Přepis: Jak to vidí Tomáš Zima – 28. září 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Tak ve sváteční den vám nabízím rozhovor na aktuální témata. Pozvání přijal profesor Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy. Buďte vítán, dobrý den.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Hezké sváteční ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se například nad důležitostí symboliky či otázkou, jak zajistit kvalitní vzdělávání pro všechny regiony, nerušený poslech. V Den české státnosti si připomínáme národního patrona svatého Václava. Centrem náboženských oslav je tradičně Stará Boleslav. Místo, kde dal knížete Václava 28. září roku 935 zavraždit jeho bratr Boleslav. Je to také nejstarší české poutní místo spojené se svatováclavskou tradici i Mariánským koutem. Pane profesore Zimo, co v nich hledat v dnešní době?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Já bych řekl, že vracet se do historie a čerpat z ní a obracet se k významným osobnostem našeho národa, je velmi důležité i v dnešní moderní době. Svatý Václav je symbolem českého státu, české státnosti. Je to osoba, která stála na, na počátku našeho vlastně státní, státního celku, pokud odmyslíme Sámovu říši, Velkou Moravu a české království. V jeho období vznikalo, vznikalo, samozřejmě v tom středoevropském prostoru střetávání Bavorsko, Rakousko a další, které vedlo vlastně k tomu také, a to je zásluha /nesrozumitelné/ jeho babičky Ludmily, jejichž památka, výročí jsme si před několika dny připomínali. Vlastně ukotvení křesťanství na, na našem území. Takže tyto symboly nebo osobnosti jsou velmi důležité, protože člověk má hledat, jak sám osobně tak národ má hledat své kořeny a tady to je, bych řekl jeden z pevných kořenů, ze kterých český národ, národ vyrůstá. A když jsme zmínili svatého Václava, je jaksi patronem českého království a také třeba patronem Univerzity Karlovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Samozřejmě záleží na každém, co si odnese z této legendy historické události. Jaké otázky si možná kladete vy v souvislosti s připomínkou tohoto světce, přemyslovského knížete? Vy jste se vlastně zmínil i o jeho babičce Ludmile, během nedávné mše na národní pouti papežský legát /nesrozumitelné/ mimo jiné zdůraznil i důležitost prarodičů, předávání zkušeností z generace na generaci. Řekl, že svatý Václav by nebyl tím, kým se stal bez své babičky Ludmily.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Tak určitě ano, o tom co víme, tak jeho babička Ludmila ho právě vedla, bych řekl k tomu duchovnímu životu, ke, ke křesťanským tradicím, což právě možná i k tomu vedlo k té jeho, jeho tragické smrti, že byla to asi jiná, jiná osobnost než jeho, jeho bratr Boleslav a tady vidíme i na tom, že lidské vášně, lidské osudy, a to buď jaksi ty příjemné, ale i ty nepříjemné se projevovaly před tisíci lety, tak jako se samozřejmě projevují na počátku jedenadvacátého století. Prostě ty, ty emoce, láska, nenávist, zrada a věrnost přetrvávají po, po ta staletí. Jak jste se zmínila o tom, o tom vztahu, tak samozřejmě pro každého, každý je ovlivňován svým prostředím, v kterém vyrůstá, se kterým se setkává a samozřejmě to nejbližší prostředí pro každého člověka je rodina, jeho nejbližší. Ať jsou to rodiče, prarodiče, praprarodiče, sourozenci, sestřenice, tety, strýcové, a to je to, co vlastně se do toho člověka nějakým způsobem odráží do, pro jeho život, ať v dětství tak samozřejmě po ten, po ten život, život celý. A na straně druhé je to i škola, ale nemůžeme si představit, že jenom škola, jak si toho žáka nebo malé dítě a pak samozřejmě juniora a adolescenta vychová, že je to i ten efekt té rodiny a toho nejbližšího prostředí, já bych řekl jeden z těch nejsilnějších, zejména, zejména v tom dětství a v dospívání. Pak samozřejmě přistupují přátelé, prostředí školy, spolužáci. Pak samozřejmě u dospělých je to pracovní prostředí a lidé, se kterými se setkává v práci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mnoho vlivů i lidi nás formuje na naší životní pouti.