Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 3. června 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je světici biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán, dobrý den.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Děkuji, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme například emancipaci ukrajinské církve, důležitost svobody a samostatnosti a také změny v arcibiskupském paláci a dopady pro Českou katolickou církev. Přeji nerušený poslech. Na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro vystoupili také kyjevští sólisté. Soubor založil před čtvrtstoletím ukrajinský houslista a pedagog Bohoda Kotorovič. Jeho členy jsou vynikající hudebníci, mnozí držitelé cen z ukrajinských či mezinárodních interpretačních soutěží. Od ukrajinského ministerstva zahraničí získá ansámbl za své zásluhy titul Vyslanec Ukrajiny ve světě. Pane Malý, ruská agrese trvá přesně 100 dní. Jak vy vnímáte to propojení hudby a politiky? Snad ještě připomenu, že zmíněný soubor zastihla invaze v zahraničí na turné po Itálii a domů se zatím nevrátili. Jednak z bezpečnostních důvodů a jednak proto, aby jaksi plnili to své poslání, být tím vyslancem své země.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Já myslím, že je důležitém, že ta porobená země, že se prezentuje svojí kulturou. Protože především teď jsme informováni o tom, co se děje na bojištích. Denně vidíme ty hrůzy, které se tam odehrávají. Takže je to trošku jako jiná tvář toho ukrajinského obyvatelstva, protože reprezentuje kulturu, něco, co je přínosem nejen tedy pro ukrajinský národ, ale právě i pro světovou hudební veřejnost. To je velmi dobře, když se stávají umělci také vyslanci tradic svého národa své společnosti. Já si toho velmi cením. To se děje v různých souvislostech i u jiných národů a myslím, že je to dobře a že bychom to takto měli vnímat a že zase ten náš obzor se trošku jaksi rozšíří, když budeme vnímat také kulturu Ukrajiny, nejen tedy zprávy o těch hrůzách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem ukrajinská dirigentka aktuálně je ředitelkou opery v italské Boloni Oksana Lyniv říká mimo jiné, že hudba je často poslední nitka, pouto s vlastí.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Ano, protože já, mě fascinuje na /nesrozumitelné/ to, že to člověk nemůže uchopit, že to vnímá. Vždycky je to trochu jiné při každém dalším provedení, a to mě na té hudbě tedy fascinuje, že to není něco co už je tedy pevně dáno. Samozřejmě já rád mám výtvarné umění, mám rád literaturu, ale tady je něco tvůrčího, něco kde si člověk uvědomuje, že tu skutečnost nemůže uchopit, jenom vnímat a vždycky to vnímání jenom částečné, protože nemůže obsáhnout třeba celé to bohatství toho výraziva. Tak proto si myslím, že opravdu hudba je poselkyní kultury, která překračuje hranice, která není tedy vázána jenom na určitý prostor nebo na určitou náladu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co se týče toho propojení hudby, umění a politiky, tak Pražské jaro, které se s publikem rozloučí dnes večer, závěrečný koncertem s vídeňskými filharmoniky, zahájil West Eastern, Divan Orchestra, což je vlastně více než jenom v uvozovkách ansámbl. Je to projekt, který chce právě ukázat, že když politici neumí najít řešení, konkrétně tady izraelsko-palestinského konfliktu, tak společným jazykem blízkého východu se může stát právě hudba.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
