Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 20. března 2020

Jan BURDA, moderátor:
Dobrý den přeje Jan Burda. Dnes budeme mluvit o různých způsobech řízení krizových situací. Ve vysílání vítám bezpečnostního analytika Andora Šándora. Dobrý den.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Hezké ráno přeji.

Jan BURDA, moderátor:
S dovolením začnu trochu košatě, protože bych byl rád, aby tento úvod byl správně pochopen. Pojímám ho zpravodajsky, nikoho nekritizuji, cituji ze závěrů jednání senátorek a senátorů. Premiér Andrej Babiš, za hnutí ANO, podle Senátu, oddaloval nasazení standardního krizového řízení a ohledně Ústředního krizového štábu, nepostupoval v souladu s právním řádem, když jej nesvolal včas. Vláda, podle Horní komory parlamentu České republiky, nevyužila všechny prostředky ke zvládnutí pandemie koronaviru. Senát se na tom ve středu shodl po téměř čtyřhodinové debatě. Předseda Senátu, Miloš Vystrčil za ODS zdůraznil, že postoj Horní komory není politický boj, ale upozornění na správné postupy. Premiér závěry senátorů odmítl, stejně jako během samotného jednání vicepremiérka Alena Schillerová, též za hnutí ANO. Ta uvedla, že vláda si za svými opatřeními stojí. Cituji: "My jsme dělali to, co jsme v daný okamžik považovali za nejlepší a dělali jsme to včas." Řekla paní Schillerová senátorům. Ústřední krizový štáb podle ní v podstatě fungoval, neboť jeho členové byli přítomni jednání vlády. A teď využívám toho, že je s námi ve vysílání bezpečnostní profesionál. Pane Šándore, co tomu říkáte? Prosím o vysvětlení, komentář.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Já si myslím, že i v takovéto krizi je dobré kritizovat, ale musí to být kritika konstruktivní a musí být založena na znalosti věci. Pojďme si tedy říct, že krizový štáb je poradním orgánem vlády, která ho zřizuje, na základě zákona 240 o krizovém řízení z roku 2000. Vláda také stanovuje statut tohoto krizového štábu, ve kterém určuje jeho vedoucího. Ten statut byl poprvé takto schválen vládou Miloše Zemana v roce 1998 a podle tehdejšího statutu byl předsedou tohoto štábu ministr vnitra. Je potřeba ale říct, že v té době měl premiér Zeman naprosto unikátní situaci, kterou neměl nikdo před ním ani nikdo po něm, to znamená měl jednobarevnou vládu, které vládl rukou tvrdou, ale spravedlivou, když to tak trochu odlehčím, ale také měl opoziční smlouvu. Jinými slovy, nic v tom nebylo politického, premiér jaksi, Zeman, si mohl takto stanovit svůj krizový štáb, který potom pracoval, a já jsem byl také jeho členem, 11. září a dále, ve prospěch vlády a připravoval některá rozhodnutí, některá učinil sám, některá rozhodnutí dělal pro vládu, protože jedině vláda má některé pravomoci ze zákona takto ukládat. Vláda vyhlásila, myslím Andreje Babiše, vyhlásila nouzový stav, a tady si myslím, že z logiky věci měl být vyhlášen, nebo měl být svolán Ústřední krizový štáb. Vláda se postavila do role, že bude tím krizovým štábem. To konec konců lze akceptovat, není to nic proti ničemu, a říkala, že pracují krizové štáby jednotlivých ministerstev, jednotlivých složek integrovaného záchranného systému. Do jisté míry můžeme teda mluvit o nějaké kosmetické záležitosti. Důležitý je samozřejmě výsledek. A výsledek tady určuje vláda, jestli premiér Babiš to dělal s nějakou pohnutkou politických zisků, tak to je samozřejmě jeho věc a jeho také odpovědnost a po skončení krize, samozřejmě, se vláda bude muset zodpovídat, nemyslím si, že ty kroky by byly úplně důležité k nějakému velkému křiku, podstatné je to, jestli tato země a občané této země, koronavirovou krizi zvládnou bez velkých obtíží, že tu nebudeme mít ta hrůzná čísla, která sledujeme, jak přichází z Itálie, ale také už ze Španělska, takže jak jsem řekl na začátku, není to přece o tom, že se všichni, teď mi dovolte parafrázi, semkneme kolem rodné strany, která vede dělnickou třídu, a budeme držet hubu a krok, ale když budeme prostě kritizovat, tak by to mělo mít smysl a mělo by to jaksi být návodem k tomu, abychom to dělali lépe. Takhle bych to asi ukončil tu Vaši otázku, kterou jste, jak jste řekl, zpravodajsky a nepoliticky uvedl.

