Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 23. prosince 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté, dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Buďte vítán, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hovořit budeme například o symbolu českých Vánoc, o poselství vánoční noci i o dialogu mezi lidmi. Přeji nerušený poslech. Jedním z nejpůvabnějších květů vánoční doby jsou koledy, v nichž básní, modlí i radují se a zpívají dávno ztichlá srdce našich předků. Neboť zjihlá srdce nedovedou zatajiti, čím přetékají zamlčeti, co je blaží. Tak tato slova napsal v roce 1943 do předmluvy k vydání sbírky českých koled skladatel Josef Bohuslav Foerster. Pane profesore, jaký je váš vztah k vánočním koledám?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No letitý, protože já jsem nikdy nezmínil na veřejnosti to, že můj dědeček byl amatérským varhaníkem. Jezdil k nám k rodičům a měl tam harmonium. A běžně hrával různé pastorely, koledy, a to není všechno. Ale on nádherně opisoval noty. To jsem se nikdy nenaučil. Dřív jsem se vymlouval na to, že nemám čas, teď se vymlouvám na to, že ruce už zdaleka nechodí, tak jak by mohly. Ale on psal nádherně. No a chtěl vnoučka trošku zatáhnout do hry. Tak mne řekl, toto je nádherná koleda, já tě jí potom naučím. Pojď mne napsat kontrabasový part. Takže mě naučil všechny 4 klíče. Naučil mě tedy i užívání správných hodnot notových a naučil mě no pastor a not. A mimochodem zjistil jsem i to, že on třeba opisoval i další mše českých tvůrců, o kterých dneska nikdo neví. Pánové Žídek a Marhula jsou neznámá jména, ale děda udělal kompletní spartaci. Nastudoval to ze sborem buďto v Šaraticích, kde bydlel nebo ve Slavkově, kam dojížděl a prostě to veřejně prováděl. Takže ano mám vztah letitý, mám vztah vroucí, protože dědečka jsem měl velmi rád. Mimochodem jak to osud zařídí, on zemřel asi měsíc předtím, než já jsem vykonal úspěšně přijímací zkoušku na konzervatoř. Takže on nevěděl, že jeden z vnuků by se mohl věnovat jeho celoživotní lásce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale geny evidentně byly tedy předány.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Geny byly předány.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Požehnaně, pane Jiří, křížem krážem republikou zazněla a ještě zazní česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. A poprvé zazněla o Vánocích roku 1796 v Rožmitále pod Třemšínem v kostele Povýšení svatého Kříže. Předpokládám, že jako hudebník máte k ní velmi vřelý vztah i k tomu vlastně, co jste podědil.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já jsem si jí dokonce i zahrál asi 3×, 4× v životě za oněch už avizovaných konzervativních studií. A tam byl nádherný moment, jednak moc se nemohlo zkoušet. Protože to byla doba, kdy se ještě v sobotu pracovalo. Takže my jsme se potkali třeba jednou a v nekompletním obsazení a pak se šlo načisto už jaksi na tu mši. Vzpomínám na brněnské provedení, to bylo v kostele svatého Jakuba a pak jedno i ve Zlíně tehdy Gottwaldově. A tam jsem zažil něco, co mě fascinovalo. Zřejmě i dole v tom parteru byli lidé, kteří tu mši někdy zpívali a znali ji, takže v plénu, kde zpívá sbor, se přidá celý kostel. Něco obdobného jsem zažil ve Spojených státech amerických baptistický kostelích, kdy reverend spustil nějaký Spirituál gospel a celý kostel se k němu postupně přidal. Ta účast všech, kteří chtějí v tom okamžiku projevit míru soudržnosti, pospolitosti, blízkosti. Něčeho, co ta hudba umí vyvolat a umí spojit, tak to je pro mě nejsilnější vjem z Rybovy České mše vánoční, protože od té doby jsem ji slyšel mockrát, už se nikdo nepřidal a bylo koncertní provedení, školené hlasy. Ale ten první kontakt s něčím, kdy jsem se stal součástí hudebního dění v tom nejširším spektru, to mám, to mám v sobě pořád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co je podle vás za tou neutichající popularitou tohoto díla?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
