Radek Štěpánek: Úvahy nad ptačím štěbetáním a semínky slunečnice

Přes pětatřicet tisíc lidí se letos zapojilo do sčítání ptactva při akci České společnosti ornitologické s názvem Ptačí hodinka. Byl to rekordní počet pozorovatelů, který potvrzuje, že zájem veřejnosti o ptactvo stoupá. Díky sčítání se navíc nedovídáme jen o počtech jednotlivých druhů ptáků, ale třeba i o jejich pohybu v prostoru, zkrátka získáváme i nové informace z jejich života. Z vlastní zkušenosti navíc vím, že letos se Ptačí hodinka stávala i námětem běžných rozhovorů lidí, kteří se rozhodně nepovažují za ornitology. Ptáci tak díky ptačí hodince rozprostírali svá křídla v kavárnách při snídaních, na ulicích mezi rodiči při tlačení kočárků, sám jsem takový milý rozhovor absolvoval při zanášení korektur do jedné připravované knihy.

Povědomí o ptácích se mezi lidmi zvyšuje, na čemž má lví podíl právě Česká společnost ornitologická. Oprávněná starost o ptáky a jejich budoucnost jistě způsobila i to, že se právě téhle neziskovce podařilo loni v rekordním čase vykoupit pozemky na budování dalšího ptačího parku, který vznikne na mých milovaných Zbudovských blatech. Dárci na jejich vykoupení poslali za pouhých pět dní tři miliony korun, a díky nim tak uprostřed Budějovické pánve v jižních Čechách vznikne místo, kde budou ptáci v bezpečí i při svém hnízdění a kde dnes stále meliorovaný potok dostane šanci vrátit se do svých původních meandrů. 

Je to dobrá zpráva, ale jinak pro nás ornitologové příliš dobrých zpráv nemají. Počet ptáků žijících nejen na našem území, ale v celé Evropě strmě klesá. A nejhůř na tom jsou druhy dříve zcela běžné, jejichž životním prostředím je obyčejná kulturní krajina. Úbytek těchto druhů ptáků je způsoben tím, že se nedokáží přizpůsobit modernímu průmyslovému zemědělství, které naši krajinu ždímá ze všech sil.

Na našem krmítku v Telči to naštěstí není příliš znát. Naučili se na něj létat různé sýkory, vrabci, ale i stehlíci a zvonci a dokonce jsme letos několikrát pozorovali i dlasky. To považuju skoro za zázrak. Chování těch ptáků je ale pro mě dost podivné, nejvíc na krmítko létali na podzim, když ještě mělo být venku potravy dost. Jakmile napadl sníh, zmizeli a teď v zimě je to takové bídné, sem tam nějaký přiletí, ale podzimní hejna jsou víceméně pryč.

Celý fejeton Radka Štěpánka si po dobu čtyř týdnů od publikace poslechněte v přiloženém audiu.