Přepis: Jak to vidí Jan Kubáček – 7. února 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Těším se, že jste si naladili rozhovor na aktuální témata. O svůj pohled na vybrané události se s námi podělí politolog Jan Kubáček. Vítejte na vlnách Dvojky, dobrý den.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Dobrý den a úspěšný únorový start v tomto týdnu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Potřebuje jednací řád dolní komory parlamentu změnu? Jaká je únosná míra obstrukcí? Jak se v Kanceláři prezidenta republiky dodržují požadavky na ochranu utajovaných informací? A jakým hlasem mluví Česká republika k ukrajinské krizi. Nejenom na to se zeptám dnešního hosta, nerušený poslech. Den a noc se minulý týden dohadovali zákonodárci ve Sněmovně o prodloužení a zpřísnění pandemického zákona, který nakonec podle očekávání po bezmála 36 hodinách jednání prošel a novela míří do Senátu. Nutnost změny obhajovala vláda zaváděním případných dalších protikoronavirových opatření. Velkou část debaty vyplnili zástupci SPD, kteří přednášeli nové body a brzdili hlasování. Pane Kubáčku, kolik obstrukci je ještě zdrávo? Tento nástroj se používá v podstatě v každém demokratickém parlamentu, jaké jsou jeho mantinely?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Ale obstrukce v momentě, když je to mimořádnost, a když je to opatření, které má zdůraznit zásadní postoj nebo nevůli s důležitým zákonem daného politického subjektu a vede k tomu, že přitáhne pozornost odborníků, přitáhne pozor, pozornost médií, široké veřejnosti. Dá prostor tomu, aby zazněly pro a proti. Tak je bezesporu obstrukce logická, ba i výhodná, ba i potřebná. Je to prostě taková hygienická záležitost. V momentě, když obstrukce se stane automaticky destrukcí. V podstatě nevede k tomu, že by se ta debata obohatila. Vylepšovala ten dotyčný zákon. A je to čistě pouhá prázdná silová hra, tak to samozřejmě ničemu neprospívá, protože to bohužel plevelí jak tu práci sněmovny, tak bohužel i ten jakoby parlamentní proces. A řekněme si otevřeně, že i jakoby kvalitu politické kultury a ovzduší v tom veřejném prostoru. Protože v momentě, pokud padají de facto jenom buď prázdné fráze nebo jiná témata nebo silová prohlášení, tak to samozřejmě radikalizuje i ten politický svět. Nám tady velmi chybí takovéto zkvalitnění obstrukcí, aby ten jednací řád a i to, co tam zavádí vedení Poslanecké sněmovny, předsedkyně, místopředsedové. Tak, aby vedlo k tomu, že budou padat argumenty, aby vlastně sice to byla dlouhá debata, ale neustále nad tématem. Ne ovšem okolo, ne využívání prázdných prostor a pauz pro Poslanecké kluby. Ne odbíhání od debaty. Tohle, tohle já zazlívám našemu obstrukčního procesu. Ne samotný fenomén obstrukcí. Má logiku. Ale to, že nevede ke kvalitě, k cizelování, nevede k odpovědnosti, nevede ani k tomu, že vy jako poslankyně, kdybyste v té situaci byla, tak si budete připravovat, pilovat tu řeč, protože budete vědět, že bude mít mnohem větší dosah. A hlavně, že i jednací řád to bude od vás očekávat. Ta kultura té sněmovny a i to politická. Teď je to v podstatě často volné tlachání na volné téma bez trestu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A nedisponuje tedy jednací řád dostatkem jaksi mechanismů, jak ukončit to obstrukční chování?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
No tak na půl. V podstatě je nutno dodat, že stále vedení Poslanecké sněmovny a vlastně, že se tomu nikdy systematicky nepověnovalo. Ono trochu k tomu je expertíz z Parlamentního institutu. Což je odborná kvalitní instituce v rámci Parlamentu České republiky, nestranická, nevolená, která rozebírá dlouhodobě, kde jsou ty slabiny jednacího řádu. A nutno dodat, že vedení Poslanecké sněmovny je stále nevyužívá. To znamená velmi volně dává pauzy pro Poslanecké kluby, ač to nikde není zakotveno, respektive nedožadují si ani nějakého minimálního prostoru časového. Automaticky dává dvě hodiny, aniž by řešilo. V podstatě zatím moc netlačí ani na řečníky, aby debatovali k věci aniž. Protože posléze, když se tak neděje, tak vlastně na třetí pokus, pokud k tomu nedojde, může být odebráno slovo. Přednostní