No, je to skvělé. To je v podstatě koncept vynikajícího dirigenta /nesrozumitelné/. Bohužel ten nemohl dirigovat při zahájení Pražského jara, protože onemocněl, tak ho nahradil poměrně mladý Thomas /nesrozumitelné/, taky dobrý dirigent. A já jsem úmyslně šel na tento koncert, protože samozřejmě Mou vlast Smetanovi jsem slyšel mnohokrát, že jsem chtěl i tím povzbudit tedy tuhle tu nádhernou myšlenku, kde hrajou vedle sebe palestinský hudebníci, židovství hudebníci, že to překračuje tedy to politické rozdělení a jen kdyby bylo takovýchto počinů mnohem tedy víc. Tak jsem rád, že organizátoři Pražského jara pozvali tento orchestr. On nemá stále sídlo. Oni se scházejí několikrát do roka, potom mají turné a právě toto jarní turné zakončili hraním Smetanovými vlasti na Pražském jaru, výborné. To pojetí bylo takové trošku jiné, než člověk je na to zvyklý. Ale to není tak jako důležité. Důležité je, že vůbec ti lidé tady byli a že je české obecenstvo se mohlo tváří tvář s těmito lidmi setkat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Setkal se také s dirigentkou Mirkou /nesrozumitelné/. Když už jsme teda u kultury, pane biskupe.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Ano, je to poměrně mladá žena, litevská dirigentka, která je v čele Birminghamského městského orchestru. Hráli Antona Brücknera, jeho šestou /nesrozumitelné/ a dur. Hráli také koncert pro violoncello a orchestr Gara a ona je těhotná. Je to taková energická žena, opravdu má dobře, dobře nastudované. Vy jste před chvílí říkala, že také dirigentka v Boloni, to jsem nevěděl, protože to není úplně tak obvyklé, že mezi dirigenty jsou také ženy. A jsou ženy, které tedy vyčnívají na ten průměr, tak jsem si s radostí teda poslechl ten Birminghanský orchestr a dával mi dobře. Především se mi líbila ta symfonie Antona Brücknera, i když Brückner je poměrně náročný. Ty jeho symfonie jsou velmi tehdy dlouhé, někdy se mi zdá až příliš rozvláčné, ale ona nenudila.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se ještě krátce ke slovům, jednou ze zakladatelů již zmíněného orchestru West /nesrozumitelné/ Orchestra Daniela Barenboima. Náš projekt možná nezmění svět, ale je to krok vpřed. Co vlastně sledujeme v těch posledních, řekněme, 100 dnech, kdy v podstatě vidíme ruskou agresi na Ukrajině v přímém přenosu.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Taky vidíme krutost, vidíme ponižování lidí, ale není to celá skutečnost. A především bychom měli vidět trochu jako dopředu. Samozřejmě nepřejídat ty hrůzy, které se dějí, ale na druhé straně to není celá skutečnost. Statečnost těch obránců je potom úžasná, vůle třeba žen s těmi dětmi. Lidi, kteří tam zůstávají nebo dokonce, jak slýchávám, tak někteří Ukrajinci nebo Ukrajinky se svými rodinami se vracejí. Je to všechno, je vklad do zralé lidské povahy, lidského charakteru a myslím si, že my bychom si toho měli vážit, protože my žijeme poměrně ještě v pohodlných poměrech, i když jistě ta sociální situace není příliš taková optimistická. I co se týká naší společnosti, tak opravdu je to krok vpřed. Zároveň, že ti lidé si mohou porozumět, že i když mluví různými jazyky, mají různou víru vycházejí z různých tradic, mají různé vlastnosti. Tak pořád jsme lidmi. A to je myslím to důležité poselství. I by navzdory těm hrůzám na Ukrajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Posloucháte názory světícího biskupa pražského Václava Malého. Evropská unie zařadila nedávno na sankční seznam také patriarchu ruské pravoslavné církve Kirilla, který je věrný spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho vítězství ve volbách v roce 2012 označil patriarcha za boží zázrak. Jaký je, pane biskupe, vliv patriarchy Kirilla?

