Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 25. srpna 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je půl deváté. Příjemný poslech přeje Zita Senková. Je tady čas na pravidelný rozhovor v souvislostech. Pozvání přijal prof. Richard Hindls, ekonom a statistik, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den. Buďte vítán.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V roce 1992 se ve vile Tugendhat dělilo Československo. 26. srpna před 30 lety byla u kulatého stolu podepsána smlouva o rozdělení federace. Výročí si připomeneme zítra ve speciálu Jak to vidí v přímém hodinovém přenosu od deváté do desáté hodiny. V příštích minutách se podíváme na to, jak se vede oběma zemím po 30 letech. Komu z ekonomického hlediska více prospěla samostatnost, kdo lépe využil šance uplynulých 30 let a položíme si třeba i otázku, proč mají Slováci na rozdíl od Čechů euro. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Pane profesore, pamětníkům se v souvislosti se srpnem 1992 nejspíš vybaví ona slavná fotografie tehdejších premiérů Václava Klause a Vladimíra Mečiara v zahradě vily Tugendhat. Byla to jejich druhá klíčová schůzka, na které stvrdili původní dohodu z 8. července 1992. No a chvíli před půlnocí pak oznámili veřejnosti shodu na rozdělení Československa k 1. lednu 1993. Kdo nebo co je pro vás vůbec symbolem rozdělení Československa?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Pravděpodobně klíčovou věcí asi byla ta překotná doba po roce 89, kdy vlastně, a to nebylo jenom v tehdejším Československu, viděli jsme to v zemích tehdejší Jugoslávie, v zemích Sovětského svazu, po těch 40 letech útlaku tam byla prostě velká tendence hájit svoje národní zájmy. To mně tak tenkrát vycházelo. Možná bych řekl, byly naprosto primární před zájmy ekonomickými atd. Když teď tu vaši otázku trošku otočím o 30, o 35 let později, tak v podstatě vlastně ta evropská integrace dneska je tak silná, že ten dnešní pohled na tu věc je úplně jiný, než jsme tenkrát měli všichni. Když můžu být trošku osobní, můj táta byl Slovák, takže ještě v té době žil, takže pro mě to bylo samozřejmě takové až někdy místy nepochopitelné, protože já jsem si vůbec neuměl představit, že by se ten stát mohl rozpadnout a rozpadnout se během několika chvil. Já jsem ve vile Tugendhat potom o mnoho let později byl, ten strom už tam není, aspoň nám to říkali při té prohlídce, ale úplně jsem to nechápal tu situaci z hlediska toho, co dělám nebo co vím o těch věcech, že jsem často na Slovensko jezdil, tak vím, že ty rozdíly tam mezi těmi zeměmi byly, ale ta vůle odejít z toho společného svazku byla tak silná, že k tomu prostě došlo a došlo k tomu vlastně velmi rychlým způsobem. Ta výchozí pozice těch zemí nebyla stejná. Vlastně ty základy toho se už začaly budovat v roce 1968, kdy se vlastně vytvořilo federální Československo, kdy vznikly orgány České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky. Jak se to dělalo důsledně, jak se to nazývalo, důsledně se dodržoval takový ten princip, řekněme, jisté parity, zastoupení v politických orgánech, ve fungování ekonomiky. No a tenhleten prvek potom velmi sílil v těch následujících, řekněme, 20 letech mezi roky 68-90 a nakonec to dopadlo takhle. Musím říct s odstupem času, že bych nečekal, že k takové věci dojde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tak možná jenom osobní podotek, pane profesore, pro mě jako stoprocentní Slovenku to rozdělení Československa zásadně změnilo život, ale k věci. Jaké byly výchozí ekonomicko-sociální pozice obou republik kolem toho roku 1989?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
