Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 11. července 2022

11. červenec 2022

Hostem byl politolog Jan Kubáček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Je tady opět prostor pro rozhovor o dění kolem nás. O svůj pohled na vybrané události se s námi podělí politolog Jan Kubáček. Dobrý den, buďte vítán.

Jan KUBÁČEK, politolog
Dobrý, klidný, doufejme červencový týden, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den, v centru naší pozornosti bude především politika a politici. Jedna rezignace i jedno ultimátu, přeji nerušený poslech. Začneme tragickým skonem nejdéle sloužícího premiéra v japonských dějinách. Bývalý ministerský předseda Šinzó Abe se stal obětí atentátu. Útočník ho postřelil podomácku vyrobenou brokovnicí na mítinku v rámci předvolební kampaně. Atentát nejenom šokoval, ale také zaskočil i japanology, protože Japonsko se dosud těšilo pověsti země s takřka nulovou kriminalitou. Má také jedny z nejpřísnějších zákonů o držení zbraní na světě. Ty útoky na politické představitele jsou vzácné. Co si, pane Kubáčku, myslíte o vůbec politických atentátech? Co obecně bývá těmi motivy podobných činů?

Jan KUBÁČEK, politolog
Tak pravdou je, že my jsme zažívali takové dvě etapy v dějinách lidských, že na jedné straně to bylo cílené likvidování nepohodlných buď jednotlivců nebo skupin. Kdy se různě do toho zapojovaly kliky, mafie a organizované skupiny. Teď poslední dobou a asi to bude případ i Japonska, se stále více do těch politických atentátů propisuje spíš akt naštvaného, nespokojeného jednotlivce. Určitý jakoby výkřik, určitá, určitá snaha potrestat ten svět, najít si viditelný terč a tím zviditelnit své ambice, svůj cíl svůj, svojí životní filozofii. V Japonsku je to hodně unikátní, protože v podstatě i Evropa, a to jsme, vždycky říkám, zaplaťpánbůh, klidnější ostrov světových dějin. Tak i přesto jsme některé takovéhle aktivity, akty zažili. To poslední století naštěstí na ně bylo poměrně vzácné, ale často teďka vzpomínáme, jaký byl konec 19. století, jak se dějiny opakují. Ostatně i spolu jsme si tady povídali o velký, o velké válce první světové. Kdy tam vůle v podstatě využít politiků silově a hrát na mrkanou, neboli kam kdo ustoupí a protlačit maximum, že se v podstatě opakuje v současnosti. A mimochodem bylo období právě masivních a velmi početný atentátů. Mimochodem své o tom ví Rakousko-Uhersko. Naši prapředci by mohli vzpomínat, protože Habsburkové toho byli velmi častým terčem. Ale abych se vrátil do té současnosti. Ono to do značné míry má velmi podobný rukopis. Tehdy to bylo a mohl by někdo z posluchačů říct, tehdy to byly dokonce pilníky, případně podomácku udělané zbraně, ruční granáty. Často opravdu anarchie nejen s inscenováním ale i tou logistikou i těmi cíli. Teď je to do značné míry podobné. Když se podíváte na většinu atentátů světa, tak jsou to opravdu, já nechci říct garážové projekty, ale v podstatě ten přístup je velmi podobný a často se to jmenuje, že na místo toho, aby ti autoři vyvěšovali různé manifesty, dělali happeningy, na sebe upozorňovali. Tak jak ta doba už je to přesycená, jak v podstatě dneska už každý má názor a každý má tedy své politické hnutí. Tak začínají volit zase radikálnější kroky. Ale zajímavé je to B, aniž bych chtěl snižovat ten samotný tragický fakt, ten tragický skon. Ono samozřejmě pro Japonce je to ještě o to bolestnější, protože to připomíná vlastně události, na které by spíš chtěli zapomenout a to ty třicátá léta minulého století, kdy se vlastně Japonsko velmi intenzivně militarizovalo, fašizovalo, uzavíralo se do sebe, začalo volit vlastně takovou nátlakovou politiku, začalo svět vnímat spíš opravdu nepřátelskou ryze optikou. A teď ten krok je zajímavý hodně z toho titulu, že vlastně velmi ovlivnil, tady to trochu zapadlo, ale volby do horní komory japonského parlamentu, což je něco, když si představíme, na co se týče té rozhodovací pravomoci, něco mezi naším Senátem a Sněmovnou lordů ve Velké Británii. Každopádně to ukazuje, že Japonsko se vydá cestou mnohem jakoby autoritativnějšího vystupování. Protože posílily politické proudy a osobnosti, které chtějí mnohem více posílit tu roli Japonska ve světě. Chtějí, aby to nebyla věčně neutrální země, ale země, která je připravená nejen bránit své hranice, ale případně se zapojit do nějaký bezpečnostních preventivních operací. A zároveň také vzývá velmi vlastně mnohem dynamičtější roli Japonska v ekonomice. Takže se dá říct, že vlastně tento akt asi šílence a frustranta, dá se očekávat. Myslím si, že ty informace se budou postupně v dalších dnech a týdnech opakovat a potvrzovat. To vlastně ovlivní Japonsko na desetiletí a možná i vztahy obecně celé té oblasti jihočínského moře a zjednodušeně pacifických vztahů, protože prostě Japonsko tam bude hrát velmi silnou roli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak, pane Kubáčku, může politika reagovat na tento politický terorismus, na události, které se opakují? Vy už jste naznačil ten pilník. Určitě jste měl na mysli někdejší rakouskou císařovnu.

