Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 6. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Zita Senková vás vítá u poslechu. Mým dnešním hostem je bezpečnostní poradce Andor Šándor. Dobrý den.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Hezké ráno Vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaměříme se například na dohodu tisíciletí, jak svůj mírový plán pro Izrael a Palestinu nazval americký prezident Donald Trump. Zajímat mě bude také to, kdo jsou v současnosti spojenci Ameriky, a jakou elektronickou stopu za sebou zanecháváme. Nerušený poslech. Americký prezident Donald Trump zveřejnil nedávno 80 stránkový plán mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Podle něj je průlomový a do regionu přinese mír. Počítá s vytvořením nezávislého palestinského státu, masivní hospodářskou pomocí, palestinským územím, ale také se zachováním židovských osad na západním břehu Jordánu a zachování jednoty Jeruzalema. Tedy to jsou body, které Palestinci už v minulosti mnohokrát odmítli. Co si o tom plánu myslíte Vy, pane Šándore?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já se přiznám, že na to, že to Donald Trump připravoval téměř tři roky, prostřednictvím svého zetě Kushnera, a že to označil jako dohodu tisíciletí, tak se přiznám, že jsem si myslel, že to bude skutečně dohoda tisíciletí. Když se podíváme na to, co jste řekla, ale především nejenom na reakce palestinské samosprávy, ale téměř většiny nějakým způsobem interesovaných států, v tom problému, tak ji téměř všichni odmítli jako nereálný, a je evidentní, že Donald Trump přestal jaksi pokračovat v tom, co jsme byli svědky posledních třicet let, to začalo mírovými jednáními v Oslu a podobně, a že Palestinci nikdy na tom nebyli dobře z pohledu těch mírových jednání, to, co se jim nabízelo v kontextu toho, co měl Izrael. A teď jsou na tom podobně, ještě hůře. A že to, že se odchýlil Donald Trump od toho, co bylo vždycky takovou tou, nechci říct mantrou, ale tím základem těch dohod, to znamená, že se vrátit k hranicím před šestidenní válkou v roce 1967, tak to je asi velmi silný odklon od těch věcí, který Palestinci nemohou přijat. Mě se líbilo vyjádření i pana Schwarzenberga, který říkal, pokud jde o Jeruzalém, tak to je jako kdyby jste jim nabídli hlavní město Chuchli. To je myslím i další věc, která z pohledu toho, jak je, z hlediska náboženského, Jeruzalém hrozně důležitý, pro Palestince asi také něco, co těžko mohou přijmout. Na druhou stranu, taková ta snaha jim říct, tady to máte, možná je to to poslední co Vám kdo vůbec nabízí, může, možná v té mladší generaci Palestinců, pokud jde o Abase a tyto lidi asi ne. Možná vzbudit nějaký pocit, že je možná lepší mít nic nebo něco než nic, to je pravda. Také, že ta situace, především s ohledem na nebezpečí Íránu, se trochu změnila na Blízkém východě ve prospěch Izraele. Máme tu přece jenom téměř dost odlišný postoj Saúdské Arábie k Izraeli jako takovému, Ománu a dalších zemí, to také samozřejmě může vytvářet nějaký tlak na to uspořádání, ale osobně, nejsem příliš optimistický. Co nejhoršího by se mohlo stát, by bylo, kdyby, na základě nějaké záminky, došlo k nějaké další intifádě, která by mohla být nezvládnutelná, pokud jde o její sílu ze strany Palestinců, z nějakého pocitu frustrace a podobně, a zároveň i samozřejmě z nějaké větší reakce Izraele, což by mohlo vést k poměrně širokému konfliktu v regionu, který by mohl vtáhnout i další velké hráče, a to by asi nebylo pro celý region vůbec dobře, takže já nejsem příliš optimistický, a spíš bych řekl, že mě ten návrh Donalda Trumpa zklamal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jenom snad dovětek k Jeruzalému. Podle šéfa Bílého domu má zůstat nedělitelným hlavním městem Izraele, což, jak už jste i sám řekl, odporuje těm palestinským představám a pak izraelský premiér Netanjahu dodal, že palestinské hlavní město by mělo být na okraji Jeruzaléma.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
