Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 24. srpna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, naladili jste si pravidelný rozhovor. O svůj pohled na svět a hlavně na přírodu se s námi podělí hydrometeorolog Jan Daňhelka. Dobrý den, buďte vítán.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Krásné ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit budeme například o tom, když místo sněhu padá déšť, o velké zelené zdi v Africe i o tom, na kolik je životní prostředí mediální téma a jak o něm mluvit, narušený poslech. Je už taková tradice, pane Daňhelko, když usednete ve studiu prší. Za 6 hodin 50 litrů vody na metr z Krkonoše hlásí extrémně vydatný déšť. A co tomu říkáte? Je to běžné počasí pro toto roční období?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Není to určitě nenormální, aby na konci srpna jsme měli takhle chladněji a velice intenzivně zapršelo. Tam dokonce spadlo přes 100 milimetrů za 24 hodin. Čili za další období, za delší období, než jste uváděla vy na Luční boudě, což je úplně nahoře samozřejmě na těch Krkonoších, kde ty srážky jsou navýšeny právě proto, že jsou to horské oblasti a stává se to. Nicméně je pravda, že teď jsme tedy pod průměrem toho, co je, co je normální pro, pro konec srpna a to léto bylo chladnější u nás, než jsme si zvykli za ty poslední léta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Červenec za nejteplejší měsíc v dějinách měření mimořádně vysoké teploty zaznamenaly především Asie a Evropa. Označili badatelé z amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru. Vlastně vy už se to naznačil, někde pršelo ale například od Baltu po východní Středomoří se objevovaly horké vlny s teplotami přes 40 stupňů na Sicílii to atakovalo dokonce 50ku.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Je to tak, my jsme a to ta padesátka na Sicílii nebo na těch téměř 50 stupňů 48,8, jestli si to pamatuji dobře. A to je vlastně jednorázová událost. To je okamžitá, okamžitá hodnota, kdy tam vpadl vlastně africký vzduch, kde se udělá taková tlaková níže, která já jsem dokonce jsem koukal na italské stránky meteorologického institutu s přeložením z italštiny do angličtiny tedy. A oni říkají, to je věc, která se jednou za 20, 30, 50 let takováhle situace vyskytne, vpadne to sem, a pak jsou z toho takováhle extrémní horka. Říkali tomu africká bublina, takže tahleta jednorázová událost trošku se vymyká samozřejmě tomu, ale pravda je, že opravdu červenec byl celosvětově vyhodnocen jako jeden z nejteplejších měsíců. Já nerad vždycky používám ty absolutní čísla, protože oni se ještě upravují a těch metod hodnocení je několik. Takže je několik organizací, které to hodnocení vydává. Všude se zařadil a řekněme do těch prvních asi tří míst, což je pro nás možná trošku zajímavé, protože to léto u nás teplé nebylo, ale my jsme měli tu smůlu, že jsme leželi v právě v takovém rozhraní, kde ten střet a západ Evropy si teplo opravdu neužíval tentokrát, a vlastně kdybychom ale byli na Slovensku, tak tam to léto budou určitě hodnotit jinak než u nás, protože opravdu to rozhraní mezitím, řekněme chladnějším a teplejším vzduchem leželo právě tak někde na pomezí Čech, Moravy a Slovenska, kdy k nám opravdu toho hezkého a stabilního počasí, když svítí sluníčko. Otázka je, jestli je pro všechny hezké, ale toho dlouhodobého jasna, tepla moc nebylo. Naopak na východ od nás určitě ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem podle evropského programu Kopernikus byl červenec 2021 třetím nejteplejším na planetě a druhým nejteplejším v rámci Evropy. To je to, jak se mohou lišit, tam záleží třeba i na té metodě nebo metodice toho počtu.