Přepis: Jak to vidí Jan Konvalinka – 9. června 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den u poslechu půlhodiny v souvislostech. Dnes se budeme pohybovat zejména ve světě vědy a výzkumu. Zita Senková přeje všem dobrý den. Mým hostem je biochemik Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum. Dobrý den.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přenos viru ze zvířete na člověka je pravděpodobně nejdůležitějším zdrojem nových virových infekcí v 21. století, a ještě o něm uslyšíme víc, než by nám bylo milé. SARS-CoV se může vrátit nebo se může objevit jiný, podobný virus, a to, co jsme se naučili během této epidemie, je jako když najdeme. Tak tyto věty pocházejí z roku 2011, a jejich autorem není nikdo jiný, než Vy, pane profesore Konvalinko. Spoluúčast na nich má také kolega, pan Machala. Je to správně? Vyčetla jsem to z Vašeho facebookového profilu.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Je to správně, já se až sám divím, jaký jsem byl prorok, jediné, co není správně je, že nejsem profesor, ale pouhý docent, protože jsem ještě nenastudoval všechny blanokřídlé, takže pouhý docent, ale jinak, bylo to, až mě opravdu zarazilo, jaké to bylo proroctví, ale abych zase ze sebe nedělal takového hrdinu, tak popravdě řečeno, v té knížce to tak je, my jsme spíš počítali s nějakou velkou epidemií chřipky, nového kmene chřipky, který se zase mimochodem také přenáší ze zvířat na člověka. Buď z prasat nebo z ptáků, tak dějem, který se jmenuje rekombinace, protože uvnitř těch prasat se ty viry sesypou, přetřesou, jejich geny se vymění a potom mohou, když to špatně dopadne, napadnout člověka a způsobit velkou pandemii. Takhle to bylo v roce 1918 při španělské chřipce, v roce 1957, 1967, 2009 a dříve či později to přijde zase, takže to varování, které jsme tenkrát udělali, se teda vyplnilo zatím na koronaviru, ale to nebezpečí nové, smrtící varianty chřipky, je tady pořád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi bychom měli vědce poslouchat a číst častěji ty myšlenky nebo i jistá proroctví nebo prognózy.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
To jo, problém teda je, to zase musím připustit, že ti vědci prognózují různé věci, na které většinou nedojde, takže trocha skepticismu je samozřejmě na místě, ale o tom, že virové choroby nezmizely, že to není minulost, to myslím, že bylo jasné, a myslím, že jsme opravdu nebyli dost dobře připraveni na to, co by mohlo přijít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A byl jste vůbec překvapen, pane Konvalinko, když se objevil ten nový typ koronaviru?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Nebyl jsem překvapen, když se objevil ten virus, sledoval jsem to od samého začátku, myslím, že jsme zrovna s kolegou Machalou napsali několik prvních vlastně upozornění, a jako vysvětlujících článků do několika různých novin a časopisů. Co mě překvapilo, a zase ze sebe nebudu dělat generála po bitvě, očekával jsem tak trochu, že to dopadne podobně jako se SARS 1, z toho roku 2003 nebo 2004, z toho přelomu těch dvou let, kdy se podařilo tu epidemii zastavit. A já jsem doufal, že s nasazením moderních technologií, testovacích systémů a se vším, co teď máme, tak že to dopadne podobně, že se objeví sporadické případy v Evropě a Americe, ale ty se podaří zastavit. Nepodařilo se to, a ta infekce se rozjela i ve zbytku světa, nezůstala izolovaná na jihovýchodní Asii, a na pár ojedinělých případů, jako to bylo se SARSEM, jako to bylo s Ebolou nebo jako to bylo s MERSEM, čili tady se to nepovedlo, a přeteklo nám to do zbytku světa, a je to skoro určitě vlastností toho viru, je infekčnější, a současně je zákeřnější v tom, že ten virus přenášejí i lidé, kteří nemají příznaky, ti asymptomatičtí pacienti. A právě proto je mnohem těžší ho zastavit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se nám tedy může podařit? Nebo za jakých podmínek nebo okolností? Přeci jenom, byť jsou pořád obrovská ohniska, Brazílie, ve Spojených státech se situace také příliš nelepší, ale tady v Evropě, nebo konkrétně i ve střední Evropě, ta situace, vlastně abychom to nezakřikli, ta pandemie teda výrazně oslábla.