Prsty v hlíně proti úzkostem hned z několika krizí. Virus vyhání lidi do lesů sázet stromy

„V lese jsem nikdy předtím nedělala. Je to příjemná práce, zvlášť ve chvíli, kdy ji člověk nedělá každý den,“ vypráví šestadvacetiletá studentka a učitelka češtiny pro cizince Veronika, která oceňuje čerstvý vzduch, přiměřenou fyzickou námahu a vztah, který si k lesu postupně buduje. Po brigádě v zemědělství se poohlížela už před krizí, po jejím propuknutí se pak rychle rozhodla zareagovat na výzvu Lesů České republiky. „Tato situace s sebou nese velký nedostatek kapacit pro práci v lese,“ mluví o odlivu obvyklých pracovních sil v podcastu Uchem v mechu generální ředitel Lesů České republiky Josef Vojáček. Státní lesy proto vymyslely záchrannou akci hlavně pro studenty, kterým se pozastavilo denní studium na vysokých školách, protože jarní práce v lesích se zastavit nemůžou.

Lesy jsou oslabené několika sezónami sucha, kůrovcovou kalamitou a na mnoha místech i únorovým orkánem Sabina. I přes ekonomické problémy s odbytem dřeva se pokračuje v těžbě, stejně jako v odklízení pasek od klestu a sázení nových stromků. Právě tyto práce začaly dělat stovky Čechů. „Ve státních lesích v celé zemi pracuje teď 1200 studentů a lidí, kteří se nemohou věnovat své profesi. Celkem na naši výzvu zareagovalo pět tisíc lidí,“ říká tisková mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová.

„Co se týče adaptace na klima, máme zásadní apel na každého, aby se sázely stromy a keře. To je do jisté míry zdarma chladnička i kropička krajiny,“ potvrzuje ekolog Jiří Malík, který se dlouhodobě zabývá zadržováním vody v krajině. Ačkoli by bylo ideální nechat lesu prostor pro přirozenou obnovu, protože růst přímo ze semenáčku znamená největší šanci na odolnost dospělého stromu vůči nepřízním, sázení stromků ze školek je stále nedílnou součástí obnovy lesa. „V této fázi, protože se neustále otepluje, potřebujeme, aby se lesy co nejrychleji obnovily. Aby se tam vrátil, když to přeženu, jakýkoli strom. Je to lepší, než když tam zůstane nezalesněná paseka, protože z ní je pak velký odpar,“ říká Malík.

Čtěte také

Chůze v přírodě nejen za časů korony: Přináší nám klid, lepší paměť i spirituální zážitek

V nejjižnějším cípu Čech, v Novohradských horách, se momentálně také sází. Revírník Petr má pro jarní sadbu připraveno skoro dvacet dva tisíc stromků – hlavně buků, olší a javorů. Pomáhají mu čtyři brigádníci. Simona dělá v lesích už dlouho a je místní. Zbylé pracující do revíru kolem vrcholu Myslivna přivedla nouze o práci v metropoli. Kubu vyhodil zaměstnavatel z práce se začátkem krize a Anna přišla o většinu svých zakázek, protože navrhuje a šije hlavně večerní a svatební šaty. „Přišla jsem o skoro všechnu práci a sázení je pro mě teď hlavní pracovní náplní. Je to skvělé proniknutí do místního biotopu. Člověk má pocit, že už to ani jinak než ve městě nedokáže. A pak žije měsíc uprostřed lesa a jde to, z větší části mu tady vlastně nic nechybí,“ vypráví Anna.