Přepis: Jak to vidí David Mareček – 1. září 2021

Jan BURDA, moderátor
Bylo půl deváté. Tady je Český rozhlas Dvojka, hezký den. Máme 1. září. Začíná nový školní rok, ale také kulturní sezóna koncertů a představení. V jaké formě a co chystá a s čím může počítat Česká filharmonie i její posluchači? Jaké zážitky a dojmy přineslo festivalové léto koncertů pod širým nebem nejenom u nás, ale i jinde v Evropě? A jak využít peníze navíc v připravovaném rozpočtu pro kulturu na příští rok? Nad tím vším se v příštích minutách zamyslí David Mareček, ředitel České filharmonie, vítejte.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Závažné mezery ve znalostech a dovednostech má po dlouhé výuce na dálku při uzavření škol minimálně 36,5 tisíce žáků základních škol a 18 tisíc středoškoláků. To jsou data, která na konci srpna zveřejnila Česká školní inspekce. A dodala, že na odstranění rozsáhlých nedostatků budou děti a mladí potřebovat nejméně ještě celý školní rok. Zdá se, pane Marečku, že ve školách tedy budou mít co dělat.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
To určitě. Ta distanční výuka, myslím, ukázala nebo prohloubila rozdíly, a to jsou rozdíly jednak sociální, protože často šlo i o to, které dítě má doma počítač a připojení k internetu. Ale nejenom tohle. Výuka nebo její výsledky se lišily taky třeba podle toho, kde se buď rodiče mohli věnovat dětem. Jinde to nešlo, protože museli chodit do práce a tak moc tedy, že se jim věnovat nemohli, a taky oborově, protože pochopitelně někde rodiče dětem pomoct mohli, jinde to nešlo. Určitě distanční výuka ukázala i něco dobrého, tzn. že naučila učitele i žáky nebo studenty využívat on-line možností, které dobré jsou a které se dají aplikovat i při běžné výuce. Ale tak jako je to se vším, když ta věc je jednostranná, tak skutečně ta negativa potom převáží. Z druhé strany jsem rád, že to i jasně ukázalo, jak je vzdělání důležité. A přístup k němu, ten rovný, jak je důležitý, protože při domácí výuce, tedy při té distanční, při nejlepší vůli ho zachovat nelze. Ale je jasné, že školy s tím teď budou bojovat. A myslím si, že ten odhad, že si to vyžádá nejméně rok, tak ten je asi dost přesný.

Jan BURDA, moderátor
A my pochopitelně při nejlepší vůli přejeme úspěšný začátek školního roku všem žákům, studentům i pedagogům a ředitelům škol. Ovšem když se mluví o tom vzdělávání, tak se trochu zapomíná na to, že vzdělávání, to jsou - a je to úžasný český fenomén, na který můžeme být hrdí celosvětově, v celosvětovém srovnání - to jsou základní umělecké školy. To je také škola, to je také vzdělávání. Z vašeho oboru, jakým způsobem ta distanční výuka hudebních oborů, dramatických oborů, respektive pravděpodobněji zastavení, jakým způsobem dopadlo na to umělecké vzdělávání?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Myslím, že se dá v tomhle hodit do jednoho pytle umění a sport, protože jsou to obory, které opravdu vyžadují ten přímý kontakt toho pedagoga nebo trenéra s žákem, se studentem. A tam distanční výuka, myslím, napáchala největší škody. Vím, že některé školy potom už se k tomu stavěly tak, že se podařilo aspoň částečně s pomocí testování a dalších opatření tu výuku obnovit. Ale čím déle to trvalo, tak opravdu nahradit přímý kontakt, živou hodinu tím, že ten žák nebo ten student buď pošle nahrávku, to je někdy ještě lepší varianta, protože ten pedagog ji může analyzovat, potom si zavolají a řeknou si, na čem má pracovat, anebo ten horší případ, kdy jenom učíte přes monitor počítače nebo přes displej mobilního telefonu, tak tam opravdu jakákoliv nuance a to, v čem je síla pedagoga, že vlastně rozpozná problém, dokáže ho rychle vyřešit, dokáže rychle tomu žákovi pomoct, tak to se strašně zpomalilo a zkomplikovalo. A nemůžu mluvit za sportovce, protože to není obor, kterému bych rozuměl, ale tuším, že to bude velmi podobné, že to tam u talentovaných dětí, které měly možnost a musí se rozvíjet, protože u talentu je to hodně otázka věku, že každý rok v určitém věku - a je to různé podle oboru - ale rok vždycky hraje obrovskou roli právě u těch mladých. A když ten rok ztratí, tak to nemyslím, že to může být úplně fatální, ale ty důsledky jsou opravdu závažné.