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já bych řekl v celé Evropě a dokonce i ve Spojených státech to ve většině území ustupuje, takže je naděje, ale zas je to naděje, a bojím se to říct příliš kategoricky, že se nám podaří zbytku, rozhodně západního světa to, co se opravdu daří ve střední a východní Evropě, to znamená, že máme jenom ojedinělá ohniska, která můžeme kontrolovat, teď právě jedno, jak asi posluchači sledují, se odehrává na Dole Darkov a vůbec v Moravskoslezském kraji, ale to jsou ojedinělá ohniska. Ta můžeme izolovat, dobrým testováním a sledováním kontaktu tedy izolujeme, ti lidé to většinou přežívají docela bez příznaků, nebo jenom s lehkými příznaky, čili nejsou ohroženi na životě, ale nešíří ten virus k těm lidem, kteří by mohli být ohroženi, jakou jsou důchodci nebo lidé s řadou různých chorob, takže vlastně je velká naděje, že se v Evropě to takhle podaří, občas se objeví nějaké ohnisko, ale my budeme schopni ten virus kontrolovat, a většina společnosti bude moct žít zcela normálně, jako dřív.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Ladislav Dušek, věří, že nás nečeká na podzim nekontrolovaná vlna koronaviru, který ovšem nezmizí. Jak Vy to vidíte, pane Konvalinko?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já Vás malinko opravím, já jsem o tom s panem profesorem mluvil, a on v to doufá, a jeho první věta byla, že neví, a já myslím, že všichni se musíme naučit říkat mnohem častěji to, že nevíme, protože těch sebevědomých, suverénních prohlášení řady otitulovaných kolegů už bylo mnoho, a myslím, že to nepřispívá k důvěře lidí. Čili my to nevíme, máme tu naději, a uděláme všechno pro to, a co je důležité, že myslím, že víme, co máme udělat pro to, aby se ta druhá vlna neobjevila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Víme to.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Ano, musíme zvýšit kapacitu testování, to pořád ještě není dokonalé, musíme zlepšit způsob sledování těch nakažených, musíme opravdu dotáhnout do konce ten systém tzv. chytré karantény, který někoho rozčiluje, protože to vypadá, jako by ta dřívější karanténa chytrá nebyla, ale je to jenom prostě takový trochu novinářský termín, ale musíme vytvořit podmínky pro to, abychom mohli ten virus zahnat do kouta, protože to je to nejlepší, co asi můžeme teď udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze nějak obecně říct, vlastně co viry udržuje při životě? Asi je to tedy typ od typu, ale jak Vy to vidíte?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
No zcela obecně je udržují při životě i hostitelé, oni sami o sobě nemůžou žít. Oni potřebují se někde šířit, a když se nemají kde šířit, tak vymizí, tak se to stalo se SARSEM, vlastně před těmi 17 lety se nenašel lék proti SARSU, to se nestihlo, ani vakcína, to se taky nestihlo, ale podařilo se odizolovat ty hostitele, čili lidi takovým způsobem, že už se ten virus neměl kde šířit. Víte, že jsme zlikvidovali pravé neštovice, ty se v přírodě už vůbec nevyskytují, když to řeknu nahlas, tak mě to ještě dneska vzrušuje, to je prostě úžasná věc, co se povedla, my jsme zlikvidovali nebezpečného patogena. A zase se nezlikvidoval léky, protože tenkrát nebyly, zlikvidoval se tím, že jsme naočkovali skoro celou světovou populaci a hrál při tom velmi důležitou roli velký český epidemiolog Karel Raška, který myslím dosud není dost doceněný, a řada jeho kolegů, kteří vytvořili celosvětový systém dozoru nad viry, který očkováním a cíleným vyhledáváním těch posledních nakažených, vedl k tomu, že ten virus se už, skoro bych řekl chudák, neměl koho nakazit, neměl se kde rozmnožovat, a z této planety, až na dvě laboratoře, kde je dosud uchováván, úplně zmizel. Takhle můžeme virus zlikvidovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžete třeba tu současnou situaci k něčemu přirovnat, z hlediska své profese, se svými zkušenostmi?