Přepis: Jak to vidí Thomas Kulidakis – 9. března 2022

Jan BURDA, moderátor
Jak na válku na Ukrajině způsobenou ruskou agresí reagují balkánské země. Liší se postoj jednotlivých vlád? Cítí například Rumunsko podporu svých spojenců a co víme o humanitární situaci v této zemi i jinde. V zemích regionu, které přijímají válečné uprchlíky z Ukrajiny. To uslyšíme od komentátora práva a serveru Novinky.cz a spolupracovníka Českého rozhlasu pro oblast Balkánu Thomase Kulidakis, vítám tě.

Thomas KULIDAKIS, redaktor
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Jaké reakce na to, co se děje na Ukrajině, na tu ruskou invazi si zaregistroval? Začněme v Řecku, protože to je země, ke které máš nejblíže.

Thomas KULIDAKIS, redaktor
Ano, je to tak. Strávil jsem tam, byla to moje základna teď 5 let, když jsem právě pracoval pro Český rozhlas. Já bych začal možná těmi reakcemi oficiálními. Naposledy včera jednal řecký ministr zahraničí se svým protějškem v Rakousku. Tam zaznělo jednoznačné odsouzení agrese. Také se mluvilo samozřejmě o uprchlících. Řecko poděkovalo Rakousku za podporu v této otázce. Což bylo poněkud zajímavé už jenom z toho důvodu, že Rakousko vlastně v době největší migrační krize, která byla tedy od roku 2014, tak to právě bylo jedno z prvních, které začalo zavírat hranice. No, ale pak samozřejmě také mluvil, mluvil také rakouský tedy ministr zahraničí, který prohlásil, že v této otázce je potřeba držet a ten řecký s tím tedy souhlasil, že je potřeba držet určitou určitý odstup, protože je třeba nedávat nereálné sliby například Ukrajině ale i jiným zemím, co se stýká, co se týká třeba vstupu do Evropské unie, do Severoatlantické aliance. Také tedy zazněla slova soustrasti vůči Řecku, protože na Ukrajině je velká řecká diaspora poměrně. A v rámci té diaspory už také zemřeli někteří lidé. A nedávno také od Mariupolu vyjela kolona 21 aut, kterou tedy jeden z diplomatů vedl, která se právě dostávala do Řecka. Už se tam dostala. Takže to je ta oficiální reakce řecké vlády. Ostatně to se už přelilo i do řecko-ruských vztahů. Protože ruské ministerstvo zahraničí, tak to prohlásilo, že Řecko se podílí na hysterické agresivní kampani a narušuje tak tradiční historické kulturní a náboženské vazby mezi oběma zeměmi. Na to Řecko reagovalo, že to je naprosto nepřijatelné. Pravdou je ovšem, že teď právě ono to bylo stopnuto kvůli té agresi. Ale v neděli, pokud si správně pamatuju, měl vystupovat Bolšoj balet v Řecku. Protože tento rok měl být, minulý a tento tedy tak ten měl být právě rokem vzájemné kulturní historické blízkosti Ruska a Řecka. Protože Rusko se podílelo významnou měrou na osvobození Řecka od osmanské okupace. K tomu se pro mě ještě asi dostaneme. Teď ty další názory. Já jsem naposledy byl v Řecku tedy minulý týden i s naším panem ministrem zahraničí. Viděl jsem tam to, co vídáme na dálku, co mi lidé říkají. To znamená, jednou byla demonstrace, která byla na podporu Ukrajiny. Podruhé byla demonstrace demonstrující proti Rusku, NATO, Evropské unii a všem ostatní. Pak demonstrace proti NATO. To znamená tam tradičně probíhá velký politický souboj mezi silami levicovými, pravicovými. Takže ty názory se samozřejmě velmi různí. Navíc je tam velká komunita jak ukrajinská, tak zkrátka ti lidé spolu musí nějak žít. Musím říct, že z hlediska toho běžného žití, tak tam tedy opravdu spolu ty menšiny vycházejí. Snaží se vycházet, protože samozřejmě ti, co žijí v zahraničí, tak ostrakizovali za to, že se nějak rozhodla vláda v Kremlu, nebo že vedl, že vede nějakou válku Vladimir Vladimirovič Putin, tak by samozřejmě nebylo, to by bylo uplatňování kolektivní viny. A jakkoliv dopadá kolektivní vina, to už jsme viděli. Takže ty reakce jsou velmi rozmanité. Samozřejmě k tomu se přidávají ještě otázky například energetické.