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Určitě a ukazuje to i zrádnost těch průměrů, protože jestliže byl nejteplejší, druhý nejteplejší v Evropě, tak opravdu z pozice České republiky bychom nad tím mohli kroutit hlavou, kdybychom nevěděli, co se děje za našemi hranicemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Poznáme, pane Daňhelko, kdy jde pouze o nějaký svým způsobem normální výkyv, život je prostě sinusoida, stejně asi jako i možná počasí a kdy už je to skutečně prokazatelně vzestupný trend, nějaká evidentní tendence?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak to je vždycky dlouhodobě pozorování toho, toho vývoje, takže opravdu vidíme, že teploty stoupají. To je prokazatelné, světová teplota i teplota v České republice i teplota v Evropě vlastně za poslední desetiletí, když to budeme srovnávat třeba od roku 1960, kdy ČHMÚ používá ta data vlastně homogenně, kontinuálně a stejně spočítaná za celou dobu, tak je vidět nárůst, který ten trend je jasný. Ale samozřejmě ten trend není takový, že každý rok je teplejší než ten předchozí. Jsou tam výkyvy nahoru, dolů. Stejně tak je to samozřejmě se srážkami a se vším dalším i v tom globálním měřítku vlastně to není tak, že každý rok musí být teplejší než ten předchozí. A právě ta oscilace okolo nějakého takového trendu potom může přinášet to, co se nám zdá vlastně jakoby ty výkyvy nebo zvraty v tom, co se děje. Pravda ale je, že tedy teplota dlouhodobě stoupá a pravda současně je, že momentálně teda zažíváme minimálně v Čechách chladnější období.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle vědců se dopady globálního oteplování liší v různých částech planety, zatímco s extrémními teplotami se potýká Severní Amerika, Evropa, Austrálie a část Latinské Ameriky, tak sucho dopadá nejhůře na severovýchodně Afriku a Středomoří. Severní Evropa a Amerika zase nejčastěji potýkají s extrémními srážkami a povodněmi. Mimochodem před pár dny americká CNN informovala, že na vrcholu Grónska poprvé v historii měření padal déšť místo sněhu. Je to rarita opět nějaký extrém ojedinělý, který si média ráda všimnou nebo lze z toho něco zásadnějšího vyvozovat?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak samozřejmě z jedné události je vždycky obtížné něco stoprocentně vyvozovat. Zase byla to samozřejmě ta konkrétní situace to, že pršelo opravdu ve vysoké nadmořské výšce nad Grónsku, byla záležitost aktuálního uspořádání tlakových a teplotních vlastně charakteristik atmosféry. Zrovna v tu chvíli třeba ve Spojených státech, které vlastně od toho Grónska nejsou zas až tak daleko, tak ty byly výrazně podprůměrné a zrovna na to Grónsko se tedy dostala na ta oblast, ta odchylka od průměru směrem nahoru byla velká. Ona se ta atmosféra, toto není jednotné. Opravdu zase opět není to tak, že by celá, celá atmosféra byla v jednu chvíli buď teplejší nebo chladnější. Vždycky je to mix teplejších, chladnějších oblastí. A zrovna v tuto chvíli tedy to Grónsko možná tam vjelo něco podobného jako do Sicílie ten a ta africká bublina, tak něco podobného se stalo v Grónsku, kdy pršelo. Ale druhá věc je, že to je opravdu poprvé zaznamenaný tenhle ten jev od roku 1950. To znamená, je to extrém a teď budeme vědět, jestli se ten extrém začne opakovat. Jestliže se začne vyskytovat ne snad, že by tam byl každý rok 2× 3×, ale jestliže ho v následujících desetiletí zaznamenáme znovu, tak už to začíná být signálem toho, že opravdu ta změna je, protože samozřejmě to celkové oteplování planety zvyšuje logicky pravděpodobnost toho, že ty teploty se dostanou výše nad bod mrazu v téhle té oblasti. A tudíž to nemají tak daleko k tomu, aby právě překonali tu hranici, kdy ze sněhu se stává déšť.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dalším příkladem může být i tání ledovců, které postupuje.