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Pro mě je to malinko podobné jako v dobách, kdy začala HIV, tak svým způsobem také vzrušující doba pro biochemika, který se zabývá virovými proteiny, a já to říkám s trochou pocitu viny, protože vím, že pro většinu ostatních lidí to je opravdu spíš trauma nebo i nebezpečí, takže v tomhle smyslu, z vědeckého hlediska je to vlastně podobné, ačkoliv ten virus je úplně jiný, úplně jinak se šíří, je úplně jinak nebezpečný, na jednu stranu mnohem méně nebezpečný, protože HIV byl 100 % smrtelný, než se objevily léky, na druhou stranu, HIV přenosu se dá docela dobře zabránit, stačí dodržovat manželskou věrnost, případně tedy používat ochranu při styku. Takhle jednoduché to u respiračních virů, které se šíří vzdušnými kapénkami, samozřejmě není, to je mnohem obtížnější, a paradoxně proto, že vlastně naše moderní společnost už není ochotna, a já myslím, že to je dobře, tolerovat milionové ztráty na životech, dokonce ani u těch vážně nemocných lidí, v nemocnicích, v LDN, ten lidský život, myslím, že je pro nás vzácnější a cennější, než byl třeba před desítkami let, takže paradoxně si myslím, že na to vlastně svým způsobem doplácíme, protože my jsme zastavili svět, abychom zachránili život možná milionů starých a nemocných lidí, to je, já si myslím, že to je vlastně zajímavá myšlenka. Můj kolega Zdeněk Hostomský řekl, a byl za to kritizován, že před 80 lety by jsme si vůbec takové epidemie nevšimli, protože by jednoduše při chřipkové epidemie prostě umřelo víc lidí než obvykle. Neměli bychom možnosti to detekovat, neměli bychom možnosti to diagnostikovat, staří lidé hold umírají, tenkrát těch 80 letých a starších mnoho nebylo, těch lidí s těžkými nemocemi taky tolik nebylo, protože prostě by umřeli dřív, a těch těžce obézních lidé také tolik nebylo, protože nebylo tolik jídla. Jinými slovy, někdy ve 30. letech by pravděpodobně takováhle epidemie prošla skoro bez povšimnutí, nebo s nějakými ztrátami, ale španělská chřipka byla násobně horší. Dneska si toho všimneme, za prvé to umíme diagnostikovat, ale za druhé, podle mého názoru, lidský život je prostě cennější než byl dřív. A já myslím, že je to dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje biochemik Jan Konvalinka. Dovedete si představit, kdyby pandemie přišla třeba před 20 lety, jak bychom ji nejspíš zvládli? Vím, že to je hypotetická otázka, ale když se podíváme na třeba tehdejší zdravotnický systém, zásobování, nebo možnosti distanční výuky práce z domova, tehdy třeba ještě nebyly virtuální privátní sítě, tzv. VPN.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já myslím, že bychom ji zvládli hůř a lépe, na obě strany. Před 20 lety byl svět méně globalizovaný, když už byl, samozřejmě, před 20 lety, to máme na přelomu století, tehdy by se pravděpodobně ten virus nešířil tak rychle, těch turistů z Číny, kolem roku 2000, jestli se pamatuji, bylo násobně méně, Čína už tou dobou se rozjížděla a konečně ten SARS přišel v roce 2003, takže to srovnání se dá docela dobře udělat. Já myslím, že bychom měli horší diagnostické možnosti, ačkoli PCR už existovalo, takže my bychom byli schopni ten virus detekovat a poznali by jsme ho. Měli bychom menší nasazení různých přístrojových metod, a rozhodně počítačových metod, na druhé straně, ten virus by se šířil mnohem pomaleji, protože svět nebyl zdaleka tak propojen, jako je dneska, a pravděpodobně taky ty karantény, které dneska opravdu ekonomiku skoro zničily na dlouhou dobu, tak by kolem roku 2000 neměly takový dopad, protože tenkrát ještě svět tak zoufale, po všech stránkách, nezávisel na tom, co se vyrobí v Číně, doveze z jihovýchodní Asie, nebyl tak vlastně závislý na jednom velkém globálním trhu jako je dneska. Čili si myslím, že by byly plusy a mínusy, myslím, že bychom to zvládli vlastně nakonec podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdyby se koronavirová epidemie odehrála za 10 nebo 15 let, tak bylo by to pro hygienickou službu nesmírně těžké, ba dokonce nemožné, takovou situaci zvládnout. To řekl v jednom rozhovoru Pavel Dlouhý, vedoucí Katedry hygieny na 3. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Upozorňuje právě na to, že na hygienických stanicích nyní chybí mladí lékaři. Vidíte, pane Konvalinko, třeba možná úskalí pro budoucnost nyní? Na co v současnosti třeba ještě nemyslíme, nebo si toho tolik nevšímáme?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já jsem biochemik, tohleto mě asi nepřísluší moc komentovat, je pravda, že to, co vidíme na hygienických stanicích, ale ještě velmi podobně, na obvodech je, že průměrný věk lékařů nám roste, že není dost mladých lékařů, kteří by šli, obecně není dost mladých lékařů, a už vůbec není dost mladých lékařů, kteří by šli pracovat mezi lidi na obvody, prostě nemáme jich dost, stárnou nám a myslím, že konečně, před několika málo lety, si to vláda uvědomila, naše univerzity si to uvědomily, a teď se začíná do toho investovat docela dost peněz, takže doufám, že se ta situace zlepší. Ale tohleto je opravdu potenciální nebezpečí. Co se týče viru, tak za 10 let bych naopak řekl, že situace by mohla být lepší, protože zase, pevně doufám, že jsme se z tohoto něco naučili, a jedna z věcí, co jsme se naučili je, že podobně, jako máme širokospektrální antibiotika, která můžeme nasadit proti nové bakteriální infekci, která se objeví, než najdeme speciální lék, tak se teď velmi silně pracuje, a myslím si, že se to povede nakonec v širokospektrálních virostatikách, to znamená na inhibitorech virů, blokátorech virů, které mohou fungovat obecně, oni nebudou fungovat stoprocentně, ani skvěle, ale tu chorobu zpomalí a umožní těm pacientům přežít, než se najde něco lepšího. Takže tady je zase moje naděje, že tady ta biochemie a medicinální chemie hodně pomůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A bude, podle Vašeho názoru, větší zájem o řekněme, teď vakcínu antikovidovou, než jakou je třeba na chřipku? Ta proočkovanost je u nás velmi nízká.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Tohle je pro mě opravdu velké téma, já se mnoho let angažuji ve spolku Sisyfos, který se snaží bojovat proti různým pavědeckým blábolům, a jeden z nejnebezpečnějších pavědeckých blábolů, který se ale bohužel stále šíří, a nejenom u nás, ale po celém světě, je to antivakcinační hnutí, které opravdu si vybírá neověřené, nevědecké, zcela lživé a stokrát vyvrácené zprávy. Samozřejmě smíchá se skutečnými smutnými událostmi o nežádoucích účincích některých očkování, které kdybychom se rozkrájeli na čtverečky, tak jim nemůžeme zabránit, to se prostě v jednom případě z milionu může stát. Já bych to strašně nerad vysvětloval mamince malého dítěte, které bylo poškozeno očkováním, že prostě mělo smůlu, a že takových případů jsou tři za deset let, ale je to tak. Prostě ta epidemiologie, hygiena, je statistická záležitost, to je myslím něco, co už dneska posluchači pochopili, že vlastně hovoříme o obrovských číslech, a že ta ochrana, kterou nám ta vakcína poskytuje, na druhou stranu ochrání tisíce a deseti tisíce dětí, a může ublížit jednomu, pěti nebo deseti. Takže to je pravda. Na druhou stranu, většina těch argumentů těch antivakcinačních spolků, je zcela lživá, vymyšlená. Tady selháváme. Já nevím přesně, co s tím, a nenašli jsme způsob, jak oslovit veřejnost, ale to je mnohem obecnější problém. Tady ty fake news, jak se tomu dneska říká anglicky, ty lživé zprávy, demagogie, lež a strašení lidí, bohužel funguje v politice, a funguje i v medicíně. A pokud se nám nepodaří najít způsob, jak lidi přesvědčit, aby věřili logickým argumentům a racionálním argumentům, tak se trochu obávám o budoucnost nejenom očkování a protivirových strategií, ale o budoucnost demokracie, a to je mnohem horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí biochemik Jan Konvalinka. Známý německý virolog Christian Drosten radí více větrat než dezinfikovat. Co s námi, pane docente Jane Konvalinko, udělá přílišné používání dezinfekce a mytí rukou?