Jan KUBÁČEK, politolog
Ano /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale když se podíváme, tak Lincoln, Gándhí, Kennedy, Rabin, Jan Pavel II., ale také třeba John Lennon nebo Boris Němcov.

Jan KUBÁČEK, politolog
Ono se to velmi těžko předurčuje, protože zpětně vždycky všichni vědí, od jakého e-mailu, od jakého varování, od jakých nenávistných pohledů, případně stalkingu to začalo. Ale to je samozřejmě potom ten zpětný pohled. Ono se spíš ukazuje, že my obecně musíme, ale to je /nesrozumitelné/ staletí doslova. Více pracovat s tou frustrací společenskou a méně podceňovat takovou tu nespokojenost společnosti a izolovaných jedinců.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že jí podceňujeme?

Jan KUBÁČEK, politolog
Já mám dojem, že často, že v podstatě my si řekneme, jo, to jsou takové výkřiky, to vyšumí doztracena, že spousta právě těch exekutivních úřadů a jedinců, kteří opravdu mají šanci tohle zlomit a řešit, tak to vlastně odsoudí dole. Tito mě mohou ohrozit, tito mě nemohou ohrozit. V podstatě méně jakoby frustrantů, méně pacientů tohoto typu. Pro mě lepší a klidnější časy, ale ono se ukazuje, že je potřeba vlastně tu frustraci společenskou podchytit. Jednak u opravdu jedinců, kteří mají takové ty nenávistné ataky a nenávistné dlouhodobé chování, tak opravdu s nimi prostě pracovat. A pracovat s nimi opravdu v těch specializovaných pracovištích, kde se s nimi pracovat má. A zároveň neumožnit, vpustit do radikalizace lidi, kteří mají často prostě jenom smutek na duši anebo i reálné pochyby nebo reálné naštvání na politickou elitu a na společnost. My často mávne rukou a řekneme, ne to, na to není teďka doba, na to není čas. To jsou /nesrozumitelné/ jednotlivců neúspěšných. A ono se ukazuje, že často tam je velmi racionální pohnutka, a když vlastně tyhle ty skupiny veřejnosti přihlížíte a systematicky nálepkujete, urážíte, ignorujete, tak je vlastně posouváte. A teď to řeknu cynicky, v lepším případě do pasivity, ale velmi nejistá, nikdy nevíte, co vám ti jednotlivci voličsky nebo politicky nebo osobnostně udělají nebo v horším případě začnete, vlastně jim umožníte radikalizaci. A oni se vám během pár let vlastně posunou do, do spektra, kde bychom je nečekali. A já nechci strašit Breiviky a podobnými, ale prostě bohužel tenhle ten scénář té určité radikalizace se opakuje a je úplně jedno, jestli jsme století internetu a vysokorychlostních kontaktů, anebo to bylo století páry. Ono kuriózně to je velmi podobné. Teďka toto dokážeme lépe detekovat a měli bychom.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komentuje politolog Jan Kubáček. Boris Johnson někdejší dlouholetý starosta Londýna a před pár lety i hlavní tvář brexitu, minulý týden rezignoval jak na post ministerského předsedy taky šéfa konzervativní strany. Přestál mnoho afér, co mu nakonec, pane Kubáčku, podle vás zlomilo vaz, co byla ta pověstná poslední kapka?

