Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 22. listopadu 2022

Vladimír KROC, moderátor
Je půl deváté, začíná pořad Jak to vidí, dnes se spisovatelem Pavlem Kosatíkem, dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Rádi bychom probrali tato témata, výsledky klimatické konference v Egyptě, 30 let od rozdělení Československa, úloha Visegrádu a postavení středoevropských zemí v Evropské unii a prezidentská volba. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. V egyptském Šarm aš-Šajchu skončila klimatická konference. Byla to dosud asi největší akce svého druhu vůbec v historii. Za tři týdny se tam vystřídalo snad 45 tisíc lidí. Jak hodnotit výsledek?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak já ho můžu hodnotit jako občan, nejsem klimatolog profesionál, ale myslím si, že všech se to týká, takže musíme o tom všichni přemýšlet. No, z mého pohledu hlavním úkolem takový konference je nastolit celosvětově nějaký komunikačních klima, aby bylo možné o tom mluvit, aby bylo jasný, kde jsou, jaké jsou tendence, a aby nám z těch závěrů bylo dobře no. A to se tentokrát tak zcela nepovedlo, poněvadž hlavně teda pokud jde o fosilní paliva a o to co s nimi a jestli ty limity snižovat a kdo a jakým způsobem, tak tentokrát se tam ty státy nedohodly, ačkoliv třeba to bylo myslím loni v Glasgow nebo na nějakých i předchozích konferencích, spíše shoda panovala, tak teď se ukázalo, že ne. A tak trošičku do toho některé nebo ne trošičku, jako hodně do toho některé státy hodily vidle. Takže bylo by krásné, kdyby nastalo nebo kdyby se časem opět obnovilo cosi jako dobrá vůle ke komunikace a k uzavření konsensu.

Vladimír KROC, moderátor
Přitom to měl být takzvaný implementační summit, který měl přinést konkrétní řešení a konkrétní kroky pro zavádění některých už dříve přijatých závazků třeba v tom Glasgow do praxe, proč se to nestalo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak ono se to některých oblastech stalo. Třeba byla uzavřená dohoda na tom, že ty státy, které dělají největší neplechu nebo ty nejbohatší včetně Evropy, tak budou pomáhat těm, které to začne postihovat různým těm přímořským chudákům v Tichomoří a tak dále. No, je to, je to možná takové trošku pokrytecké nebo já bych byl rád, kdyby prostě v českém prostředí ta debata o tom byla mnohem bohatší a kdyby se netýkala jenom specializovaných nějakých médií nebo serverů a kdyby se nepřimykala vždycky jenom k nějaké konkrétní události. To musí běžet permanentně. Ono to samozřejmě běží mezi těmi experty. Jako, jako česká ekologie ve jménech, jako je namátkou třeba Hana Librová, tak pro mě osobně je velmi silnej myšlenkovej proud a já ty lidi sleduju opravdu desítky let a odvádí tam neskutečné výkony. Jiná věc je, že to, co oni po celá ta desetiletí říkají, tak velice často je házení hrachu o zeď jo. Tam u té, u těch ekologických témat je asi nejhorší to, že většina z nás je geneticky vývojově nastavena na to, aby řešila problémy spíše ve svém bližším okolí. Žili jsme všichni v nějaké rodině na nějaké chaloupce v nějakém, nějaké prostě menší sociální sféře, kdežto tyto problémy, o kterých se teďka zmiňujeme, tak se týkají celýho světa a budou.

Vladimír KROC, moderátor
Ale není to tak, že by se dnes netýkal, jenom to zatím nechceme vidět?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, no právě, protože to není to, to bezprostřední, tak lidem se na to nechce reagovat, mají pocit, že je čas, že dokud ty bouřky nebo to zvyšování teplot je na jiném kontinentu, takže my se tady ještě chvíli můžeme přikrčit, ale ten problém pak se tím jenom odsouvá a mně je čím dál víc při pomyšlení na ty příští generace líto toho, do čeho všeho spadnou. A ta lítost je taky k ničemu, že jo prostě prostě musí se konat a no a v tomto úsilí těch ekologů je, jo jako my rozumem všichni víme, o co jde, ale ten rozum na to nestačí, aby lidi změnili to své chování, ty své návyky.