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Tak já myslím, že on je především v područí prezidenta Putina, a to opravdu není dobré. Když si /nesrozumitelné/ představitel, je příliš navázán na politickou moc. Jistě, že má určitý vliv. On přijímá to myšlení Vladimira Putina Ruský svět. Zároveň nedůvěru vůči západu, vůči západní civilizaci. Takovou až jako pýchu, jedinečnost, tedy pravoslavné tradice, která je jediná ta pravá. Co se týká křesťanské tradice. Je to všechno, jsou tedy meze, kterého příliš tedy nectí a nechválí. Ale je opravdu ostudou, to si troufám říci, že on tedy podporuje tu válku na Ukrajině, že se nezmíní o tom, že to je hrůza, když lidé zbytečně přicházejí o své domovy, o svůj život. Já bych chtěl tady navázat na to, co mě velmi tedy překvapilo. Teď 28. května byl zemský sněm, ukrajinské ortodoxní církve moskevského patriarchátu. A tam právě oni vyhlásili, čili tedy se svými biskupy, samostatnost od moskevského patriarchátu. Protože na Ukrajině my už jsme o tom také mluvili před časem. Jsou dvě pravoslavné církve, jednak ortodoxní církev Ukrajiny, která se v roce 2019 vyhlásila jako auto /nesrozumitelné/ církví, což potvrdil patriarcha Cařihradský a teď je to tedy ta ukrajinská a ortodoxní církev, která už nepatří pod moskevský patriarchát. To tedy opravdu zase je veliké znamení a mělo by to světová veřejnost nějak zaznamenat, že nelze tedy jako všechny pravoslavné nějak tak nahlížet jako konzervativce, jako národovce, jako lidi, kteří jsou vůči západu podezřívaví. Tato církev, která se teď osamostatnila. Samozřejmě jestli získá autokefalitu a autokefalita znamená, že může tedy volit a jmenovat své biskupy, ale to musí tedy oficiálně potvrdit cařihradský patriarcha Bartoloměj, který je takovou nepsanou hlavou pravoslavného světa. Tato nově církev vznikla tak na 12 tisíc farností. V čele stojí tedy metropolita Onofrej, tak budou sledovat tedy další vývoj. Zároveň je zajímavé, že tato církev tedy používá staroslověnštinu, zatímco ta která byla vyhlášena jako autokefální už v roce 2019, tak ta slouží bohoslužby v ukrajinštině a řídí se takzvaný gregoriánským kalendářem. Zatímco samozřejmě tato osamostatnit se dál církev od moskevského patriarchátu. Pořád jaksi se řídí julianským kalendářem, tak to jenom tak pro zajímavost, aby ta pestrost té Ukrajiny trošku jako vynikla, abychom nebyli jenom zahlceni samozřejmě tímto vůbec tedy nepodceňuje to důležité těmi zprávami o těch hrůzách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co vůbec znamená ta aktuální situace pro budoucnost pravoslavné církve, ať už ruské nebo té ukrajinské?

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
No, tak bohužel ta pravoslavná církev moskevského patriarchátu ztrácí věrohodnost. Na druhé straně chci zdůraznit, že i v rámci tedy Ruska v té pravoslavné církvi jsou duchovní, kteří jasně řekli té ukrajinské válce ne. Kteří jasně řekli podřízenosti patriarchy Kirilla prezidentovi Putinovi ne. Nebylo by dobré, kdybychom všechny tedy ruské pravoslavné viděli jenom jako nacionalisty, jako ti, kteří přijímají takovou tu myšlenku ruského světa. To znamená, že Rusko má právo na světovládu, že Rusko má právo jenom kritizovat západ, že na západě je všechno špatné. Ne nejsou všichni takoví. To chci jako zdůraznit a nebylo by dobré. Já doufám, že ta válka jednou skončí, že všichni Rusové nejsou Putin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přejděme do České republiky, české katolické církvi o rozruch i značnou vlnu kritiky, se nedávno postaral blok kardinála Dominika Duky o traumatu ukrajinských dívek a žen, znásilněných ruskými vojáky a důsledcích vlastně těchto zločinů. Kardinál je neodsuzuje, ale napsal například i to, cituji, že pachatel příslušník ozbrojených sil je často také obětí těch nejsilnějších emocí vášní, kdy hrůza z boje strach a nenávist ho přivádí doopravdy až k úrovni jakéhosi amoku. Hledejme cestu, jak pomoci těm, kterým válečná vřava zatemnila svědomí. Neznamená to, že bych usiloval o beztrestnost, či zmírňování postihu těchto zločinů. Naopak viník má být potrestán, aby se napravilo. To napsal pan Duka koncem dubna na svém blogu, na serveru Aktuálně.cz. Jak vy se díváte, vlastně čtete ten jeho apel na nestrannost, co si o tom myslíte?