Jan KUBÁČEK, politolog
No, Boris Johnson by rád, aby se o něm říkalo, že to byl Winston Churchill 21. století pro Velkou Británii, ale ono se ukázalo, že tak dlouho byl extrovert, tak dlouho volil provokativní politiku jako cíl a jako způsob komunikace, až se to lidem přejedlo. A v kombinaci s takovou únavou, částečně směšností, ale hlavně přehlížením afér ve svém nejbližším okolí, se prostě naplnilo to, co my známe často, že pověstně ryba smrdí od hlavy. A zkrátka v podstatě ztratil důvěryhodnost, ztratil, ztratil nejen akceschopnost uvnitř strany, ale ztratil širokou respektovanost, důvěryhodnost u Britů v podstatě všech skupin. Ztratil to unikum, co konzervativci měli a co jim dávalo nesmírnou váhu, a tah na branku. A to, že dokonce dokázali tématem brexitu, tématem sociální frustrace, oslovit vlastně zklamané voliče labouristů s nižších, středních, středních dělnických profesí, kde zkrátka konzervativci dlouho neopanovali to prostor, prostředí a labouristy poztráceli tyto voliče. Teď to bude velmi těžké pro nástupce, možná nástupkyně Borise Johnsona, protože v podstatě se ukazuje, že to bude velmi zajímavý vějíř, kandidátů spíše z takovýho toho, z takovéto jestřábího křídla, že všimněme si, kolik zatím je zvažovaných bývalých ministryně obrany či lidí, kteří se věnovali bezpečnostní problematice. Já jsem sám zvědav. Já si myslím, že to nakonec bude kandidát, který bude schopen otevřít i téma, jak se říká ledničky a peněženky. Protože i Brity láme vysoká inflace, i Brity obrovský štve ekonomická frustrace a nejistota. Velký rozdíl pro nás to je, že samozřejmě to bude znamenat, že Británie bude sama hledat, kam dál s kým, s jakými tématy. Čili tak trochu bude přešlapovat na místě. Samozřejmě je to důležitý vzkaz i nám, teď myšleno českému předsednictví unii NATO, že Británie chvilku bude relativně jakoby pasivnější zemí, že zkrátka ten, takový ten tvrdý břitký neústupný postoj, rozhodně rozmělní, protože Boris Johnson si z něho dělal takovou obranu typu, nedaří se ti doma, tak boduj v zahraničí. To odpadne, protože Boris Johnson je teďka ve fázi, že vlastně nemá co ztratit a bude maximálně bojovat o to, jestli přijde nástupce, který aspoň část toho odkazu nechá v dobrém, anebo bude bojovat i s Borisem Johnsonem odcházejícím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, když jsme hovořili, nebo co se týče nějaké zahraniční politiky, tak často se uvádí v těch komentářích, k rezignaci Johnsona, že mu nelze upřít vlastně jeho důležitou roli v podpoře Ukrajiny a tím pádem i jaksi přispěl k jednotě Evropské unie nebo Evropě.