Jan BURDA, moderátor
Energetická závislost či nezávislost Řecka a zemí Balkánu k tomu se určitě dostaneme. Já jenom s dovolením, když si říkal a víme to, právě proto jsem rád, že mluvíme o tom řeckém a celkově balkánském pohledu na tu ruskou invazi na Ukrajinu. Tak měla probíhat velká kulturní akce v blízkosti kulturní náboženské, historické s Ruskem. Ale samozřejmě Řecko má velmi dobré vztahy a velkou spojitost též s Ukrajinou. To už si zmínil, že je tam velká řecká menšina, což mluvíme třeba o tisících, desetitisících lidí?

Thomas KULIDAKIS, redaktor
Mluvíme přibližně o 100-150 tisíci lidech. Pardon, mluvíme přibližně o 100-150 tisíci lidech, kteří tedy jsou především v oblasti doněcká právě kolem Mariupolu. To znamená ten jih a východu Ukrajiny, respektive jihovýchod. Je to dáno také hystoricky, protože vlastně Ukrajina byla osídlená řeckými osadníky, především ta tedy jižní a východní čas už v roce 500 před Kristem. Následně tedy samozřejmě probíhaly čilé kontakty v rámci říše východořímské, kterou nyní současníci moderní nazýváme Byzantskou. Byť je to samozřejmě historicky nesprávné. Byzanci by si neřekli Byzantinci. No a pak následně pokračovaly ty kontakty dál, jak mezi Řeckem tak mezi Ruskem a Ukrajinou. Protože tam byly různé boje, spojenectví a tak dál. Takže ano, tam žije poměrně velká komunita. Ono je zajímavý úplně ještě předtím, než to vlastně začalo všechno. Tak už tehdy se v řeckých médiích objevila zpráva, pak to bylo v českých médiích, že ještě než začala ta válka, tak měli nějací dva nebo tři ukrajinští vojáci v opilosti tam zabít nějaké Řeky z diaspory. To měla být běžná hádka. No, ale následně tedy vlivem ruské agrese, agrese pak zemřeli další vlastně lidé řeckého původu, kteří byli právě obětí toho ostřelování. Na tom se dokumentuje, že válka opravdu není romantická záležitost, jak si to někdo představuje. A my, kteří jsme nějaký konflikt už viděli z blízka, tak vidíme, že je to tak, že opravdu tam teď bych připomněl slavného spisovatele, který říkal, že to není tak, že by prostě tam vždy vítězilo dobro a umíralo se tam. Často jsou tam nevinní lidé a tam, tam jde právě o tu řeckou diasporu. Ale nejenom o tu, o všechny, kteří tam bydlí. Tam jsou různé menšiny, jsou tam Ukrajinci, že to ukazuje, že to je opravdu velmi nebezpečná událost. A právě proto se i Řecko teďka snaží, aby byl otevřený humanitární koridor, který by tedy vedlo od Mariupolu. A který Ukrajině ještě /souzvuk zvuků/, možná jste se chtěl zeptat na tu Ukrajinu. Tam jsou také hluboké vazby. To znamená, s Ukrajinou opět vazby náboženské, vazby historické. To znamená, že Řecko vlastně okamžitě uznalo samostatnou Ukrajinu, ale také Rusko coby nástupnický stát Sovětského svazu. Takže ty vazby kulturně-historické má s oběma zeměmi. To znamená, je to opravdu složitá situace.