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Je opět, je to jedno, jedno z velkých teďko, řekněme, události anebo epizod, protože ono lze srovnat, asi je známé z minulosti asi 3, 4 podobně velké vlastně tání a takhle ke konci léta nebo v druhé polovině léta z toho Grónska, které jsou srovnatelné s tím dnešním, s tím pozorováním, s odhadem toho, kolik vody vlastně natáhlo z těch ledovců. Ale všechny jsou v posledních, řekněme, 15, 20 letech. Takže zase je to, ukazuje to, že opravdu ta, ten vzestup teploty, který je pozorovaný. Tak tadyhle i ten malý vzestup stačí k tomu, aby některé jevy nastávaly častěji nebo měly větší rozsah právě u té teploty se to dá velice velice dobře vysledovat a velice dobře prokázat, že opravdu celkové zvýšení teploty pak přispívá k těm tepelným jevům. Zase naopak ubývá těch, těch mrazových fenoménů, což jsme viděli i například našich zim v posledních letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu Jan Daňhelka. Co jste si, pane Daňhelko, jako hydrometeorolog vzal z poslední zprávy vědců z mezinárodního panelu pro změny klimatu. Vědci ve své šesté hodnotící zprávě konstatují, že člověk způsobuje globální oteplování, vlny veder i povodně. Podle toho panelu se nejpozději do 20 let ohřeje planeta o půldruhého stupně Celsia oproti předindustriální úrovni.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Popravdě řečeno já jsem tu zprávu ještě nečetl. Protože ona má 4000 stránek, to je ta vědecká část, a to shrnutí pro policy makery, pro, pro, pro politiky. A to co se vlastně z té zprávy potom dostává do médií, a to je vlastně jenom malý výcuc z toho, co ta zpráva vlastní obsahuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to příliš zkrátka pro vás pro odborníky?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Já bych řekl, já se obávám, že to zkrátka je, protože opravdu na těch 42 stran se z těch 4000 nejde dostat opravdu všechny ty informace. A ono nutně se tam vybírají takové ty třešničky, které potom jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobře z ní v médiích.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
A média si z nich ještě vyberou ty, které nejvíce zní. Já se trošku obávám, že bohužel ta interpretace potom vlastně je trošku posunutá právě k tomu, jestliže se řekne red kód pro planetu a v médiích se objevují takové ty ilustrační obrázky z velkých požárů, ne že by nebyly problémem, ale, ale trošku podvědomě vlastně posouvá to vnímání celé té problematiky. Já jsem ten, který se těší na to, že si najdu čas, abych si přečetl těch 4000 nebo aspoň část z těch 4000 stránek, protože to je vlastně úžasný zdroj informací pro odborníky, protože to je vlastně soubor existujících prací, které popisují a věnují se různým oblastem změny klimatu, takže to je vlastně taková, řekněme Studnice toho, kam jít, abych se dokázal zorientovat, co je dobré si přečíst dál. A kam se vlastně jít podívat pro tu odbornou část potom. Ta interpretace to už se dostáváme trošku někam jinam. A to už se spíš přehoupáváme do sociálna, do komunikace, nikoliv úplně do toho, do těch odborných příčin, fyzikálních příčin změny klimatu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobře, beru vás za slovo s dovolením a až prostudujete drtivou většinu té zprávy, tak velice ráda se k tomu v Jak to vidí, pane Daňhelko, vrátím. Můžeme se teď podívat alespoň na průzkum České klima 2021, to je český průzkum mezioborový tým vědců a vědkyň zkoumala sociologické, psychologické a komunikační otázky ochrany klimatu. Ta zpráva má, ta kratší má přes 100 stránek a vlastně výzkumníci popsali to, jak obyvatelé této země vnímají změny klimatu, co by se s nimi mělo začít dělat. Je tam celá řada velmi zajímavých zjištění například co se týče podpory klimatické politiky přes 70 % respondentů souhlasí s tím, aby se ekonomicky podporovalo vytváření přírodních prvků zadržujících vodu v krajině. Aby se v zemědělství používaly ekologické postupy, aby se zateplovaly budovy, stavěly objekty nenáročné na energie. A aby se například zavedla výuka o změně klimatu a jeho ochraně na všech základních a středních školách. Jak vůbec, pane Daňhelko, debatujeme v České republice o klimatu? Je to významné mediální téma? Téma, které zajímá veřejnost?