Jan KUBÁČEK, politolog
Bezesporu, bezesporu souhlasím s vámi plně, ač vlastně kuriózně ta pohnutka na začátku byla velmi cynická, pragmatická typu doma hostí, hele kauzu za kauzou. V podstatě byl vláčen bulvárem, ale už i vlastními spolustraníky, a tak se rozhodl, že právě bude tím Winstonem Churchillem. Že povede boj a povede ho od začátku poměrně jakoby pevně, tvrdě, srozumitelně. Ze začátku to body přinášelo, ale pak prostě zase, jak to tak bývá, po pár měsících se logicky vrátíte, jak se říká ke své zahradě, svému domovu, trablům svého ostrova. Čili zase se vlastně oživily ty Johnsonovo staré rány. Ale přinejmenším zvláště na začátku ten postoj Spojeného království byl nesmírně důležitý. Protože spousta zejména unijních zemí tápala. Ignorovala to, cíleně se poohlížela jiným směrem, či strkala hlavu do písku a v podstatě Británie z těch velkých států s těmi většími armádami a hlavně akceschopným armádami, tak byla jedna z mála, která od začátku řekla, prostě toto je červená linie. Toto je stopka. Musíme k tomuhle problému, k tomuhle konfliktu přistupovat zcela odlišně, jinak prostě Putina nezabrzdíme a nezbavíme vlastními problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jako jakou zprávu je tedy odchod Borise Johnsona pro Británii, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog
No, část Britů si tak jakoby, jak to vždycky bývá vydechne, protože vždy čekáme od někoho nového ten svěží vítr, změnu, obecně je to prostě méně okoukaná tvář, takže to jakoby nadchne. Myslím si, spousta pragmatických Britů si řekne, no tyhle ty složité dobře, v době přepřahat. Řešit, kdo s jakým mandátem, jestli bude mít dostatečnou autoritu i ve vládě, předělávat vládu, protože v Británii. To znamená automaticky dramatickou rekonstrukci kabinetu. To znamená, bude tam spousta nových tváří, které se to budou učit. A budou za pochodu rychle se seznamovat nejen s agendou britskou, ale složitou zahraničněpolitickou. Já v podstatě říkám, spousta vrásek ve výsledku v běžném fungování, ale Boris Johnson si to zařídil sám. Tím jak dlouho prostě ignoroval omezení vlastní vlády, aby Downing Street, kde to fungovalo jinak, to si, to zahrával si s ohněm. Winston Churchill byl člověk divokých i osobních poměrů, ale v klíčových tématech byl opravdu pevný jak žula.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
List Guardian napsal, že Boris Johnson zakopl o vlastní lži. Když se podíváme třeba do komentáře slovenského deníku SME, tak ten mimo jiné píše, že cituji, rezignace Johnsona naznačuje, že demokracie, které jsou ukotveny v pravidlech a základních principech, nakonec mají schopnost zkrotit i populisty s trumpovskou kůží. Tolik citace. Myslíte, pane Kubáčku, že končí doba populistů?

Jan KUBÁČEK, politolog
Rozhodně nekončí, rozhodně nekončí, ale ono jsou taky dva typy populistů. První je ten, ten, já říkám tomu trošku takový ten moudrý meritokratický, sofistikovaný, který populista, člověk, který opravdu vědomě, cíleně prostě sleduje, co řeší jeho společnost. Co jí zajímá, co se objevuje jako potencionální problém. Snaží se z toho vytěžit to nejpodstatnější a dát tomu nějaký rozumný mustr a mustr zvládnutelných receptů, ale projevuje zájem o takových já říkám, kéž bychom obecně v české i světové politice měli víc. Protože nejhorší jsou i ti, co to myslí dobře, ale jsou zaslepení, využívají jenom ideologie a zásadně se neohlíží. No a pak jsou takoví ti prachsprostí populisté toho opravdu hrubého zrna, kteří v podstatě prostě tam kam vítr oblíbenosti, tak tam jejich plášť. A nejen plášť, ale většinou oni běží za ním. A logicky je to unaví, protože bulvár nebude nikdy spokojen. Běžný naštvaný člověk také nebude nikdy upokojen, ani nechce být upokojen. Čili logicky těmhle dojde vždycky šťáva. Bohužel často to ale vede k tomu, že se objevuje ještě hrubší a ještě vulgárnější a ještě populističtější jedinec. Takže já bych chtěl přát Británii i nám hodně těch moudrých meritopraktických politiků, ale většinou mám zkušenost, že to bohužel přiláká ještě větší a prázdnější panděro a prázdnější hlavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje a komentuje politolog Jan Kubáček. Nové krizi čelí čtyřčlenná vládní koalice na Slovensku. Menší vládní strana Svoboda a solidarita vypověděla koaliční smlouvu s tím, že nechce dál spolupracovat s ministrem financí Igorem Matovičem jako členem vlády. Pokud do konce srpna nebude dohodnuto nové uspořádání poměrů v koalici, 4 ministři za SAS podají demisi. Bez hlasu těchto poslanců by zbylé 3 strany, vládní strany ve Sněmovně přišly o většinu. Je, pane Kubáčku, největším problémem slovenské politiky Igor Matovič, jak se domnívá například Svoboda a solidarita?