vystupování také vlastně zatím naprosto bez limitu, neboli vedení nevyužívá stávajících věcí, kterých by využívat mohlo. Netlačí k té kvalitě debaty, k tomu tématu samotnému. Nutno dodat, že vedení Sněmovny často samo utíká velmi volně a vzdušně na jiná témata. A do toho nám chybí taková ta precizace, kterou vždycky všichni slavnostně oznámí. Ale pak si řeknou, jé my bychom mohli být příště v opozici. Nechme to raději být. Budeme toho sami využívat. Prostě problém je, že dneska bývalý drijáčnící mají najednou přijít na scénu a mají tu situaci ošetřit. A to samozřejmě taky nedá na příliš důvěryhodnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je tedy nutné z vašeho pohledu upravovat ten jednací řád? Když ty instrumenty svým způsobem, jak jste to popsal, existují, jenom je uplatňovat.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Upřímně, byl bych proto, byl bych pro variantu širokého kompromisu vedenou tak, aby opozice vždycky měla garantovaný prostor. Já si dovedu dokonce představit, že opozici by se mohlo přiznat mnohem širší pole působnosti. To znamená, že by opozice měla právo v určitý čas pravidelně navrhovat témata. Buď formou dotazů na členy vlády. Aby to nebylo na pouhých málo sledovaných interpelacích. Aby mohli navrhovat prvobody schůze. To znamená, aby i volič, který tam v současnosti je v uvozovkách na straně opozice. Je jakoby menšinový, tak viděl, že opoziční strana, pokud chce a chce pracovat dělně, tak má možnost prosazovat svá témata. Ucházet se o podporu poslanců napříč politickým spektrem. A nemůže se vymlouvat na to, no my jsme v opozici, nám nic neprojde. A zároveň bych ale tlačil na to, že prostě končí bezbřehá tolerance dvouhodinových pauz pro nic. Kdy prostě se často neguje doslova celý jednací den. Protože ve výsledku jsme biti my nejen daňoví poplatníci ale občané, kteří chceme, aby ta politická kultura vykazovala nějaké kvality. A pak se to projevuje samozřejmě ve volební soutěži. Pak se to projevuje v účasti u voleb. Zároveň by konečně bylo tady i tlak k tomu, aby to bylo opravdu k věci a k tématu. A těch inspirací máme spoustu v Pobaltí, sousedním Rakousku, Německu, Velké Británii. V podstatě teď už těch věcí je nepřeberně. Jen je rozumně převést. Nepřetlakovat to a dát zároveň garanci pro prosazování témat a věcnosti na straně většiny. A zároveň garanci prostoru témat pro opozici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě možná alespoň krátce k samotnému pandemickému zákonu. Byť samozřejmě vím, pane Kubáčku, nejste legislativec ani epidemiolog. Nicméně premiér Petr Fiala ten zákon přirovnal k hasičské stříkačce, kterou chce mít vláda k dispozici v garáži, pokud by se objevila nová nebezpečnější mutace viru, nebo by došlo nějak ke zhoršení situace. A jen pár hodin poté, co Nejvyšší správní soud se sedmi denním odkladem zrušil podmínku očkování, či prodělání nemoci pro vstup do restaurací a ubytování. Tak se kabinet rozhodl, že s platností od 9. února tato povinnost tak jako tak skončí. Podle premiéra ale nejde o vynucený krok. Verdikt soudu podle něj pouze urychlil rozhodnutí, ke kterému by vláda dříve či později stejně dospěla, na základě vlastně příznivé nebo čím dál příznivější epidemické situace, že nejde o nepromyšlený krok. Jak vy to vnímáte?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
No otevřeně, co jiného premiér měl říkat. Byl to vynucený krok. Myslím si, že to poznal každý. Bohužel do toho zase promluvili. Na jednu stranu samozřejmě bohudík, co se týče právního prostředí, že to neustále korigují soudy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Problém je, že často nehledí i na tu epidemiologickou stránku věci. A myslím si, že jsme museli jako svět velmi zaujmout, jak v momentě vrcholící pandemie my tady oznamujeme, že vlastně všechno je v pohodě, nic se neděje. Vše můžeme, většinu musíme rozvolnit a jedeme dál a nějak to dopadne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale čísla klesají?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Máte pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A nemocnice se nijak dramatická neplní.