Jan BURDA, moderátor:
Obecně, pro Vás jako bezpečnostního profesionála, kdo by, podle Vás, i z Vašich zkušeností, měl v tom ideálním případě stát v čele toho Ústředního krizového řízení? Měl by to být odborník na nějakou danou oblast a nebo politik, který zkrátka, v nadsázce řečeno, má tu hlavu na špalku a nese odpovědnost za všechno a za všechny?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Já si vážím práce Romana Prymuly, se kterým se už roky znám, je to odborník na svém místě, ale jsem přesvědčen, a to není nic proti němu, že v čele tohoto štábu musí stát politik. Tady se nabízí dvě možnosti, buď ministr vnitra nebo ministr zdravotnictví, a ten krizový štáb má jasnou pravomoc si povolat tolik odborníků, kolik jenom potřebuje, tak, aby řešili tu svoji odbornost ve prospěch krizového štábu a vlády, ale politická odpovědnost, po mém soudu, by měla padat na hlavu některého z těchto dvou ministrů, které jsem jmenoval. Měl jsem i v jednu chvíli pocit, že není až tak velkým lapsusem, byť byl za to Andrej Babiš kritizován, aby vláda byla krizovým štábem, a on vlastně jakoby de facto tím šéfem toho krizového štábu. Otázka je, co vláda ještě, kromě řízení krize dělá. Pokud nedělá nic jiného, což asi situace si to může vyžádat, ale já nejsem přítomen těch jednání, tak pak si myslím, že to je úplně jedno, ale z hlediska toho, jak je to teďka postavené, kdy je jednoznačně krizový štáb poradním orgánem vlády, tak si přesto myslím, že by v čele měl stát nějaký ministr, jak jsem řekl, buď zdravotnictví nebo ministr vnitra.

Jan BURDA, moderátor:
Ještě se prosím stručně zastavme u toho samotného krizového řízení České republiky. U pojmu krizový štáb, co vlastně všechno obnáší? Protože my máme vážné zkušenosti z minulosti, z těch dvou velkých povodní na území České republiky. Tam se ten krizový systém řízení dolaďoval, lidé si pamatují ty jednotlivé pobočky toho Ústředního krizového štábu. Jak je vlastně ten stát řízen? Bereme si poučení z těch předchozích věcí, je ten způsob řízení podobný třeba, jako v jiných evropských zemích?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Tak samozřejmě, my jsme měli dvě velké povodně, ve kterých krizové štáby se to jednak učily, ale také dokázaly tu situaci zvládnout, krizové štáby si zřizují všechny orgány samosprávy, po obce s rozšířenou pravomocí, samozřejmě si je zřizuje stát, mají je složky integrovaného záchranného systému, a ty všechny nějakým způsobem kooperují podle rozsahu či příslušnosti k té dané věci a krizový štáb zajišťuje v zásadě to, aby všechny subjekty kritické infrastruktury, ať privátní či státní, prostě fungovaly ve prospěch státu, ve prospěch občanů, aby se minimalizovaly dopady té kritické situace, aby ztráty na lidských životech a na majetku občanů byly minimální. Ten krizový štáb má svůj vlastní statut, který samozřejmě ho opravňuje k některým krokům a opatřením, která normálně, v mírovém stavu, nemůže řešit, ale má také samozřejmě ze zákona 240 povinnost, a tu vlastně má ultimátně vláda, potom veškeré škody, které jsou prokazatelně spojené s rozhodnutí Ústředního krizového štábu a vlády České republiky, tak ty potom refunduje všem těm, kteří byli poškozeni. Jak to bude v praxi vypadat je samozřejmě otázka, ale dneska už vidíme, že některá opatření vláda činí tak, aby se ty dopady minimalizovaly, a to si myslím, že je správně. Úroveň těch krizových štábů, samozřejmě odpovídá tomu, zda ti lidé, kteří v nich sedí, už něco předtím zažili, zda mají nějakou zkušenost, zda si to možná i cvičně vyzkoušeli předem, ale důležité je, že štěstí přeje připraveným nebo kdo je jaksi připraven, není překvapen. A to si myslím, že se může různě lišit v některých krizových štábech, neboť všechno je to otázka jenom lidí, nikoho jiného, kteří v těch štábech zasedají a kteří samozřejmě všechny podklady, jak do plánu krizové připravenosti nebo krizových plánů, nemá smysl to tady rozlišovat, kdo je zpracovává v takové či jiné míře, ale kdo je připravili a kdo si je odsouhlasili, jak to mají navázáno se složkami integrovaného záchranného systému, v zásadě Hasičský záchranný sbor v tomhle má poměrně velkou roli, já bych chtěl připomenout, že rozhodující pravomoc je vždycky na politicích, aby rozhodovali, jak se budeme řídit, při jakékoliv krizi, protože nesou, samozřejmě, a nejenom politickou, ale ze zákona 240 i trestněprávní odpovědnost.