No, to bychom šli trošku zpátky. Dokonce někteří odborníci tvrdí, že Ryba byl prvním českým tvůrcem, který psal umělé písně na české texty, ale on vycházel hodně z pastor a z vánočních písní z lidových písní. Tam bych hledal to, že v melodice je něco, co v těch postupech lidé znali a cítí dodneška tu blízkost lidskosti a neokázalosti. Pak je druhý moment, jak už to tak bývá, no tak většinou znají jenom Hej mistře. Co je dál už tolik jako v povědomí není. Ale je tam určitě ta míra maximální srozumitelnosti a přístupnosti hudby. Další věc, uvědomme si, že Ryba to nemohl psát pro vyškolené hlasy a hudebníky, kteří dosahovali maximálně virtuozity. Napsal to pro ty, o kterých věděl, že to uzpívají a uhrají. A to je další moment, je to přehledné, je to čitelné, je to průzračné, což ostatně klasicistní tvorba nabízí jako taková. Ale je v tom ten prvek toho lidového podtextu, a to jak v rovině slovesné tak v rovině hudební melodiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Po Česku z ní Hej mistře.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Německem zase, /nesrozumitelné/ tedy jásejte, plesejte.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná si teď někteří z posluchačů vybavili ten jásavý ohromující nástup trompet a týmpánum. Mluvím samozřejmě o Vánočním moratoriu Johanna Sebastiana Bacha. Celkem 6, byť byly samostatné kantáty. První měla premiéru 25. prosince 1734 v Lipsku pak je Tomáš /nesrozumitelné/, v Lipsku zpíval do 6. ledna těch dalších 5. Jaký máte vztah k tomuto hitu vánočnímu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
To je samozřejmě veledílo, to je veledílo. Ale dejme si věci do souvislostí. Bach měl nepochybně k dispozici mnohem kvalitněji vybavený instrumentář, potažmo vokální aparát. Druhá věc, já jsem pořád přemýšlel, jestli je v tom patrná i ta míra protestantství oproti katolickému Jakubu Janu Rybovi. Ta míra rozdílnosti pro mě je v prvé řadě polyfonní. Bach jako skutečně vrcholný a geniální polyfonik pracoval s vedením hlasů neuvěřitelně. A ta oslavnost, apoteóza víry, apoteóza boha jako stvořitelé, apoteóza i toho, že člověk je služebníkem v tom nejlepším slova smyslu, nikoliv lokajském ale chci posloužit, chci dát něco, co těm druhým usnadní život, zpříjemní, zkrášlí. To tam z toho všechno je. No a navíc víte Bach je pro mě naprosto, naprosto stejně jako Leonardo da Vinci, to se naprosto vymyká mému chápání, protože když si představím, že jedna hlava byla schopna zpracovat neuvěřitelné množství motivů, témat, harmonických souvislostí, vedení hlasů, polyfonie, to je neskutečné. Takže já už jsem se smířil potom s myšlenkou, nebudu přemýšlet nad tím, co u geniu bylo naprostou samozřejmostí. Tam tom to bylo samozřejmostí. K tomu všemu málo se ví, Bach neměl podmínky na to, aby jen komponoval. Musel vést sbor, musel vést orchestr, musel hrát doprovody různých církevních obřadů. On byl maximálně vytížený. A abych to nadlehčil, říkám, měl 20 dětí. Jeden náš profesor v Brně říkal, no mě by zajímalo, kdy měl čas na tu kompozici. Ale jak vidno ano, jak vidno ano. Skutečně, skutečně mimořádná osobnost mimochodem nedotčená časem. Bach prošel od momentu, kdy Mendlzon znovu objevil, on prošel staletími jako ikona, která je skutečně hudebně naprosto dokonalá a svým způsobem nedotknutelná a nezpochybnitelná. Komu se to povede.