Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 8. října 2021

Jan BURDA, moderátor
Proč totalitním režimům často vadí věřící lidé, jaká je současná situace křesťanů v Číně. Jaké je postavení křesťanů na Blízkém východě. A co odlišuje státníka od běžného politika. V příštích minutách na Dvojce se zamyslí Václav Malý, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský. Vítám vás.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Pane Malý, vy se problematice lidských práv věnujete dlouhodobě. Vím, že svojí pozornost zaměřujete také na podmínky, v jakých žijí věřící v Číně. Jakou formou tedy to pronásledování lidí, kteří věří v Číně, probíhá? Jakou vlastně má, kdybyste připomněl?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Tak v posledních letech nedochází k dlouhodobému věznění, dejme tomu, na mnoho let, ale v podstatě každodennímu sledování a omezování života věřících. Jednak digitální sledování, protože před modlitebnami nebo kostely jsou kamery, které sledují návštěvníky kostelů a v některých těch provincií dochází dokonce ke stržení křížů z kostelů. Ale v rámci pravdivosti je třeba říci, že se také třeba někdy strhává i půlměsíc z minaretů a kupolí mešit. Takže to pronásledování tedy se týká křesťanů ale částečně také tedy muslimů. Zároveň to je zajímavé, to je pro mě tedy nové, že je zákaz prodeje Bible přes online shop. Takže dneska, že jo hodně lidí už si objednává online určité artikly, takže Bibli si nelze koupit tímto způsobem. To je opatření tedy v poslední době a zároveň je velmi sledován náboženský obsah na internetu. A v podstatě mnohé ty informace náboženské na internetu jsou potom tedy vymazány. Takže o těchto otázkách, dejme tomu, nějak tak komunikovat, pro věřící je čím dál tím těžší. A co je tedy velmi, velmi závažné, a to jsem se opravdu dozvěděl nedávno, že nezletilí mají zákaz účasti na bohoslužbách. Většina je obrovská země, samozřejmě jsou tam různé provincie. Záleží na vedoucích té které provincie, není to všude stejné. Nicméně v některých provinciích právě už toto je prosazováno, že nezletilí, tedy děvčata i chlapci se nemohou zúčastnit bohoslužeb a nemohou tedy si zúčastnit náboženské výchovy, protože v normální farnosti, ve sboru začíná náboženská výchova třeba i v předškolním věku nebo velmi tedy záhy v raném školním věku. A to dneska už není možné v mnoha provinciích. Zavírají se sirotčince, nedávno jsem viděl premiéru filmu pana Etzlera, dlouhodobého korespondenta v Číně o jednom sirotčinci, které zřizovaly řeholní sestry. Ten jak jsem se dozvěděl, potom byl zrušen a teď jsou opravdu sirotčince, které jsou provozovány křesťany zavírány. To jsou vážné záležitosti, proto tedy ti, kteří tak pořád prosazují Česko-čínské vztahy, tak by si měli tohle to uvědomit a o tom by se mělo tedy mluvit. A pak je tam veliký tlak dnes na počínštění náboženství. To znamená, že v podstatě křesťané jsou vnímáni jako cizí těleso, protože jsou propojeni s univerzální církví nebo církvemi. A že je třeba to dát do souladu s místní kulturou. To sice pěkně zní ale samozřejmě to nese tedy zase další omezování. A je povinnost také i v těch institucích náboženských studovat dějiny komunistické strany. To se vracíme tedy někam opravdu daleko ve světě, který se propojuje, který je ekonomicky čím dál tím intenzivněji propojen, tak najednou tento obrovský tedy psychický tlak. Znovu říkám nedochází tam tedy k dlouhodobému věznění na mnoho let jako ještě před několika lety, ale to neznamená, že ta situace je mírnější. Naopak ten každodenní tlak, jak jsem ho tady trošku jako popsal, tak přirozeně působí na psychiku těch lidí. Co se týká počtu těch křesťanů, tak tam není přesná statistika. Někteří uvádějí až 80 nebo dokonce 100 milionů křesťanů. Já bych byl opatrný, protože, když jsem tam před lety byl, tak mně tam říkali místní lidé, že těch křesťanů je okolo 40 možná 50 milionů. Ale znovu říkám, není žádná oficiální statistika. Jsou to jednak tedy katoličtí křesťané, římskokatoličtí a potom tedy různé protestantské církve. Přicházejí tam kazatelé třeba i z Koreje jižní. Jsou to velmi tedy živá společenství, ale bohužel tedy opravdu čím dál pod větším tlakem a ten Národní úřad pro náboženské záležitosti je v podstatě teď součástí stranického aparátu. Ne tedy vládního aparátu. Tady kdysi byl tady úřad pro věci církevní, který podléhal vládě, kdežto to tam i tento úřad pro náboženské záležitosti je součástí stranického aparátu. Takže to je zase ještě tedy posun. Tak ta situace se čím dál tím víc tedy zhoršuje a zároveň tedy jsou tam také dneska zavíráni a pronásledováni advokáti chudých, jak to nazývám. To znamená stateční právníci, kteří tedy hájí práva těch svých klientů, třeba když jsou omezováni právě i v pohybu, když jsou omezování v nějakém organizování náboženského života a podobně. A velmi mě tedy zneklidňuje situace v Hongkongu. To je dnes všeobecně známo, že Hongkong ztrácí postupně tedy svojí jistou nezávislost, že to jedna Čína dva systémy přestává postupně platit. A samozřejmě jsem jako zvědavý, jaký tlak tady bude vyvíjen také na křesťany i v Hongkongu.