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Ale i to, co se děje, když se, ale jsou takové jednoduché věci, když se probudíte ráno, je sluníčko, slunný den, hned ta nálada je lepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Česko si připomíná v těchto dnech i nejtemnější období novodobé historie, 27. září 1941 přijel do Prahy z pověření Hitlera tehdy sedmatřicetiletý Reinhard Heydrich, vysoký představitel SS a policie, aby zlomil odpor a odboj našeho lidu. Začala takzvaná první heydrichiáda. Pane profesore Zimo, zpět možná ke svatému Václavovi, který je vnímán i jako symbol naděje a ochrany, jakou roli hraje právě tato symbolika, národní symboly v současnosti?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Ten národní /nesrozumitelné/ je se třeba k tomu vracet, jak bych řekl v tom veřejném prostoru, ve sdělovacích prostředcích, ve škole, protože, potřebuje člověk i společnost být nějak ukotvena jeden z těch symbolů nebo z těch významných osobností je právě svatý Václav, který symbolizuje snahu o pokorné nebo o smírné řešení problémů. Je symbolem obětování v tom sporu, který tam byl vlastně, byl obětován z hlediska určitých mocenských zájmů můžeme říct ale i určitých duchovních. A už samozřejmě těch záznamů, které přetrvaly více než 1000, 1050 let, je samozřejmě, samozřejmě málo. Je to jeden z těch symbolů, ke kterým bysme se měli obracet, nejen bych řekl v dobách těžkých, jak jste zmínila třeba období druhé světové války nebo válek obecně a útlaku, který zde byl, ale i v těch dobách jaksi radostných, abysme na ty, na ty osobnosti nezapomínali. Jistě jedním z pilířů moderní české státnosti, české království v období Karla, Karla IV., který byl velký Evropan. Diskutujeme o Evropě, která se nám někdy líbí více někdy méně, ale Karel IV. byl vlastně ztělesněním Evropana. Jiří z Poděbrad, které měl velké ideje propojovat Evropu, osobnost spojená se vzděláváním, jehož výročí jsme si v loňském roce připomínali. Jan Amos Komenský a jeho snaha, to co on dělá, byl jsem, byl jsem nedávno na severní Moravě na místech, kde jsou jaksi památky Jana Amose Komenského a on tam, on tam ve Fulneku, kde vyučoval, tak chodil na začátku už toho školního roku v tom září s dětmi mimo školu a ukazoval jim tu přírodu, ukazoval jim ty věci a my tady říkáme, že vlastně ta výuka má být interaktivní. Je trošku třeba jiné, použijeme k tomu počítač /nesrozumitelné/ asi ze školy, vyběhne hůře než v Němnici před několika staletími. Ale ono některé ty věci se nám jeví, že jsou moderní a nové a oni jsou už vlastně staré a jenom tímhle přistupujeme jiným způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se občas říká, všechno už tady bylo.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Většinou ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V jisté samozřejmě nadsázce. Svatý Václav bývá často zobrazován ve zbroji s mečem, se štítem. Přitom o jeho životě stále nevíme úplně všechno. Víme relativně málo. Osobně mi přijde fascinující, jak po tolika stoletích, tápání představ, můžeme díky nejmodernějším technologiím spatřit podobu slavných předků nebo historických osobnosti. Nedávno vznikla podobizna svaté Ludmily díky týmu českých vědců, které, kteří oslovili odborníka na rekonstrukce obličejů Sisara Morrise z Brazílie. On využil kombinaci dvou trojídimenzionálních způsobů rekonstrukce obličeje. Metody anatomické, metody také hloubky měkkých tkání. To už jsme vlastně na poli částečně i medicíny, anatomie.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Toto je anatomie, antropologie. Můžeme říci i kriminalistika, protože také kriminalisté někdy z těch kosterních zbytků nebo samozřejmě při těch násilných činech, třeba když ta je, je jaksi dlouho třeba v té přírodě nebo /nesrozumitelné/ bytě, tak a není to osoba známá. Tak se přistupuje k těm rekonstrukcím, což umožní právě ty moderní techniky, techniky snímání toho obličeje, kde vlastně provádíte mnoho fotografií a možná jsou to stovky, tisíce té lebky a na základě určitých jaksi znaků, kuponů, kde se svaly upínají, můžete usoudit, jak vlastně i ty měkké tkáně, které nejsou zachovány, jak vypadaly, takže my máme zde kosterní pozůstatky třeba svaté Ludmily, svatého Václava, přemyslovských králů, Rudolfa II. Tak samozřejmě na základě toho, pokud je vlastně ten ústavní pozůstatek obličeje, to znamená ta lebka významně zachována, tak lze s vysokou pravidelností