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje klarinetista a pedagog Jiří Hlaváč. K Vánocům patří i jiný žánr nejenom naše koledy nebo zmíněné Vánoční moratorium. Ale je to třeba také swing nebo jazzy, hity jako lets snow v Česku je například zpívá Jan Smigmator a také Dasha. Mimochodem nemusím je zrovna na stanici Český rozhlas dvojka představovat, ale řeknu to, autoři hudebního oblíbeného pořadu Klub evergreen Jan Smigmator se na jaře chystá do Carnegie Hall, což bude určitě velká událost. No, a když jsme zmínili tedy, pane Hlaváči, žánr tak plná swingu a jazzových interpretací improvizaci byla hudba kanadského jazzového pianisty Oscara Petersona. Podle některých kritiků to byl jeden z nejlepších pianistů všech dob. Zemřel přesně před 15 lety.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
23. prosince, aby toho nebylo málo. Já dám do záhlaví jeden krásný moment, který jsem prožil. Já jsem měl to štěstí, že jsem na hudební fakultě potkal řadu skvělých osobností. Jednou z nich byl pianista Ivan Moravec. A Ivan byl člověk, který byl zvídavý na klavír v různých žánrech a různých podobách. A my jsme se občas potkali, dali jsme si k tomu skleničku dobrého červeného vína. Já jsem mu nosil André Previn a Oscara Petersona, Dave Brubeck a /nesrozumitelné/. A on mne třeba zas přinesl nahrávky s Rumsteinem a s Roitzem, které jsem neznal. To byla vždycky nádherná debata. A já jsem udělal jednou takový sled. Man, Brubeck a Peterson. A on to vyslechl a řekl ten Peterson, ale to je pienisticky někde úplně jinde, než jsou tidva. Ivane, v čem je to jinde? No, vedle naprosto dokonalé techniky, prstové techniky, tak on pracuje s tónem. On umí penalizovat, od té doby poslouchám, jestli Peterson skutečně používá jeden pedál. Ano, pak byl další moment, Peterson tím, že sám komponoval, Vroubek taky, Mark taky, ale Peterson pracoval v té rovině většinou slipy, zase náznak Bachovského odkazu, barokních svit. No a kanadská Svitava je ukázkou jednak velikosti pianistického umění, ale hlavně kompozičně mentální. Protože on i do improvizací dával logickou kompoziční stavbu. On uměl udělat gradace, kontrasty, prostě pracoval s nimi jako komponista. Další moment ne náhodou on měl první veřejné vystoupení v devíti letech. Aby toho nebylo málo tak v sále torontské filharmonie. Zjistil jsem si, že se pak velmi spřátelil s Karlem /nesrozumitelné/. O čem si povídali, ví bůh, ale to přátelství bylo zjevné. Peterson hrál s plejádou úžasných hudebníků, ale teď si vemte to spektrum. S Armstrongem, s Ellou Fitzgeraldová a houslistou Stéphane Grappellim. Byli tam /nesrozumitelné/ Duke Ellington a mohl bych jmenovat dál. Ale zastavím se u jednoho jména, a to je naše dobrá ukázka. V triu hrával také s Georgem Razem. V překladu Jiřím Mrázem, skvělým kontrabasistou, který po emigraci žil ve Spojených státech amerických, ale dodám, byl a je absolventem pražské konzervatoře v kontrabasové třídě prof. Františka Pošty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
S 23. prosincem se váže i k další výročí, a to nedožité 76. narozeniny původem slovenské sopranistky Edity Gruberové, královny koloratury. Její hudební nebo stopa v hudebním světě je také zcela nesmazatelná. A vy jste /souzvuk zvuků/ z vašeho setkání.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Našeho setkání, my jsme se potkali opakovaně několikrát. Jedno setkání bylo nádherné. Já jsem přišel pogratulovat do šatny. A ona mně říkala, Jirko, já jsem v Hotelu Paříž, chodím na snídani kolem deváté. Kdybyste měl čas, zastavte se, popovídáme. Já jsem tam šel a bylo to úžasné setkání, kde vedle toho, jak já jsem jí znal z pódia, člověka plného energie, soustředěnosti, tvořivosti a vždycky dokonalého provedení, tak v civilu byla svým způsobem až plachá. Nemluvila o sobě, to je vždycky ukázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hvězdy takové opravdové.