V ekonomii všechny věci mají dlouhou historii. Ekonomie je poměrně obtížně se měnící stroj, který jede takovou tou svojí rychlostí. Když se podíváme daleko do minulosti, a nechci teď daleko do minulosti jít, jenom možná jednu, dvě věty, tak rozdíl mezi českou ekonomikou, říkejme tomu česká ekonomika a slovenská ekonomika, tady byl vždycky. Už v Rakousku-Uhersku česká ekonomika byla vlastně takovou výkladní skříní, patřila mezi vůbec nejvyspělejší státy Evropy tenkrát. Vždy slovenská ekonomika pokulhávala za tou českou, a to nejenom ve výkonu, ale i ve struktuře. K tomu se ještě asi dostaneme. A tohle se táhlo celou dobu. A nezměnilo se to ani tou federací v roce 1968. Primárně pokud bych měl říct takový základní, úplně nejzákladnější údaj, tak v České republice byla výrazně vyšší především finální produkce. Na Slovensku se dělaly takové ty věci, které patřily do prvovýroby, které patřily do těžkého strojírenství, železárny v Košicích prostě a podobně, Martin a podobně. Zatímco přece jen česká produkce i při všech problémech, které tady v těch letech 68-90 byly, v takové té tuhé normalizaci, tak české ekonomika přece jen byla výrazně vyspělejší, měla lepší parametry, měla větší finální produkci a neustále tady byla tendence dorovnávat tu ekonomiku. Tohle se vlastně promítlo i do těch let 1990, 91, 92, ještě přesně před tím, než došlo k tomu rozpadu. A když se podíváme jenom na ty roky 90, 92, tzn. po změně vlastnických vztahů a po změně politického systému u nás i na Slovensku, nebo říkejme stále ještě v Československu, tak také ta konsolidace slovenské ekonomiky byla mnohem obtížnější. V těch letech 90, 92 nebo 91, 92 česká ekonomika propadla nejprve o 10 % v roce 91 v důsledku těch změn přípravy vlastně vlastnických vztahů a podobně a následující rok asi o 2,4. Takže nějakých 12, 13 %. Zatímco slovenská ekonomika propadla skoro o čtvrtinu. A také, když se podíváme na to, jak dlouho se konsolidovalo, jak dlouho ten transformační propad vlastně hýbal českou ekonomikou a slovenskou ekonomikou, tak to v Čechách trvalo mnohem kratší dobu, než se třeba spotřeba domácností vrátila na úroveň roku 90, než na Slovensku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přispěly ekonomické důvody k rozdělení federace?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Tak samozřejmě nějakou roli hrály, teď jsem vlastně o tom hovořil, jaká ta výchozí pozice v těch jednotlivých zemích byla, my jsme měli i větší produkci, vyšší průměrnou mzdu jsme měli než Slováci a podobně, přesto si myslím, že zcela dominantní byly politické důvody. Ty ekonomické samozřejmě mohly sloužit, a protože existovaly, tak mohly sloužit jako argumentace pro to rozdělení. To nepochybně ano. Ale že by to byl primární nosič toho problému, to si myslím, že v žádném případě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls. /znělka/

Jak, pane profesore, probíhalo dělení československého státu z toho ekonomického hlediska? Když se podíváme na majetek, měnovou rozluku nebo rozdílnost v průběhu privatizace.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