Jan BURDA, moderátor
Jak se Řecko nebo třeba i Kypr země regionu, ale zaměřme se možná ještě na to Řecko, staví k sankcím? Jak je na tom z pohledu energetické závislosti, nezávislosti na dodávkách právě z Ruska?

Thomas KULIDAKIS, redaktor
No, Řecko ty sankce podporuje, přidalo se k němu. Do Řecka míří další američtí vojáci, kteří tedy proto, že ještě předtím, než se to začalo, tak u města Alexandrupolise domluvila řecká stávající vláda s vládou americkou, Spojený státy americkými, že tam bude nová základna tedy, takže tam se staví nová základna. Takže oficiálně Řecko podporuje ty sankce. Co se týká energetiky, tak Řecko je závislé momentálně na zemním plynu z Ruska z 33 %. To znamená ještě před dvěma, třemi lety to bylo přes 50 %. Ale ono užívá hodně /nesrozumitelné/, to znamená zkapalněný zemní plyn. Ten především v Saronském zálivu. To znamená tam, kde jsou Athény, tak je takový záliv. Tak tam v Revifuse, tak tam vlastně je zásobník. To se naplňuje smlouvu z Alžírska. Pak je ještě ta smlouva s Itálii a zatím se tedy nevyužívá. Sestavit ještě další tedy, zároveň další zásobník. O tom se mluvilo právě v Rakousko a nejenom tam. Další věc, která je zajímavá, tak probíhají jednání s Bulharskem. Tady zase dostáváme, k tomu se možná ještě dostaneme, do těch spletitých vztahů v té jihovýchodní Evropě. Tady by měla být postavená nová jaderná elektrárna, respektive revitalizována u Belenu. Za účasti Řecka ale na bulharském území, odkud by Řecko případně bralo energetickou, bralo, bralo by tam elektřinu, přeshraničně. Plus tedy Řecko opět začíná využívat více hnědé uhlí, takže se odklání od toho původního plánu, zeleného údělu jakožto mnohé jiné země. Ale Řecko snížilo svoji závislost a teď samozřejmě se debatuje, zda-li by mohlo dávat ještě dalším zemím. Protože jsou tam ještě další země, jako je třeba Bulharsko, které nebo severní Makedonie závislé téměř ze sta procent na dodávkách ruských energetických surovin. Když to Řecko mimo jiné ještě bere z /nesrozumitelné/, z toho Kaspického transkaspického koridoru. Je to tedy celý, celé komplexní, protože se o tom Bulharsku ještě nedávno a dostaneme se ještě k tomu. Samozřejmě byla třeba druhá světová válka, kde to byli naprostí nepřátelé. V balkánských válkách také prostí nepřátelé. Takže se to celé takovým způsobem proměňuje. A teď to je důležité, protože je to důležité i pro nás. Řecká vláda prosazuje, aby Evropská unie přišla s nízkoúročenými půjčkami, které by byly poskytovány členským státům, aby se mohly vyrovnat právě s těmi šoky ze zdražování energií, protože v Řecku bylo vždy dráž než tady. Já vždy, když jsem přijel z Řecka. A tady jsem šel na benzínku, tak jsem měl radost, protože to bylo, neměl jsem takovou jako v Turecku, ale měl jsem rozhodně radost, protože ty ceny byly o polovinu nižší. No, ale teď tedy opravdu to je problematické.

Jan BURDA, moderátor
Konstatuje Thomas Kulidakis, komentátor Práva a serveru Novinky.cz. Posuď, můžeme se teď posunout právě do Bulharska a také do Rumunska. Zkrátka jihovýchodní Evropu už blíž k Ukrajině, která čelí napadení ze strany Ruska. Jaká je aktuální situace teď zejména třeba v Rumunsku, protože to je země hraniční, která přijímá též mnoho lidí na útěku?