No to je ta chuchle, jak jsem o ni mluvil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně tak. Pan Šándore, čtete třeba fakt, že svou nabídku Donald Trump prezentoval v přítomnosti dvou největších rivalů nastávajících izraelských voleb, už potřetí půjdou tedy Izraelci k urnám, úřadující premiér Benjamin Netanjahu a šéf opozice Benny Ganc.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Tak tam je asi evidentně vnímání toho, že ten Netanjahu to napotřetí dát nemusí a že Ganc může vyhrát a může tu vládu zúžit, je otázka, a já nevím, jak vnímají Izraelci fakt, že už půjdou během roku potřetí k volbám a že prostě nejsou schopni tu vládu postavit versus ty korupční problémy Netanjahua a ten fakt, že má být trestně stíhán. Mě spíš vadilo, že tam byli tihle dva představitelé státu Izrael a nebyl tam nikdo z Palestiny, za palestinskou stranu, a to mě, prosím za omluvu, přijde mi to jako o nich bez nich. Tak asi to, co mi také z historie už známe, o nás, bez nás. A to si nemyslím, že bylo dobře. Možná, že se jednalo o tom, že bylo neprůchodné, aby, a těžko si umím představit Abase, že bude stát při vyhlášení mírového plánu tisíciletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který odmítá.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Který v zásadě by ho tak trochu zesměšnil, takže já nevím, co se všechno samozřejmě odehrávalo v pozadí, ale ani to jakoby nesvědčí o nějakém jaksi vyváženém postoji k oboum aktérům. Já nechci stranit ani jedné ani druhé straně, od roku vzniku Izraele je tento stát prostě v problémech, kdy se musí hájit proti všem okolním arabským zemím, na druhou stranu to pomalé ukusování palestinské půdy, teď ještě Benjamin Netanjahu chtěl zabrat dalších třicet procent území na západním břehu Jordánu, a za to dají Palestincům nějakou část pouště, která k ničemu de facto není. To si skutečně nemyslím, že je vyvážené, a potom tu máme příslib 50 miliard dolarů. Víte, jak to vždycky je, a nikdy, to co Vám někdo slíbí, stejně potom nedostanete, a v konečném důsledku, to jsou takové ty sliby někde na dálku. Bylo by úžasné, kdyby se konečně dohodli, ale tak, jak to sleduji, tak žádný velký důvod. Myslím, že Palestincům v minulých letech bylo nabídnuto mnohem více. A stejně to odmítli, takže si neumím představit, že toto by bylo něco na základě čeho by mohlo dojít k nějakému tomu dvoustátí. Vlastně ten stát palestinský, by byl bez výzbroje, bez zbraní, což mě by ani nevadilo, a byl by to spíš takový vazal, než nezávislý stát, takže takové to dobře míněné dvoustátí, které kdysi bylo ve hře, se tu ani nenabízí, a to si skutečně nemyslím, že je dobrým východiskem k vyřešení tohoto sporu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co myslíte, pane Šándore, kdy byli Izraelci a Palestinci, nejblíže k nějaké opravdové dohodě.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Pokud já vím, tak to bylo za premiéra, nebo já si to myslím, Huga Baracka, kdy vlastně Palestincům bylo nabídnuto maximum, oni to odmítli, tam bylo potřeba vyřešit otázku přístupu ke Galilejskému moři a samozřejmě ten sporný Jeruzalém, ale tehdy Arafat to odmítl, možná i z důvodu, že by i Palestina konečně musela začít budovat něco jiného než takový ten polostát, musela by také, nebo vůdci by také přestali mít tu avriolu těch, kteří jsou pořád utlačováni tím ošklivým Izraelem, a také otázka, by museli ukázat, kde jsou všechny ty peníze, které jaksi dostali v rámci pomoci, které si třeba manželka Arafata Suha, mylně domnívala, že to, co je na jeho účtě, když umíral v Paříži, že to jsou jeho peníze osobní, a když to byli peníze Palestinců a podobně, tak já myslím že i tady takovéto problémy tam byly, ale teď zdaleka nedostávají to, co jim nabízeli jednání z Osla, kdy vlastně v konečném