V podstatě ten výkon české ekonomiky představoval 2/3 československé ekonomiky, na Slovensko připadla 1/3. Při těch přerozdělovacích snahách vlastně kolem roku 89 nebo v těch dobách normalizace to bylo většinu tak, že se část těch zdrojů, které se vytvořily v České republice, přesouvala na Slovensko tak, aby se ten její podíl vlastně jakoby vyrovnával podílu české ekonomiky. V roce 92, nebo říkejme 1. 1. 93, když došlo ke změně územních celků, tak první věc bylo rozdělení měny. To si zejména starší posluchači velmi dobře pamatují, protože zatím v těch prvních týdnech se měna nedělila, používaly se stejné peníze v České republice, v Čechách i na Slovensku, ve Slovenské republice, ale slovenská koruna začala rychle slábnout. A slábla takovým tempem, že vlastně bylo potřeba ty peníze okolkovat a urychlit přechod na nové peníze, na nové české peníze, na nové slovenské peníze. Ten rozdíl možná v té, řekněme, devalvaci slovenské měny byl možná nějakých 20 %. Takže se někde česká stokoruna vyměnila za 120 nebo 130 korun slovenských nebo opačně slovenská stokoruna zhruba za 80 korun českých. A tohle se v podstatě táhlo ještě celé to desetiletí. Ještě kolem roku 2000 stále byla slovenská koruna na nižší úrovni vůči české koruně, i když se ty peníze rozdělily, ze začátku se kolkovaly, nějakou dobu se mohly používat i nekolkované peníze a potom už se používala slovenská měna a česká měna, slovenské drobné, české drobné. Ale ono se to táhlo vlastně, ta slabší měna, ta slovenská měna se táhla až do roku 2009, kdy Slovensko přijalo euro od 1. ledna 2009. Takže i v dobách, kdy obě země vstoupily do Evropské unie, to bylo 1. května 2004, já jsem byl ten den v Bratislavě, to si dokonce pamatuju, na náměstí byly velké oslavy, že vstupuje Slovensko do Evropské unie, nebyl jsem ten den v Čechách, takže si to nepamatuji, ale ta slabší koruna byla vždycky taková. A stejně tak byl slabší ten výkon slovenské ekonomiky, i když už ten vývoj potom v té 2. polovině 90. let nebyl úplně stejný. Protože my jsme se dostali do poměrně silné krize, zejména měnové krize v roce 97, 98, to Slováci neměli. Padla vláda u nás, musela se řešit úřednická vláda, kterou vedl pan Tošovský, rozplynul se ten sen o českém tygru, který tady byl trošku tak jako mýtus budován v té 1. polovině 90. let. Tohle Slováci třeba neměli a potom už vlastně ty ekonomiky, když se podíváme na to možná za chvíli podrobněji, už šly každá svou cestou. Už tam ta paralela nebyla. Ještě v té 1. polovině 90. let ano. U nás se také masivněji privatizovalo, ve Slovenské republice přece jen větší část těch podniků stále zůstávala ve státních rukou nebo ve vlastnictví státu, případně nějakých veřejných institucí, a to u nás tak také nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Například chorvatská a slovinská ekonomika se po rozpadu Jugoslávie vzpamatovaly do zhruba pěti let, pobaltským zemím to trvalo 15 let, jak je to u české a slovenské ekonomiky?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Možná posloužím takovou věcí, která je pro posluchače nejzajímavější, to, čemu se říká v ekonomice spotřeba, vyjde na konečnou spotřebu domácností. Tzn. co projíme, prooblékáme, projezdíme, tak u nás se říká, že vlastně výkon té ekonomiky umožnil spotřebovávat domácnostem to samé, co před rokem 90, až v roce 96. Takže ta věc trvala 6 let. Na Slovensku se spotřeba v domácnostech vyrovnala spotřebě domácností před rokem 90 nebo v roce 90 až v roce 2002. Čili zhruba o 6 let později. Takže celá ta věc trvala déle. Ne už tak úplně v investicích, tam ten rozdíl tak velký nebyl. A nakonec také ne tak úplně v tvorbě hrubého domácího produktu, jestli můžeme použitelné tenhle agregát vyjádření nějakého ekonomického výkonu, protože my jsme byli právě, jak jsem říkal, postiženi tou krizí 97, 98, kterou Slováci neměli. Oni ji měli potom trošku o rok, o 2 později, ale přece jenom v tom celkovém vyrovnávání přes hrubý domácí produkt ten rozdíl tak velký nebyl. Ale znovu se vracím ke konečné spotřebě domácností, to, co asi posluchače opravdu nejvíc zajímá, tam k tomu vyrovnání Česka proti roku 90 a Slovenska došlo o 6 let dříve.