Vladimír KROC, moderátor
Díky předsednictví radě Evropské unie mělo mít Česko velkou váhu při jednáních v Egyptě a šanci mnohé ovlivnit. Máme to přičíst české diplomacii jako neúspěch ten výsledek?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
To bych neřekl, že tam, já myslím, že ne já, já jako se snažím v míře, jaká je možná sledovat právě to, jak ta diplomacie si během toho předsednictví počíná a řekl bych, že ministr zahraničí je jeden z nejlepších, jaký jsme po listopadu měli.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem sice řekl diplomacie.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Pardon.

Vladimír KROC, moderátor
Měl jsem na mysli spíš právě třeba ministerstvo životního prostředí, které tam zastupoval náměstek /souzvuk zvuků/.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Jasně, to asi není moje kompetence.

Vladimír KROC, moderátor
No a jak se díváte na protesty studentů proti liknavé politik světového společenství ohledně ochrany klimatu? Například Univerzity za klima. Teď byla stávka před 17. listopadem.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No to anebo ty děti, který prostě polévají rajčatovou polívku obrazy v galeriích. Já jsem tam v jiném rozporu, ale ne zase ve velkém. Rozporu říkám, protože já sám bych to takhle nikdy neudělal a svým dětem bych to nedoporučil, ale čili nechci, aby cokoliv k tomu řeknu, nepřímo vyznívalo jako návod nebo něco takovýho. Ale opět to souvisí s tím, jak jsem před chvilkou zmínil, že jenom takzvané, takzvaný rozum nestačí ještě k aktivitě. To se určitě mezi těmi, někdo říká ekoteroristy, tak jsou mezi nima lidi, kteří třeba jenom exhibujou a tak, ale, ale byli bychom strašní hlupáci, kdybychom na to reagovali jenom tím, že řekneme, že jsou to teda zlí, špatní lidé, odsoudili to a vlastně vůbec nepřemýšleli o tom, co tady tohle to chování vyvolává. A prostě mnozí z nich se snaží nás probudit, vyburcovat metodami podivuhodným nebo podivnými. Ale my, my prostě pořád spíme, no tak co s tím. Jako knížky na toto témata vycházejí už 50 let a efekt je jenom ty nejužší vrstvičky vzdělaného obyvatelstva.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí je naším hostem spisovatel Pavel Kosatík. Slovensko 30 let poté, to je váš nejnovější knižní titul, jak knihu Slováci přijali?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak oni jsou zatím laskavý. To je druhá knížka o Slovensku. Tak ta první, ta bylo o historii, tahle ta je o té současnosti. Ta současnosti je tam politicky dost hrozná, nebo oni procházejí jako dlouhou dobou bych řekl politickou krizí a Čech jim do toho teďka ještě kafrá. Takže neuměl jsem si představit i reakce nepřívětivé, ale ty se nedostavily no. Zřejmě už mně uvěřili, když budu optimista, že to nepíšu z nějaké nacionální pozice právě toho Čecha, ale že mně záleží na její demokracii podobně jako jejím demokratům.