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Máte pravdu. Problém je, že ono vždycky, když se vlastně podíváte na celou řadu kroků, tak se ukazuje, že nejideálnější je, když uvolněte podmínky, tak jednak uvolnit ty podmínky dopředu, jasně, jednoznačně tak, aby ideálně o nich každý věděl a byly vymahatelné. A zároveň, abyste dosáhla určitých ústupků, které třeba potřebujete. Jinými slovy, já sám, víte, že jsme se o tom tady bavili už opakovaně během dvou let. Že říkám, kdybychom opravdu drželi disciplinovaně respirátory, nosili je. Nutno dodat, taky dokázali vrcholné politiky za ně dramaticky a jednoznačně potrestat vysokými pokutami, když je neměli. Nebo se nechovali tak jak sami vyhlásili a chtěli po jiných, tak jsme někde jinde. Tak možná jsme nemuseli jít cestou spoustu drakonických opatření, nemuseli jsme zavírat školy. Je to divoká spekulace neepidemiologa, ale jsem přesvědčen, že prostě pokud bychom byli disciplinovaní v tom úplně elementárním základním, tak nemusíme přestupovat k drakonickým opatřením. A tady mám obavu, že se vlastně tohle nevyužilo, že já, když sleduju ten svět okolo nás, tak ta situace je taková, že uvolňuje se, ale zároveň zpochybňují už i ta elementární pravidla, že prostě pro některé už i ten respirátor je asi okov okovů a největší problém co může být. No a obávám se, že zase jdeme prostě živelnou cestou. Jen už všichni jsou unavení a není ani vůle to tak popisovat. Prostě všichni vyhlížíme pěkné počasí a musíme jenom doufat, že ty věci začnou fungovat logicky a bohužel zase politizujeme. Protože, řekněme si otevřeně, že ten pandemický zákon je jedno velké politikum, protože vláda si vykopala velkou symbolickou jámu, neb spoustu věcí by mohla řešit v rámci zákona o veřejném zdraví v rámci nouzového stavu. Ale tím, že to používala předchozí vláda, tak ta stávající to samozřejmě nemůže použít, protože se bojí, že by najdou všichni řekli, vždyť oni jsou stejní. A ono vlastně tehdá, když to popisovali jako čertovo, čertův vynález. Tak ve výsledku se ukazuje, že je to prostě nutnost, že pandemie nemá trikot. No, tak se teď hledá taková zase zvláštní mezivarianta pandemickým zákonem, který v podstatě odborníci z krizového řízení vám potvrdí, že stejně bude potřeba inovovat, takže /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pane Kubáčku, od vlády jaký krok?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
No, já se vám přiznám, že jednak bych očekával, že někdo si opravdu konečně už sedne s pane ministrem zdravotnictví a zaměří se na jeho způsob prezentace a vysvětlování těch věcí. Protože mám dojem, že teď to opravdu zachraňuje jeho pan náměstek pan Pavlovic a v podstatě lidé okolo. Ta, ta komunikace za mě je opravdu divoká a velmi nevhodná. Rozhodně tomu neprospívá. Očekával bych, že vláda se pokusí. Já netvrdím, že by toho opozice využila, ale dostala by se aspoň pod tlak. Pokusí se vytvořit něco jako kulaté stoly a v podstatě ty věci tam projednávat napříč. Když je opozice nevyužije, tak aspoň symbolicky prostě vláda může říct, a my jsme udělali maximum kroků, abychom zapojili do toho všechny politické subjekty. No a hlavně prostě rozumně, střízlivě ty věci vysvětlovat. Pokoušet se ještě aspoň pozitivně přesvědčovat právě tím úplně nejzákladnějším opatřením, s vysvětlením, aby konečně už jako školy mohly fungovat standardně, normálně. A ta omezení budoucí byla co nejméně komplikovaná, protože tak trochu se tady učíme zase modelu chování na podzim příštího roku. Ač doufejme, že už to bude standardnější. Čili teď, když to budeme lidově řečeno zase řešit šlendriánem a politikou, tak to příští rok rozhodně lepší nebude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná ještě přece jenom jedna věc, co se týče parlamentu, protože o křeslo zbývajícího, tedy šestého místopředsedy Sněmovny se opět utkají někdejší vicepremiér Karel Havlíček a předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura. Jak to vyplynulo z jejich vyjádření včera na televizi CNN Prima News. Proč vlastně v předchozích volbách poslanci ani jednoho z těch navrhovaných kandidátů nezvolili? Vlastně oba jsou zástupci opozice. A je mi jasné teda z vašich slov, pane Kubáčku, že vy byste prostě si představoval nebo přál mnohem větší jaksi kooperaci opozice a koalice?