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste se zmínil o vstupu Slovenské republiky do eurozóny v tom roce 2009, proč vlastně mají Slováci euro a Češi nikoliv?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Slováci vlastně začali poměrně výrazné reformy v té 1. polovině 1. desetiletí nebo v letech teda po roce 2000, abych to řekl jednoduše, mnohem razantněji přistoupili k reformám, než k nim přistoupila Česká republika. Byli možná více donuceni, jednak už potom padla Mečiarova vláda, která poměrně dost konzervovala ten původní stav, tak to byl jeden důvod asi, druhý důvod byl ten, že Slováci skutečně museli restrukturalizovat tu ekonomiku, protože oni měli vysoký podíl jednak těžkého strojírenství a hutnictví, čili takové té prvotní industrie, která tu ekonomiku velmi zatěžuje ekonomicky, energeticky, finančně prostě a podobně, navíc zájem o tyhle produkty ve světě rychle klesal. Jsme viděli, že i u nás padla Poldovka na Kladně, padlo ČKD, na Slovensku padl Martin atd., takže tohleto všechno mělo svůj vliv v tom smyslu, že ta reformní vláda začala velmi intenzivně hledat nějaké restrukturalizační změny. No a v rámci toho programu neměla takový odtažitý vztah k euru, myslím teď z hlediska politického establishmentu, u nás euro v té době bylo skoro zakázané slovo, ty důsledky poneseme ještě dlouhou dobu, zatímco na Slovensku se to tak neřešilo. Slováci prostě k té reformě přistoupili a v roce 2009 1. ledna do eurozóny přistoupili. Samozřejmě můžeme se teď bavit o tom, jestli přistoupili v dobrém kurzu. Já si dodneška pamatuju, že slovenská koruna nebo respektive 1 euro bylo 30,126 Sk. To si budu pamatovat celý život. Možná, že ten kurz byl trošku přehřátý, že byl vysoko, že to mohlo zkomplikovat Slovensku trošku, řekněme, schopnosti vývozu a podobně, aspoň se to v těch letech tvrdilo, že možná ta ekonomika neměla na těch 30,126, ale na druhé straně ona se přijetím eura zhoupla do takové té vlny, řekněme, restrukturalizace a modernizace a zvýšila výkon ekonomiky v Evropě po roce 2008, 9. Tady je potřeba říct jednu větu, že v tom roce 2008, 2009 teda došlo k té hypoteční krizi, /nesrozumitelné/, Spojené státy, převoz do Evropy, to sem dneska ale patří, nechme to být, ale protože právě v té době slovenská ekonomika, a bylo, myslím, ještě dalších 5, 6 států, které přijaly euro k 1. 1. 2009, tak se zhouply na té vlně, řekněme, nějaké modernizace a zefektivnění ekonomiky, dostaly se k investicím přece jen snáz a možná také začali potom v těch dalších letech Slováci lépe čerpat určitě než my zdroje, které přicházely z evropských fondů. Takže Slováci se vlastně jakoby z té krize dostali trošku přes euro. Názory jsou na to samozřejmě velmi různé, ale nepochybně, když se podíváme na graf, tak slovenská ekonomika po roce 2009 rostla přece jen rychleji, než rostla česká ekonomika. A začala ji dohánět. To trvá dodneška. Pak je tam ještě druhá věc. Slovenský rozpočet byl vždycky zatížen větším deficitem než český. A obecně se mezi ekonomy říká, že v době přehřátí toho rozpočtu, a pokud v té době přijde krize, že se těm zemím, které jsou zadluženější, v těch prvních počátcích lépe reaguje na ten vzniklý stav. Slováci měli vždycky větší dluh, větší deficit než my a zrovna v té době, kdy přišla ta krize, tak přijali euro. Takže se dokázali možná lépe odrazit. My jsme měli úplně jiné problémy po tom v roce 2009, k tomu se ještě asi dostaneme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě následovala další krize 2011-2013.