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Tak já myslím, že to nebylo příliš jako dobré. Ta úvaha o té atmosféře v ruské armádě, o tom tlaku, kterému jsou vystavováni, vojáci ruské armády v souvislosti, tedy s těmi hrůzami, znásilnění ukrajinských žen. Že to jsou jako dvě skutečnosti a i když pan kardinál samozřejmě tam řekl, že nesouhlasí s tím a že je pro to, aby byli potrestáni, tak přece jako je ta hrůza toho znásilnění tak jasná, že jakékoliv jako další okolnosti k tomu přidávat není jako dobré. Tak to já se tedy na to dívám. Zároveň samozřejmě člověk musí být velmi opatrný v odsuzování těchto žen, protože nemůže je zatracovat tím, že třeba se rozhodnou, že potom otěhotnění to dítě jako nechtějí. Jsou to individuální případě. Já jsem proti potratům, ale na druhé straně v těchto situacích, když se člověk vžije do psychiky těchto žen, za jakých okolností třeba to dítě je počato. Tak buďme, buďme velmi širokého srdce a buďme opatrní, abychom to viděli jenom nějak tak pravá, levá černá, bílá. Tohle bych si za to tedy přimlouval a já vím, že je to velmi diskutabilní záležitost, ale přesto si myslím, že je třeba vidět konkrétní ženy v konkrétní situaci, tudíž tady bych nepřidával ještě nějakou úvahu o psychice, o ruských vojáků, protože násilí je násilí. A tohle není jenom tak lecjaké násilí, které má tedy také následky, že jo, předání života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kardinál Dominika Duku po 12 letech na postu pražského arcibiskupa a primase českého nahradí Jan Graubner. Dosavadní olomoucký arcibiskup a předseda České biskupské konference. Jak vy vnímáte, pane biskupe Malý, tuto volbu na jmenování nástupce pana kardinála Duky Vatikánem se čekalo dobré čtyři roky.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Tak bylo to překvapení, já musím říci a nejenom já i mnozí další jsme byli překvapeni, když tedy byl jmenován pražským arcibiskupem olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Vyčkejme, jaký směr on dá tedy své činnosti v pražské arcidiecézi. Zatím se vyjádřili tak všeobecně. Samozřejmě vznikají tedy otázky kolem jeho věku, protože je mu 74 let. Katolický biskup má v 75 letech podat tedy rezignaci. Požádat tedy o to papeže, takže uvidíme, jak ty události se budou odvíjet. Je to člověk pastoračně zaměřený, který na Moravě požívá veliké tedy autority, bude také otázkou, jak se vyrovná s tím pražským prostředím, protože to pražské prostředí přece jaksi duchovně je trochu jiné, než je prostředí třeba moravských diecézí. Tím neříkám lepší nebo horší, ale samozřejmě má svá, jak se dneska říká také specifika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké to jsou, v čem se liší?

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
No, především samozřejmě tady je veliká možnost nabídek, jak co se týká působení jednotlivých kněží nabídek také duchovních, někdy kvalitních, není méně kvalitních, vytvářejí se tady jako skupiny, které se shromažďují okolo jedině jednotlivých kostelů a podobně, takže ono opravdu to jako není snadné, aby ten arcibiskup byl takovým tedy jednotícím elementem. Tím nemyslím, aby to srovnal do jedné řady, ale aby byl jaksi respektován, že jo všemi těmi částmi této pražské obce. Tohle myslím, že je tedy velmi důležité, potom samozřejmě v Praze nejen tedy, že je centrum politiky, ale zároveň taky i co se týká různých takových duchovních nabídek, které někdy jsou i trochu jako v rozporu s křesťanstvím. To všechno hraje tedy svojí roli. A to je třeba jako vnímat, vím, o čem tedy mluvím, protože tady v Praze jsem takřka jako celý život. Takže opravdu to jako není jednoduché nějak tak získat autoritu všech těchto skupin.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje a zasvěcuje nás světici biskup pražský Václav Malý. Letošní cenu Olgy Havlové získala Dita Horochovská zakladatelka projektu silou hlasu. Ocenění dostávají lidé, kteří i přes svůj handicap se věnují práci pro druhé. Co jste si, pane Malý, odnesl ze životního příběhu paní Horochovské. Ona jako první začala využívat technologie ovládání hlasem, podílela se také na jejich vývoji a stala se také každodenní uživatelskou těchto technologií.