Jan BURDA, moderátor
Co pro věřící v Číně, kteří jsou pod tímto tlakem obecně můžeme udělat my? Co může udělat katolická církev nebo třeba co Vatikán? Ptám se i na to, zda-li Čínská lidová republika je vázána nějakými mezinárodními smlouvami o respektu k náboženství, svobodě víry a podobně?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
To víte, že je vázaná, jsou různé smlouvy, ale vždycky se potom řekne, zažili jsme to tady před rokem 1989, že to je vměšování do vnitřních záležitostí. A tím tyto totality, tyto státy to všechno tedy odsunou. Takže ty mezinárodní smlouvy pro ně v podstatě moc neznamenají. Naopak tedy jsou porušovány, protože třeba Čína dnes se cítí, že jo, že je mocná. Patří do světového dění, je to jedna z velmocí. Nedávno ještě tak nebyla, tak samozřejmě to její sebevědomí nebo lépe řečeno sebevědomí jejich vůdců roste. Takže to je třeba takto vnímat. Zároveň byla podepsána smlouva mezi Čínou a římskokatolickou církví, která byla teď prodloužena. Ale v podstatě nebyla publikována. Tak nikdo přesně neví, k jakým ústupkům tam došlo, protože Vatikán chce, aby tedy nově jmenovaní biskupové byli schváleni Vatikánem. Nejenom, aby byli jmenováni tedy tamějšími úřady, což došlo k jmenování několika nových biskupů, ale nikdo neví za jakých ústupků. Tak tohle si kladu veliký dotazník a nejen já. Tak já bych byl proto, aby tedy Vatikán tuto smlouvu publikoval, aby bylo jasně řečeno, ano v tomhle jsme ustoupili proto, že jsme získali ten další prostor. Znovu říkám, já si nad tím kladu docela veliký otazník.

Jan BURDA, moderátor
Ještě závěrem k tomuto úvodnímu tématu, kdybychom mohli připomenout před dvěma lety vzbudil mediální pozornost v Česku případ čínských křesťanů, kteří měli problémy se získáním azylu, jak tento případ dopadl?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Tak ten případ dopadl trochu jako do ztracena. Ty lidé nebyli vyhoštěni. V tichosti tady nějak pobývají a není mnoho tedy o nich slyšet. Takže není to tedy případ, který by byl teď aktuálně na stole.

