nepříjemné následky. Přesto Vladimir Putin udělal to, co udělal a nyní vlastně přímo říká, že musí obsadit část, minimálně část Ukrajiny, nejenom to, co už zabrali po roce 2014, ale že to má pokračovat. Dokonce byl to styl kolega Petr Schwarz na Plusu, který upozorňoval na článek jednoho z teoretiků ruských Dubina, který článek pod realistický apokalysmus nebo nějak tak se to jmenovalo, kde se říkalo, máme tři varianty. Máme ponechat si ten, ty dvě oblasti. Ponechat si polovinu Ukrajinu, anebo, anebo vzít si celou Ukrajinu a závěr byl, že v tuto chvíli se nabízí pouze ta poslední varianta. Máme co dočinění s velmi nevyzpytatelným a velmi útočným systémem, kterému je nějakým způsobem třeba čelit a tady se dostávám zpátky k tomu kancléři Schröderovi. On má pravdu, že těch vazeb tam je hodně na Rusko. Jsou počty, které říkají, že pokud by se vypnul, vypnuly dodávky plynu a tenhle obchod, že by to stálo v Německu 400 tisíc pracovních míst, to není legrace. To je 400 tisíc zaměstnaných lidí, jejich vejplaty. Na druhou stranu je to situace, do které se Německo dostalo, kde svou politikou dosáhnou změny skrze obchod a ta politika, jak se nyní ukazuje, významným způsobem selhává, protože vytváří nikoliv závislost Ruska na Německu ale Německa na Rusku. A to je situace, do které se asi Německo nemělo dostat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kdyby Vladimir Putin z jakýchkoliv důvodů prostě skončil, už by nebyl prezidentem Ruské federace. Znamenalo by to ukončení války na Ukrajině?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Američané by řekli, že to je otázka za 10 milionů dolarů, ale /souzvuk zvuků/ tolik nemáme, ale můj, můj skromný skromný odhad je, že se nacházíme v situaci, která je vysoce riskantní, vysoce nebezpečná, protože to, co nyní Vladimir Putin dělá a nevíme úplně přesně, jestli má reálný obraz situace, jestli dostává ty správné informace, protože poslové špatných zpráv bývají už od dob antiky popravování. Nesetkávají se s přízní vládců. Tak pokud bude pokračovat, tak to bude špatné a pokud odejde, tak vzhledem k tomu, jak ten systém té vertikály moci byl vybudován, tak po jeho odchodě, odchodu by vznikla veliká otázka stability celého toho systému. Jak by to fungovalo dál, kdo jiný by se dostal k moci. Paradoxně, jestli by to mohl být někdo ještě extrémnější, protože v tom okolí nahoře v té špičce mocenské, kde se vlastně dneska převládají především zástupci těch bezpečnostních sil, ani ne tolik už dneska armádních, tak vlastně nenajdeme někoho, kdo by se příliš od Vladimira Putina lišil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To by mohlo vést ale i také k úplně jiné otázce Adame, teď mě napadá, nechci to zlehčovat. Ale co když vlastně to celé vymyslel ještě někdo úplně jiný?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To si myslím, že ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Z těch vojenských stratégů.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To si myslím, že ne, ale pokud budeme pokračovat v paralelách, teď to řeknu s velkou nadsázkou, ale když umřel Josif Vissarionovič Stalin, tak na za největšího pretendenta až do té doby, než ho ostatní dali pod zámek a posléze popravili, byl jistý /nesrozumitelné/. A jemu bylo vyčítáno, ten měl velmi špatnou pověst, protože velil právě těm bezpečnostním složkám. Ale bylo mu dáváno za zlé a jeho spolu soudruhy, že on se pokoušel už v té době navazovat kontakty s Německem a hledat nějakou dohodu, například o neutralizaci Německa, což z hlediska Sovětského svazu nebo-li Ruska, protože to nyní to jsou stejné entity, se pokládalo za hříh, protože to by znamenalo pustit tu část Německa, která byla v té době kontrolováno sovětskými vojsky. Takže ale to je jenom paralela, která mě napadla takříkajíc mimochodem, nechci z toho vyvozovat, ale chci jenom naznačit, že někdy i uprostřed té mocenské špičky se, kdy jsou všichni loajální občané, se najde někdo s jinými názory. Koneckonců Nikita Chruščov, který odhalil Stalinův kult osobnosti, byl po několik desetiletí jeho věrným aspoň oficiálně obdivovatelem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem kdyby došlo v Německu k výměně nebo náhradě Olafa Scholze, znamenalo by to zásadní změnu toho dosavadního kurzu německé politiky vůči Ukrajině, vůči Rusku?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Dobrá otázka, protože jedna věc je mluvit z opozice a dneska činí CDU/CSU a druhá věc je převzít vládní odpovědnost a právě včetně toho, jaké jsou dneska vazby a závislosti mezi Německem a Ruskem. Ale protože dneska CDU/CSU říká, že se musí postupovat mnohem, mnohem rázněji, tak myslím si, že tenhle slib je zavazoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled Adama Černého, zahraničněpolitického komentátora. Já ti děkuji za čas, postřehy a informace a přeji hezký den, na slyšenou.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Díky za pozvání a hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.