Jan KUBÁČEK, politolog
Neřekl bych, mám dojem, že tak trochu jak kdybych mluvil teda o české politice. My jsme si v tom neudržitelně blízcí. Myslím si, že největší problém slovenské aktuální, ale i té minulé politiky, je, jsou zbytnělé ega a těch hráčů tam je mnohem více. Já se přiznám, že když vidím například Borise /nesrozumitelné/ a jeho plány a cíle některých populistických subjektů v národním shromáždění, tedy slovenském parlamentu, tak pro mě je těžké říci, kdo je ten ten největší kolík, kdo je ten největší problém v tom systému a v tom vládnutí. Zdaleka si nemyslím, že to je Igor Matovič. On je ve fázi, že se stal takovým, takovou značkou, trablemakera, takovým Černým Petrem. Zároveň ale i Igor Matovič v podstatě z těch protestních, nových populistických subjektů ač ztratili jeho obyčejní lidé, jeho hnutí, tak stále patří k těm úspěšnějším. A v podstatě jedou do voleb. To znamená jakékoliv řešení, které přijde s počínajícím školním rokem na Slovensku 1. září, tak si myslím, že bude řešení čistě provizorní. Řešení, které možná bude znamenat, že opravdu Sulíkova strana Svoboda a solidarita zůstane už v podstatě takovým volným radikálem. Spíš jakoby konstruktivní poloopozicí partnerem, který spolupracuje s vládou, ale zároveň se už také uvolňuje ruce a snaží se vlastně už připravit na volby příští do jak se říká do roka a do dne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte tedy, že to lidově řečeno doklepou /souzvuk zvuků/.

Jan KUBÁČEK, politolog
Jsou nuceni doklepat, protože lepší partnery nemají, silnější nebudou. Nedovedu si představit, že by teď přilákali do vlády Pellegriniho, Fica nebo dokonce Kotlebovce. Opravdu s fašistickým nebo velmi radikálním DNA, to by pošpinilo i jejich vládu. Navíc premiér Heger, toho mně je opravdu líto, protože ten se tam dostal do značné míry jako znouzectnost, jako řešení problémů. Jako člověk, který bude zklidňovat situaci, ale v podstatě sám je vláčen ostatními ministry a nakonec de facto svým ministrem a nadřízeným Igorem Matovičem, protože je to jeho předák hnutí OĽANO. Tak ten prožije velmi krušný rok, protože v podstatě to už bude přiznaná volební kampaň. A je to nešťastné období, je to opravu souběh mnoha problémů, protože ekonomicky, energeticky, bezpečnostně sociálně a teď do toho ještě de facto mít už polokampaň, nezávidí našim slovenským parťákům a já pevně věřím, že podobné nálady nepřejdou, jak se říká řeku Moravu a nezachvátí i nás. Je to o to pikantnější, protože vlastně teď mám dojem, že to předsednictví je tak trošku československé, protože ta témata jsou úplně identická pro obě dvě země a potřeby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Řekla bych, ale vy jste od komentování, pane Kubáčku, že to jsou vlastně celosvětová témata energetika a bezpečnost.

Jan KUBÁČEK, politolog
Je to pravda, akorát že nás nás to tlačí nejvíc nebo jedny z nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak cítím, že naším rozhovorem dnešním prolíná frustrace voličů, nespokojenost, když už jsme začali.

Jan KUBÁČEK, politolog
Únava /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Británii. Pojďme k nám do České republiky, když Boris Johnson svou rezignaci doprovodil slovy, chci, abyste věděli, jak moc mrzí, že se vzdávám nejlepší práce na světě. Je premiérování nejlepší práce na světě, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog
Premiéři, myslím si, že těsně potom si to nemyslí a potom vlastně celý život na to vzpomínají. Protože ona to je svého druhu droga. Je to, je to jiný život, je to paralelní život. Ten čas ubíhá naprosto jinak. Je to permanentní stres ze světa i z domova a nevíte, kde vlastně ta kauza a konflikt je větší, kde vás to více ohrozí, ale je to, je to opravdu vysoko energetický život, který vás posune neskutečně daleko. Dostanete se do nejhlubších zákulisí moci v tom dobrém i bohužel v tom špatném. Naberete neskutečnou těžko sdělitelnou zkušenost, která vás vede většinou k tomu, že buď potom se jako kariérně v některých zemích věnujete diplomacii nebo píšete paměti. Já si myslím, že Boris Johnson udělá to druhé, že teď nám, teď nás nechá chvilku věřit, že opouští to nejkrásnější povolání světa. A myslím si, že velmi rychle se stane opět tím řídkým komentátorem a spisovatelem, kterým byl a myslím si, že bude těžit i z vlastní zkušenosti. Takže milovníci takových těch politicky napjatých románů a různých domů z karet, si myslím, že si brzo počtou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Uvidíme, jak na konci svého mandátu ohodnotí zkušenosti v tomto úřadě český premiér. Petr Fiala, jeho vláda má za sebou teprve prvních 6 měsíců, jak je hodnotíte, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog
Jak kdyby to bylo období Jekylla Hajda. V jednom ohledu velmi úspěšný, čitelný, srozumitelný. Myslím si, že mnohé překvapil, premiér v zahraničních vztazích a v bezpečnostní politice. Mnozí, aniž bych to myslel zle, ale znovu si začali hledat, kde Česká republika a kdo tu reprezentuje Českou republiku v dobrém slova smyslu, že prostě začali toho politika vnímat jako relevantního partnera do hry. V domácí obávám se, že zatím taková jako zaslepená, riskantní politika, kdy se vlastně zbytečně některé problémy neřeší a tím se prohlubují. A zvlášť to křičí v situaci, kdy máte v čele vzdělaného, světově uznávaného, respektive světové vzdělaného s rozhledem politika, který ví, co se děje v sousední členských zemích Evropské unie a my jsme takový zvláštní unikát téměř ostrovního typu. Že my kdyby ta krize nebyla, ta příprava je na to velmi volná, a to ulehčování domácnostem, firmám je, je zatím ostudně pomalé a přehlíživě. A to beru i v situaci, kdy to vidíte u stejně velkých států i u větších států, že prostě na to jdou jinak a pokouší se aspoň ty nároky, náklady a totiž zatěžkávací období ulehčovat. Pokouší se ho jakoby předpřipravovat tu společnost na těžká období. Já mám obavu, že my zase půjdeme nějakou cestou léčby šokem. A pak se obávám, že nejvíc bude překvapený pan premiér a nakonec i v některých volbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A nenastínil tu vizi, respektive i konkrétní kroky nedávno v tom svém mimořádném projevu?