Jan BURDA, moderátor
Říká Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Dále se zaměříme na situaci křesťanů v Izraeli a na západním břehu Jordánu. Oni, u nás se o nich relativně málo mluví, ti lidé žijí, řekněme, ve složitém místě, které má svá velká specifika. Jakým způsobem tam tedy věřící křesťané fungují.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Pro mě to byla také zajímavá informace, nedávno v jednom časopise právě jsem o těch křesťanech na západním břehu i ve státě Izrael četl. Na západním břehu žije 43 500 tedy křesťanů, jsou to Arabové. A jsou to církve řeckopravoslavná, římskokatolická, církev melgická, luteráni, anglikáni. Zatímco tedy ve státě Izrael žije 125 000 křesťanů, což jsou tedy většinou Arabové. Ti křesťané na tom západním břehu jsou samozřejmě omezování těmi opatřeními, která jsou nějak tak vázána na západní břeh, omezování pohybu, že jo, průchod do Izraele a podobně. Ale především také proto, že se mezi muslimy na západním břehu radikalizují některé skupiny, a to zasahuje právě i tyto křesťany. Ovšem je třeba říci, že tito křesťané v podstatě podporují palestinskou samosprávu. Podporují to, aby také tedy Jeruzalém byl hlavním městem budoucího palestinského státu. Na tom území státu Izraele, jak jsem řekl, žije tedy 125 000 arabských křesťanů, kteří mají izraelské občanství. Mezi nimi jsou také tedy i maronité, to je veliká církev především tedy v Libanonu. Ovšem ne vždycky tito křesťané dobře spolupracují. To je třeba také říci kriticky na jejich adresu, viz tedy chrám svatého hrobu, kde je tedy arménská církev /nesrozumitelné/ církev, řeckopravoslavná a římskokatolická. A pro mě je jako záhadou, že nejsou schopni ti zástupci tam těch komunit alespoň jednou denně se společně pomodlit a dát tak příklad, ano jsme různí, ale zároveň nám jde zásadně o jednu záležitost o víru v Ježíše Krista Božího syna. Bohužel k tomu nedochází a je to veliké tedy pohoršení. Tito občané Arabové tedy v podstatě nepodporují palestinskou samosprávu. V tom východním Jeruzalémě jich žije asi 9800. Ty mají tedy také izraelské občanství. Zároveň křesťané arabští v Izraeli mají jako těžší přístup k zaměstnání u bezpečnostních složek. To znamená, že jo policie, tajné služby, armáda. Na druhé straně je třeba říci, že do armády například už vstupují i drúzové, což je šíitská islámská tedy skupina, křesťané tedy zatím ne. Co křesťané dost jako těžce nesou, že hebrejština je jediný oficiální jazyk, nikoliv tedy arabština, ač tedy těch Arabů ve státě Izrael žije asi 2 000 000. Takže to křesťané nesou tedy také poměrně těžce, ale nejsou pronásledováni. Nicméně je třeba říci, že ten společenský tlak také i doléhá někdy na ně. Co se týká vstupu do médií, to není úplně tak jako jednoduché. Jinak v Izraeli žije 40 000 hebrejsky mluvících křesťanů. Ti pocházejí většinou z Ruska nebo z východní Evropy a jsou to většinou tedy ortodoxní. Takovým reprezentantem, že jo těch ruských přistěhovalců je /nesrozumitelné/, který hraje tedy významnou roli. Křesťané tvoří tedy ve státě Izrael asi 2 %. Ale co je tedy zajímavé kromě těchto arabských křesťanů, hebrejsky mluvících křesťanů žije tedy v Izraeli ještě asi 160 000 křesťanských migrantů. To znamená lidí, kteří mají tedy povolení k pobytu a ty pocházejí většinou tedy Z Asie, z Indie, z Filipín. Ale co je zajímavé taky z Rumunska. Což jsou tedy většinou pravoslavní. A ti vytvářejí takový církevní personál pro zázemí v chrámech, zázemí v těch vzdělávacích zařízení, těch charitních zařízení. Tak to je asi takový celkový obraz křesťanů. Znova říkám, je tam pestrost těch církví a chtělo by to lepší tedy spolupráci, vedení těch některých církví, protože některé příliš jaksi trvají jenom na výlučnosti své tradice. Takže ono to není úplně tedy tak jednoduché. Ale celkově lze říci, že křesťané ve státě Izrael nejsou tedy pronásledování, zatímco na tom západním břehu jsou pod velkým tlakem některých těch radikálních islámských skupin.

Jan BURDA, moderátor
A přinesla nějakou změnu do jejich života nedávná návštěva papeže Františka, to bylo tedy na podzim 2019.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Samozřejmě, že to bylo pro ně povzbuzení. Ta Františkova otevřenost působila, takže to povzneslo jejich sebevědomí, ale pořád jsou tedy velkou menšinou, jak jsem řekl pouhá 2 % tamního obyvatelstva a samozřejmě to nikdy není i v jiných státech za jiných okolností snadné, udržet si jako menšina svoji identitu a zároveň dobré soužití s tou většinovou společností.