mít představu, jak ten člověk vypadal. Samozřejmě víme sami, že naše lebka zůstává, ale objevují se nám vrásky. Ten tvar obličeje se mění s průběhem života. Takže to je pak otázka, jestli teď byla rekonstruovaná svatá Ludmila spíše a ona se dožila vysokého věku na tehdejší dobu. Jestli to je spíše už k tomu asi konci života, protože určitě třeba v mládí vypadala úplně jinak nebo ne úplně jinak, ale každý člověk vypadá mladý než, než ve svém stáří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vznikly takto už podobizny dvou přemyslovských knížat a synů Ludmily Spytihněva I. a Vratislava I. Tým by chtěl vrátit jaksi v uvozovkách tvář i svatému Václavovi. Vy jste v Karolinu nedávno uložili pamětní schránku pro budoucí generace. Co obsahuje, prozradíte?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Tak tento příběh se vztahu k novým varhanám v Karolínu, kde ten varhanní stroj, který tam byl, byl, byl z 50. 60. let mnoho století, který byl vlastně zastrčen do, do toho prostoru a ty varhany které, ta varhanní skříň, která tam byla vidět, kteří lidé, kteří tam přišli třeba na promoci svých blízkých, viděli, tak vlastně byla jenom, jenom maketa, to byl jenom píšťály, na které se nehrálo, hrálo se vevnitř, která byla zapůjčena a zůstala v Chomutově tutově. A my jsme se rozhodli, že zakoupíme nové, nový varhanní stroj, který vyrobila firma, firma v Německu. Už krásně zní, už párkrát zahrála první vlastně varhanní koncert bude 5. října. A samozřejmě bude hrát při všech slavnostních aktech, tyto, tyto varhany budou hrát při těch slavnostních aktech. A my jsme se domluvili, jak bývá také zvykem třeba v kostelech nebo jinde, že pod ty varhany se uloží, usadíme, uložíme skříňku s tím, co vlastně se v letošním roce, roce událo. Takže v té skříňce je, jsou výtisky několika novin. Je tam studijní průkaz, je tam informace o univerzitě, výroční zpráva, jsou tam zlatá univerzitní medaile, je tam určitý popis toho, co se v této době odehrávalo. O varhanech se říká, že mohou vydržet 100, 200 let, tak uvidíme až někdo se rozhodne varhany vyměnit, v jaké to bude době a budou si moci lidé přečíst, co se zda v roce 2021 na univerzitě ale i v těch novinách společnosti odehrávalo. Bývá to také zvykem, že se to dává do věží kostelů, někdy když rekonstruují, tak, tak jsme se rozhodli, že to vložíme pod varhany, což také, také se někdy, někdy děje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Našli jste někdy takový historický odkaz? Tak těch je asi /souzvuk zvuků/.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Se objevila schránka ani v Karolínu při rekonstrukcích, které probíhaly při té velké /nesrozumitelné/ rekonstrukci, před více než 50 lety se nic neobjevilo. Nevíme samozřejmě, archiv uchovává řadu, řadu dokumentů, které jsou vlastně z toho i od toho 14. století spojených s univerzitou. Můžeme si nalézt absolventy oborů na univerzitě pěstovaných z 15., 16. století kdo kdy vystudoval a vykonal své zkoušky. Takže těch dokumentů je tam, je tam celá, celá řada, protože řada osobností českého národa byla, byla studována na univerzitě, na tehdejší pražské univerzitě. Takže je tam celá řada dokumentů, ale nevím a pátrali jsme potom, že by nějaká takováto schránka v prostorách nebo v objektech univerzity byla v minulosti nalezena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Říká rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Jak se těšíte na nový akademický rok, pane profesore, oficiálně začne 1. října, byť už se učí.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Ano, oficiálně akademický rok začne tento, tento pátek. Já se na něj těším z toho důvodu, že si přeji a držím palce, aby tento akademický rok byl co možná, já bych řekl v uvozovkách nejnormálnější. Protože otázka je, co je to, co je to normální. Ale věřím, že díky dobré epidemiologické situaci, díky očkování jak zaměstnanců tak ale i studentů a i celé společnosti, protože je řada, to proočkování té společnosti bych řekl relativně, relativně velké. Musíme hledět tu kohortu 12, případně 18 plus. Tak tam ta čísla bych řekl jsou uspokojivá, že proběhne normálně. My akorát změníme to, že většinou nebudou ty velké přednášky, ty se nebudou konat. Ty budou distanční