Vladimír KROC, moderátor
Zpětně viděno, co jsme rozdělením společnost státu získali, teď myslím jako Češi a co získali Slováci?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
V tom roce 92 se logicky mluvilo o té bezbolestnosti nebo nenásilnosti toho rozchodu a byla to senzace a říkalo se, že nás za to celá Evropa objevuje po těch 30 letech. Už to ale podle mě jako senzace nestačí. Musíme teda přemýšlet, co nám to dalo. Nepochybně se ukázalo, že oba ty státy jsou schopné existovat. Vytvořili své vlastní demokratické establishmenty. Vstoupili do těch systémů jako je Evropská unie, NATO a tak dále. Čili, čili má to ty elementární parametry vnějškové. No a pak je otázka, jestli to má ty demokratické parametry vnitřní. No a tady si zase, řekněme, s jakým pocitem my v naší demokracii žijeme a na tom Slovensku to fakt, jak jsem řekl, prochází jakýmsi marasmem. Oni na rozdíl od nás jsou společností s větší vnitřní dynamikou, bych řekl. Oni mají takové propady, jaké my zde nezažíváme. Prostě vrch, dlouhé období Ficovi korupční vlády vyvrcholí vraždou novináře, kterou spáchá člověk /nesrozumitelné/ napojený. Čili jako velká aféra, ale okamžitě se vzedme občanská společnost, která tam vůbec není špatně zorganizovaná, propojená. Tam až podivuhodně tyhle ty struktury fungují a vzpamatujou se a jdou k volbám a navolí úplně jiné strany než předtím no. A pak do toho zase vpadne covid a ukáže se, že ta nová s důvěrou navolená vláda Matovičova vůbec neumí se v takové situaci chovat a že vlastně zdiskreditovávat celou tu důvěru. Takže lidi, který tam na té, na tom systému záleží a nechtějí, aby se ten Fico vrátil k moci, tak teď jsou v deziluzi, poněvadž vlastně moc nemají koho volit. Je vítězstvím aspoň to, že teda se nepodařilo tu vládu v létě povalit, což v srpnu hrozilo, že to vypadá, že dva roky do voleb řádných zůstanou, a to je doba, řekl bych, ve slovenských podmínkách dostatečná na to, aby se stabilizovala liberální složka společnosti, a aby jak je tam téměř tradici v každém volebním období, aby vznikla i nějaká nová. A já bych si přál tentokrát konečně systémová a ne další populistická strana, která nebude mluvit jménem jenom liberálů, ale jménem takových těch konzervativnějších v dobrém slova smyslu vrstev toho venkova, toho středního Slovenska, který velice často tam získává jenom ty vzdorohlasy. No, když oni by se měly správně dostat na politiku pozitivní a prostátní.

Vladimír KROC, moderátor
Co znamenal pro oba státy pozdější vstup do Evropské unie?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, tak na Slovensku to bylo ještě trošku explicitnější, protože Mečiar v těch devadesátých letech. Oni se vydali po úplně šílené trajektorii. Mečiar jezdil několikrát ročně, tehdy ještě nebyl Putin, tehdy byl Jelcin, ale už to skoro vypadalo, že z toho vznikne další proruská republika. No rozhodně jsme získali obojí, vazbu na ty evropské struktury a že jo my jsme my i oni jsme pidižvíci početně, že jo 10 milionů a 5 milionů to je, to jsou pořád oba malé státy, takže čím je stát menší, tak tím více je závislý na atmosféře, v jaké funguje mezinárodní společenství. A je i jeho zájmem, aby přispíval třeba k tomu, aby ta atmosféra byla snesitelná, no. Já se domnívám, že tady ještě pořád zdaleka nevyužíváme společně potenciál, který máme. To, že jsme si nejbližší nejenom jazykově, kulturně ale i mentálně jsme si hodně blízko. A my jsme tak hrdí na to, že obojí obstojíme sami. Ale my kdybychom do té Evropy častěji i společně něco vyzařovali, tak by to bylo lepší, poněvadž ten Visegrád, o kterém se mělo za to, že to bude dělat jako celek čtyř zemí, tak to nedělá a dělat hned tak nebude, dokud Maďarsko bude u moci Orbán a v Polsku Jarosław Kaczyński, takže zbýváme my dva a.

Vladimír KROC, moderátor
Jako Československo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Jako Česko a Slovensko a měli bychom tý Evropě být užitečnější, no.

Vladimír KROC, moderátor
No a to jsem se chtěl ptát co vlastně přinesl náš vstup Unii jako celku. V roce 2004 vstoupilo celkem 10 nových zemí, jak to tehdy v Rusku změnilo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No hodně, poněvadž to byl náhrad, že jo ona to západní Evropa a oni vědomě riskovali, poněvadž tím politickým opatřením, tím vstupem tolika států najednou předbíhali ekonomický vývoj. Všechny ty státy nové, včetně našeho byly ekonomicky na tom mnohem hůř, než byla to úroveň dosavadní Evropské unie. Takže oni riskovali, ale dělali to proto, protože oni chtěli, a to byla i myšlenka Václava Havla a tak dál, aby ta Evropa už teda konečně stála na obou nohách, nejenom na té tradičně pevné západní, ale aby se i ta východní včetně nás, tedy ta středoevropská dejme tomu, aby se přestala bořit do toho tradičního bláta, tak jak to bejvávalo. No a v tom jsme, nevím jestli obstáli stoprocentně, řekl bych, že ne. Pořád ještě teď se to lepší. Já jsem před chvílí zmínil, že se naše republika v éře to předsednictví vůbec nechová špatně, naopak chová se dobře, ale za té musím to říct Babišovy vlády a tak i naše země spolu s ostatními státy Visegrádu šla tomu západu dost na nervy tím, jak jsme byli mistry bojkotu lecčeho, nechtěli jsme se účastnit řešení uprchlického problému. Ne tam nešlo jenom o téma kvót a našeho nesouhlasu s nimi, ale, ale vůbec, že jsme velmi liknavě přispívali i k dalším podobám toho řešení, to znamená tvorby společných hranic evropských, dejme tomu, nebo jejich ochrany. A jako nevstupovali jsme iniciativně do té politiky. Byli jsme ti, kteří jsou pořád kontra proti no, což je takový členství na houby. No, tak já teď se raduju, že se prostě to kormidlo otáčí, kéž by to bylo otočení trvalé a dlouhodobé.