Jan BURDA, moderátor:
Pane Šándore, občané České republiky přijímají opatření vlády, společně se snaží docílit kýženého cíle, tedy pokud možno poklesu nemocných, což sebou nese nepřetížený zdravotní systém, to je základní věc, dá se říci, v tuto chvíli. Mnozí lidé se snaží navíc pomáhat. Všechny nás ale zajímá, jak dlouho. Rozumíte lidsky této otázce nebo bychom se, podle Vás, jako bezpečnostního experta, měli soustředit na něco jiného?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Já ji samozřejmě rozumím, protože já už jsem měl být dvakrát na horách a chtěl jsem jet na Blízký východ. Toto, to je samozřejmě všechno legitimní se ptát, jak dlouho. Na druhé straně se mě příliš moc nelíbí různá prohlášení různých odborných institucí, organizací, která po mém soudu jenom zvětšují tuhle nervozitu lidí. Pokud dneska lidé, kteří jaksi poměrně velmi přijatelným způsobem akceptují všechna rozhodnutí vlády, slyší, že to bude trvat ještě dva roky, tak to si nemyslím, že je dobře. Navíc, a to je potřeba si říct, dneska to přece nikdo nemůže přesně vědět, nevíme, jestli jaksi koronavir bude dále mutovat, nevíme, jestli odezní a utichne jako při SARS nebo jestli se zařadí do té běžné řada koronavirů, se kterými tady normálně žijeme, jestli to bude přesně jako s chřipkou a podobně, to jsou přece věci, které dneska nevíme, a předhánět se v těch různých predikcích mi nepřijde dobré. A také mi nepřijde dobré, abychom umocňovali už teďka strach lidí v tom, že budeme říkat, že jsme ve válce. Ve válce opravdu nejsme, válka je úplně něco jiného, válka je opravdu velmi škaredý byznys, velmi škaredá věc, a jsou ještě pořád mezi námi lidé, a ti jsou samozřejmě, většinou je ta starší populace nebo vojáci, kteří zažili jaksi nasazení ve válečných konfliktech, a ti mi dají za pravdu, že prostě toto není válka. Toto je vážná situace, kterou je potřeba zvládnout. Je potřeba ji zvládnout pokud možno co nejméně bez ztráty kytičky, jak se říká, a tak, abychom se z toho posílili, abychom se poučili, aby nás to sblížilo, ne, aby nás to rozdělovalo, abychom ukázali to, co je v nás lepší, to, co nás činí lidskými bytostmi, abychom tu solidaritu projevovali mezi sebou, ale také i s jinými státy. To jsou prostě věci, které by nás tato krize měla naučit, protože koronavir je nemoc organismu, ale ukazuje nám také, jak jsme na to připraveni a jak to zvládáme. Řekněme si, že nikdo po nás nechce, tak jako naši prarodiče museli do války, nic jiného, než abychom jenom zůstali doma a na nezbytně nutnou míru vycházeli ven a dodržovali pravidla. To si myslím, že je rozdíl mezi tím, když budeme bít na tamtamy, že jsme ve válečném stavu. Opravdu nejsme, nikdo nás nenutí zvednout zbraň a jít bojovat, máme jenom být trošku více ukáznění, omezit se a čím více se omezíme, čím úspěšněji to uděláme, tím méně samozřejmě, nebo tím kratší dobu ta karanténa a ta všechna opatření, budou trvat. Čím více to budeme jaksi podceňovat, budeme to obcházet a budeme to brát na lehkou váhu, tak to samozřejmě bude trvat déle a můžeme se dočkat ještě dalších nějakých drakonických opatření. Myslím, že to není nutné. Pojmenujme věci správnými slovy a chovejme se adekvátně tak, jak prostě se nám ukládá, v tuto chvíli polemizovat, jestli roušku takovou nebo makovou, mě přijde naprosto zbytečné, je to komplex všech věcí od roušky až po tu solidaritu, nevycházení, zdravá výživa, to jsou všechno věci, které by nám měly pomoct to překonat.