Jan BURDA, moderátor
Já jsem tu otázku položil v souvislosti se základními uměleckými školami a podobnou výukou ale pochopitelně, že existují také konzervatoře, střední umělecké školství, tak tam obáváte se, že to, co se ztratilo, je podobné jako to, o čem mluvila Česká školní inspekce, tedy že se dost studentů zkrátka někde během té cesty ztratilo a začalo zaostávat a podobně? Dá se dohnat i na uměleckých školách při výuce hry na nástroje a další, to zpoždění?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Na uměleckých školách vyloženě záleží na tom, jak ten student pracoval samostatně, jak moc chtěl, když to řeknu zjednodušeně. A myslím, že na těch vyšších stupních, přestože jsem teď mluvil o tom, jak je to důležité u dětí, tak na vyšších stupních to mohlo být horší v tom, že ti studenti musí mít absolventská představení, absolventské koncerty. Pochopitelně, že se to všechno odehrálo na dálku, a když jde dělat jiné věci on-line, tak i tohle. Ale dělat koncert před kamerou místo před publikem je veliký rozdíl a mohlo to i ohrozit v podstatě celou generaci muzikantů nebo umělců. Koneckonců Barbara Hannigan, slavná zpěvačka a dirigentka, vyvinula takovou iniciativu během covidu, aby umělci dospělí, renomovaní přibrali na své koncerty ty mladé, kteří najednou neměli příležitosti, jako tzv. předskokany. Také když máte slavnou kapelu a je tam nějaká mladší jako předskokan. A k té její iniciativě se připojila velká řada nejenom umělců, ale i třeba uměleckých těles, takže věřím tomu, že to pomohlo. Ale je vidět, že i mezi umělci samotnými bylo zřejmé, že je potřeba pomoct generaci, které se teď to zavření dotklo nejvíc právě proto, abychom ji neztratili pro tu další kariéru nebo pro to další působení.

Jan BURDA, moderátor
Říká v dnešním Jak to vidí... David Mareček, ředitel České filharmonie. Dnes nezačíná jenom nový školní rok, ale také kulturní sezóna, sezóna divadelních představení, koncertů a dalších akcí vlastně pod střechou. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, tak zkrátka léto pomalu, ale jistě končí. I pohled z okna nám to dosvědčuje. Jako ředitel jednoho z nejvýznamnějších uměleckých těles v České republice, možná v Evropě, máte dostatek informací, jaká sezóna vás čeká? Můžete plánovat?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No nemáme dostatek informací, ale můžeme plánovat. Já myslím, že všichni napříč obory jsme si zvykli při té loňské sezóně, nebo můžeme tomu říkat školní rok, že musíme plánovat flexibilně a počítat s mnoha variantami, že nedá se, zvlášť ne teď už po roce, stěžovat si na to, že podmínky jsou složité a že se možná změní. Ano, jsou složité a velmi pravděpodobně se změní, ale všichni už počítáme s tím, že se může snížit třeba kapacita v sále nebo že musíme programy uzpůsobovat tak, že když přijde menší počet diváků, menší počet posluchačů, takže ten program dokážeme zahrát dvakrát tak, abychom všechny uspokojili, kdo si koupili vstupenky. Ale myslím, že celková nálada ve společnosti se opravdu proti loňsku posunula k tomu, že to musíme zvládnout už v provozu, že není možné čekat další rok, další dva, nevíme, kolik let, než bude covid pod kontrolou do té míry, aby opravdu žádná opatření nebyla potřeba, a že na rozdíl od toho loňského roku už většina lidí je nastavená na to, aby to fungování, byť bude omezené jakkoliv, tak aby se nepřerušilo. Ale to taky je jenom moje přání nebo naděje. Ale myslím si, že podobně smýšlí i ostatní kolegové. A na vaši otázku tedy odpovídám, že dostatek informací těžko někdo může mít, ale se zkušeností, kterou máme z uplynulého roku, tak se domnívám, že jsme všichni víceméně připraveni na většinu variant, které můžou nastat.