Vladimír KROC, moderátor
Jak vidíte současné vzájemné československé vztahy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Tak trošku jsem naznačil, jako taková ta tradiční politická floskule říká, že jsou bezchybné, respektive, že nikdy nebyli lepší. To je asi pravda no a zároveň lidské rovině víme, že bejt spokojenej, na to je vždycky dost času. To znamená pořád je co zlepšovat. Já bych si přál, abychom hlavně my z té české strany, kde dlouhodobě byl pozorován paternalismus ve vztahu k Slovákům. To koneckonců byla jedna z hlavních příčin, proč se ta federace rozpadla, tak aby ten paternalismus nepokračoval dál, on pokračuje. My to víme, oni to vědí a to je taková ta hlavní překážka nějakého toho sbližování. Protože oni z toho mají strach, abychom my jim je zase nezačali mustrovat jenom proto, že je nás dvojnásobek. My v sobě musíme objevit to kouzlo, které naši předkové nepochybně měli. Protože tradicí tohohle prostoru vždycky bylo ne to, že jsme tady sami to měli jako pašalík opanované. Tak jak my to teď žijeme a vy ani já už vlastně jsme nezažili nic jiného, celý život to máme jméno v téhle podobě té samoty jednoho národa na svém teritoriu. Tady vždycky ten vtip spočíval v tom, že, že ty národy spolu soutěžily, že jeden druhého, jak říká Petr Pithart zrcadlili. To znamená, poskytovali mu reflexi, a to je, to je strašně důležitá věc. Jsou lidi, kteří si sebereflexi dopřejou sami. Možná, že i národy, jak některé tohle to dokážou, ale my Češi jak se neustále přesvědčujeme, tak tohle to neumíme. My potřebujeme, aby ti druzí nám to pomohli. Takže, takže v tomhle si můžeme pomoct.

Vladimír KROC, moderátor
Máte vysvětlení proto, proč tolik Slováků považuje Spojené státy, vlastně svého ochránce v alianci za hlavního geopolitického nepřítele a radši by se možná domlouvali s Ruskem, dokonce i s tím dnešním teroristickým Putinovým režimem.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, je to šílená myšlenka. Vy jste se teď asi ironicky usmíval, když jste to říkal, ale nevyčítáme jenom těm Slovákům. Jako víme, kdo tady občas demonstruje na Václaváku nebo před Českou televizí. Ty počty nejsou tak velké, ale je to hanba úplně stejná. No, tak prostě vrstev vydávat našeho hlavního vojenského spojence za nepřítele, to je, to je buďto zrada nebo hloupost taková, že, že pro ní téměř není jméno. V důsledku je to, je to kombinace tady toho obojího. Na tom Slovensku asi tam ještě hraju roli ty určité tradice. Oni přece jenom jsou východnější zemí než my. Oni více byli přivyklý takovým těm vizím o jednotě slovanského světa, ačkoliv všechny války posledních desetiletí v Evropě, myslím po roce 45 vesměs v Evropě, které byly, tak všechny byly mezi Slovany, ať už na jihu anebo teďka na východě. Čili to není žádná prostě velká bratrská náruč. Vždycky se zatím vespod skrývá ten ruský imperialismus. No a jsou lidi, kterým to nevadí. Jsou lidi, kteří celkem zištně tady tuhle tu kartu hrajou. No, a tak musíme být my, kdo, kdo jim to budeme vysvětlovat. Že je tam jako v čele tady téhle té politiky jsou samozřejmě uličníci a lidi, kteří často jsou na hraně zákona no. Ale jako vespod je spousta obyčejných lidí, který se tam dostávají prostě proto, že se nedokážou s realitou vypořádat jinak než frustrací. Jsou prostě frustrovaní z toho svýho života. Já jak nejsem tak velký Samaritán, abych všechny lidi dokázal zachraňovat, ale rozpoznávám to, že jsou zachranitelní. To znamená velké většině z nich jako dá se s nimi pořád mluvit a má to smysl s nima mluvit.