Jan BURDA, moderátor:
Říká bezpečnostní analytik Andor Šándor. Podívejme se na přístup k řešení pandemie koronaviru jinde ve světě. Pane Šándore, jak důležité je testování? Ono se o něm hodně mluví, píše, jsou země, které provádějí mnoho testů, a jsou také hodně úspěšné v boji proti nákaze. Uvádí se například Jižní Korea, zajímavé informace chodí z inovativního Izraele.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Je nepochybné, že když se dobře připravíte z krizí předešlých, tak se vám potom ta, které čelíte, tak se Vám podaří ji řešit lépe. Ta čísla, která chodí z Korey, o tom, že jsou schopní protestovat denně 12-20 000 lidí, je něco, co v našich podmínkách není možné, protože na to prostě ty prostředky nemáme. Já nechci teďka říkat, jestli je to zavinění toho či onoho, ale my musíme testovat jenom ty, kteří si vykazují velmi silné příznaky onemocnění, protože to nejsme prostě schopní udělat ve větších počtech. To plošné, tzv. korejské testování samozřejmě umožňuje podchytit tu nemoc v ranném stádiu a také na ten počet onemocněných měli relativně velmi malou smrtnost. My máme obrovskou, je to prostě rekord zatím, že na ten počet lidí, kteří jsou detekováni nemáme zaplať pán Bůh žádného mrtvého, což je úžasná věc a to je potřeba asi i poděkovat všem těm lékařům, kteří takto vážné případy, a máme je, prostě drží a dokáží ty lidi, doufejme, snad všechny zachránit. V té Koreji je také trochu jiný systém, je to relativně, a Korejci mi prominou, víc policejní stát, ty evidence tam jsou úplně jiné než u nás, ale hlavně, ti lidé jsou poslušní, ti lidé vědí, že zabíjí jaksi koronavirus ve jménu Koreje, ve jménu Korejců, a také poslouchají. Korejci nikdy nezavřeli všechny restaurace, nic takového, ale apelovali na lidi, aby opravdu byli opatrní, rozumní, uvážliví, a oni to udělali. A to je myslím jeden i z těch příčin, proč dneska Korea už vychází z celého problému velmi dobře. A mohou si tam, aspoň pro tuto danou chvíli, relativně vydechnout. Obdobná věc je velmi vyspělý hi-tech Izraele ve všech oblastech, kam se podíváte, a zřejmě i ta ukázněnost obdobná jako je v té Jižní Koreji. Myslím si, že my teďka asi těžko, dramatickým způsobem navýšíme počet testování, byť se ukazuje, že některé naše vědecká či školská zařízení jsou schopna testovat až 4 000 lidí denně, a asi efektivně a účinně, pak je otázka, zda ty rychlotesty, které jsme si dovezli z Číny, a zase to není prosím kritika, je to, jestli je to účelné to řešit tímhle dovozem, jestli není dobré se dívat na naše vlastní zdroje, to stejné je s těmi ochrannými rouškami. Liberec je prostě špička v nanotechnologiích, abychom se podívali, zda naše závody, podniky, firmy, společnosti, nejsou schopny to udělat velmi kvalitně, jde také o to, abychom byli v těchto komoditách, pokud možno co nejvíce soběstační. Čína sice hlásí už druhý den, že ve Wu-chanu není žádný nový případ a že žádné už, co jsou v Číně, nejsou jaksi domácí, ale že někdo přiveze, otázka je, samozřejmě, do jaké míry s tou pověstí, kterou Čína má, se jim dá věřit, ale může se stát, že se ten problém znova vrátí. Takže je fajn, že nám to dneska Čína poskytuje, já bych tam do toho už nestrkal žádné další konotace, které někteří lidé zvedají, nebudu je proto ani opakovat, ale měli bychom se především v některých komoditách, a to je přesně ten medicínský materiál, zdravotnický, opravdu spoléhat jenom sami na sebe, a to včetně i toho, a teď se to samozřejmě dohání a buduje, aby nám jenom prostě hospodárnost diktovaná zdravotními pojišťovnami, neurčovala, že vlastně nemocnice téměř nemají mít žádná volná lůžka, máme pořád obrovské štěstí, a to jsem rád, že ta nemoc se rozkládá v čase, že nemáme tu nějaký obrovský nával, tak, jak je to v Itálii, nemocných, kterým bychom nemohli dát lůžko, nemohli bychom jim dát ty ventilátory na tu plicní pomoc a podobně. Máme obrovské štěstí, a proto znova apeluji, spoléhejme se v řadě věcí na sebe, hledejme, kde ty možnosti jsou u nás, a zároveň se z toho poučme a buďme opatrní a buďme prostě pozorní a prostě to vydržme chvilku.