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Nemluvila o sobě. Další věc, tak jsem se smál a říkal jsem jí to. Edito, držíte jednu zásadu, kterou ctím v životě taky. O těch, o kterých mohu mluvit dobře mluvím. O těch, o kterých dobře mluvit nemohu nemluvím. A ona krásně mluvila o svých kolegyních, o paní Blahušakové takové, Magdě Hášijové, Gábince Benáčkové. A samozřejmě prošla tím světem velké koleraturní pěvkyně po dlouhá desetiletí. Schválně jsem si chtěl ověřit, kdy ukončila svojí kariéru. Prosím pěkně v roce 2019 ve 72 letech. Do té doby žádná úlitba repertoáru, zpívala ty nejnáročnější koloraturní partie s dokonalou intonací, s dokonalým přednesem, skvělým dechem, skvělou techniku. Paní Gruberová byla vskutku jednou z velkých pěvkyní druhé poloviny dvacátého století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké fotografie ještě máte před sebou, pane Hlaváči, z vašeho archivu a ze setkání se zajímavými osobnostmi.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Ano, vzal jsem fotografii ze setkání z ceremoniálu čestného doktorátu, doktorátu Karlu Husovi, tedy držiteli Pulitzerovy ceny, jedinému českému obrovi. Mám tady Zuzanku Navarovou z doby, kdy jsme byli spolu ve správní radě nadace Život umělce. Mám tady jinou pěvkyni Evu Bláhovou s Josefem Sukem, to bylo po nějakém společném koncertě na zámku Štiřín. Fotografii ze svatby mého syna, kdy na takové otevřené zahradní slavnosti je Karel Zich. A má tady byť je otočen zády, ale podle krásného držení těla poznáme ceremonie předání čestného doktorátu Jiřímu Kyliánovi, světovému choreografovi a skvělému člověku, skvělému člověku. O všech, které jsem tady zmínil, bych mohl dát společné pojmenování. Vedle toho, že byli vynikajícími kumštýři, neskonale skromní, neskonale nápomocní určitému pocitu, sblížení lidí. Oni věru nevystupovali proto, aby dělali svoji kariéru, oni chtěli někoho obdarovávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tony Dvořákova Requiem zazněla na státním pohřbu Václava Havla ve svatovítské katedrále na Pražském hradě přesně před 11 lety. Tehdejší arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka označil celý životní příběh Václava Havla za zázrak. Proti veškerému očekávání se splnily všechny jeho sny. Co vy jste, pane Hlaváči, našel v jeho životním příběhu?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
My jsme i s panem Havlem několikrát potkali. Ale řeknu jednu myšlenku, kterou jsem teď zachytil při repríze pořadu Na plovárně. A Marek Eben řekl, pane prezidente, ale vy jste byl celý život někým sledován a pozorován. Nejdřív státní bezpečností, potom ochrankou a potom všemi, protože ať jste se objevil kdekoliv, okamžitě jste byl sledován. Jak se s tím pocitem žije? A Václav Havel řekl, víte, to je odevzdání soukromý. To není příjemné, na stranu druhu měl jsem to štěstí, že jsem měl vždycky k sobě ty, o nichž jsem věděl, že byli a jsou přáteli za všech okolností. Byla to velká sonda lidských povah, lidských charakterů. A mohl jsem prožít to, co je snem každého literáta či dramatika, poznat pády i vzestupy, vrcholy i propasti. To je samozřejmě pro to mentální rozpoložení, pro citový život je velká posila. Řeknu větu, kterou rád používám. Víte s talentem se hezky tvoří, ale špatně žije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory a postřehy klarinetisty a pedagoga prof. Jiřího Hlaváče. Během Adventu nás duchovní nabádali jaksi k rozjímání. Mnozí se asi ptali o čem. Patříte k těm, pane Hlaváči, kteří se o Vánocích tak nějakého zklidní, zvolní to tempo?