Jan BURDA, moderátor
Já mám ještě jednu naději, protože se obávám, že jsme naneštěstí v uplynulých, no, v roce a půl vlastně si zvykli na to, že jakákoliv nová informace a změna je k horšímu, tak já doufám, že nás čekají třeba taky nějaké zprávy a informace a změny k lepšímu. Musíme si tu naději uchovat. Když se podíváme na to léto, které máme za sebou, během toho léta se probudily různé festivaly, ať už tradiční nebo vznikly i nové. Teď mluvím o kultuře, o živé kultuře, o koncertech pod širý nebem, nejenom u nás, ale i jinde v Evropě. A já vím, že vy jste navštívil několik festivalů, například v Rakousku. Zastavme se u toho. Jak se tam - a můžeme to srovnávat i s Českem - jak se tam velká kulturní tělesa a festivaly probudily letos v létě?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Byla to zajímavá studie toho jednak, jak k tomu přistupují naši sousedé v Evropě a i jak se chová veřejnost. Protože když začnu doma, tak tím prvním festivalem, který jsem měl možnost navštívit, byl hudební festival ve Znojmě, kde se vždycky koná představení buď nějaké barokní opery nebo oratoria scénicky provedeného, a to byl i letošní případ, vynikající Telemannovy věci. A tam stejně jako u jiných českých pořadatelů jsem si všiml, že sice se vstupenky prodávají, což je dobrá zpráva, tedy není to tak, že by se lidé báli chodit na kulturu nebo na sport, ale je tam jedna obrovská změna, že se prodávají na poslední chvíli. Takže naštěstí ta představení byla potom dobře navštívená, ale ten pořadatel nevěděl třeba do dne před tím představením, kolik mu těch lidí přijde. A tenhleten trend jsem zaznamenal snad s výjimkou salcburského festivalu, který je takový fenomén, že vstupenky se prodávají ve velkém. A on byl vlastně i zřejmě jediným nebo jedním z mála festivalů, které loni proběhly, protože se trefil do té skuliny, kdy se kultura trošku otevřela. Ale ten trend rozhodovat se na poslední chvíli je něco, čemu budou pořadatelé kulturních a sportovních akcí, myslím, čelit ještě poměrně dlouho. A je to nebezpečný fenomén, protože řada institucí, tradičních orchestrů, divadel a dalších tak má velkou síť abonentů, předplatitelů, lidí, kteří si kupují vstupenky na celou sezónu. A ta se může snížit. Ale hlavní je to, že vy plánujete a veškeré obchodní aktivity děláte tak, že počítáte s tím, že do nějaké doby, třeba 3 týdny před tou akcí, už máte nějak vyprodáno. A když nemáte, tak děláte něco na podporu toho, abyste tu akci vyprodali. A tahleta jistota teď úplně zmizela, čili myslím si, že to je docela nebezpečná věc. Z druhé strany, když se vrátím zase k letním festivalům a Rakousku, tak tam bylo vidět stejně tedy jako u nás, že lidé chtějí zase začít normálně chodit na kulturu, chtějí se bavit, myslím, v tom dobrém slova smyslu. A lišilo se to i podle spolkových zemí. Třeba festival v Bregenzu, který leží ve Vorarlbersku, tak ten šel až tak daleko, že nebyla potřeba ani ochrana dýchacích cest, takže my jsme seděli na zahajovacím koncertu uvnitř v sále a nikdo nemusel mít roušku ani respirátor. Ovšem nutno říct, že se velmi přísně kontrolovaly testy a očkování při vstupu. Ale bylo vidět, že Rakousko kulturou žije. Na tom festivalu mluvil i rakouský prezident Alexandr Van Der Bellen. A bylo to osvěžující vidět politika, s jakou samozřejmostí a lehkostí mluví o závažných tématech, protože on zdaleka neuváděl festival jenom umělecky, ale mluvil o klimatických problémech, o dalších věcech. Omlouval se, že to říká, že by měl mluvit o hudbě, ale že tohle je důležité, tak to musí říct. A sklidil za to velký aplaus. Ale zároveň kromě něho tam byla ještě řada dalších politiků a bylo zkrátka poznat, že kultura je pro Rakousko nejenom vývozním artiklem, nejenom něčím, na co láká turisty, ale opravdu součástí jejich každodenního života.

Jan BURDA, moderátor
Takže se dá říci, že na těch festivalových akcích vládne klidnější nebo, řekněme, příjemnější společenská atmosféra? Nebo je to moc velké zobecnění, co jsem teď říkal?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Ne, nemyslím, že příjemnější než jinde nějak výrazně, ale že většina organizátorů zvládla ten systém tak, aby byl bezpečný pro publikum, a že to publikum to opravdu bez výjimek dodržuje. Nikdo se to nesnaží obejít, každý je rád, že může tedy vyrazit, a dodržuje pravidla, která jsou dána.