Jan BURDA, moderátor:
Situace způsobená novým typem koronaviru je podle německé kancléřky Angely Merkelové vážná, od druhé světové války, podle ní, Německo nečelilo výzvě, její zvládnutí tolik závisí na solidárním chování obyvatel, je proto důležité, aby lidé dodržovali i tam opatření. Pane Šándore, jak důležité je pro Česko německý přístup k řešení krize?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Já se přiznám, že úplně nemůžu sledovat všechny státy, určitě není přínosné, byť to německá kancléřka údajně neměla říct veřejně, že řekne, že 70 % lidí onemocní. Ono se to stát samozřejmě může, jsou lidé, kteří říkají, že vlastně bychom se měli promořit všichni a pak z toho vyjdeme bez ztráty kytičky, ale myslím si, že v Německu zdaleka tolik se nepoužívá ochranných pomůcek, roušek a podobně, já si myslím.

Jan BURDA, moderátor:
Promiňte, právě proto jsem se na to ptal. Máme také velkou společnou hranici, obrovskou hospodářskou výměnu.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
No to je přesně ono, je potřeba aby, a tady by ta určitá koordinace v té Evropské unii prostě měla být, aby ty jednotlivé členské země to nedělaly úplně všechny po svém, protože když budeme my, jako Češi, porazíme koronavirus, ale neporazí, a teď prosím, to je jenom pro příklad, třeba Poláci nebo Němci, nebo Italové, tak stejně některá restriktivní opatření prostě zůstanou. A my potřebujeme, abychom se z toho dostali asi všichni nějak stejně, aby jsme se z toho poučili, ale abychom i některé věci dělali tak trochu stejně. Nevím, premiéři spolu občas mluví, po nějaké videokonferenci, do jaké míry se jsou schopni vzájemně ovlivnit, aby ty kroky koordinovali, v Německu přece si zaslouží asi ocenění pouze Bavorsko, jinak asi ty ostatní státy nebo spolkové země, tak jaksi účinné a tak restriktivní zdaleka nejsou.