důsledku Arafat a Jicchak Rabin dostali Nobelovu cenu a viděli jsme ty historické okamžiky, kdy si třásli rukou na zahradě Bílého domu, kdy teda Jicchak Rabin se tvářil jako kdyby snědl ježka, ale prostě si tu ruku podali a podobně, tak dneska to zdaleka není takové, a ta pomoc, v podstatě i to pásmo Gazy, západní břeh Jordánu, se měl spojit dálnicemi na pilířích, které měli postavit Japonci, tak, aby ta území se nepřekrývali, tak aby tam byly vyřešené problémy sporných těch částí, kdy se stýkají izraelsko-palestinská území. Já si myslím, že toto už dneska vůbec není ve hře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže je to pat? Patová situace.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já si myslím, že to je prohra pro Palestinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje bezpečnostní poradce Andor Šándor. Americký prezident Donald Trump ustál tzv. impeachment a nebude sesazen z funkce. Demokraté v Senátu neuspěli se svou ústavní žalobou proti hlavě státu. Bude to mít ještě nějakou dohru? Třeba v předvolební kampani nebo s ohledem na listopadové prezidentské volby ve Spojených státech. Snad ještě dodám, že v průzkumu popularity dosáhl Donald Trump nejlepšího výsledku od svého zvolení.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já si myslím, že to je přesně to, co tomu prezidentovi Spojených států napomůže. Ono ještě v kontextu těch velmi zbabraných primárek v Iowě, kdy vlastně jeho vyzyvatel končí až na čtvrtém místě. Na prvním místě, nevzpomínám jméno, je to bývalý voják.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Buttigieg.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ano, homosexuální orientace z Afghánistánu, to jako ukazuje, že ti demokrati opravdu nejsou schopni nějakého výkonu. Oni se jsou schopní snad dohodnout na tom, jak ho okopávat, možná to má někdy hranici v kontextu s americkými médii s neuznáním vůbec demokratického výsledku voleb, před těmi téměř čtyřmi roky. A myslím, že Donaldu Trumpovi velmi hraje do rukou dobrá ekonomická situace ve Spojených státech, a to je vždycky jedno z velkých témat, které hraje rozhodující roli při zvolení toho kandidáta, ať z jedné nebo druhé strany, podle toho, jak to dokáže využít. Myslím si, že Donald Trump má nastaveno dobře, a že i ta jeho řeč o stavu unie byla v tom duchu vedená, a že i ti Američani asi, asi se jim to dobře poslouchalo, v kontextu toho, víte, na Trumpovi je zvláštní, že ho spousta jeho oponentů tepe za to, že se snaží plnit sliby, které dal voličům, to je úplně neuvěřitelné. Přece o tom ta politika je. Jste zvolená na základě nějakých slibů, které voličům dáte, voličům se to líbí, nejste zvolena na základě toho, že 14 hackerů ruské tajné vojenské služby GRU ovlivní 90 milionů hlasů, jak jsme jaksi dlouhou dobu slyšeli, ale na těch programových prohlášeních a slibech a Donald Trump se snaží plnit. Samozřejmě já netvrdím, že splnil všechny, myslím, že bude mít problém s tím, že chtěl vrátit americké hochy zpátky z těch nekonečných zbytečných válek, tady asi bude muset udělat nějaký asi jenom umělý krok, aby to tak jako vypadalo, ale určitě to se mu nepovede, ale jak jsem řekl, to hlavní, ekonomika Spojených států prostě funguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem nechme prosím orientaci jako věc soukromou.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vrátila bych se k autorům toho průzkumu, podle kterého Trump se těší dobrému, nejlepšímu výsledku od roku 2017. Myslíte, že mu pomohlo i vlastně věci v zahraniční politice? Třeba nedávné zabití předního představitele íránského režimu, Sulejmáního, nebo také, ale to už jsme v ekonomice, podpis nové dohody o volném obchodu s Kanadou a Mexikem? Jakou roli hraje zahraniční politika ve vnímání Američanů?