Jan BURDA, moderátor
Říká David Mareček, ředitel České filharmonie. Když už jsme u těch velkých tradičních letních akcí, které leckomu chyběly třeba loni, tak mezi takové akce patří i karlovarský filmový festival. Ten proběhl v netradičním termínu na konci srpna, vlastně skončil před několika dny. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Takováto událost, ta plní mnoho různých funkcí: společenskou, kulturní, ekonomickou, reprezentativní pro celou zemi. Která z nich je pro vás důležitá? A jak na vás, protože vím, že jste se tam byl podívat, ve Varech, jak na vás ten letošní festival působil?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No pro mě osobně je nejdůležitější ta funkce kulturní, protože já se tam neúčastním žádných společenských akcí, jezdím vždycky uprostřed festivalu, abych viděl nějaké filmy. Ale samozřejmě, že je důležitá i ta společenská stránka. Médii přirozeně proběhlo to, jak na zahajovacím večeru většina lidí nebo v podstatě nikdo nedodržoval to, že by měli ochranu dýchacích cest. Potom se to změnilo. Na druhé straně musím říct, že ale Karlovy Vary nebo karlovarský festival opravdu i ve srovnání s Rakouskem byl jedním z nejlepších v tom, jak zvládli zajistit tu bezpečnost ještě předtím, tzn. že tam opravdu každý musel doložit buď očkování nebo test, podle toho dostal náramek. A ty náramky se kontrolovaly úplně všude, ať byl sebevětší nával při vstupu. A myslím, že potom, když festival vyhodnocoval tady tuhletu zdravotní stránku, tak že snad ze všech těch testovaných lidí, že jenom jeden byl pozitivní, což u takhle velkého festivalu je obdivuhodné. Takže si myslím, že ukázaly Karlovy Vary, že se dají velké akce dělat bezpečně. To, že to přináší mnoho naší zemi po té, řekněme, kulturně-společensko-prestižní stránce, to je jasné z toho, jak velké herecké a další umělecké hvězdy z oblasti filmu ten festival dokáže přilákat. My už jsme na to zvyklí, že vždycky pár těch hvězd přijede, ale opravdu to není zdaleka samozřejmost. A hraje tam roli na jedné straně vynikající odborné renomé, které ten festival si za dobu své existence vydobyl, ale opravdu se s tím vždycky, v uvozovkách, veze v dobrém i jméno České republiky. Takže k propagaci to rozhodně přispívá velice. No a ta umělecká stránka, u které jsem začínal, tak, myslím, byla letos dost zajímavá. Asi posluchače nepřekvapí, že jsem navštívil film Zátopek, o kterém se teď hodně mluví. A nevím, jestli se tady smí nějaké filmy propagovat nebo doporučovat...

Jan BURDA, moderátor
To je česká kultura, samozřejmě.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
...ale rozhodně si myslím, že je to...

Jan BURDA, moderátor
Čím vás zaujal?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Zaujal mě tím, že je to po mnoha letech český film, který má právem mezinárodní ambice, že si u něho, když se na něho díváte, tak si vůbec neuvědomujete, že to je český film. A jenom bych to vysvětlil, proč, že nejde o to, že by mi vadilo něco, co je české - naopak Zátopek je český fenomén - ale že nikde nemusíte přimhouřit oko a říci: no tak dělali jsme to v našich podmínkách, určitě kdyby to točili Američané nebo Britové, tak by to bylo větší, velkolepější. A tady vás to, myslím, nenapadne vůbec nikde. Zároveň Emil Zátopek je tam vykreslen, myslím, tak jak můžu odhadovat z toho, co jsme o něm četl, tak relativně realisticky. A emoce, které ten film má vzbudit, tak si myslím, že se jim daří vzbuzovat měrou vrchovatou. Takže měl jsem z toho fakt velkou radost, že to očekávání v případě Zátopka nebylo jenom naplněno, ale u mě rozhodně překročeno. A doufám, že ten film potom uspěje i dál. Koneckonců taky dostal ve Varech cenu diváků.

Jan BURDA, moderátor
Zastavme se ještě alespoň u jednoho snímku, který vás zaujal, nad kterým jste přemýšlel. Hodně se mluví o Rekonstrukci okupace nebo Bod varu, Atlas ptáků. Těch filmů je více, které zaujaly.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No jestli můžu, tak zkusím dva ještě.