Thomas KULIDAKIS, redaktor
No, tak já bych možná začátek předeslat, že do Rumunska míří teď v pátek, Kamala Harrisová ze Spojených států amerických. Každopádně v Rumunsku tedy platí to, že do Rumunska přicházejí uprchlíci z Ukrajiny. V Rumunsku ještě než se rozhořelo, myslím ještě než napadla, napadlo Rusko Ukrajinu, tak už předtím tam zamířili američtí vojáci, kteří jsou tam u pobřeží Černého moře. Samozřejmě tam zaznělo, jak jsou z rumunské vlády, tak generálního tajemníka NATO Stoltenberga tak dalších. Tak samozřejmě od americké administrativy, že ti vojáci tam nejsou pro případ války na Ukrajině. Ale jsou tam po jako posílení jihovýchodního křídla a další vojáci směřují. Takže to je jedna věc. Druhá věc je, samozřejmě i tam se názory liší, protože ale řekl bych, že tam je ten postoj zcela jihovýchodní Evropy asi nejjasnější. To znamená, že k té oficiální, k tomu oficiální postoji rumunské vlády, která podporuje sankce a stojí na straně tedy Ukrajiny, minimálně rétoricky tedy musím říct, především rétoricky. Tak i ty veřejné nálady tomu v podstatě odpovídají. Ale samozřejmě tady je otázka ještě Moldavska, protože a obecně vztahů k Ukrajině jako takové. Protože Moldavsko si stěžovalo, když se bavíme o Moldavsku o tom, kde vykonává opravdu /nesrozumitelné/ svou vládu na tom odtržené /nesrozumitelné/ k tomu se ještě dostaneme. Tak to si stěžovalo, že rumunská vláda s ním nedostatečně komunikuje, že když byl, bylo ostřelování jaderné elektrárny v Záporoží, takže ani je neupozornili a podobně. A také tam směřují tedy uprchlíci. Takže tam se to jakýmsi způsobem, jakýmsi způsobem nepříliš dobře vyvíjí. Obzvláště Moldavsko tedy udržuje neutralitu přísnou. Teď tam byl americký ministr zahraničí. Byl předtím Josef Borrell za Evropskou unii. Protože do Moldavska přišlo na 230 tisíc, už vlastně 240 tisíc skoro běženců. Z toho více než polovina odešla. Moldavsko je jedna z nejchudších zemí. Takže ministr zahraničí Blinken za Spojené státy přislíbil pomoc, podporu, ale blíže ji nespecifikoval. No a další slib, který se samozřejmě nedá urazit a doufejme, že bude naplněn pro dobro Moldavska, tak to byl právě šéf unijní diplomacie Borrell, který tedy přislíbil 15 milionů eur. Moldavsko upozorňuje, že už to nezvládá, že prostě nemá tolik peněz. Rumunsko naopak uprchlíky zvládá lépe. Pak je tady ještě takový komplikovaný vztah k Ukrajině. Protože Rumunsko historicky teď zase na rozdíl od Řecka a Kypru nemá příliš dobré vztahy s Ukrajinou. Ono dokonce praktikovalo jednu dobu takovou tezi, že vlastně Ukrajinci patří k Rumunsku. A minimálně ta jejich část a že jsou to vlastně jenom Rumuni, kteří zapomněli rodný jazyk. Ve druhé světové válce vpadly samozřejmě vojska osy na Ukrajinu. No a Rumunsko tam hrál prim, dalo by se říci, spáchat, tam pak došlo k velkému progromu Židů v Oděse v roce 1941. To bylo, tam některé odhady mluví o 30 tisíci mrtvých některé o více. Byly to rumunské jednotky, byly to jednotky SS /nesrozumitelné/ a byli to lokální Němci, kteří tam žili. To znamená, tam je ten problém s tou Ukrajinou hluboký historicky ze strany, ze strany ani ne tak Rumunska, které tam stále pohlíží s jistou zálibou. Tak spíš ze strany samotných obyvatel. Takže tam je to problematičtější. Každopádně Rumunsko jako samozřejmě v posledních letech tradičně se snaží být co nejúčelnějším a nejlepším a spojencem v rámci Severoatlantické aliance.