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Tak taková ta, která ukazuje na to, že teď jsme provedli něco, co zvyšuje naši bezpečnost, když to vezmeme v kontextu 11. září 2001, tak to zcela nepochybně, u těch Američanů bude dopřáno tomu sucho, to zcela určitě, takže budou tam vždycky lidé, kteří to budou kritizovat, samozřejmě, pokud dokážete prodat ten obsah toho, co se Vám povedlo, to znamená, že zabili Sulejmáního, a potlačíte ten fakt, že jedna nezávislá země zabije představitele druhé nezávislé země, v mezinárodním letišti třetí země, což je teda jako věc z hlediska mezinárodního práva asi těžce nějakým způsobem jaksi obhajitelná, ale pokud se Vám povede toto upozadit a předložíte svým voličům, zbavili jsme jaksi zemi a zbavili jsme se velké hrozby. Člověka, který jaksi se snažil poškozovat naše zájmy, řekneme, že se snažil organizovat atentáty proti našim ambasádám, potom sice Váš ministr obrany řekne, že o tom nic neví, ale to je už o té politice, jak dokážete tyto věc prodat a myslím si, že v tomhletom Trump doma asi příliš nezakulhal, a že tomu může spíš pomoct, jak uškodit, především u domácích voličů, a to budou ti, kteří ho budou volit. My ne, my ho budeme jenom kritizovat. Pokud k tomu přijde a my ho volit nebudeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, co se stalo nebo děje nyní mezi Íránem a Spojenými státy? Ještě před pár dny nebo týdny mnozí začali skloňovat, jestli jsme na Prahu snad až třetí světové války, nebo "minimálně", že bude eskalovat ten konflikt v oblasti Středního a Blízkého východu, nyní se to minimálně z těch hlavních zpráv, vytratilo, což neznamená, že se nemusí nic dít, to já nevím.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já si myslím, že to bylo samozřejmě přehnané to tvrzení, že jsme na prahu třetí světové války, protože ji v zásadě nikdo nechce, máme případy z minulosti, že jsme také některé války nechtěli a nakonec jsme v nich skončili. Ale myslím si, že to ještě není skončená věc, že Írán se nevzdal, v rámci budování svého vlivu na té ose mezi Teheránem, Bagdádem, Damaškem a Bejrútem, svých plánů ovládnout Blízký a Střední východ, což je k velké nelibosti samozřejmě sunické Saúdské Arábie, že bude dál ingerovat, pokud jde o Sýrii a vzpomeňme také, že tu máme prohlášení Islámského státu, který se chce zaměřit především na Izrael a já se obávám, že, byť to jsou představitelé sunických muslimů, tak jak to platí na tom Blízkém východě kdekoli víc než kdekoli jinde, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, tak tam může dojít k nějakému spojení a může ta celá věc orientovat na eskalaci v Izraeli, kde sice nepoškodíme přímo jakoby Spojené státy jako takové, ale něco uděláme, a pak se domnívám, že to se sestřelení ukrajinského letounu, možná bylo něčím, co zabrzdilo ty snahy o odvetu ze strany oficiálních míst Teheránu. Pak tu pořád máme ještě všechny ty podporovatele, stoupence Sulejmáního v tom regionu, kteří se mohou cítit jaksi povoláni, bez ohledu, aby jim to někdo oficiálně přikazoval, k tomu, že můžou se snažit poškodit Spojené státy a pak je to samozřejmě otázka, jak to Spojené státy přečtou, jestli je to věc jdoucí mimo vliv Teheránu a nebo řízeno Teheránem, a proto by také asi jsme byli, nebo jsme byli svědky nějaké odpovědi, která by mohla samozřejmě to násilí a tu tenzi jakoby zvýšit, ale teď se zdá, že se úplně nic neděje, ale to se tak na tom Blízkém východě přihodí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To mi víme. A propo, Ukrajina, turecký prezident Erdogan, při návštěvě Kyjeva, odsoudil ruskou anexii Krymu v roce 2014, myslíte, že to zase nějak může zahýbat poměrně turbulentními vztahy mezi Moskvou a Ankarou?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Tak turecký prezident Erdogan se přece vymezuje úplně proti každému, pokud mu to přijde jakkoliv výhodné, myslím, že Rusko po tom sestřelení toho jejich letounu se naučilo s Tureckem komunikovat, a že tyto věci oni, v rámci těch rozdělených působností, se dokážou dohodnout. Myslím, že největší problém může být při podpoře Turecka vládě v Libyi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Maršál Haftar.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ne, maršála Haftara podporuje Rusko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano, ale.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
