Přijetím smrti přijímáme život. Nebojte se o ní mluvit ani před dětmi
Smuteční obřad jako oslava života zesnulého, tak realizuje pohřby zakladatelka neziskové organizace Návrat duše Tereza Kovářová.
„Pohřeb by měl být smysluplnou oslavou života. Proto hledáme u zesnulého to, co měl v životě rád a úzce spolupracujeme s rodinou. Náš obřad se od toho klasického liší v detailech, které oživí osobnost toho člověka,“ vysvětluje obřadnice Kovářová.
Černá barva není povinná
Podle litomyšlské obřadnice Terezy Kovářové nemusí být černá barva při posledním rozloučení dominantní. Ať už se to týká oblečení nebo barev na smutečním oznámení. Ani písně nemusí být jen smutné a truchlivé.
Obřad se také nemusí nutně konat v pohřební síni nebo v kostele. Rozloučení v přírodě, kde to měl zesnulý člověk rád, mají úplně jinou atmosféru.
„Doporučujeme se ale domluvit s vlastníkem pozemku. Rozptyl popela je také podle zákona možné rozptýlit kdekoliv s daným povolením. O tom mnoho lidí neví. Často mluvíme s lidmi o tom, že nechtějí mít urnu na hřbitově a přiklánějí se právě k rozptylu popela v přírodě,“ vysvětluje Tereza Kovářová.
Nedávejte děti stranou, když přijde ztráta
„Přijetím smrti přijímáme život. Když si uvědomíme naši smrtelnost, můžeme pak žít život smysluplně,“ říká obřadnice a doporučuje mluvit v rodině o smrti. Jedině tak rodina zjistí, jak si zesnulý člověk představoval pohřeb, kde chtěl být pohřbený, a podobně.
Velmi důležité je podle Terezy Kovářové mluvit o smrti i před dětmi. „Mluvte o smrti i před dětmi, nedávejte je stranou, když přijde ztráta v rodině.
Říkejte jim, co se bude dít, jak to bude probíhat. Vezmou to zcela přirozeně, mnohdy líp, než dospělí. Mohu to říct z vlastní zkušenosti. Život začíná a končí. A i když to nějaký čas bolí, nejde za tím udělat tlustou čáru a mlčet. Smrt není tabu,“ uzavírá obřadnice.
Související
-
Chrám ohně slaví stovku. V Pardubicích i krematorium vypadá jako perníková chaloupka
Ikonická stavba architekta Pavla Janáka dodnes poutá pozornost. Její historii připomíná skoro celoroční venkovní výstava v areálu pardubického centrálního hřbitova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