formou, ale jinak všechny další typy výuky poběží, tak jak jsme byli zvyklí před pandemií koronaviru. Takže se těším, že se budeme setkávat se studenty, že se budeme setkávat s kolegyněmi a kolegy navzájem. Budeme mít čas na to, abysme si také popovídali a viděli se tváří v tvář, protože to je úplně něco jiného, než když se díváte na studenou, rovnou obrazovku nebo oblou obrazovku monitoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Koncem září nastoupí do prvních ročníků další 3000 mediků. Je vám známo třeba, jak vypadá, co se týče dostatku učitelů, ten zájem je teda značný i prostor, situace nebo studium na tuzemských lékařských fakultách. Vy si pořád udržujete kontakt?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Vzájemné, tak v létě jsem zkoušel studenty druhýho ročníku v oboru biochemie na ústavu, který vedu, na kterém, na kterém je celá řada předmětů pěstovaná, samozřejmě v té kontaktní výuce jsem minimálně spíš vzácně a těším se, až skončím, že zase nějaké přednášky pro studenty a kontakt se studenty budu mít, budu mít větší. Ten zájem studentů o medicínu je obecně tradiční, velký. K mám bylo přijato, bych řekl dostatek studentů, i samozřejmě je tam ten parametr to mírného navýšení na tu podporu vlády pro větší počet absolventů, což se samozřejmě projeví od začátku toho programu za 6 let, protože tak dlouho trvá, než se ze studenta medicíny stane lékař, a pak trvá 4-6 let, než se z něj nestane lékař specialista ve svém oboru. Ta délka 4-6 let záleží na specializaci, kterou si dotyčná kolegyně nebo kolega vyberou. Takže ti studenti samozřejmě z toho se také ti noví jsou v očekávání toho, zda studium medicíny naplní očekávání, která do toho studia dávají, protože ono vždycky ty profese v tom reálném životě vypadají jinak než v televizních seriálech či filmech, které, které známe. A já věřím, že studenti nejen oboru medicíny, ale i dalších, že to, co si vybrali, kde začnou studovat, že je to naplní a bude je to těšit a splní to jejich očekávání, která od toho, od toho studia i od toho oboru, oboru mají. To, co je letos bych řekl trošku nové, je, že začíná stoupat zájem o další lékař, nelékařské obory. Stoupá zájem o práci učitelů. Je větší zájem na pedagogických fakultách. Já si myslím, že, že to je dobrý, dobrý trend.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
V Chebu se nyní otevřela pobočka fakulty pedagogické Západočeské univerzity. Nabízí magisterský program pro učitele prvního stupně. Na kolik je důležité, pane Zimo, podle vás, aby byla v každém regionu vysoká škola, protože se píše o tom, pokud není, tak mladí lidé odcházejí studovat jinam a málo se vrací zpět, jaký na to máte názor?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Já na to mám jako úsměvný názor, který znám, jsou v Čechách, pokud se nepletu, jsou 2 kraje, v kterých není vysoká škola. Jeden je Karlovarský kraj, kde v minulosti působila nebo my tam máme tam máme ústav jazyk odborné přípravy Mariánských Lázní. Diskutovali jsme o vzniku magistru, bakalářkého magisterského programu fyzioterapie v Karlových Varech. A je to otázka, kolik lidí vlastně do té školy v tom regionu jde. Jistě obor učitelství je, je potřebný a je to obor, kdy, když se podíváme do minulosti, tak když se podíváte před rok 89, tak v krajských městech nebyly univerzit. Jediné co v těch krajských městech bylo, byly samostatné pedagogické fakulty. Podívejme se, v Hradci Králové byla lékařská fakulta farmacie ale Univerzity Karlovy Univerzita Hradec Králové neexistovala. Byla tam samostatná pedagogická fakulta a totéž v Budějovice a další a mohl bych pokračovat. Takže samozřejmě nároky na vzdělávání rostou, vznikají univerzity v těch městech. Takže v Karlovarském kraji vznik nějakých poboček, je jistě možné řešení. Ale určitě se tím jaksi, že tam něco bude sílit, jaksi nezmění, bych řekl ten potenciál. Jsou obory, které se studují v Čechách na jedné na dvou vysokých školách a nemůžeme mít právnickou fakultu ve 14 krajích. Nemůžeme mít fakultu farmaceutického ve 14 krajích a podobně. Je to jenom třeba v případě farmacie Hradec a Brno a podobně. Veterina je jenom, jenom v Brně. Tak, tak bychom mohli říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A stačí to podle vás?