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Přiznám se, že ano, v těch klíčových tématech, která i většinový volič oceňuje, aby se řešilo týmově, sehraně. Protože by to situaci zklidnilo. Dalo by to tomu mnohem větší váhu a význam. V podstatě i ty radikální minority by to dostalo pod tlak, protože teď mohou využívat těch různic. A zároveň by vynikli a to mnozí politici nedomýšlí, že v podstatě potom, když by se nad něčím lidově řečeno sekali, argumentačně, symbolicky obstrukcemi. Tak by to mělo jinou váhu. Tím, že se hádají úplně u všeho, tak je to ta pověstná paní Nováková, která 20× říkala, že hoří, a když po jedenadvacáté hořelo, tak nikdo nepřijel a nehasil. A tohle může být velmi podobné. Pak přijde nějaká mezní situace a ti politici prostě nezískají veřejný zájem a veřejnou podporu, protože všichni si řeknou, ale kdo ví zas jak to všechno je. Zase se sekají. Je to jenom prostě politikum. Je to jenom okopávaná a hra.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přijde rozpočet.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Přesně tak, přesně tak a tam počítám, že teda ty zákopy budou ještě hlubší logicky, protože jde do o peněženky. Logicky, protože se bude omezovat. Bude to jenom o ztrátách, nebude to o zisku v ten daný moment. A v podstatě se obávám, že tyhle ty spory budou dál pokračovat a narůstat. A jen doufám, že aspoň to období českého předsednictví pochopíme, že je pro nás důležité, pokud chceme něco reálně prosadit, aby bylo to období státotvorné. A že aspoň většina těch poslanců bude schopná nad nějakým elementárním kompromisem uvažovat tak, že stojí pod vlajkou a hledají shodu a ne politický boj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamluvili jsme pány Havlíčka a Okamuru.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Vidíte, tak jenom doplním úplně krátce, slibuju, ať neunavuji posluchače, to je rváč. To se prostě vrací to období před čtyřmi lety, kdy vlastně něco podobného udělali Petru Fialovi. Na pozici místopředsedy byl zvolen až také na opakovaný pokus. No a teď už se do toho zase vrací aktuální příkoří. Ničemu to nepomáhá. Na druhou stranu nic to moc nemění, protože v podstatě je to taková prázdná symbolika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Situaci na české politické scéně komentuje politolog Jan Kubáček. Český rozhlas Radiožurnál a týdeník Respekt na konci ledna upozornil, že policie chtěla po hradní kanceláři tajnou zprávu Bezpečnostní informační služby o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, ale nedostala jí. Hrad jí totiž v minulých měsících skartoval. Kriminalisté tak nemohou dokument prozkoumat a zjistit, jestli ho neměl v rukou nikdo neoprávněný. Kancelář zjištění potvrdila, pochybení ale odmítla s tím, že BIS materiál dodala v hrubém nepořádku. Proti tomu se BIS ohradila a uvedla, že jen opravovala drobný administrativní nedostatek. Navíc podle BIS dokument Hrad převzal proti podpisu bez výhrad. Pane Kubáčku, je tato kauza, bouře ve sklenici vody, jak to okomentoval včera prezident Miloš Zeman?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
No, je to především kauza. Samozřejmě ona je vážná, protože to jsou strategické dokumenty a vždy je velmi důležité vědět, že vrchní velení, protože prezident republiky je garantem, je hlavní, je hlavou ozbrojených sil České republiky. Promlouvá významně i do bezpečnostní politiky našeho státu. Viz zastupuje náš stát navenek. Zejména Miloš Zeman je hodně aktivní ve vztahu k NATO. To často skloňuje. Hlásí se k němu velmi vehementně. Tak samozřejmě má to obrovský nejen symbolický, ale i prozaický přesah, že nás zajímá, jak se zkrátka s dokumenty nakládá. Kdo k nim má přístup, jak se vyhodnocují. Jestli se vyhodnocují v čase správně. To znamená ideálně co nejrychleji a kvalitně. Problém je, že tady ta situace už je tak zpolitizovaná. Ten spor mezi BIS na jedné straně a hlavou státu Milošem Zemanem na druhé straně. Že my asi budeme muset vyčkat opravu na kontrolu ministerstva vnitra, protože jinak se nepohneme. Tady