Jan BURDA, moderátor
Ano.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Rekonstrukce okupace, to je absolutně zásadní počin dokumentaristy Jana Šikla, který objevil, získal několik hodin dokumentárního materiálu filmu ze srpna '68, které ležely v soukromých archivech. A podařilo se mu je velmi dobře a poutavě zrekonstruovat. Ale co je na tom dokumentu, myslím, ještě cennější, je nějaké vykreslení naší reakce, naší povahy. Tzn. na jedné straně si, když sledujete ten film, zpřítomníte dobu toho roku '68, co to bylo, jaká to byla frustrace, jaký to byl šok, co se tady stalo. Ale mnohem děsivěji na mě působilo to, jak rychle jsme potom podlehli, jak rychle jsme zapomněli. A nechci prozrazovat o tom příliš, ale jednu věc ještě řeknu, že tam pochopitelně mluví aktéři té doby nebo lidé, od kterých pan režisér ty filmy získal. A v těch sekvencích, kde mluví o té době srpna '68 a později, tak pořád netušíte nic, je to normální dokument. No ale pak mluví o tom, co sami dělali poté, co se to otočilo, a že někteří vstoupili do komunistické strany a udělali tohle a udělali jiné věci, aby pomohli rodině nebo aby neměli problém. A najednou na to koukáte, že vlastně ten odpor byl takový kratičký. A pak to všecko upadlo do hluboké beznaděje tím, že i ti lidi samotní, kteří toho vzedmutí byli součástí, tak že velmi rychle uhasli. A je to smutná podívaná. Ale myslím, že je nesmírně důležité, že vznikla, a že to je dokument, na který naopak teda se nejdeme bavit, ale který by měl opravdu vidět úplně každý, no. A ten poslední, třetí snímek, jestli můžu, tak je britský Bod varu, který je zajímavý tím, je to film Philipa Barantiniho, což je herec, který postupně přichází k té režisérské profesi. A ten zajímavý jednak tématem, které zpracovává taková ta krize středního věku. Nebudu k tomu říkat víc, protože kdyby na to posluchači chtěli jít, tak nemůžu prozradit zápletku a vyústění toho filmu. Ale odehrává se to v jedné luxusní londýnské restauraci. A je zajímavý ten film tím, že je točený na jeden záběr doopravdy. Tzn. že těch 90 minut se muselo nazkoušet, točilo se to na čtyři pokusy a ten třetí potom se dostal do kin. A je to taky velmi silná filmová věc.

Jan BURDA, moderátor
To jsou divácké tipy z karlovarského festivalu, ale samozřejmě to jsou filmy, které jsou v distribuci od Davida Marečka, ředitele České filharmonie. A závěrem vás ještě požádám o kratší komentář k tomu, o čem se hodně mluví i na zpravodajských webech, serverech, u nás ve zprávách, v publicistice, teď myslím v Českém rozhlase. Jedná se o novém rozpočtu. Ministři navštěvují svoji vládní kolegyni paní Alenu Schillerovou za hnutí ANO, ministryni financí. No a mluví se o rozpočtech pro jednotlivé resorty. Kultura měla v tom rozpočtu na příští rok původně dostat méně peněz než letos. To se nelíbilo panu Zaorálkovi z ČSSD, ministru kultury, a vyjednal nakonec 1 600 000 000 Kč navíc, z toho by 500 000 000 mělo jít konkrétně na živé umění, na příspěvkové organizace. Já se nebudu ptát, zdali je to dost, ale spíš se zeptám: ty peníze navíc, kde vy vidíte, že by měly pomoci, že jsou potřeba v rámci kultury?

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
No my jsme všichni strašně rádi, že se to povedlo. Ale ony to nejsou peníze navíc. To jsou peníze, které se podařilo získat k tomu, aby příspěvkové organizace, ty velké, nemusely drasticky škrtat rozpočty. V létě se o tom nemluvilo, ale ten původní pokyn byl takový "spořit", i když pan ministr Zaorálek celou dobu říkal, že věří tomu, že to vyjedná, ty peníze zpět. A to se mu skutečně povedlo. Takže nejsou to peníze, které by teď pomohly nějakému zásadnímu rozvoji, ale z druhé strany myslím, že musíme všichni realisticky být rádi, že se daří držet aspoň v té míře, která je. No a důležité je to, co si myslím už dlouho, podpora na jedné straně výjimečnosti a reprezentace, kterou česká kultura má, no a pak hlavně výchova mladé generace, aby měl, kdo všechny ty obory kulturní převzít a dostat je na tu špici zase dál.

Jan BURDA, moderátor
Říká David Mareček, ředitel České filharmonie, který byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí... na Dvojce. Díky za to, díky za přání všem, kteří začínají školní rok i novou kulturní sezónu. A samozřejmě mnoho odehraných koncertů krásných a spokojeného publika České filharmonii si vám také dovolím popřát 1. září.

David MAREČEK, generální ředitel České filharmonie
Děkuju a dětem hezký školní rok.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.