Jan BURDA, moderátor
Popisuje Václav Malý, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský. Novinář a levicově orientovaný aktivista, signatář Charty 77, žurnalistická osobnost Petr Uhl dnes slaví osmdesáté narozeniny a Václav Malý by mu rád popřál, anebo něco vzkázal?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Ano jsem rád, že toto naše vysílání připadá tedy na dnešek, kdy dnes Petr Uhl slaví osmdesátiny, tak mu srdečně gratuluji. Je to statečný, rovný, čestný člověk, který udělal mnoho tedy pro naši svobodu. Odvedl tolik práce v Chartě 77 ve výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. 9 let strávil tedy v době takzvané normalizace ve vězení. A vůbec to tam neměl snadné. Takže já si ho velmi vážím za to, jakým způsobem se zastával i lidí úplně jiných názorů. A potom je to člověk, který tedy nemění nějak názory, podle většinového smýšlení nemusí člověk ve všem souhlasit. Ale drží si svojí tedy lajnu a po roce 1989 pracoval v ČTK. Psal do Práva, samozřejmě zabýval se sociálními otázkami, ale například velmi tedy se zajímal také situací sudetoněmeckých občanů, protože to co bylo po druhé světové válce, že se jednalo na zásadě, na základě kolektivní viny, tak to vždycky tedy odsuzoval. Takže mu šlo opravdu o spravedlnost. Zároveň se také zajímal a zajímá o postavení Romů. Dokonce při nějakém sčítání, jak jsem slyšel, si uvedl romskou národnost. Takže je to člověk, který se dotýká lidských bolestí. Není vůbec jednoduché tyto záležitosti řešit. Dnes už je to starý člověk, nemocný, stále tedy sleduje společenské dění, ale už do něho nezasahuje. Znovu říkám, já si ho vážím, že jde tedy svojí cestou. Samozřejmě naráží u některých se svými názory a to nic nemění na to, že je to člověk, kterému jde o čest, kterému jde o spravedlnost a ne o žádné výhody. Také, když byl v poměrně vysokém postavení v ČTK, tak nikdy ze sebe nedělal někoho, kdo je víc než ti druzí, takže já mu srdečně gratuluji a přeji mu ještě další léta.

Jan BURDA, moderátor
Přeje Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. Posloucháte pořad Jak to vidí. Máme před sebou ještě jedno téma, které má přesah aktuální a zároveň i velmi nadčasové. Stejně jako je nadčasový citát, kterým si dovolím toto téma pro vás otevřít. Rozdíl mezi státníkem a politikem je v tom, že politik se zaměřuje na příští volby a státník na příští generaci, Winston Churchill. Rozdíl mezi státníkem a politikem, proč vás, pane Malý, toto zamyšlení nebo takové téma napadlo?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Protože dnes a zítra budeme přicházet k volbám a myslím, že je důležité si tedy uvědomit, já tady nebudou pro nikoho plédovat, ani nikoho jmenovat. To na to upozorňuji, ale přichází mi to za velmi důležité si uvědomit, koho tedy chceme volit. Protože politik samozřejmě musí být pragmatik. Musí být schopen se domluvit s těmi svými oponenty nebo s těmi, s nimiž chce navázat koalici. Ale samozřejmě politik je člověk, který tedy chce vyhrát volby i příště a vidí v takovém krátkodobější, pokud vůbec tedy v horizontu a zároveň hodně dá tedy na veřejné mínění. Je jistě dobře sledovat veřejné mínění, ale většinové veřejné mínění nemusí mít taky vždycky pravdu. Někdy mají pravdu ti menšiny nebo menší skupiny lidí. A právě dobrý politik se nějak prokazuje tím, že i to bere tedy v potaz. Zároveň politik vidí především velké skupiny. Skupiny důchodců, skupiny venkovského obyvatelstva, skupiny vzdělanců, ale přece jako to nejsou jednotvárné skupiny. Mezi starými lidmi jsou lidi, kteří tedy smýšlejí také různě. Nelze je nějak tak tlačit jenom do jednoho zorného pole. A to platí o všech tedy sociálních skupinách. Zatímco právě státník ten se snaží vidět tuto rozmanitost a různorodost i různých tedy sociálních skupin a nevidí tu společnost jenom rozdělenou na ty sociální skupiny. Zároveň státník samozřejmě má dlouhodobé cíle. Nejen tedy vidí cíl v těch několika letech, kdy zase budou znovu volby, ale nějak tak bude prozíravě vidět i dál. To se týká, že jo třeba ekologických opatření. To se týká postavení našeho v rámci Evropské unie, spolupráce v rámci Evropské unie. Přístupu, že jo k Rusku, k Číně. To je záležitost nejen tedy momentální, která se má řešit ale dlouhodobě, na čem by ty vztahy tedy měly spočívat. Také počítá tedy s tím, že přicházejí příští generace, že, že jsme tedy zodpovědní nejen tedy za současné generace a přicházejí noví a noví. A jakou budoucnost tedy pro ně připravíme. Také skutečné tedy potřeby lidí, a co je důležité, že někdy ten politik státník musí mít odvahu vystoupit i proti veřejnému mínění. A zároveň tedy jasně říci, například i v této situaci je třeba si nějak tak trošku leccos odříci, abychom nepřipravili budoucím generacím ještě těžší chvíle. A ne prostě laciné sliby, vidět trošku tedy dál než za 4-5 let, kdy zase budou tedy nové volby. Ale kdy přijdou tedy nové generace, ale my je nemůžeme tedy donekonečna zadlužovat. Takže to je ten veliký rozdíl mezi státníkem a mezi politikem a zároveň samozřejmě státník to Václav Havel stále opakoval. Já pořád jenom si kladu otázky. Často prostě nemám na to odpovědi a musím si klást otázky. A to myslím, že je důležité pro státníka, že nemá tedy hotové recepty, ale že s odborníky stále hovoří o zásadních otázkách, jak a co řešit a případně tedy to korigovat. Je to tedy člověk, který je intelektuálně stále tedy na cestě, tak to bych viděl asi rozdíl mezi státníkem a mezi politikem, který je jenom na jedno nebo na dvě volební období.