Jan KUBÁČEK, politolog
No, obávám se, že tolik ne, že je chápu, že mluvil o energetice. Částečně mám pocit, že to byl útěk teda od kauzy Starostů a nezávislých, aby prostě to téma bylo jiné a rozčilovali jsme se ne nad zhůvěřilostí některých politiků a zaslepeností a mlaskáním. To se nedá nazvat jinak. Ale rozčilovali jsme se nad složenkami a nad tím, jak budeme nakládat s ČEZem a jaká bude zima. Protože všichni víme, že bude složitá. Ale chybělo tam to, ten scénář těch budoucích kroků. Já jsem oceňoval, že tam byly ty dlouhodobé. Souhlasím, že plynovod, ropovod, energetika, dostavba energetických komplexů je krok velmi zásadní, ale to je 5, 10-30 let, když budu brát ta jednotlivá opatření. Pomohou nám, pomohou nám v sebevědomí, stabilitě, ale složenky nejbližších tří let nám pro neovlivní. Takže tam mně tam chyběl ten scénář B typu, co budeme dělat teď, abychom tu energetiku využili do maxima. Zvlášť, když elektřinu vyvážíme, co budeme dělat teď, abychom pomohli domácnostem, protože jsou ve složitém období. A co dělat teď, když jsme dodavatelský velmi variabilní průmysl, abysme ulehčili, aby vůbec to ustál. A to tam chybělo, takže obávám se, že projekt to nepojmenoval, ale vývoj dní, které nás čekají a měsíců, to velmi rychle doběhne a začne se ptát nejen jako my, ale začne se ptát tou realitou a těmi složenkami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem premiér Fiala míní, že politická odpovědnost v souvislosti s kauzou dozimetr byla vyvozena, odmítá proto výzvy opozice k rezignaci ministra vnitra a šéfa hnutí STAN Víta Rakušana nebo k rekonstrukci celé vlády.

Jan KUBÁČEK, politolog
Ono já chápu, já ho naprosto chápu, ono pár dnů prostě před začátkem českého předsednictví v situaci, kdy to první historické jsme si opravdu pokaňhali a podkopali a sami si ho zkazili, ač bylo poměrně dost úspěšné. Tak ono nemáte moc jiných příležitostí a myslím si, že Petr Fiala je přesně ten, který doufá, že u Starostů a nezávislých už další kauzy nebudou, nebo nebudou v jiném subjektu, protože ve výsledku by to oslabovalo jeho vládu, jeho reputaci a teď nejen před českým ale i světovým veřejným míněním, takže uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled komentátora dnešního, kterým byl politolog Jan Kubáček. Děkuji za váš čas i postřehy a přeji hezký den, na slyšenou.

Jan KUBÁČEK, politolog
Díky za pozvání a všem příjemný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.