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Ano, je to žena, která je odsouzená na vozíček, v podstatě má nulovou pohyblivost těla, jenom může pohybovat hlavou. A je to žena, která nemyslí tedy jenom na sebe, jak by jí mohlo býti pomoženo, ale právě ona jezdí po různých místech, kde navštěvuje podobně tedy handicapované lidi. A učí je tomu, aby dovedli svým hlasem právě ovládat počítač, a dokonce třeba televizi nebo i zvonek u bytu nebo otvírání bytu. Je to tedy neuvěřitelné, co všechno tedy lidé dovedou vymyslet a tím pádem dostává a pomáhá dostávat ty lidi z izolace, že se dovedou tedy zabavit. Že mohou být propojení ze světem, že mohou být dobře informováni, nemusí jenom čekat, až někdo přijde. Je to úžasná žena, já jsem ji pohladil, tak to říkám z toho důvodu, že mě to jako vzalo za srdce, jak tato žena tedy dovede se podívat okolo sebe. Přesto, že by mohla si tak jako říkat, proč mě to tedy potkalo nebo já jsem ráda, že mám k dispozici tuto technologii. Tak to ostatně nemusí zajímat, tak jsem rád, že se také správní rada Výboru dobré vůle Olgy Havlové se rozhodla udělit tedy tuto letošní cenu právě této paní dítě Horochovské. Vynikající a o těchto lidech by mělo být psáno mnohem, mnohem více, protože často se nám kladení před oči lidé, kteří si zdaleka nezasluhují takovou pozornost, jakou mají. Protože tito lidé posunují humanitu dopředu. To nejsou žádní lidé, kteří jsou soustředěni na sebe, ale jsou to lidé, kteří něco dělají opravdu dobrého pro ty druhé. Tím já jaksi nepodceňuji, že jo populární děje a podobně, ale na tyto lidi se trošku zapomíná. Takže hluboká úklona.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Rozhodně se nezapomíná zejména v těchto dnech na britskou panovnici za posledních 70 let vystřídala Velká Británie 14 premiérů. Přicházeli a odcházeli a vždy tam byla Alžběta II., která slaví 70 let na trůnu.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Tak je úžasné na této ženě je, že ona v podstatě neudělala, promiňte, že řeknu, takové nehezké slovo žádný průšvih nebo kiks. Že je symbolem tedy kontinuity. Je symbolem tedy také solidnosti, pevnosti, i když samozřejmě to je poslání spíše tedy ceremoniální, ale samozřejmě prezentuje také určitou tradici a nemělo by se zapomínat, že britská královna nebo král jsou také v čele anglikánské církve. A že je to tedy panovnice, které záleží také na dobré jménu anglikánské církve, nejenom tedy na dobrém jménu britské společnosti. Ale právě na dobré jméno a dobrém působení anglikánské církve. Takže opravdu hluboká úklona, že 70 let pod tímto tlakem je stále tedy vidět, že si zachovala tedy svoji noblesu, že dokonce tedy si zachovala i svojí tvář přes ne snadné politicko-společenské záležitosti, protože dobře víme, že v poslední desetiletích emigrovala do Velké Británie spoustu lidí z různých částí světa. Především teda lidé z bývalých kolonií, Velké Británie a ona dovedla i k této záležitosti zachovat tedy takový odstup a především se prezentuje jako člověk, který chce podpořit vzájemnost lidí i různých kultur. Není to vždycky snadné, dobře víme o té nedávné vlně do Evropy v roce 2015 a dalších letech. Takže je to podivuhodné, že tolik let, tedy ona vydrží, aniž projeví nějakou nelibost nebo aniž podlehli nějakým jako emocím, protože každý z nás, já to vím podle sebe, i když člověk se snaží, že jo, zachovat nějak tvář a jednat solidně, tak někdy přece jako ty emoce vybublají, a to u ní jako skoro vůbec není nelze říci taky, že zase je to necitlivá žena. Tak, tak to já se asi dívám jako laik. Samozřejmě do těch protokolů nevidím na královnu Alžbětu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje světicí biskup pražský Václav Malý. Děkuji za váš čas i za vaše postřehy a přeji vše dobré.

Václav MALÝ, biskup římskokatolické církve
Děkuji za velmi příjemné chvíle s vámi a přeji tedy posluchačům, aby nepodléhali pochybnostem, aby neztráceli naději, i když si dobře uvědomuji, že ta sociální situace pro mnohé lidi není a nebude snadná. Jedeme dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A já si dovolím přidat, pokud se vám pořad Jak to vidí, líbí, můžete ho podpořit v soutěži o Podcast roku a hlasovat lze do 5. června v kategorii veřejnoprávní. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.