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Ano, tenkrát se tomu říkalo /nesrozumitelné/, nahoru dolů, nahoru dolů nebo dolů nahoru, dolů nahoru. To byla doba, kdy my jsme strašně přiškrtili rozpočet. To si myslím, že v té době úplně dobře nebylo, protože samozřejmě hlídat rozpočet je důležitá věc, ale prostě když se nedaří, tak je potřeba nějakým způsobem do ekonomiky pumpovat peníze. Ne zase moc, jako se to stalo teď tady v poslední době, ale trošku asi ano. A to přiškrcení v tom roce, řekněme, 12, 13 české ekonomiky bylo příliš silné. Zatímco Slováci už se vezli na vlně toho eura trošku, možná trošku lépe využili ten dluh a deficit, který měli, a v té době měli poměrně výrazně vyšší tempa růstu, než jsme měli my. Takže se nám v té ekonomické úrovni začali vyrovnávat. Navíc se jim podařilo získat celou řadu zahraničních investic, stejně jako u nás je na Slovensku tahounem automobilový průmysl, říká se, že Slováci vyrábí dražší auta, tak samozřejmě teď v době této krize asi to zrovna není to nejlepší, ale v těch letech 16, 17, 18, kdy zejména na západ Slovenska, kde je kvalifikovaná pracovní síla, přicházely špičkové světové automobilky se svými výroky nebo se svými programy a, to Slovákům nepochybně pomohlo. Takže my jsme si tu ekonomiku přiškrtili, místo abychom ji nějakým způsobem nechali běžet po těch krizích 8, 9 nebo, jak jste říkala, 11, 12, 13, Slováci, stačí se podívat na ta čísla, měli ten výkon lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O ekonomických dopadech rozdělení Československa hovořím s ekonomem a statistikem Richardem Hindlsem. /znělka/

Lze vůbec, pane profesore Hindlsi, říct, kdo na rozdělení Československa, lidově řečeno, vydělal, kdo si polepšil a naopak?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Já myslím, že takhle ta otázka asi úplně odpovědět nejde, protože jednak došlo k velké integraci světové a evropské ekonomiky, takže my dneska jsme se Slováky na velmi podobné vlně, máme s nimi vynikající ekonomické vztahy, vlastně vůbec tady k žádnému rozdělení v podstatě nedošlo. Navíc řada těch podniků není ani českých, ani slovenských, takže z tohohle pohledu bych řekl, že to možná není otázka vydělání, ale ten vývoj nebyl stejný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zeptám se tedy jinak, která ekonomika je na tom v současnosti lépe? Kde se lidem žije lépe?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Když se to vezme pomocí základních ukazatelů, stále v České republice, ale ten rozdíl se snižuje. Snižoval se už od začátku trošku, zejména v té 1. polovině, v letech 2000-2005 a potom po těch krizích, které jste sama zmínila, tak se ta ekonomika slovenská začala české přibližovat. Ty důvody, na nich se ekonomové úplně neshodnou, ale já vidím pozitivní vliv eura a na druhé straně negativní vliv přiškrcené fiskální politiky v České republice. Ten rozdíl mezi českou ekonomikou, když se podíváme ve vyjádření na hlavu, HDP na hlavu nebo ve spotřebě domácností, tady pořád je, ale už není tak velký, jaký byl. Pokud bychom řekli to nejzákladnější číslo, tak z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu jsou Slováci jen těsně za námi ve světovém žebříčku. My jsme někde těsně pod 40. místem a oni jsou asi o pět míst /nesrozumitelné/, Světová banka, Mezinárodní měnový fond, tak se teď nebudeme přít o jednu nebo o dvě příčky, ale Slováci jsou nějakých 5 příček za námi. Takže to není velký rozdíl. Není to velký rozdíl ani v tom číselném vyjádření. Když se podíváme na velká města na Slovensku, v Bratislavě se říká, že je vlastně už možná vyšší životní úroveň a dražší podmínky, než jsou v Praze, stejně tak to asi platí o Trnavě a o Žilině prostě a podobně. Z druhé strany je potřeba zmínit, i když to není jenom ekonomická záležitost, východ Slovenska, vy k němu máte velmi blízko, to