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já bych řekl, že krátkodobě nic, já si neumím představit, že by několik týdnů nebo měsíců hygieny tohoto typu dezinfekce, mytí rukou, mělo mít nějaké vážné následky, zejména u dospělých lidí, zejména v době epidemie. A mýt si ruce bych řekl, že je dobře, to si myslím, že je v pořádku, obecně, větrat je samozřejmě strašně důležité, vždycky, já myslím, že profesor Drosten naráží na něco, co je určitá věc obecně, že viry a bakterie, a parazity, jsou součástí našeho života, že zejména malé děti nesmíme za každou cenu držet ve sterilním prostředí, že je dobře, aby si děti hrály v bahně, a občas si rozbili koleno, a občas něco snědli nebo olízli na zemi, že z toho nemusíme dělat drama, protože zejména u těch malých dětí tohleto je ten okamžik, kdy si budují přirozenou imunitu, a když je budeme vychovávat zcela sterilně, tak za prvé se to nepovede, stejně nakonec něco chytí, za druhé, jejich imunitní systém nebude připraven, na výzvy, které ho čekají, a za třetí, se dokonce může stát, je to ta hygienická hypotéza, o které určitě mnoho už posluchačů slyšelo, že takhle nevytrénovaný imunitní systém, který se nepotkal s parazity třeba nikdy, tak když se potká třeba s pylovými zrníčka v pylové sezóně, tak začne reagovat jakoby to byl parazit nebo jakoby to byl nějaký antigen nějakého choroboplodného zárodku, a začne vytvářet protilátkovou odpověď, což je ta alergie, o které stále více slyšíme, a která trápí desítky procent naší populace. A jedna z nejpravděpodobnějších hypotéz, proč to tak ohromně přibývá právě v zemích, jako je západní Evropa nebo Spojené státy je to, že žijeme ve vlastně nezvykle sterilním prostředí, kde se zejména malé děti s těmi choroboplodnými zárodky, a hlavně, zdá se, parazity, nepotkávají. Takže když se podíváme, zase, je to statistika a hygiena, epidemiologie, alergie se nevyskytují třeba v Indii zdaleka tak často, jako v Evropě, ačkoli dneska je tam víc průmyslu než u nás, čili chemické znečištění tam samozřejmě je, ale ti lidé žijí v úzkém kontaktu se zvířaty, a jejich imunitní systém se prostě přizpůsobí. Musíme najít někde cestu mezi tím, že žijí opravdu v chlívku a mají parazity, což samozřejmě nedoporučuji a nenavrhuji, a tím přehnaně sterilním prostředím, ve kterém spousta lidí dneska vyrůstá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale házet bouchacími kuličkami, to je povoleno.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
A házet bouchacími kuličkami je super, já myslím, že to je třeba a že to musíme dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Narážím na to, protože možná to házení těmi kuličkami bylo na počátku u jednoho objevu, ale snad ještě v dětství. Čeští vědci, tým Pavla Jungwirtha, z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, pomohli zmapovat, jak vzniká kov. Výzkumníci z Česka, Německa a Spojených států popsali přechod ke kovovému chování na molekulární úrovni, Vy to ale, pane Konvalinko, určitě lépe vysvětlíte, může to být další krok k přípravě kovové vody, a tento výzkum, studii o něm, publikoval prestižní časopis Science.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Paní redaktorko, já se to ani nebudu pokoušet vysvětlovat, protože mě by to přišlo zbytečné. Mě se na tom hlavně líbí, oni opravdu si hráli, já jsem u toho byl, když si Phil Mason v laboratoři Pavla Jungwirtha opravdu házel ty sodíkové kuličky do lavoru s vodou, a ono to bouchalo, na balkóně našeho ústavu, byla to oblíbená kratochvíle při poledních přestávkách nebo po večerech a Phil vždycky jaksi se ptal, a Pavel Jungwirth a další, vlastně že nám není jasné, proč to bouchá. Každý jsme to dělali, jako kluk jsem to jednou hodil do záchoda dokonce, a praskla kvůli tomu porcelánová mísa na WC, prosím neradím to posluchačům to reprodukovat. Skoro všichni jsme to dělali, je to veliká legrace, ale ukázalo se, že tenhle ten úplně základní pokus, který většina chemických učitelů v době, kdy se to ještě smělo, tak žákům ukazovala, takže chemik vlastně neví, čím to je. Když se to má opravdu do detailu pochopit. A další věc, kterou jsme zase, ale to už je taková chemická záležitost, chemici vědí, že elektrony jsou modré, protože když rozpustíte sodík, který má jeden elektron ve své valeční sféře, když ho rozpustíte v kapalném amoniaku, tak dostanete nádherně modrý roztok, opravdu