Jan BURDA, moderátor
Ještě se, prosím, Thomasi na chvíli zastavme u té Moldávie a Podněstří. To je totiž země, o které relativně málo víme, málo se o ní, málo se o ní mluví. Moldávie dodržuje teď přísnou neutralitu. Je tam odtržené Podněstří, kde jsou ruská vojska, nemýlím-li se. Jak, jak to tam je a jaká je budoucnost v této zemi?

Thomas KULIDAKIS, redaktor
No, já bych začal nejdřív Moldavskem, protože od toho vlastně pak pochopíme i to Podněstří. V Moldavsku jako takovém teď momentálně platí mimořádná situace na 60 dnů. Moldavsko tedy opět i při návštěvě tedy amerického ministerstva zahraničí zopakovalo své odvolání, držet přísnou neutralitu. Zároveň je Moldavsko závislé na dodávkách ruských energetických surovin, a to ze sta procent. Plus ještě je závislé na dodávkách surovin z Podněstří. Protože, když si to vlastně oddělíme, tak víceméně veškerý průmysl, továrny a energetika, tak to je v Podněstří. To /nesrozumitelné/ uznává v podstatě jenom Rusko. A v tom Moldavsku, tak to je spíše více agrární, ale krásná země. Já to všem doporučuju každopádně. Co se týká Podněstří, tak Podněstří prohlásil, no a teď v následku toho vývoje. Moldavsko v tom nebylo jediné, protože vlastně došlo k tomu, že Ukrajina podala svou přihlášku do Evropské unie. Když to viděli ostatní země, tak se přidalo Moldavsko, přidala se Bosna a Hercegovina například. Podněstří neboli Tiraspol prohlásil, že nikdo to s ním nekonzultoval. Oni tedy nesouhlasí a tím pádem požadují oni uznání od Ruska, které ještě neuznalo, aby ho tedy, aby tedy Podněstří Rusko uznalo a tím pádem, tak jakou znal vlastně separatistická území na východě Ukrajiny. No a v Moldavsku samotném, pardon v Podněstří samotném. Podněstří má svých vlastních asi tisíc vojáků, plus je tam přibližně 1500 ruských vojáků, takzvaných mírotvorců, který jsou tam od devadesátých let. Tenkrát vlastně došlo k válce, kdy došlo pak k tomu odtržení. Ale Moldavsko ujišťuje, že jeho ozbrojené síly se nechystají /nesrozumitelné/, pardon ne Moldavsko, Podněstří ujišťuje, že jeho ozbrojené síly se nehodlají zapojit do konfliktu. Zda-li to tak bude i zítra pozítří, nikdo neví, ale zatím to tak je. Samozřejmě z hlediska vojenské logiky, když se podíváme na tu mapu, jak to vypadá ten postup ruských vojsk s Ukrajinou. Tak už to není daleko od Podněstří že jo. Takže z hlediska vojenské /nesrozumitelné/ by to asi smysl dávalo, z hlediska politického asi Podněstří nemá co ztratit, ale rozhodně by se nedostalo do obliby jiných zemí.

Jan BURDA, moderátor
Vysvětluje Thomas Kulidakis, specialista na Balkán a spolupracovník Českého rozhlasu a komentátor Práva a serveru Novinky.cz. Procházíme reakce zemí jihovýchodní Evropy na současnou válku na Ukrajině, kterou rozpoutal prezident Putin tím, že Ukrajinu napadl. A dostáváme se do zemí, do takzvaných zemí bývalé Jugoslávii. Do zemí, které jsou nám nejblíže, co se týká zkušeností a kontaktu s lidmi dovolených a tak dál. Jak reagují tyto země? Počítám, že v rámci složitosti tohoto regionu, tak každá bude reagovat trochu, trochu jinak. Já jsem zaregistroval, že v Bělehradě probíhaly například demonstrace na podporu Ruské federace a podobně.