já už sám mám problém rozklíčovat, kdo má pravdu, jestli BIS nebo branně bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny nebo Miloš Zeman. Protože v podstatě posledních co 5 let to je mnohem delší spor. Se de facto tyhle ty barikády neustále okopávají. Nejsou schopny se zase shodnou na nějakém elementárním kompromisu. Je to studená válka všemi dostupnými prostředky. Čili já bych vám dnes s vědomím, že se snažím o tyhle věci zajímat, nedokázal opravdu říct, na čí straně je pravda a jsem sám zvědav na tu kontrolu ministerstva vnitra a i tak mám pocit, že to prostě stejně zůstane s určitou pachutí velkého politika a toho, že neumíme fakt v těch strategických věcech prostě trošku jako srazit podpatky. A říct si, teď jde o víc. Teď to není o Petru či Pavlovi, ale je to opravdu o nějakém státně národním zájmu a je to o nějaké reputaci. Protože zase ve výsledku nám to dělá ostudu za hranicemi, protože samozřejmě každý si řekne, tak když tam nakládají s těmi dokumenty, nebo když se šťouchají tak významné instituce, které by měly být profesně neutrální. Tak co dělají opravdu u těch politicko strategických věcí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte, že lze jen tak skartovat dokument od Bezpečnostní informační služby. Mimochodem pokud by se o zprávu nezačal zajímat policie, tak o jejím zničení by se podle předsedy Bezpečnostního výboru sněmovny Pavla Žáčka nikdo vůbec nemusel dozvědět.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Tak těžko říct. Pravda je, že tady máme něco jako skartovací řád, že někde ten dokument, respektive zápis o skartování může být. Já vám to řeknu takto. Optikou devadesátých let, ale i potom okolo našeho milénia, kdy tady byli schopný mnozí strategické dokumenty nechávat v taškách v autech. Tak mě to příliš už nepřekvapuje. A zase, abych byl velkorysejší i vůči nám. Ono se to stává dodnes mnohým vrcholným politikům, reprezentantů NATO nebo našich spojeneckých států, že najednou zjistí, že prostě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Komu se to stalo, pane Kubáčku?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Mě napadá nedávno, že jo britská kauza, kdy se ukázalo, že prostě vysoce postavení politici dokumenty nechali přesně v tašce v autě. Zapomenuli po vzoru těch našich, kdy se taky stalo několikrát. Čili je to hodně nešťastné. A samozřejmě mrzí mě to z dvojnásob z titulu toho, že tady to jsou opravdu jako strategické zájmy. Ale víte, ono to přesně dokumentuje to, co mě nejvíc štvalo okolo Vrbětic. Kdy se přišlo s velmi zásadním prohlášením a my na místo toho, abychom získávali spojence. Přesvědčili je, ať se postaví na naši stranu. Ať to má nějakou symboliku a váhu a ukazuje to, že prostě máme středně silný význam mezinárodních vztazích, že nejsme nějaká banánová republika. Tak my jsme prostě ten čas promrhali. Doslova promrhali tím, že se naši vrcholní politici okopávali a každý si vysvětloval tu událost úplně zcela jinak. Takže jsme se zchodili před soupeřem i před spojenci. A tohle bohužel zase prostě toho je jemný odvar. Naštěstí ne tak fatální, ale prostě zase je z toho taková hloupá pachuť.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názor politologa Jana Kubáčka. Francouzský prezident Emmanuel Macron před dnešním setkáním s Vladimírem Putinem věří, že se mu podaří zmírnit napětí kolem dění na Ukrajině. Naznačil ale jak napsal server Politico, že západní země budou muset Kremlu ustoupit. V úterý zamíří do Kyjeva. Pane Kubáčku, jak se k situaci staví česká vláda? Tady bych opět citovala prezidenta Zemana včera v rozhovoru pro televizní stanici CNN Prima News řekl, že nesdílí obavy z případné ruské agrese vůči Ukrajině. A také, že není důvod přesouvat kvůli Ukrajině vojáky k východním hranicím NATO. Na tato slova reagoval ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba na Twitteru. A napsal, že český prezident podle něj se svými výroky o Ukrajině se marně snaží poškodit česko-ukrajinské vztahy. Pan Kuleba se naopak těší na svého rezortního českého kolegu Jana Lipavského, který odlétá na dvoudenní návštěvu Ukrajiny. Jakým hlasem mluví Česká republika? Jaká je naše pozice vůči nebo v tomto ukrajinském konfliktu?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