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
No, samozřejmě to stačí, já protože za prvé nemáte tolik odborníků, kteří by to vyučovali. To je otázka také kvality. A druhý kraj, který nemá vysokou školu, má jenom tam pobočky, je Středočeský kraj. Ale uprostřed Středočeského kraje je Praha s velkým počtem vysokých škol, jak, jak veřejných tak, tak, tak soukromých. Takže ono je vždycky na to hledět v určitém kontextu, ale jaksi pedagogická škola v Karlovarském kraji jistě, jistě potřebná, podobně jako třeba některé zdravotnické obory. To jsou věci, které by se měly vychovávat v těch regionech a pro potřeby těch regionů a také, když sledujeme počty studentů z různých krajů, tak třeba u těchto oborů, jako je pedagogika, tak samozřejmě třeba na naší právnické fakultě, dominují studenti z Prahy, Středočeského kraje naopak psána matematicko-fyzikální fakultě, je to, bych řekl od Ostravy až, až.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Často se poukazuje na to, že ve vzdělávání jsou pořád nerovnosti, ostatně ukázalo se to i během výuky, během teda pandemie. Ne všichni žáci měli zejména na těch nižších stupních třeba přístup k počítači a podobné možnosti otázka je vlastně, jak zajistit kvalitní vzdělávání, pokud možno tedy nejenom pro všechny regiony, ale i pro všechny žáky.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Tak o bohužel v té pandemii se ukázaly ty, bych řekl sociální rozdíly, které samozřejmě jsou vidět i v tom školství, i když ty děti chodí, chodí do těch škol, tak samozřejmě jsou a jsou schválně v těch, v těch regionech s menší jaksi ekonomickou silou, je těch dětí, děti více. Ale přece jenom, když chodí do té školy, tak ten vliv toho učitele a té školy je, že tak úplně jaksi ne, se nezpozdí, na rozdíl od toho, když vlastně jsou rok doma. Musíme také hledět na možnosti, které lidé mají, ať jsou to matky samoživitelky, některé samozřejmě regiony třeba s obtížným přístupem k internetu. Mně říkal kolega nedaleko od Prahy, že jezdil se synem autem na kopec, aby stáhl prostě nějaké ty výukové prostředky. Já jsem byl před nedávnem v rovinatém, na rovinaté Moravě v jedné větší vesnici a musím říct, že tam jsem volal do domů do Prahy mobilem a během tří minut mně to 5× padlo, takže ono jsou i tyto technické věci a zejména jsou to věci ekonomické. Já si myslím, že tady je třeba pro ty děti ze sociálně slabšího prostředí, vytvářet podmínky, zapůjčovat jim třeba ty počítače nebo notebooky domů, aby jim pak vrátili. Já vím, že dříve se půjčovaly domů knížky, že jo, pak po roce vrátila a sloužily déle. Tak prostě je, jsme v roce 2021, tak proč těm dětem, které pocházejí z tohoto sociálně slabšího prostředí, proč jim nepůjčit notebook nebo některou tady tu pomůcku pro to distanční vzdělání nebo vyhledávání informací. Pak je to samozřejmě otázka kvality škol, protože nikde v žádném světě, v žádném státě nemáte ve všech oblastech stejno. V tom školství se to vidí více. A tady je třeba vytvářet podmínky na platformě ministerstva školství nebo krajů, sdílení té dobré praxe, aby do těch škol, kde třeba je to horší nebo je tam méně učitelů a podobně, tak aby vlastně obdrželi ty vzdělávací materiály, o těch, od těch škol, kde je to vytvořeno nebo si to prostě bylo řešeno na úrovni, v úrovni ministerstva a podobně, aby, aby ty rozdíly byly co nejmenší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Doporučuje rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Děkuji za váš čas i názory a přeji vám i posluchačům příjemné sváteční dopoledne.

Tomáš ZIMA, rektor Univerzity Karlovy, Praha
Také krásný sváteční den.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.