Vladimír KROC, moderátor
Vzájemné vztahy, myslím mezi Českem a Slovenskem v poslední době hodně komplikují migranti na společné hranici a také to, že slovenská strana nedokáže zabránit jejich vstupu na své území, co s tím?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, to tak bude se v tom muset polepšit. Ono, oni nám vyčítají, že my jim v těch, v tom Lanžhotě - v Kútech a na těch ostatních přechodech ty lidi vracíme. Ono fakt je to trošku bizarní, poněvadž vzhledem k tomu, že jinak ta hranice jako hlídaná není. Ty kontroly jsou jenom na těch oficiálních přechodech, tak, tak je to takové opatření neopatření no. Ti běženci nechtějí končit ani na Slovensku ani u nás, oni míří do toho Německa. No a kdybychom byli skety, jako jsme kdysi bývali, no tak bychom tomu nechali volný průchod a nemám žádnej problémy. My bychom si tady o tom nemuseli povídat, ať si jdou do těch Němec. No ale tak my přece jenom, zdá se, že nám to úplně jedno není. No a teď jde o to, na které hranici to zastavit. Protože jak to vpustíte do toho Schengenu, no tak pak už je těžko dostáváte ven, poněvadž nemáte k tomu právní nástroj. Já si myslím, že hlavní problém je, oni dostávají do Evropský unie do Maďarska a ze Srbska, aspoň teda podle mých informací, je jich největší část, takže bylo by krásné, kdyby se to zastavilo už tam no. Anebo prostě na těch Slovensko-maďarských hranicích. Tady opravdu se to musí koordinovat, poněvadž jinak by vznikl totální chaos, kdy Evropou potáhnou pluky běženců a nikdo nebude mít představu, kolik jich je a co vlastně znamená.

Vladimír KROC, moderátor
Mluvíme-li o Slovensku 30 let poté, kolik toho o sobě vlastně teď vzájemně víme? Jak moc jsme se za tu dobu odcizili podle vás?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, je to nevyrovnané. Oni o nás toho vědí víc, poněvadž se o nás zajímají. Není to tím, že bychom asi byli zajímavější, je to tím, že my jsme pro ně zprostředkovatelem nejenom kultury a hodnot našich vlastních českých, ale i těch obecně západních. Že jo k nám to jde přes Německo, ke Slovákům to jde přes Česko, takže, takže, takže my jsme tady takovým určitým překladatelským územím. Ale i tak si myslím, že my se ve vztahu k nim, že se prostě o jejich věci zajímáme málo no. Já to vždycky, protože jsem knihomol, tak to říkám na tom příkladu, že kdyby aspoň jedno knihkupectví v Praze bylo jo. Můžete myslím se slovenskou literaturou anebo někde jinde v republice, nebo nemusí to být pragocentricky zrovna tady, ale můžete říct, na co knihkupectví, dnes si každý knížku objedná po internetu. Ale vy si neobjednáte, jako když já teď jsem tam byl 14 dní. Seznámil jsem se s vydavatelem současný slovenský poezie. Zjistil jsem, že je bezvadná. Stydím se za to, že mi trvalo tak dlouho, ale prostě přišel jsem na to. Ale přišel jsem na to díky tomu, že jsem ty knihy držel v ruce. Proti mně byl člověk, který tomu rozuměl a dalo se s ním o tom mluvit. A to je možné jenom v knihkupectví a nikoliv na internetu v nějakým eshopu. Takže namátkou tohle si myslím, že jim dlužíme, ale ten zájem by měl být mnohem širší. No, znova říkám, ten paternalismus pořád tady cítím no. Je to, ale to je ten českej problém, jako kdybychom tady měli teď si vybavit národy, které Češi mají rádi a na kterém myslí s respektem jako upřímným nikoliv zištným, tak bychom dlouho a možná i marně přemýšleli.

