Přezdívka Bohdalka mi nevadí. Je to jediné znárodnění, se kterým souhlasím, říká Jiřina Bohdalová
Herečka Jiřina Bohdalová převezme Cenu Prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, a ve festivalovém mobilním studiu Radiožurnálu v rozhovoru s moderátorem Janem Pokorným přiznává, že ji to těší, přesto nerada počítá léta zpátky. „Beru to jako normální den,“ říká.
Na přijímačky na DAMU ji připravovali osobnosti jako Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl mladší nebo Vlasta Chramostová, a jak sama vzpomíná, zkoušky skládala několikrát, nejprve ji nevzali pro nedostatečný kádrový posudek, pak pro nedostatek taletnu.
Později, v divadle ABC, jí říkali malá Zázvorková, což byl pro ni absolutní kompliment. „Dala mi svůj monolog, abych se měla čím živit. Stella po všech stránkách byla můj vzor,“ vzpomíná. Pak také zlidověla přezdívka Bohdalka. „Janžurka, Zagorka… koho lidi přijmou do rodiny, tak si ho takhle znárodněj. Je to jediné znárodnění, se kterým souhlasím,“ usmívá se.
Ráda vzpomíná na scénky v Televarieté s Vladimírem Dvořákem, ale také s Vladimírem Menšíkem. A před kamerou stála už v pěti letech, takže s úsměvem přiznává, že na ni byla zvyklá. A co se týče jejich rolí? „Já na to hned zapomenu, já to prožívám. Říkám tomu prožívačky naší Kačky,“ vysvětluje.
A ve filmu Ucho vidí půvab například v tom, jak se doba nemění, že je téma aktuální – odposlouchávání stále existují. „Je tam všeplatný strach, a to je tragédie toho všeho,“ připomíná.
Pochvaluje si také účinkování v Divadle na Jezerce, kde má dvě vyprodané hry, které hraje velmi ráda – Paní plukovníkovou a Generálku. Posledně jmenovanou hru hrála už před 29 lety, nyní ale hraje babičku. „Vůbec jsme nemuseli měnit text. Nedovede si představit, jak je pan Hubač aktuální,“ říká.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.