Thomas KULIDAKIS, redaktor
No, tak co se týká samotného Bělehradu a Srbska, ta demonstrace, kterou si zaznamenal správně samozřejmě. Ta byla původně organizovaná takovou skupinou, která se nachází spíše na pravé krajní hranici politického spektra a byly tam tisíce lidí a nebyly tam jenom samí extremisté samozřejmě. To byla zajímavá demonstrace. V tom samozřejmě byla, ta podpora Ruska byla zajímavá vnitropoliticky. V Srbsku budou volby a ty volby budou, jestli dobře pamatuju 4. dubna. A vlastně tam ti demonstranti kritizovali prezidenta Vučiče. Protože tvrdili a mimo jiné používali v kontextu daném velmi hanlivou jsou přezdívku, označení pro prezidenta, že je to šiptar. Šiptar je hanlivé označení. Označili to původně Albánci, používali sami pro sebe, ale nakonec to nabylo hanlivé konotace hanlivého významu. A že on je tedy ten, který zrazuje tím, že nezaujmujl jasný postoj. A to je oficiální politika Bělehradu. To znamená, že nepřidal se k sankcím, ale na druhou stranu ani otevřeně nepodporuje tu invazi. Každopádně ta motivace, ta je tam, ta je tam zřejmá. Kdo se kdy prošel v posledních 20 letech centrem Bělehradu. Tak jistě viděl rozbombardované budovy od zásahu NATO. Takže tam ty reminiscence samozřejmě jsou zřejmé. Navíc já, když jsem mluvil naposledy s ruským, pardon se srbským prezidentem, tak jsem se ho právě přesně ptal na to, že Srbsko je rozkročené politicky. Vlastně praktikuje politiku mnoha azimutů. To znamená jak Rusko, tak Německo a Evropská unie, tak Čína. A on mi říkal, no podívejte se, je to tak, že samozřejmě, pokud by sladit naší politiku vyloženě jenom s Unií, tak to bysme si stříleli do vlastní nohy. Když Rusko a Čína nás podporují v otázce Kosova samozřejmě, že jo a nejenom to. Čína navíc velké projekty investiční. Rusko samozřejmě podpora vojenská a podobně. Takže opět snaží se v tom určitým způsobem bruslit. A samozřejmě se tam také rozebírají ty různé konotace. To znamená, je tady historická kulturní, náboženská blízkost. Je tady s oběma zeměmi, ale zároveň samozřejmě se tam mluví o tom, že historie nezačala 24. 2. Rozebírá se tedy do detailu, co bylo předtím. Ať už je to bombardování Jugoslávie přesně Srbska. Ať už je to odtržení Kosova. Ať jsou to války v Íránu, Afghánistánu a podobně. Já k tomu za mě bych mohl říci jenom to, že si myslím, že chyby minulosti nemohou ospravedlňovat chyby nové v současnosti. Naopak by jim měly zabraňovat. Ale taková je situace. Samozřejmě Rusko je vnímáno velmi pozitivně v Srbsku. Tím bych se možná přesunout k další zemi, k dalším zemím bývalé Jugoslávie. Bosna a Hercegovina, jak jsem říkal, opět se snaží být tak nějak neutrální. Podala si také přihlášku do Evropské unie, když tedy Ukrajina tak i Bosna a Hercegovina, což nevypadá opět nějak reálně, protože je to v podstatě stát, který selhal. Podíváme se do Chorvatska bleskem. Tak tam bylo poměrně zajímavý, že chorvatský prezident ten původně tedy, myslím Zorana Milanoviče. Tak Zoran Milanovič prohlásil, že už v lednu, že Chorvatsko nepošle vojáky v případě ohně do a budu citovat, do zkorumpované Ukrajiny, jedné z nejzkorumpovanějších zemí světa, že to prostě nejde. On se pak premiér Andrej Plenkovič omlouval, ale ten vztah k Ukrajině moc dobrý není. Myslím ne Ukrajině jako k lidem, ale k Ukrajině coby státu. Ale samozřejmě můžeme si vybrat prohlášení prezidenta nebo premiéra. Otázka je, jak se na to dívají běžní lidé. Já jsem si včera pročítal noviny i nejenom včera tedy na Balkáně. Musím říct, že tam ten mediální obraz je mnohem jiný než u nás. Je různě analytický. Jsou tam různé věci. Přesunul bych se asi v rychlosti ještě k severní Makedonii, tak tam je opět závislost na ruských surovinách téměř 100 %. Je to, snaží se už vlastně několik let, aby začaly aspoň přístupové rozhovory do Unie společně s Albánií nezačaly. Zablokovali to Holanďané s Francouzi. Teď to, teď to blokují pro změnu Bulhaři v případě severní Makedonie. Takže ta by se cítila podobně jako Srbsko a Černá Hora ublížená, kdyby a teď budu citovat usnesení Evropského parlamentu, za zásluhy a odměnu Ukrajina vstupovala a ti, kteří se tolik let snaží, změnili Severní Makedonii, změnila jméno a všechno nevstoupila Albánie. Tam je to zajímavý. Premiér Rama prohlásil, že naopak srbský prezident svým postojem neutrálním sblížil země Balkánu i tím svými činy. Oni se taky před tím domluvili na tom balkánské mini Schengenu. Možná jsem zapomněl nějakou zemi.