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Snažím se, ne vždy se to daří. Ale dal bych dva momenty. Budeme se chvilku bavit o tom rozjímání. A pak tomu usmíření, vnitřním usmíření. Rozjímání je nezbytné, protože máme každý den zvažovat, co jsme udělali, co jsme neudělali. Případě neudělali, proč jsme to neudělali v případě, že udělali, jak jsme to udělali. Mělo to očekávanou kvalitu, nebo to bylo jenom jakési klišé, jakási rutina. Já se tou myšlenkou zaobírám denně. A to je večer, než zavřu oči a usmíří myšlenky. Tak si řeknu, ano tohle se podařila, toto se nepodařilo. Ale pak je další moment. A to je ten vnitřní mír a vnitřní klid. Opakovaně ať jsem byl kdekoliv ve světě, jsem se rád posadil třeba na 15-20 minut do kostela a nemusela tam probíhat vůbec žádná mše nebo nějaký odřad. Jenom ta architektura, to prostředí, ta atmosféra mě vždycky dala vnitřní pocit klidu. To je myslím důležité pro každého člověka. A pak bychom ten klid měli chtít vynášet i z toho prostoru a začít jej šířit v tom světském prostředí. Můžeme být denně na ulici ohleduplní a slušní. Můžeme se k lidem chovat s mírou vstřícnosti, snažit se pomoci. To je myslím si základ onoho usmíření i onoho pochopení, o čem vlastně ten život je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jeden známý německý řetězec diskontních prodejen přišel s velmi emotivním vánočním spotem, trvá 4 minuty. Jmenuje se Trhlina, der lis. A poukazuje na problémy společnosti, řekl bych nejenom té německé, odcizení, arogance, agresivita, rozpadlé rodiny vztahy, rasismus. Ukazuje vlastně trhliny mezi lidmi, mezi skupinami, etnik, mezi generacemi a nabádá končí s nadějí samozřejmě nabádá k návratu, k otevřenému dialogu, jak vy vnímáte vlastně tu atmosféru.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Jak jí vnímám, no díky práci na vysoké škole jí musím vnímat každodenně. Jsem v kontaktu s mladými lidmi. Je mojí povinností, abych si uměl položit otázku, proč uvažují jak uvažují. A já uvažuji jinak a proč oni to vnímají odlišně. Ale je tam jeden důležitý aspekt. Já jsem před několik dny prožil něco, co mě myslím poznamenalo až do konce mého života. Jedna mně blízká přátelsky nakloněna osoba, mladý člověk, podotýkám. Mně povyprávěla svůj příběh, který prožilo a zajímal se o můj názor to, že mě někdo tak otevře srdíčku a svěří se s tímto pocitem je pro mě nejen vyznamenáním, ale i určitým závazkem. Já musím umět přemýšlet v tom okamžiku, jak přemýšlí pětadvacetiletý člověk. A tady nevystačí s životními zkušenostmi, ale s určitou mírou empatie, kterou čekám. Očekávám stále, když přijdu do budovy rozhlasu. Nezapomeňte, já sem chodím přes 50 let, já jsem tady zažil mnohé proměny atmosféry, ale čeho si vážím, procházejí mladí lidé, které neznám a oni mě pozdraví. I to je určitý ukazatel toho, že tvoříme aspoň v tomto prostředí, tvoříme jednolitý celek, o tom je to všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O tom dialogu.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Je to o tom dialogu, je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Prof. Jiří Hlaváč a jeho pohled na svět. Já vám děkuji za vaše postřehy, názory a přeji, ať prožijete svátky dle vašich přání a představ. Mějte se moc hezky.

Jiří HLAVÁČ, hudebník a pedagog
Já moc děkuju, přeju samozřejmě všem také. Babička moje říkala, ať dostaneme to, co si zasloužíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje, užijte si další program Českého rozhlasu, šťastné a veselé Vánoce.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.