Jan BURDA, moderátor:
Domnívá se Andor Šándor, bezpečnostní analytik. Když jste, pane Šándore, zmínil tu evropskou koordinaci, předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová, v rozhovoru pro německý Bild připustila, že spolu s dalšími politiky evropskými, podcenila nový typ koronaviru. Ačkoliv zdravotnictví je významně věcí jednotlivých zemí, a například ve středu státy Evropské unie odsouhlasily nouzový fond, je v něm 990 miliard korun v přepočtu, další peníze mají jít z Fondu solidarity, tak chybí tu evropská koordinace a solidarita? Když se teď podíváme, jak to vypadá?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Tak zcela nepochybně, Itálie přece, přestože jasně, nebyla připravená, ale s tím už dneska nic neuděláme, také po té solidaritě volala, až se z toho celého problému dostane, tak mám obavy, jak se Italové budou dívat na Evropskou unii, jak se Italové budou dívat právě na tu jaksi absentující solidaritu, po které volali, Itálie má dneska poloviční stav nakažených jako Čína, a je to na počet osob úplně někde jinde, obrovský počet mrtvých, denně nárůst 500, je to strašné. Evropská unie, Ursula von der Leyen, a ta asi promeškala, slovy Jacquese Chiraca příležitost mlčet, protože než říct takovouto hloupost, tak je lepší skutečně mlčet. Problém je, že do čela Evropské unie, on ani Juncker nebyl žádný génius, se dostávají lidé úplně na jiných předpokladech než na těch, které by měli mít. Přece paní Merkelová musela vědět, že Ursula von der Leyen, za své šestileté působení v čele ministerstva obrany, zdecimovala Bundeswehr víc než maršál Žukov, Hitlerův wehrmacht. A že takováhle žena, která nezvládne ministerstvo obrany, asi těžko bude mít předpoklady jaksi v různých kategoriích, a já je teď opravdu nebudu jmenovat, aby mohla předsedat tak důležité věci, nebo tak důležitému orgánu jako je Evropská komise. Takže já si myslím, že úplně, a teď nechci, abych tady vznášel nějaké kacířská prohlášení, ale po zvládnutí celé krize, by se asi Evropská rada měla zamyslet nad tím, kdo tu Evropskou komisi má dále vést, protože tato žena, po mém soudu, toho vůbec, ale vůbec není schopna. A ta solidarita, ono konec konců, když se podíváte, že i Slovensko blokuje kamiony naše, nebo kamiony, které by měly jet k nám, na naše území, Poláci, tak ta solidarita je něco, co dostává v tuto chvíli zabrat, na druhou stranu, já to chápu, já tomu rozumím, protože řada států má omezené možnosti, jak problém řešit, a zároveň, také chtějí limitovat to, aby se jejich území dále více nenakazovalo těmi, kteří přijedou. Tady budeme mít vždycky asi problém najít tu správnou proporci, potom, konec konců se ukazuje, že politici jednotlivých zemí odpovídají vlastním voličům, vlastním lidem, nikoliv nikomu, jaksi v tuto chvíli abstraktně konajícímu v Bruselu.

Jan BURDA, moderátor:
Závěrem, pane Šándore, a prosím Vás o odpověď tak zhruba na půl minuty, omlouvám se. Může být všechno zlé pro něco dobré? Můžeme najít třeba lepší model evropského fungování po krizi?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Pokud by nebylo, bylo by to trestuhodné promarnění zkušeností, které dneska prožíváme a mělo by nás to opakovat to znova.

Jan BURDA, moderátor:
Andor Šándor, bezpečnostní analytik byl dnes hostem vysílání Dvojky Českého rozhlasu v pořadu Jak to vidí. Děkuji Vám mnohokrát, přeji klidné dny a hlavně zdraví.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní analytik:
Mě taky a všem posluchačům hodně zdraví, klidu a zvládneme to. Na shledanou.

Jan BURDA, moderátor:
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.