První otevřená věznice v Česku funguje už téměř dva roky. Z 92 vězňů se za mříže vrátili pouze tři

Vězeň Josef Rubeš se stará o rajčata. „Tady to jde rychle. Neplníte to, co máte, a okamžitě jdete zpátky do dozoru,“ říká o otevřené věznici.

Denní režim podle něj závisí především na zaměstnání odsouzených. „Všichni musí být zaměstnaní. Když mám ranní, tak vstávám v půl páté, v pět odejdu a vracím se kolem druhé nebo půl třetí. Pracuju ve strojařině. Pak máme taky kurzy sebeprezentace, finanční gramotnost i právní minimum,“ říká.

Záhony se nachází za malými domky s kapacitou devíti vězňů. Někteří vězni tu třeba krmí kuřata, čistí kotce králíkům nebo sekají trávu. Areál od venkovního prostoru odděluje dva metry vysoká zeď bez ostnatého drátu. Pokud by tedy vězni chtěli utéct, nikdo jim v tom bránit nebude, stráž tady není.

Speciální projekt. Vězni v Jiřicích se starají o dvě štěňata, připravují je na výcvik vodicích psů

„Neměli jsme útěky. Tady jsou umístění odsouzení, kteří jsou hodně motivovaní a minimálně jednou za měsíc se dostávají domů až na 24 hodin. Je to z toho důvodu, abychom podporovali udržení rodinných vztahů,“ vysvětluje vedoucí otevřené věznice Hana Prokopová.

Česko se inspirovalo v západních evropských státech, kde jsou otevřené věznice běžné. „Převážně se sem dostávají odsouzení za majetkovou trestnou činnost. Byli tady ale i odsouzení za násilnou trestnou činnost,“ říká Prokopová.

Za necelé dva roky, co otevřená věznice v Jiřicích funguje, tudy prošlo 92 vězňů. Jenom tři se vrátili zpátky za mříže. Nízkou recidivu si pochvaluje i generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.

„Zatím je naše prvotní zkušenost s tímto projektem velmi pozitivní. Když se podíváte dovnitř na jejich pokoje, tak i zde vidíte, že je vše čisté, vězni nic neničí a váží si toho,“ podotýká.