Vladimír KROC, moderátor
V pořadu Jak to vidí si povídáme se spisovatelem Pavlem Kosatíkem. Jak sledujete debaty kolem prezidentských kandidátů, podle čeho se budete rozhodovat vy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
No, ono se to z mého pohledu trošku zjednodušuje na debaty jenom o těch konkrétních osobách. Ono to jako má svou logiku. Samozřejmě záleží na tom, jakou ten člověk má minulost, charakter a tak. Ale určitě se to nevyčerpává jenom jím nebo jí samotný nebo samotnými jimi. Já si myslím, že bychom se měli mnohem víc, než to zatím v médiích sleduju zajímat o to, jaký zájem ty lidi tlačí vpřed. A to teď nemyslím i jako člověk podezřívavej. Nemyslím si, že nutně za každým musí být nějaká levota, ale v minulosti jsme už několikrát byli zaskočeni, když se ukázalo, že prostřednictvím hlavy státu najednou začali vládnout lidi, kteří chtěli, abychom byli zavlečeni do Ruska, do Číny nebo do spolupráce s těmito zeměmi a všichni jsme na to zírali, protože o tom řeč před původně nebyla no. Takže bylo by vlastně hanbou, kdybychom tuhle tu chybu zase zopakovali. Musíme si to hlídat a je to podle mě úkol hlavně pro investigativní novináře, aby prostě vyšťourali, kdo a proč ty lidi podporuje. To není jenom otázka jako těch transparentních účtů, kde si přečteme, který milionář, kolik peněz poslal, ale, ale kdo opravdu za těmi lidmi stojí. A vy stejně jako já, protože se pohybujete v médiích, tak jste zaslechli nejrůznější šílené teorie. Takže já bych rád, kdyby z roviny šuškandy se, a aby se prostě vypreparovalo z toho, z toho ta realita, je-li v tom realita.

Vladimír KROC, moderátor
No, ale jak složité ověřit takové informace, protože zároveň to mohou být dezinformace, které chtějí třeba toho či jiného kandidáta poškodit.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Anebo jako ocitáme se v džungli nejrůznějších zájmů, no ale, ale od toho ta kampaň je, a proto trvá tak docela dlouho, aby jo pořád do té volby zbývají skoro dva měsíce, takže neviděl bych to jako vyloučenou věc.

Vladimír KROC, moderátor
Povězte, jaký máte názor na to, jestli je správné, že v našem ústavním pořádku máme přímou volbu prezidenta?

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Já jsem, já si pamatuju, jak Václav Havel, kdy toto vždycky podporoval a říkal, že je dobře, když v systému jsou různé způsoby volby. A obecně vzato na tom místě mnoho je. Tady se volí do parlamentu, tady do komunálu, tady přímo prezident. Jako kdyby byla funkční občanská společnost už jaksi stabilizovaná, tak by nebylo možné proti tomu nic namíjet. Ale to fakt předpokládá tu stabilizovanou společnost. To znamená lidi zodpoví, jako voliče zodpovědné. My tady máme pořád hodně lidí, kteří volí z jiných důvodů, než proto, že tam někoho chtějí mít na základě hodnot, ale máme tady hodně voličů kontra nebo hodně právě těch lidí, který jsou frustrovaní a tak dále, kteří vlastně stojí proti systému a chtějí ho buď to změnit nebo zrušit nebo jako nějak špatně, no a v takovém jako poměrně systému labilním, ta přímá volba se může ukázat jako velice nebezpečná. Taky si všimněte, jako dřív jsme se dívali na různá zvěrstva, která se děla v parlamentu během prezidentský volby,. Ale teď zase přímá volba na ní je trochu nepěkné to, že dává nesmírnou sílu médiím. Já proti médií nic nemám, ale média ne vždy nutně musí být zodpovědná. Zejména to soukromá potřebují hlavně vydělat anebo pokud jsou v rukách kandidáta, no tak je to ještě větší divočina. No a ta role těch médií velice roste, protože odkud my se dovídáme informace od kandidátů odtamtud no. Takže myslím si, že pro přímou volbu zralý nejsme a docela mě to leká, že ji máme, no ale je to realita.

Vladimír KROC, moderátor
To byl v pořadu Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Děkuju, na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel a publicista
Děkuju taky a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.