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Zcela určitě roste ten zájem o změnu klimatu. A to je spojené i s tím, jak vlastně pociťujeme a hlavně v době toho posledního sucha, řekněme, od roku 2015 do roku 2019 a opravdu to teplo bylo zřetelné na, na první pohled a úplně každému, takže tam jsme zaznamenali opravdu, řekněme, posun v tom nakolik se vnímá ta důležitost. Velice těší to, co jste citovala, že 70 % lidí vlastně podporuje, a to jsou adaptační opatření. Tak jak je to zmíněno na ty, ta přírodě blízká opatření. Velice mě teda překvapilo, že více než 50 % obyvatel se tam vyjádřilo i ve prospěch budování vodních nádrží, protože to si myslím, že v mediální ohlas v tomhle tom není tímhle tím způsobem. Spíš jsem očekával, že to, že to číslo bude menší vhledem k tomu, jak a čtu třeba různé články o vodních nádržích, které jsou spíš hladiny negativně ve smyslu toho, zda-li je budeme potřebovat a zda-li neničí přírodu. Ale je tedy vidět, důležité, že lidé si uvědomují to, že se musíme nějakým způsobem adaptovat na tu změnu klimatu, což je dobře. Trošku to úplně neladí s tím dalším nálezem v tom výzkumu, který mě velice zaujal. A to je vlastně ta emocionální stránka, jakým způsobem lidé vnímají změnu klimatu a tam v okamžiku, kdy začneme hovořit o emocích, tak jsou vlastně všechny negativní, strach, obavy, naštvání zloba a podobně, což trošku pro mě osobně možná se ještě nad tím budu muset víc zamyslet a prohloubat, jak je to možné. Ale jde to trošku proti sobě. Protože na jednu stranu vidět tu pozitivitu toho, že dokážeme dělat nějaké adaptace a na druhou stranu vlastně trošku ten pocit zmaru bezmoci mi nejde úplně dohromady. A myslím si, že to je škoda, že právě tohle to je jedna z těch věcí, na kterou bychom se měli zaměřit v té komunikaci, protože se zdá, že opravdu lidé už pochopili nebo berou změnu klimatu jako téma. Takže není úplně potřeba asi diskutovat o těch fyzikálních příčinách jako takových. Spíš se teď bavit o tom, co s tím dělat právě na straně adaptací. Jak se přizpůsobit tomu, aby ta změna klimatu v nás nevyvolávala beznaději a nějaký strach. Ale možná spíš vidinu toho, že dokážeme se s ní vyrovnat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mladá fronta DNES mimochodem psala o takzvaném environmentálním žalu, oslovila několik psychologů, terapeutů.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
To je právě ono, ten environmentální žal je přesně ten negativní pocit ze změny klimatu, bezmoc, strach toho. Já samozřejmě nejsem psycholog, takže tomu nerozumím, ale nepůsobí to na mě úplně dobře, protože z negativních emocí se obávám, že nedokážeme opravdu přejít do toho, do toho efektivního adaptování se k těm pozitivním vlastně příležitostem, které to nabízí. Možná, že v tomhle tom budu znít jako, jako příliš velký optimista. Ale já si myslím, že opravdu je možné se přizpůsobit změně klimatu a i z toho nadále, nadále těžit právě tím, že ta příroda vlastně bude pro nás i příjemnější, než se to, co jsme tady zdědili z komunistických dob v podobě velkých lánů. Ona opravdu ta frekventovaná krajina je obecně lepší nejenom pro příznivější mikroklima, pro vodní režim, ale pro ekosystémy jako takové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Otázka je, co po nás z dětí další generace.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