To by mohlo jít do kontradikce proti sobě. To je samozřejmě otázka, jak tady by se byli schopni nebo nebyli schopni dosáhnout, ale já bych to nepřeceňoval, ale ta asertivita prezidenta Erdogana je zřejmá, on je ochoten jít i do sporu se Spojenými státy, je to přece často vidět, ale často i ty prohlášení jsou také jaksi mířena k vlastnímu obyvatelstvu a podobně. Je otázka, co si potom řeknou, když spolu sedí u stolu, a jestli oba dokáží vnímat tu politiku tímto způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo jsou, pane Šándore, vlastně v současnosti největší spojenci Spojených států?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Tak víte, když prohlásíte Amerika First, a snažíte se to prosazovat bez ohledu na všechny ostatní, tak těch spojenců tolik mít nebudete. Je evidentní, že Evropská unie není velkým spojencem Spojených států, pokud prezident Donald Trump dává najevo, že ji nemá rád, a že by se mu líbilo, kdyby se rozpadla, tak těžko můžete hledat, že bude spojencem. Konec konců, Evropská unie opět prokázala, pokud jde o ten plán Donalda Trumpa, o kterém jsme mluvili, že nemá v praxi začnou společnost zahraniční politiku, neboť se nebyla schopna shodnout na nějaké rezoluci, která by buď podpořila a nebo odsoudila ten plán, který jsme viděli, Česká republika hlasovala tak, jak hlasovala, to znamená proti tomu odsouzení toho plánu, takže zcela nepochybně Evropská unie nebude velkým partnerem, Rusko možná tam, kde se to bude hodit, spíš se ukazuje, že není žádným velkým nepřítelem pro Spojené státy. Pokud jde o Evropu. Myslím si, že evidentně velkým spojencem jsou Poláci, kteří si teď znova ještě zakoupili další letouny, 32 letounů F-35, už po těch F-16, které mají, budou bodovat Ford, Trump a podobně, to je spojenec, řekl bych i Slovensko je z tohoto pohledu trošku výraznější spojenec, protože už má ty vrtulníky UH, které si objednala, půjde na F-16 a podobně, no Velká Británie, byť Pompeon na ni tlačí, aby v budování sítí 5G jaksi nespolupracovala, tak přece jenom ta Británie bude ještě historicky se k těm Spojeným státům blížit, ale zcela nepochybně Německo není žádným velkým spojencem Spojených států, a je otázka, co se stane poté, až Donald Trump bude znovu zvolen, jeho nevůle vůči Německu je evidentní, a já se obávám, aby ta politika po tom druhém období ještě více nepokračovala, protože by to bylo opravdu negativní, a když si vezmete, že Němci chtějí plyn z Ruska, dostaví Nord Stream 2, přestože Spojené státy jsou zásadně proti, protože by chtěli prodávat svůj břidličný plyn. Tak to budou věci, které budou zcela nepochybně tu Evropu klížit, a těch spojenců, těch Spojených států, tolik nebude. Ale zase když se podíváte, aspoň z mého pohledu, tři hlavní problémy Spojených států, Čína, Írán a Severní Korea. Já jsem si nevšiml, že by příliš Spojené státy uvažovaly o tom, že by tyto problémy s nima řešila Severoatlantická aliance, byť po těch problémech, po Sulejmáním, prezident Trump vyzval k větší účasti Severoatlantické aliance v regionu, ale nevšiml jsem si, že by to byla nějaká dramatická odezva v tomto směru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je také, podle čeho poznáme, kdo je našim spojencem?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já musím říci a zopakovat, že jsou spíš státy, které mají svoje zájmy, než že by byli kdoví jakými spojenci, což se samozřejmě může měnit v době nějakých válek, kdy jsou společně nějakým způsobem ohroženi, ale tady je evidentní a Donald Trump to posílil a v rámci toho America First, že zájmy Spojených států jsou nade vše a tak to také potom vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Česká vláda nedávno odsouhlasila vyslání až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Pokud to schválí poslanci a senátoři, tak naši vojáci by se v zemích Sahelu zapojili do boje proti terorismu. O co tam vlastně jde v této oblasti?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