je samozřejmě věc, která je úplně jiná než na západě Slovenska z hlediska struktury obyvatelstva, z hlediska etnických problémů, které tam jsou, ty jsou mnohem větší, než jsou třeba u nás v těch, řekněme, vyloučených lokalitách. Takže tohle Slovensko vyřešené nemá. Možná bych řekl, že slovenská ekonomika, která nás dohání ne úplně velkým tempem, ale dohání, tak je možná trošku zranitelnější. Přece jen je menší než česká ekonomika, na jedné straně euro je pro něj výhodou, ale na druhé straně ono vlastně nemůže si dělat svoji vlastní měnovou politiku, my ji dělat můžeme, nedělali jsme ji úplně dobře, to, jak jsme vlastně uměle snížili korunu, asi úplně šťastný tah nebyl, ale Slováci vlastně jsou teď odkázáni na měnovou politiku eurozóny, takže ti jsou možná trošku křehčí, než jsme my.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Naše téma je nesmírně široké, pane Hindlsi, přesto bych se alespoň krátce zeptala, jestli jsou v České republice ve srovnání se Slovenskem a tamní situací menší rozdíly mezi velkými městy a venkovem než na Slovensku.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
No, to je teda hodně složitá otázka. Asi v těch vyloučených lokalitách ta situace je horší na Slovensku, protože jsou rozsáhlejší ty oblasti, než jsou u nás. Pokud jde o ta skutečně velká města, já bych tam dal rovnítko. Tak nejde teď úplně posuzovat Prahu a Bratislavu z pohledu cen, tak v Bratislavě je poměrně draho, to všichni víme, kdo tam jezdíme, ale ono není levně ani v Praze, navíc teď nás přikryla ta přikrývka cenové inflace nebo cenových problémů v celé Evropě. Ale pokud se na tohle podíváme, tak Slovensko má stále nižší inflaci, než máme my. Má ji v současné době nižší v těch obdobích krizí. Ona ale není jen inflace. Bavme se také o nezaměstnanosti, o příležitosti sehnat si práci, tam jsme na tom vždycky byli výrazně lépe, a to dokonce opravdu výrazně lépe, takže z tohohle pohledu třeba míra nezaměstnanosti u nás, která je - a teď nejde jen o to číslo, je to sociální problém, nemáte práci, to není jednoduchá věc - tak tahleta míra u nás je vlastně nejnižší v Evropě, zatímco Slovensko je na tom skutečně viditelně hůře. Zase samozřejmě i strukturálně, je to potřeba vidět z hlediska, jak ti lidé žijí, tak to u nás bude menší problém, než je třeba mezi Bratislavou a východním Slovenskem nebo západním Slovenskem a východním Slovenskem. Pak je tady také vztah k deficitu, už jsem tady o tom hovořil, Slováci mají vyšší dluh, než má Česká republika, přes všechny problémy, které my tady dneska máme, tak dluh České republiky je o nějakých 15, možná skoro 18 procentních bodů nižší vůči HDP než na Slovensku. Takže se vracím k tomu, že to, co Slovensku trošku mohlo pomoct, třeba jiná rozpočtová, fiskální politika, jiné deficity, je také činí možná v tuhle chvíli zranitelnějšími. Ale zase pokud je slovenský dluh někde na úrovni 60 % HDP, tak se podívejme na Itálii, na Španělsko, podívejme se na Francii, podívejme se na Řecko, tak takhle si Slováci úplně špatně nestojí, ale je to malá ekonomika, je hodně na východ už ve středu Evropy, musela řešit trošku jiné strukturální problémy, než řešila česká ekonomika, a tak špatně je zase nevyřešila, protože se k české ekonomice začala přibližovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je s tou ekonomického hlediska lepší, že 30 let žijeme a hospodaříme každý samostatně?