To je, to je velká otázka, do toho se nechci pouštět. To je spíš opravdu na sociology anebo možná na ekonomy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Respondenti se právě v tom průzkumu české klima neshodli zejména na tom, jak tu klimatickou situaci řešit. Je tam celá řada dalších zajímavých zjištění, třeba lidé, konkrétně respondenti toho průzkumu považují za mnohem důležitější svůj vztah k přírodě než to, zda jsou pravicoví či levicoví liberálové nebo konzervativci.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, a to já si myslím, že je úplně v pořádku. Já si nemyslím, že by příroda byla pouze liberální nebo pouze konzervativní hodnota. To je prostě hodnota sama o sobě, aspoň já to tak vnímám a ta výchova k tomu, k té přírodě. Já jsem dítě osmdesátých let nebo ze sedmdesátých let, ale v osmdesátých letech hnutí Brontosaurus a podobně a turistické výlety a ochrana lesů a čištění skládek, zasazovali jsme stromky na, v Jeseníkách. To si pamatuju, takže tohle to si myslím, že není úplně spojeno s politickým názorem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle badatelů také prý chybí dostatek osobností které by debatovaly s veřejností nebo vysvětlovaly, srozumitelně podávaly toto téma. Jak na to pohlížíte, pane Daňhelko? Možná pár čísel konkrétně z toho průzkumu, například výroky aktivity naší vlády v ochraně klimatu zaznamenalo pouze 19 %, uhelné komise 10 %. Působení aktivistky Grety Thunbergová zachytilo 46 % veřejnosti a výroky bývalého prezidenta Václava Klause 26 % respondentů.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
A to co jste přečetla, tak vlastně téměř, téměř zcela vlastně ani nejsou lidé, kteří jsou z toho oboru klimatologie, hydrometeorologie, což asi je přirozené. Lidé nechtějí poslouchat hydrologa, který jim budeme povídat vzorečky. Oni potřebují nějakým způsobem se utvrdit od někoho, kdo je jim, řekněme bližší psychologicky. Chápu to, je to zcela jasné, my jsme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale vy jste zase odborníci.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
My jsme odborníci, ale asi, asi neumíme právě tak dobře komunikovat jako, jako dokážou někteří, jiní. Tady je to opravdu velice obtížná otázka. My jsme s komunikací, jak komunikovat tu změnu klimatu, narážíme spoustu i v odborné veřejnosti je to zajímavé právě v tom, že se liší pohledy různých kolegů na to, zda vlastně být v uvozovkách alarmističtí, takoví ti, kteří jako zdůrazňují všechna negativa a snaží se vlastně aktivisticky nějakým způsobem podpořit ty politiky nebo tvorbu těch politik a změnu politického směřování nebo politická rozhodnutí. A ty, kteří chtějí vlastně předkládat ty odborné informace možná sušeji. Přiznám se, že já patřím k té druhé skupině. Já si myslím, že odborníci by měli bádat, dodat ty odborný, ty, ty odborné podklady a potom už to zpracování a rozhodnutí o tom, jakým způsobem se bude pokračovat dál, je otázka politická. Čili by měla být v rukách veřejnosti, politiků. Možná nějakých /nesrozumitelné/ nebo takových těch lidí, kteří dokáží ovlivňovat to, to, to společenské mínění. Ale obávám se, že buď můžete být buď jedno nebo druhé. Buďto budete nezaujatý vědec, který jim dodá ty podklady, anebo budete tvořit ty, ty názory a snažit se ovlivňovat ty názory. Já bych se nerad pouštěl do těch, do, do propojování těchhle těch rolí osobně, ale jsou kolegové, kteří si myslí, že právě i přes tu komunikace bychom, by i vědci i odborníci, kteří se tou problematikou zajímají, měli být aktivnější. Pravda je zatím jsme nepřišli. To je je trošku střelba do vlastních řad. Nepřišli na to, jak to přesně dělat tak, aby to bylo efektivní, což je i vidět na těch průzkumech. Na druhou stranu bylo vlastně i už řečeno, že to vnímání změny klimatu a potřebnosti nějakým způsobem na ní reagovat roste v průběhu času. Takže je otázka, jestli to je i třeba tím, že jsme se dokázal nějakým způsobem k lidem dostat, anebo zda je to jenom tím, že opravdu v posledních letech ty některé projevy, které si lidi se změnou klimatu spojí, tak byly natolik intenzivní, že udělali tu práci za nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Afrika bojuje proti rozšiřování pouštíte, té největší Sahaře už desítky let brání v postupu takzvaná velká zelená zeď. Jak se dál vyvíjí vlastně tento, řekněme, projekt? Jenom doplním, že pás vegetace od Senegalu /nesrozumitelné/ má zastavit postupující písečné duny.