Jan BURDA, moderátor
Je to tak podle vás, pane Malý, že pokud je třeba v rámci i té předvolební politické kampaně vyvíjen tlak nebo jsou rozdělování lidé mladší, starší, demografické skupiny podle toho, kde bydlí, že zkrátka to nepřispívá k harmonii společenské, když jsou, když jsou takto lidi rozdělování a je jim určováno. Vy bydlíte tady a máte takový věk, takže volte třeba jedině nás a mluvíme samozřejmě obecně, ale?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
To je demagogie, protože je přece společné dobro a všichni tvoříme tu společnost. Samozřejmě někteří jsou aktivnější, někteří pasivnější, někteří jsou schopnější, některým se nedaří. Ale patříme tedy spolu a máme všichni spoluzodpovědnost za tu atmosféru ve společnosti a ne se jaksi dělit a stále tedy vymezovat proti těm druhým. Já jako věřící nemám potřebu se stále vymezovat třeba proti nevěřícímu, který volí nějakou jinou stranu. Ano budu argumentovat, proč třeba někoho volím a proč někoho nechci volit. Ale aby se stal automaticky jaksi mým nepřítelem, s kterým nemám jako nic společného, to přece není možné. Já žiju v této společnosti a musím tu pestrost brát na zřetel. A proto tedy je důležité, aby od těch veřejných činitelů také zaznělo nějaké slovo smírčí. Ne, abychom ztratili sami sebe. Ale právě, že máme společnou zodpovědnost a že je možno soužít navzdory naší jinakosti, naší různosti. Je dobře, že je ta různost. Znova říkám, to neznamená souhlasit se všemi a se vším, ale na druhé straně jenom vypichovat jednu skupinu na úkor těch druhých tak to k zdraví a k rozvoji dobrému společnosti nepřispívá.

Jan BURDA, moderátor
Tedy rozdíl mezi dobrým politikem a státníkem a jiným politikem a státníkem či političkou je v tom, že se snaží hledat společné věci a společnost spíše spojovat?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Naprosto s vámi souhlasím, to potvrzuji a kéž bych takovýchto lidí bylo na naší veřejné scéně více. Bohužel je jich málo. Znovu říkám, nebudu na nikoho poukazovat, jsou dnes a zítra dny volby. Takže se zdržím jakékoliv osobní kritiky, ale tak to myslím, že by lidi měli uvažovat, když dnes půjdou k těm urnám.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský, který byl dnes hostem pořadu Jak to vidí. Děkuji vám, hezký den.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský
Já vám děkuji za příjemné chvíle a přeji posluchačům příjemné dny a aby dobře volili.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.