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Víte, kdyby nevznikla Evropská unie a kdyby se neintegrovalo, nekonsolidovalo v těch firmách v tak ohromném rozsahu, jako to teďko je, tak by na to odpověď možná byla, že si Slováci trošku pomohli. Ale ono už takhle od sebe nejde ty ekonomiky oddělovat. Dneska všichni máme spoustu přátel na Slovensku, já nepodnikám, ale ti, co podnikají, tak tam určitě mají spoustu všelijakých aktivit a obráceně také. Slovenští studenti jezdí velmi masově studovat na české vysoké školy, přestože třeba, abych se jenom v jedné větě vrátil k roku 90, tam podíl vysokoškoláků studujících na vysokých školách byl o něco vyšší než v České republice, to je zajímavé. Takže ten tlak na zvýšení vzdělanosti třeba tenkrát v té rozdělující se republice byl. Tak z tohohle pohledu dneska se tohle strašně těžko hodnotí. V něčem jsou na tom lépe, v něčem jsou na tom nepochybně hůře než Česká republika, ale tou integrací, která dneska je a do které jsme spadli obě ty země, byť oni s eurem a my bez eura, si myslím, že takhle úplně to vidět nejde. Spíš si myslím, že asi v těch globálních ukazatelích to vždycky klame trošku. Já si myslím, že tuhle věc, na kterou se ptáte, prožívá každý osobně a na tuhletu věc 5,5 milionu Slováků a 10,5 milionu Čechů by vám každý odpověděl trošku jinak. Já si troufám říct, že rozhodně na tom Slovensko není hůře, než bylo ve vztahu k České republice, začalo se České republice přibližovat, o těch důvodech se vedou spory, ale nepochybně si myslím, že Slovensko jde dobrou cestovat a všichni mu asi fandíme, protože pořád tak nějak v sobě cítíme, že je to jeden stát, i když není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Představte si, někdejší koordinátor přijetí eura na Slovensku Igor Barát je můj někdejší spolužák z Univerzity Komenského. Jakou cestou kráčí Česká republika?

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Česká republika, tak teď se to těžko hodnotí, protože prožíváme takové prazvláštní období. Vrací se nám covid, 2 roky jsme se s tím úplně ještě nevyrovnali, to samé platí pro Slovensko, Slováci jsou na hranicích s Ukrajinou, kde nikdo neví, co se bude dál dít, všichni čerpáme ruský plyn a ruskou ropu, takže tohle je teď strašně obtížné. Slováci si myslím, že v těch řešení těch čistě ekonomických problémů, nechme teď Ukrajinu a nechme teď covid, ale v těch základních parametrech ekonomiky budou víc navázáni přece na to euro. Přece jen to, co bude rozhodovat Evropská centrální banka, nemožnost mít vlastní měnovou politiku a malost té slovenské ekonomiky, 5,5 milionu obyvatel, povede k tomu, že to Slovensko bude víc ve vleku těch velkých rozhodnutí a samozřejmě těch velkých hráčů, Francie, Německo, eurozóna. Na druhé straně česká ekonomika si tyhle věci bude muset vyřešit sama a zatím se jí to úplně dobře nedaří. Narůstá nám stále dluh, narůstá nám inflace, nedaří se ji zkrotit, ona je o nějakých 5, 6 procentních bodů vyšší než na Slovensku, to už je poměrně velký rozdíl, takže si myslím, že ty cesty, jak jste se ptala, jakými cestami půjdou, budou velmi paralelní. Budou velmi souběžné. Budou velmi podobné. Ale v těch drobných rozdílech, zejména asi v té měnové a fiskální politice, určité rozdíly zůstanu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ekonomické dopady rozdělení Československa a také pohled na současný stav ekonomik obou samostatných států rozebral prof. Richard Hindls. Já vám za to děkuji, mějte se hezky.

Richard HINDLS, ekonom, statistik
Děkuji, hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No a o tom, jak se před 30 lety rozdělovalo Československo, budu v souvislostech debatovat zítra ve speciálním hodinovém Jak to vidí z vily Tugendhat, a to od deváté do desáté hodiny. Nenechte si ujít přímý přenos Jak to vidí s exkluzivními hosty. Těšíme se na vás. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.