No, řeknu vám to takto. Je to stále ten stejný problém, který si táhneme a umně přiživujeme, že politici samozřejmě chápu. Každý je jiného naturelu, jiného věku, jiné zkušenosti, jiného pohledu na mezinárodní vztahy. Ale očekával bych, že se sejdou a dohodnout kompromis, který nejvíce prospívá této zemi. Nejvíce prospívá jejich zájmům. Myšleno v České republice a jejích daňových poplatníků a občanů. Odpovídá dlouhodobé české zahraniční politice, která tady nespadla z Marsu. Přinejmenším jí píšeme od nějakého roku 16, 1916, 1917. Zároveň by byla prostě akceptovatelná pro ty politiky. Stanoví si tyto meze a takto vystupují. Bylo by to velmi příjemné zpestření, kdybychom najednou slyšeli, že prezident, premiér, ministr zahraničních věcí, předsedové obou komor mluví stejným jazykem a že v uvozovkách ta největší přetlačovaná se děje maximálně v Poslanecké sněmovně. Dneska jsme v situaci, kdy v podstatě každý se nechá slyšet s nějakou verzí, nějakým pohledem na věc a rozmělňuje to, oslabuje to naše zase zájmy, vystupování, autoritu. Je to škoda, protože, řekněme si, že spory jsou všude. V jakékoliv zemi světa, ale většina z těch významných a úspěšných, rovnou říkám a jsou to i státy menší a méně lidnaté, než je Česká republika. Tak jsou schopni si říct, v tomto máme tento názor, tento kompromis. A dokud se nedohodneme na změně, tak ho razíme a vysvětlujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Premiér Fiala začátkem minulého týdne ujistil ukrajinského velvyslance v Praze, že Česká republika plně stojí za Ukrajinou, že odmítá jakékoliv formy ruské agrese. Kdo by měl takovou schůzku, tedy pane Kubáčku, iniciovat mezi těmi nejvyššími ústavními představiteli, aby Česká republika mluvila navenek jedním hlasem?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Upřímně řečeno, když to vezmeme optiku Ústavy České republiky, nějaká nepsaná pravidla a sílu váhy a formální symbolické autority, tak jednoznačně hlava státu. A to platí o té stávající, o té budoucí. A samozřejmě ta komunikace by měla být mnohem širší nejen s premiérem, ale i s dalšími odpovědnými členy vlády. Ale nutno dodat, tady by zase to je hodně odpovědnost premiéra. Prostě premiér měl budovat ty mosty a nacházet ty, ty argumenty a ty důvody, aby prostě ta komunikace probíhala standardně. Ne, že zase ministři prostě něco nadšeně vzkazují hlavě státu v domnění, jak mu to nandali. A v podstatě ta patová situace se prohlubuje. Protože dopadne to tak, že vlastně všichni řeknou, no tak ono vlastně vyhlášení měla, měli tvrdé, ale fungují relativně nakonec ve výsledku normálně. Ale nedá se na ně spolehnout, protože vlastně jejich zájmy nejsou vůbec jasné. Takže, když chcete být přítelem všem, tak ve výsledku přítele nemáte žádného a všichni na vás v době krize zapomenou. A to se České republice může stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale co se týče jaksi vyjádření vlády, tak tam je to jasné a čitelné?

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Máte pravdu. A pravdou je, když bude někdo detailista nebo dá si tu práci, dá si tu činnost, tak si uvědomuje, že hlavní slovo má v těchto věcech premiér a nese to i tu politickou odpovědnost. Ale mnozí logicky řeknou, ale proč? Můžeme na to spoléhat, jakou pozici tam má premiér. Hlava státu tam vytváří nějaké ovzduší. Ministr zahraničních věcí se chová zase trochu jinak než premiér. Prostě není to dobře a bohužel tohle se děje přinejmenším posledních 25 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jan Kubáček, politolog a jeho vidění světa ve vysílání Českého rozhlasu. Děkuji vám za to. Mějte hezky, na slyšenou.

Jan KUBÁČEK, politolog, Univerzita Karlova
Díky za pozvání a všem hlavně pevné zdraví, pevné nervy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tento i další díl Jak to vidí si můžete opět přehrát v aplikaci Můj rozhlas.cz nebo na webu Dvojky. Na slyšenou se těší Zita Senková. Užijte si naše další vysílání, vysílání Českého rozhlasu Dvojka, na slyšenou.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.