No tam je evidentní, že ty islamistické bojůvky narůstají a z Mali, které je už celkem na rozpadu, se ten problém přesouvá i do takových zemí jako Niger, Burkina Faso a podobně, což je samozřejmě problém pro celou část této subsaharské části Afriky, která může eskalovat až k těm pobřežním státům, které jsou relativně v pohodě, a obecně, já už jsem to tady říkal před spoustou let, je samozřejmě ideální, když toho potenciálního protivníka, a ten mi diváci nebo posluchači prominou, zabíjíme co nejdále od našich hranic. Teď je samozřejmě otázka, jak to vlastně v této misi bude vypadat neboť pro ni není žádná rezoluce nikoho, mělo by to být na pozvání, to pozvání máme pouze z Mali, pokud vím, jinak nemáme žádné pozvání a chceme už vyrazit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tam už jsou, promiňte, naši vojáci vlastně se podílejí v rámci výcvikové mise.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ano, ale tady by měli jít samozřejmě i jednotky 600, první skupiny speciálních sil z Prostějova, bude se jednat o bojovou akci v regionu, který je velmi nebezpečný, vidíme počty zabitých francouzských vojáků, pro něž je to ovšem bývalá kolonie a prostředí, ze kterého mohou mít postkoloniální traumata, což my nemáme a měli bychom samozřejmě také dobře zvažovat, jak se na tu věc díváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V souvislosti se zakázkou na informační systém k elektronickým dálničním známkám se objevila i otázka, jakou elektronickou stopu zanecháváme v dnešním světě, pane Šándore?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
No myslím, že mnohem větší, než by si kdo uměl představit. To nejsou samozřejmě jenom tyto elektronické známky, kreditní karty, mobilní telefony, kdekoli se jakkoliv někam přihlašujete, tak je to prostě, samozřejmě problém. Na druhou stranu, je potřeba říct, že ty tajné služby, i ta policie, v konečném důsledku, nestačí sledovat všechny ty potenciální darebáky, že by měla zájem si hrát v tom, že si bude někde si prohlížet nějakou databázi fotek, čímž nechci jakoby, nemůžete ode mě, jako od starého zpravodajce čekat, že bych byl proti těmto opatřením, to už je profesně, z mé strany takto asi trochu ovlivněno, ale že by ten systém byl nastaven primárně, že se to bude zneužívat. A tady je potřeba říct úplně přece jednu věc, že ministr Kremlík musel seznámit vládu s tím, jak ten systém bude fungovat, včetně toho, co chtěla BIS. BIS tu nerozhoduje o tom, co si bude v této oblasti dělat. Jinými slovy, vláda to přece musela schválit, musela vědět, že tento systém, v rámci těch elektronických známek bude, ale protože se u nás neudrží nic v tajnosti, protože u nás jsme tak, jak jsme a pak vidíme ty dopady, takže myslím si, že ta legitimita toho měla být zaštítěná tou vládou, která se k tomu měla jakoby takto postavit, což jsme viděli, že se nepostavila, ale ta druhá věc je to praktické využití, samozřejmě lidé obyčejně jsou velmi nervózní z toho, že by je kdekdo kdekoliv sledoval, ale ta možnost z těchto záznamů dohledat potom jaksi viníky problému, tady přece je a není zanedbatelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje bezpečnostní poradce Andor Šándor. Děkuji za Vaše názory. Přeji hezký den.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou se těší Zita Senková. Mým zítřejším hostem bude světící biskup pražský Václav Malý. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.