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak samozřejmě nevím úplně do detailů, jak to vypadá na jednotlivých částech toho zeleného plotu, když bychom to tak řekli, ale celkově ty reference, které lze získat, tak jsou veskrze pozitivní. A to znamená, opravdu zdá se, že to jako opatření funguje. Ono to zas není tak velká, velké překvapení, protože tam, kde jsou stromy, tak tam poušť není a známe je v menším měřítku spoustu vlastně lokalit, kde zalesnění opravdu dokázalo kompletně změnit, ten, to prostředí i z hlediska množství srážek, oběhu vody a podobně. Typicky třeba na ostrovech, které se podařilo vlastně po odlesnění znovu zalesnit, tak se z pouště změnily velice rychle do takové krásné vlhké krajiny. Tak tady to také funguje. Další věc je, že opravdu i ze satelitních snímků lze pozorovat, že vlastně tady došlo k zazelenění, k tomu na tom jižním okraji pouště ta biomasa a množství vlastně vegetace opravdu narostlo. Takže to je pozitivní zpráva. Ukazuje to, že prostě ty adaptační opatření možná jsou i v místech, kde bychom si to možná nedokázali představit. Takže pro mě je tohle to velice dobrá zpráva a jsem za to rád, že se ukazuje, že dokážeme bojovat i s tou pouští.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co by znamenalo, kdyby se to nepodařilo? Co by to pro ty konkrétní země vlastně v tom jaksi tom perimetru v té oblasti, co by to přineslo?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak rozšiřování pouště, které vlastně bylo pozorováno předtím, než se tenhle ten projekt začal, to znamená, ta Sahara se posunovala směrem na jih. Tak to je samozřejmě konec veškerého smysluplného využívání té krajiny, což zrovna pro ty chudé země Sahelu je problém, protože oni závisí na zemědělství a tam opravdu stojí a padá veškerá produkce a hlavně život té země, protože oni nemají možnost si poradit jiným způsobem, přivést potraviny a podobně tak efektivně, jako to dokáží jiné země z důvodu ekonomických vlastně parametrů těch zemí. Takže to je jedině dobře, že se tam podařilo zastavit, protože to dává vlastně možnost přežití místním komunitám, když to řekneme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co je vlastně za tím rozšiřování pouští? Je to přirozený jev?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Je to přirozený jev. Samozřejmě ta poušť, ten suchý vzduch vysušuje své okolí, takže ona se, oni se přirozeně, přirozeně posouvají tam na Sahaře oblasti ne celá Sahara, ale jsou i oblasti, kde jsou opravdu ty písečné duny, které svým postupem dokáží potom zasypat některé i některou vegetaci a vlastně ten pohyb je tam potom větrem, ale důležité je, že to, že ta poušť vlastně obrovská masa velice suchého vzduchu, který potom dokáže pojmout i tu vlhkost ze svého okolí tak, že se to pak už vlastně vůbec nepoznáte, takže opravdu ta poušť se přirozeně rozšiřuje ne samozřejmě vždycky, ono potom to dlouhodobější kolísání třeba v podobě dob ledových, tak ta to samozřejmě na pouště a NATO, jak to tam vypadá má velkou, velký vliv. Ostatně Sahara bývala kdysi zelená v době ledové, když tady u nás bylo, běhali mamuti, tak na Sahaře běhali hroši.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někdy ten písek ze Sahary máme tady. Hydrolog, hydrometeorolog Jan Daňhelka. Děkuji za váš čas, za vaše informace a přeji hezký den, na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Krásný den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.