Jan BURDA, moderátor
Černou Horu například, ale to určitě dodáme. Já bych závěrem ale Thomasi požádal, bude mít to, co se děje na Ukrajině, ta ruská invaze nějaké zásadnější dopady třeba i na ty místní lokální spory? Co se týká právě zemí bývalé Jugoslávie nebo tohoto regionu?

Thomas KULIDAKIS, redaktor
Já si myslím, že spíše než ano. To je prostě z toho důvodu, tam už naprostá většina zemí vstoupila do Severoatlantické aliance. Říká se někdy trošku, že tam nevstupovaly z nějaké lásky k západu, ale v rámci obrany vůči svým sousedům. Takže jenomže na to jsou sice členy, ale stěží by to mohli využít k útoku na ty, kteří nejsou členy. Ale mohli by to využít k obraně. Takže tam se asi dál bude praktikovat ta mocenská politika, která je především ke střetávání vlivu mocností. To znamená Ruska, Číny, Spojených států amerických, Německa s Francií v čele Evropské unie. Turecka a zemí Perského zálivu. To je případ v podstatě téměř všech zemí tam. Platí to obzvlášť pro Bosnu a Hercegovinu, Kosovo, Srbsko, Severní Makedonii. Ještě bych možná v rychlosti jenom k Bulharsku. A tam je to taky zajímavé. V Bulharsku tamní ministr obrany a to je velmi zasloužilý voják a velmi zasloužilý politik. On byl také chvilku premiérem a dlouho byl ministrem obrany. Tak tam ho to stálo křeslo, protože odmítal nazývat tu válku válkou. Ale jak ale říkal, že se slovem válka se má zacházet opatrně. Aby pak až bude opravdu třeba velká válka, tak jakože, aby média o tom mluvily opatrně. Tam ho to stálo křeslo a to bylo zajímavé. Protože ho nejdřív premiér Petrkov vášnivě bránil a /nesrozumitelné/ se stejnou vášní následně se zbavil, ale teď, a to je zajímavé také. Jelikož je Bulharsko velmi závislé opět přes 90 %. Takže teďka když už premiér bulharský řekl, že pokud by Unie zavedla zákaz dovozu nerostných surovin z Ruska, Bulharsko by žádalo o výjimku.

Jan BURDA, moderátor
Popisuje Thomas Kulidakis se. Komentátor Práva a serveru Novinky.cz, spolupracovník Českého rozhlasu pro oblast Balkánu. Popisuje situaci a reakce na současné dění právě v zemích tohoto regionu. Moc zajímavé, díky.

Thomas KULIDAKIS, redaktor
Děkuji, na shledanou.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.