kouzelný, a vždycky se říká, a vysvětluje se to tím, že to je vlastně volné elektrony, které v tom roztoku se mohou pohybovat. A Pavel Jungwirth se svými kolegy přišel na to, za prvé, proč je modrý, a za druhé, že když vlastně zvýšíme koncentraci toho sodíku, a těch iontů tam bude víc, a těch elektronů tam bude víc, tak krásně zezlatová, a stane se z něho vlastně vodič podobný kovu. A to nejkrásnější na tom je, že je to úplně k ničemu. Pavel Jungwirth to na mnoho dotazů redaktorů, jako jste Vy, kteří opravdu se strašně snaží zjistit, k čemu je to dobré, tak on velmi upřímně, a to se mi moc líbí, říká, vůbec k ničemu. My teď víme, jak je to dobrý. A já bych tady narazil, myslím, že to byl Lavuasian, nejsem si jistý nebo Davy Humphry, možná, že se pletu, velký chemik 19. století na otázku, k čemu jsou jeho výzkumy dobré, odpověděl, já vůbec netuším, pane premiére, ale nepochybuji o tom, že za 20 let to zdaní. Já bych řekl, že takhle to bude taky. Já myslím, že v tuhle chvíli nevíme, k čemu to je, je super skvělá zpráva, že rozumíme tomu, jak ty elektrony fungují, a proto tu vědu děláme, a současně jsem si úplně jist, že někdo někdy přijde na to, jak toho využít prakticky a bude z toho spousta prachů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale píše se o tom a mluví se o tom, pane Konvalinko. Mimochodem, dochází k odlivu vědeckých mozků z České republiky? To bylo a pořád ještě je téma v medicíně, u lékařů, zdravotnického personálu, jako máte zkušenost nebo povědomí o tom?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
To je pro mě taky téma, protože jsem prorektor Univerzity Karlovy, a toto mě velmi zajímá, co se týče vědy, experimentální, molekulární biologie, chemie, biomedicíny, tak tam bych řekl, že situace je vlastně dobrá, dochází k odlivu, opravdu, ale taky dochází k přílivu. Jednak nám přichází lidé z venku, stále více, zajímaví, talentovaní lidé, a nejenom z Ukrajiny nebo Turecka, nebo Íránu, já mám teď íránského poustocka v laboratoři, velmi talentovaného, ale také z Německa a Spojených států, Francie, Španělska, máme spoustu španělských kolegů, takže ten proud jde oběma směry, což je hrozně fajn, Česká republika, a Praha konkrétně je velmi atraktivní pro ně, jeden z věcí, proč jsem tak nešťastný z kovidové situace je, že tady ten velmi pozitivní nárůst se teď samozřejmě zastavil, protože to cestování je velmi obtížné. Takže v našich oborech bych řekl, že ten trend je příznivý, a já se odlivů mozků nebojím, naopak, my se snažíme, všichni studenti, kteří u mě končí, tak odchází pryč, a já jim hledám, pomáhám jim najít zajímavá místa ve špičkových laboratořích ve světě, takže to je v pořádku. Jsou obory, a mluvili jsme o té medicíně, kde ti lidé odcházejí a zůstávají. Zůstávají v cizině a nevracejí se, a to je třeba řešit, ale obecně ve vědě si myslím, že tohle problém není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký je Váš sen ve vědě?

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Můj osobní?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já bych rád, aby se o mé laborce říkalo, že děláme zajímavé věci, a že se nám dá věřit. To je pro mě čím dál tím důležitější věc, já jsem dřív chtěl udělat senzační objev, a pořád bych chtěl udělat senzační objev, teď bych chtěl vytvořit atmosféru, tady v tom světě, kde i ve vědě teda, musím říct, bohužel, že není příliš mnoho fake news, ale je hodně mnoho neseriózních, špatně podložených, povrchně udělaných, a nereprodukovatelných výsledků. Tak já bych strašně rád, aby v tomhle světě se o mojí laborce říkalo, že to děláme dobře, a že se nám dá věřit, a že když něco napíšeme, upublikujeme, potvrdíme, tak že to tak je. Takovou autoritu, nebo takový ohlas, bych hrozně rád měl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Docent Jan Konvalinka, vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky. Já Vám děkuji za Váš čas, za Vaše názory a přeji hodně úspěchů. Na slyšenou.

Jan KONVALINKA, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Děkuji Vám za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.